Slovo soudce
P R O Č ? Proč od zavedení Elektronického platebního rozkazu (dále jen EPR) byla tato forma podání žaloby zvýhodněna proti jiným formám podání žaloby sníženým soudním poplatkem (dále jen SOP) když všechny náklady s vytisknutím žaloby a příloh nese soud?
Rok s rokem se sešel a opět se tak s Vámi podělím o myšlenky, které dotírají v mé hlavě.
___________________________________________________________________________
Nedávno proběhlo v Německu hlavní líčení ve věci únosců batolete z Česka. Pachatele tamní média označovala jen křestním jménem a iniciálou příjmení a jejich obličeje zachycené před jednací síní rozostřila. Nedávno se také na mě obrátil redaktor slovenského rozhlasu se žádostí o poskytnutí rozhovoru na téma komunikace s médii. Stěžoval si na slovenské soudce, kteří prý narozdíl od českých s médii nehovoří a nevyjadřují se ke svým rozsudkům. A konečně dávno i nedávno jsme byli svědky toho, jak v civilním i trestním řízení někteří čeští soudci umožnili pořizovat v jednací síni v průběhu jednání či hlavního líčení audiovizuální záznamy občas i včetně přímého přenosu a obsáhle komentovali své kroky a svá rozhodnutí. Není třeba za každou cenu vše zevšeobecňovat, nicméně nad určitými principy může být vhodné se zamyslet.
Vážené kolegyně, milí kolegové,
není to tak dávno, co mazlíc se se svým miláčkem (rozuměj yorkshirským teriérkem), pyšně jsem si mručela pod vousy (že by už?), jak báječně se ten můj mazel vlastně má. Nemusí platit žádné daně, natož zdravotní ani sociální pojištění, může si, kdy chce a na co chce onemocnět, a vždy je mu promptně poskytnuta ta nejlepší lékařská péče, zcela beztrestně si může plodit jednoho potomka za druhým a poté se tvářit, že se ho to vlastně vůbec netýká… Můj výčet se však nezadržitelně zužoval, až nakonec zcela odešel na úbytě. Pak mě již začala napadat jen samá negativa. No uvažte:
Začíná Advent, předvánoční čas. Odhlédnu-li od duchovního obsahu tohoto období, jde rovněž o čas, kdy se máme setkávat s přáteli, svými blízkými, vzájemně si naslouchat, zvolnit.
Nevím, jak je to na jiných okresních soudech, ale na tom našem každoročně nastává pravý opak. Žádné zvolnění, ale přímo šturmování, a to už minimálně od listopadu, takže na nějaké rozjímání nemám čas. A to se neskromně považuji za poměrně pracovitou průběžně po celý rok.
K napsání slova soudce na měsíc listopad se dostávám po právě skončeném 22. Shromáždění zástupců Soudcovské unie ČR. Není v mých silách poskytnout reflexi všech myšlenek, podnětů a postřehů, které na sněmu zazněly z úst oficiálních řečníků i účastníků v kuloárech. Ostatně tohoto úkolu se jistě, jako v předcházejících letech, precizně a dokonale ujme redakce časopisu Soudce.
„Ius est ars boni et aequi.“ Publius Iuventius Celsus, Digesta.
Při úvaze o tématu slova soudce na září si dovolím začít známým výrokem, který byl zjevně aktuální jak za dob římské republiky, tak dnes. Co vedlo takovou právní kapacitu k jeho zformulování a následně kapacity další do zařazení do Digest? Vždycky mě překvapí přirovnání práva k umění. Takový seriózní racionální systém, jako právo se svými reálnými obligacemi, ususfructem, svými societami, že by měl být uměním? Asi by mělo být uměním právo správně vytvořit a aplikovat. Dožijeme se snad někdy toho, že na právnické fakulty budou pořádány talentové zkoušky pro výběr budoucích právníků, jako na školy umělecké? A co by se při takových zkouškách hodnotilo – přednes obhajovací řeči, vyhlášení rozsudku, zdařilá práce rukou, gesta, umělecký dojem ze sepsaného zákona?
Když jsem se na počátku roku přihlásil o příspěvek na měsíc srpen, v duchu jsem si říkal, že to bude takový klidný měsíc, léto v plném proudu, doba dovolených a snad i pohody. Stejné myšlenky měla jistě i kolegyně JUDr. Martina Lorencová, která si chtěla připravit „uvolněné prázdninové téma“. Nepochybně by se takové téma našlo, ale doba je myslím příliš vážná na to, abychom přehlíželi dění v našem justičním světě, tedy v tom našem českém, a které se nás bezprostředně dotýká. Kdo by neměl rád v parném létě nějaký ten chutný koktejl, že? Ovšem „koktejl“, který nám namíchala anebo se snaží namíchat výkonná moc, mně zas tak chutný nepřipadá.
Doba je hektická. Původně jsem připravovala „uvolněné prázdninové téma“. Je však překonáno.
Na konci června byl náhle odvolán z funkce ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil. V médiích se objevily polemiky a úvahy o důvodech jeho odvolání. Snad se později dozvíme “pravděpodobné“ důvody, příčiny tohoto, pro většinu z nás, překvapivého rozhodnutí premiéra vlády.
Vážení,
v mých úvahách na měsíc červen se s Vámi, možná trochu chaoticky, podělím o některá z témat, která mne v poslední době zaujala.
1/ Kolega Mgr. Petr Franc ve svém příspěvku z listopadu loňského roku, který nazval "Schizofrenie trestní politiky", trefně popsal rozpor mezi zájmem státu na uvolnění věznic snížením počtu vězněných osob na straně jedné, a reálným právním prostředím na straně druhé, které naplnění tohoto požadavku neumožňuje.
Tento schizoidní stav nadále pokračuje a není založen jen na výše uvedených rozporech.
Čerstvě jmenovaný sekční šéf usedl spokojeně do nového křesla (Mayer typ Premium Line 279 C RC 814 - Kde jsou úspěchy, jsou také požadavky), v nově vymalované kanceláři ve staré budově Ministerstva. Usedl spokojeně, protože spokojený byl. Pan sekční šéf byl na svůj věk ještě mladý a rád zdůrazňoval, že je druhým nejmladším kdy jmenovaným sekčním šéfem. Své jmenování si zasloužil, neboť v předchozí funkci řešil problémy razantně a efektivně a rád o tom dlouze hovoříval.