Červnové zamyšlení
Mgr. Zdeněk Chalupa, člen Republikové soudcovské rady SU ČR
Vážení,
v mých úvahách na měsíc červen se s Vámi, možná trochu chaoticky, podělím o některá z témat, která mne v poslední době zaujala.
1/ Kolega Mgr. Petr Franc ve svém příspěvku z listopadu loňského roku, který nazval Schizofrenie trestní politiky, trefně popsal rozpor mezi zájmem státu na uvolnění věznic snížením počtu vězněných osob na straně jedné, a reálným právním prostředím na straně druhé, které naplnění tohoto požadavku neumožňuje.
Tento schizoidní stav nadále pokračuje a není založen jen na výše uvedených rozporech. Stát ústy ministra spravedlnosti mediálně vytýká soudcům, že ukládají málo trestů domácího vězení a dalších alternativních trestů. Současně ale tentýž stát stále, prostřednictvím státních zástupců, v hlavních líčeních navrhuje i za bagatelní trestnou činnost (opakované odcizení zboží v hodnotě několika desítek korun) nepodmíněné tresty odnětí svobody. Pokud soud nepodmíněný trest odnětí svobody neuloží a zvolí alternativní trest, často následuje odvolání státního zástupce do výroku o trestu v neprospěch obžalovaného. Ať již je výsledek odvolacího řízení jakýkoliv, je jasné, že tímto postupem je celé trestní řízení zpomalováno a soudy jsou zahlcovány.
Přesto má počet uložených trestů domácího vězení vzrůstající tendenci. Podle údajů Probační a mediační služby České republiky bylo k dubnu 2012 uloženo již 535 trestů domácího vězení, výkon trestu byl nařízen v 496 případech. Ve 257 případech již došlo ke skončení výkonu trestu domácího vězení. Z toho byl trest ve 177 případech úspěšně vykonán, v 52 případech došlo k přeměně na trest odnětí svobody a ve 28 případech soud rozhodl při ukládání souhrnného trestu o zrušení původního výroku o trestu a jeho nahrazení jiným trestem. Pokud ministr spravedlnosti veřejně prohlašoval, že elektronické monitorování výkonu trestu domácího vězení se vyplatí až při kontrole 500 osob a více, měl by co nejdříve přistoupit k zavedení takového monitoringu.
2/ V posledních týdnech jsme se setkali s dalšími návrhy, jak se vypořádat s počtem vězňů. Ať již šlo o předčasné propouštění vězňů po výkonu části trestu, aniž by o takovém propouštění rozhodoval soud, případně o návrh, že neplatičům alimentů by měl být přednostně ukládán trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Osobně jsem přesvědčen, že jde o nepromyšlené a nekoncepční návrhy. Pokud opakovaného neplatiče výživného od spáchání skutku neodradí ani možnost dlouhodobého nepodmíněného trestu odnětí svobody na jeden rok až pět let (§ 196 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku), rozhodně ho k tomu nepřinutí ani možnost tzv. přijít o řidičák. Účelem trestnosti zanedbání povinné výživy přitom nepochybně je hlavně to, aby povinná osoby plnila svou vyživovací povinnost a byla k tomu nucena i pod tíhou případné trestněprávní sankce. Bude-li odstraněna hrozba nepodmíněného trestu odnětí svobody, je jasné, že stát na tento účel zcela rezignoval a upřednostnil na úkor oprávněných osob svůj zájem ušetřit peníze vynakládané na výkon trestů ve věznicích.
3/ V současné době má justice obrovskou příležitost pozitivně ovlivnit své vnímání ve veřejnosti. Sotva odezněl mediální zájem provázející hlavní líčení v trestní věci Víta Bárty a Jaroslava Škárky, je tu nový, mnohem poutavější korupční příběh dalšího vysokého politika. Doufejme, že nám všem bude dopřáno, aby věc Davida Ratha vyřešily nestranné soudy, nikoliv státní zástupce, jak tomu bylo v kauze Jiřího Čunka. Doufejme, že soudce, který věc bude řešit, bude dostatečně schopný na to, aby mediální zájem zvládl stejně bravurně jako kolega Šott. Zatímco za kauzou Čunek zůstala silná pachuť, kauza Bárta a Škárka vyslala jasný signál o tom, že soudci se dokáží s obdobnými případy se ctí vypořádat. A věřte tomu, že to je pro posílení důvěryhodnosti soudnictví velmi potřebné.
Mgr. Zdeněk Chalupa
soudce