Mám se báječně…
Mgr. Olga Houžvičková, členka Republikové soudcovské rady SU ČR
Vážené kolegyně, milí kolegové,
není to tak dávno, co mazlíc se se svým miláčkem (rozuměj yorkshirským teriérkem), pyšně jsem si mručela pod vousy (že by už?), jak báječně se ten můj mazel vlastně má. Nemusí platit žádné daně, natož zdravotní ani sociální pojištění, může si, kdy chce a na co chce onemocnět, a vždy je mu promptně poskytnuta ta nejlepší lékařská péče, zcela beztrestně si může plodit jednoho potomka za druhým a poté se tvářit, že se ho to vlastně vůbec netýká… Můj výčet se však nezadržitelně zužoval, až nakonec zcela odešel na úbytě. Pak mě již začala napadat jen samá negativa. No uvažte:
-
Nevím, jak ten váš domácí mazlíček, ale ten můj musí žrát granule. Již podle toho, jak se u toho šklebí, lze usuzovat na to, o jak odpornou věc se jedná. Nedej bože, když byste si k této odporně vyhlížející, zapáchající, nehorázně drahé slisované hmotě s odpudivým zápachem přičichli. Já nevím jak u vás, ale v naší justiční kantýně se ještě pořád servíruje voňavý vepřový řízek s bramborovou kaší. Mňam!
-
Nebo: Můj pes se nemůže vyčůrat jen tak, kdy ho to napadne. Svou potřebu může vykonávat, jen když ho jdu vyvenčit. S postupujícím věkem a po dvou dětech proto považuji za velmi aktuální vymoženost možnost používat toaletu, kdy potřebuji. Jak úlevné!
-
Můj mazlík má pokaždé nezřízenou a nehranou radost, když mě uvidí. Moje panička (chápej šéfka) to ještě stále nevyžaduje, za což jí tímto upřímně děkuji.
-
Prakticky celoročně si můj pes chodí po světě nahatý. No, představte si sebe či některého svého kolegu, jak se producíruje jen tak, jak ho Pánbůh stvořil. Myslím, že úplně postačí, když čas od času poodhalíme některý ze svých (dozajista originálních a účastníky předvídatelných) názorů. Je pravda, že jsou i tací, kteří zasaženi prudérností neodhalují ani to, a tak vznikají různé jinotaje, které pak jako samizdaty kolují v právních kruzích, a jejich citace musí probíhat šeptem.
-
A konečně, můj mazílek své denní aktivity provádí s radostným nadšením a zadarmo. Já nejenže (stále ještě) dostávám mzdu!, ale dokonce ode mě nikdo neočekává, že svoji práci budu vykonávat s hravým výskotem či neskonalým entuziasmem. Dokonce si někdy můžu docela obyčejně postěžovat a ve výjimečných situacích i prachsprostě zanadávat. A to, uznejte, žádný pes nemůže.
S úsměvem Vaše Olga Houžvičková
P. S.: Pokud jste stále vážní, tak zde je pokus o reparát:
Není to tak dávno, kdy jsem měla jednání ve věci rozvodu manželství. Žalobkyně si stála na svém, že ji žalovaný (její manžel) bije. Ptala jsem se proto žalovaného, jestli je pravdou tvrzení žalobkyně, že ji bije. Žalovaný mi na to odpověděl: „Paní súdkyně, žalobkyně lže, já bych ju nikdy nezbíl… Přes hubu jí dám jen tehdy, když si to zaslúží“.
Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011