Slovo soudce
Na úvod dva citáty.
Vojtěch Cepl: „Právo musí být založeno na dobrovolném plnění pravidel.“
Jan Sokol: „Zákony bez morálky jsou na nic.“
Tématem tohoto článku je posouzení vztahu práva a morálky s cílem poukázat na omezenou schopnost práva ovlivnit vztahy ve společnosti bez dodržování morálky. Právo tvoří souhrn pravidel chování, práv a povinností, které jsou zakotveny v písemných právních předpisech – zákonech, vyhláškách a dalších právních normách. Jejich dodržování zajišťuje stát. Právo je proto prostředkem regulace vztahů ve společnosti, který slouží tomu, aby spolu lidé mohli lépe žít a spolupracovat. Právo chrání lidský život, svobodu, soukromí, důstojnost, čest, vlastnictví apod. Právu se lidé podřizují nejen z vnitřního přesvědčení, ale také ze strachu z potrestání za porušení právních povinností.
Mnohé jistoty a dlouhými lety osvědčené postupy končí a na scénu se derou novinky podezřelé již jen tím, že jsou nové a neprověřené. Neradno se divit, že právě soudci se většinou staví zády k neutuchající produkci nápadů z ministerské či parlamentní dílny, neboť ty mají často jen jepičí život délky přímo úměrné délce volebního období, po jehož konci zas a znovu nové koště hbitě vymetá to vše nyní nemožné, co bylo ještě před měsícem revoluční. Přesto však je dobré se zamyslet, zda někdy přece jen by nová myšlenka nemohla být přínosná, byť nevzešla přímo od nás. Ministerstvo spravedlnosti nyní s takovou myšlenkou přišlo (i když je to spíš obnovená premiéra, avšak s novými herci i kulisami) a o ní bude mé únorové zamyšlení.
Dostalo se mi čestného úkolu přivítat Vás v novém roce, případně nějakým přínosným způsobem zhodnotit rok minulý. Musím se ale přiznat, že nevím, jak si s tím poradit. Nenacházím se v rozpoložení umožňujícím pronášet moudrá hodnocení a výzvy. Právě končící rok pro mě nebyl ten nejšťastnější, k jeho hodnocení mi chybí objektivita a nadhled. Myšlenky se mi stále točí v kruhu. To by mě nemělo nijak překvapovat, protože s pohybem v „bludném kruhu“ mám za uplynulý rok své zkušenosti. Měla bych v tom být opravdu dobrá!
V příspěvku náměstka ministra spravedlnosti JUDr. Filipa Melzera, Ph.D., LL.M., proneseném na sněmu Soudcovské unie ČR letos ve Velkých Karlovicích mne mimo jiné zaujaly dvě věci. Za prvé poznámka pana náměstka, že soudy v zásadě zvládají se stávajícím obsazením nápad věcí, přičemž soudům se zároveň daří snižovat počet nedodělků i v krajích kde je jejich počet nejvyšší, s tím, že pracovníci justice odvádějí svoji práci na 120% či na 130%.
Již několik měsíců jsou trestní soudci bombardováni apely ze strany ministerstva spravedlnosti, aby svým rozhodováním přispěli k vyřešení problémů spojených s přeplněností věznic v České republice. Ministerstvo spravedlnosti rovněž veřejně kritizuje soudce, že málo ukládají alternativní tresty, čímž přispívají k eskalaci těchto problémů.Na vině je dle představitelů ministerstva konzervatismus soudců, jejich neochota učit se novým věcem, akceptovat moderní postupy.
Každý na to jde trochu jinak. Myslím na problém dovolené. Někdo bez váhání na několik týdnů opustí nejen pracoviště, ale i republiku a nenechá nic ze zdejších reálií dosáhnout do místa svého exotického pobytu. Jiní cestují do zahraničí na dobu kratší, další putují do našich lokalit a rekreují se sice v krásných místech, avšak v dosahu našich médií. O těch, které nějaké puzení zavleče do práce i o dovolené, se radši nezmiňuji…
Není dne, kdy by na nás politici prostřednictvím médií nehrnuli nové a nové plány o tom, jak spasit naši zemi, jak usilovně pracují v zájmu občanů, jak nás vyvádějí z krizí, jak to s námi myslí dobře a jak nás vedou ke světlým zítřkům.
V zákulisí toho všeho je však naše země každoročně více a více zadlužována, kvete zde korupce v míře těžko srovnatelné s většinou ostatních evropských zemí. Alespoň podle obecně uznávaného hodnocení míry korupce, které pravidelně zveřejňuje Transparency International. Našemu společnému zástupci veřejné žaloby v trestním řízení, státnímu zastupitelství, se z prazvláštních důvodů dlouhodobě nedaří se státorozkladnou systémovou korupcí bojovat. Jako by snad vůbec neexistovala
Poněkud rušná okurková sezona
Bývalo zvykem ve Slovu soudce na červenec popřát kolegům hezkou dovolenou a zvolit odlehčené téma o zájezdech a zážitcích.
Letošní červen byl však co do událostí o něco zajímavější než loňský, tak odlehčení témat přenechám kolegům, kteří budou psát k měsícům následujícím.
Velice mne zaujala otázka odposlechů či záznamů o provozu telekomunikačního zařízení ústavních činitelů.
Možná se budu opakovat, protože jsem myslím na toto téma už někdy psal. Jsem rád, že opětovně mohu doporučit pro soudce i další pracovníky justice seminář o etice, jehož jsem byl před pár dny účastníkem. Pro úspěšnost se příští rok bude určitě opakovat. Sice z něj neodjedete s blokem plným poznámek, ale s množstvím podnětů k zamyšlení. Jeden z nich je podle mmne velice aktuální a protože bude také jedním z témat v diskuzních skupinách na letošním výročním shromáždění soudcovské unie, předkládám jej již nyní.
Jak se jeví česká demokracie a soudnictví tentokrát z pohledu od rovníku.
Před dvěma lety se mi dostalo příležitosti podělit se s Vámi o své pocity v článku „Jak se jeví novela občanského soudního řádu z Himálají“. Teď mám znovu příležitost Vás prostřednictvím Slova soudce oslovit. Jsem ráda, že se zase mohu vyjádřit prostřednictvím svých životních cestovatelských zážitků. Bude to tentokrát od rovníku.
Letos se mi naskytla příležitost znovu navštívit Indii. Ale tentokrát úplně jinak. Žádná vysokohorská turistika, žádná náročná cesta 1 000 m nahoru, 600 m dolů, abychom zase mohli jít nahoru a tak postupně do velehor.