Slovo soudce
K napsání slova soudce na měsíc listopad se dostávám po právě skončeném 22. Shromáždění zástupců Soudcovské unie ČR. Není v mých silách poskytnout reflexi všech myšlenek, podnětů a postřehů, které na sněmu zazněly z úst oficiálních řečníků i účastníků v kuloárech. Ostatně tohoto úkolu se jistě, jako v předcházejících letech, precizně a dokonale ujme redakce časopisu Soudce.
„Ius est ars boni et aequi.“ Publius Iuventius Celsus, Digesta.
Při úvaze o tématu slova soudce na září si dovolím začít známým výrokem, který byl zjevně aktuální jak za dob římské republiky, tak dnes. Co vedlo takovou právní kapacitu k jeho zformulování a následně kapacity další do zařazení do Digest? Vždycky mě překvapí přirovnání práva k umění. Takový seriózní racionální systém, jako právo se svými reálnými obligacemi, ususfructem, svými societami, že by měl být uměním? Asi by mělo být uměním právo správně vytvořit a aplikovat. Dožijeme se snad někdy toho, že na právnické fakulty budou pořádány talentové zkoušky pro výběr budoucích právníků, jako na školy umělecké? A co by se při takových zkouškách hodnotilo – přednes obhajovací řeči, vyhlášení rozsudku, zdařilá práce rukou, gesta, umělecký dojem ze sepsaného zákona?
Když jsem se na počátku roku přihlásil o příspěvek na měsíc srpen, v duchu jsem si říkal, že to bude takový klidný měsíc, léto v plném proudu, doba dovolených a snad i pohody. Stejné myšlenky měla jistě i kolegyně JUDr. Martina Lorencová, která si chtěla připravit „uvolněné prázdninové téma“. Nepochybně by se takové téma našlo, ale doba je myslím příliš vážná na to, abychom přehlíželi dění v našem justičním světě, tedy v tom našem českém, a které se nás bezprostředně dotýká. Kdo by neměl rád v parném létě nějaký ten chutný koktejl, že? Ovšem „koktejl“, který nám namíchala anebo se snaží namíchat výkonná moc, mně zas tak chutný nepřipadá.
Doba je hektická. Původně jsem připravovala „uvolněné prázdninové téma“. Je však překonáno.
Na konci června byl náhle odvolán z funkce ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil. V médiích se objevily polemiky a úvahy o důvodech jeho odvolání. Snad se později dozvíme “pravděpodobné“ důvody, příčiny tohoto, pro většinu z nás, překvapivého rozhodnutí premiéra vlády.
Vážení,
v mých úvahách na měsíc červen se s Vámi, možná trochu chaoticky, podělím o některá z témat, která mne v poslední době zaujala.
1/ Kolega Mgr. Petr Franc ve svém příspěvku z listopadu loňského roku, který nazval "Schizofrenie trestní politiky", trefně popsal rozpor mezi zájmem státu na uvolnění věznic snížením počtu vězněných osob na straně jedné, a reálným právním prostředím na straně druhé, které naplnění tohoto požadavku neumožňuje.
Tento schizoidní stav nadále pokračuje a není založen jen na výše uvedených rozporech.
Čerstvě jmenovaný sekční šéf usedl spokojeně do nového křesla (Mayer typ Premium Line 279 C RC 814 - Kde jsou úspěchy, jsou také požadavky), v nově vymalované kanceláři ve staré budově Ministerstva. Usedl spokojeně, protože spokojený byl. Pan sekční šéf byl na svůj věk ještě mladý a rád zdůrazňoval, že je druhým nejmladším kdy jmenovaným sekčním šéfem. Své jmenování si zasloužil, neboť v předchozí funkci řešil problémy razantně a efektivně a rád o tom dlouze hovoříval.
Milé kolegyně, vážení kolegové,
před tímto "slovem" na měsíc duben jsem se chvíli proklikával v předchozích příspěvcích za minulá léta. Mnohdy to bylo zajímavé čtení - občas přiléhavý citát či malé filozofické zamyšlení, postřeh ze života, ale
Na úvod dva citáty.
Vojtěch Cepl: „Právo musí být založeno na dobrovolném plnění pravidel.“
Jan Sokol: „Zákony bez morálky jsou na nic.“
Tématem tohoto článku je posouzení vztahu práva a morálky s cílem poukázat na omezenou schopnost práva ovlivnit vztahy ve společnosti bez dodržování morálky. Právo tvoří souhrn pravidel chování, práv a povinností, které jsou zakotveny v písemných právních předpisech – zákonech, vyhláškách a dalších právních normách. Jejich dodržování zajišťuje stát. Právo je proto prostředkem regulace vztahů ve společnosti, který slouží tomu, aby spolu lidé mohli lépe žít a spolupracovat. Právo chrání lidský život, svobodu, soukromí, důstojnost, čest, vlastnictví apod. Právu se lidé podřizují nejen z vnitřního přesvědčení, ale také ze strachu z potrestání za porušení právních povinností.
Mnohé jistoty a dlouhými lety osvědčené postupy končí a na scénu se derou novinky podezřelé již jen tím, že jsou nové a neprověřené. Neradno se divit, že právě soudci se většinou staví zády k neutuchající produkci nápadů z ministerské či parlamentní dílny, neboť ty mají často jen jepičí život délky přímo úměrné délce volebního období, po jehož konci zas a znovu nové koště hbitě vymetá to vše nyní nemožné, co bylo ještě před měsícem revoluční. Přesto však je dobré se zamyslet, zda někdy přece jen by nová myšlenka nemohla být přínosná, byť nevzešla přímo od nás. Ministerstvo spravedlnosti nyní s takovou myšlenkou přišlo (i když je to spíš obnovená premiéra, avšak s novými herci i kulisami) a o ní bude mé únorové zamyšlení.
Dostalo se mi čestného úkolu přivítat Vás v novém roce, případně nějakým přínosným způsobem zhodnotit rok minulý. Musím se ale přiznat, že nevím, jak si s tím poradit. Nenacházím se v rozpoložení umožňujícím pronášet moudrá hodnocení a výzvy. Právě končící rok pro mě nebyl ten nejšťastnější, k jeho hodnocení mi chybí objektivita a nadhled. Myšlenky se mi stále točí v kruhu. To by mě nemělo nijak překvapovat, protože s pohybem v „bludném kruhu“ mám za uplynulý rok své zkušenosti. Měla bych v tom být opravdu dobrá!