Monitoring médií
Datum:
Zobrazit
Samková napadla ustavování kárných komisí z advokátů. U soudu neuspěla
23.04.2024
-
ceska-justice.cz
(Advokacie)
Členové kárných senátů České advokátní komory (ČAK) jsou systémově podjatí, nebyli zvoleni jako nezávislí, senáty jsou ustaveny svévolně a jejich členové jsou přímými konkurenty, uvedla advokátka Klára Samková. Proto měla být souzena nezákonně sestaveným senátem. Nejsou to soudy a princip zákonného soudce se na ně nevztahuje, uvádí Komora. Způsob ustavení senátu byl v souladu se zákonem, dodává soud.Způsob ustavení kárného senátu napadlo advokátka Klára Samková v jedné ze žalobních námitek ve svém sporu s Českou advokátní komorou. Kárný senát ČAK uznal advokátku vinnou z porušení zákona o advokacii a uložil jí zaplatit pokutu 75 tisíc korun. Proti tomu podala Samková žalobu k Městskému soudu v Praze.Samková v žalobní námitkách mimo jiné namítla, že oba kárné senáty (prvoinstanční i odvolací) „jsou ustanovovány předsedy kárných komisí zcela svévolně, tedy je porušena zásada zákonného soudce“. U ostatních právnických povolání jako jsou notáři a exekutoři je způsob ustavení kárných senátů jednoznačně určen. „Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná (Česká advokátní komora) ustanovuje takové kárné senáty, aby nebyly problémy již předem s odsouzením žalobkyně a v tomto směru žalobkyně namítá porušení svých ústavních práv,“ stojí v rozsudku Městského soudu v Praze.Městský soud v Praze se s názorem advokátky neztotožnil, naopak potvrdil stanovisko České advokátní komory i kárného senátu. Jak vyplývá z aktuálního usnesení Nejvyššíhosprávníhosoudu, Klára Samková podala proti rozsudku kasační stížnost, avšak ani po výzvě NSS nezaplatila soudní poplatek pět tisíc korun. Soud proto řízení o kasační stížnosti dne 18. dubna 2024 zastavil.Rozhodnutí NSS z 18. dubna 2024 je zde.Rozhodnutí najdete zde.StáhnoutČAK: Požadavek nestrannosti řeší možná podjatostK námitce advokátky ohledně sestavování kárných senátů Česká advokátní komora uvedla, že „není soudem a principy zákonného soudce se na ni nevztahují“. Srovnání s notářským a exekutorským stavem je podle Komory nepřípadné: „Advokáti nevykonávají ani parciálně úkony mající povahu úkonů soudních nebo jsoucích nadaných veřejnoprávní autoritou, jsou osobami soukromého práva.“„Žalobkyně vztahuje soudní zásadu někam, kam se zjevně nepromítá, požadavek nestrannosti a nezávislosti kárného senátu je zde v plné míře zajišťován v podobě ustanovení kárných senátů a v podobě řešení možné podjatosti tak, jak je obsaženo v § 3 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona o advokacii stanoví advokátní kárný řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní kárný řád“),“ odpověděla Komora.Základem sporu byla situace kolem zastupování ženy E.D., která měla zpronevěřit prostředky svého nesvéprávného synovce, kterému byla opatrovnicí. Advokátka Klára Samková měla nejprve převzít obhajobu E.D., avšak poté měla uzavřít smlouvu o poskytování právních služeb s opatrovancem, až do neschválení smlouvy soudem. Od roku 2016 vykonávala funkci opatrovníka. „Přičemž dopisem ze dne 18. 10. 2017 vyzvala jménem opatrovance svoji bývalou klientku E. K., aby opatrovanci vrátila částku 1 027 757 Kč, kvůli níž byla E. K. odsouzena za zpronevěru v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích, ve kterém E. K. obhajovala a v němž opatrovanec vystupoval jako poškozený,“ uvádí soud důvody kárného řízení. Advokátka s důvody pro kárné řízení nesouhlasila.Úplný rozsudek Městského soudu v Praze s fakty případu je zde.MS-v-Praze-Samková-v.-ČAKStáhnoutAdvokátka: Rozhodnutí Grosam platí i pro kárné senáty ČAKV replice k Městskému soudu v Praze vznesla Samková námitku „zejména systémové podjatosti kárných senátů, kdy zároveň vznesla námitku tzv. systémové podjatosti všech členů kárných senátů“. Podle advokátky nebyli členové ani jednoho kárného senátu zvoleni jako „nezávislí“, ale „na základě nominace úřadujícím představenstvem“ Jejich členové byli fakticky „dosazeni představiteli žalované a způsob, jakým jsou kárné senáty sestavovány nelze dohledat“.„Není ani zřejmé, zda jsou členové kárné komise a odvolací kárné komise ustanovováni rovnoměrně či účelově dle toho, koho mají soudit,“ uvedla Samková s odkazem na rozhodnutí první sekce Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 6. 2022 ve věci Grosam v. ČR. Rozhodnutí ve věci Grosam vztahuje Samková i na kárná řízení před Českou advokátní komorou, a to „zejména v otázkách transparentnosti sestavování kárných senátů, neexistence záruk proti vnějším vlivům a složení kárných senátů z přímých konkurentů“.O předmětném rozhodnutí první sekce ESLP v případu Grosam v. ČR Česká justice opakovaně informovala.Sestavení kárné komise je v diskreci předsedyČeská advokátní komora na ústním jednání uvedla, že odkazované rozhodnutí Grosam v. ČR následně nahradil Velký senát, který stížnost exekutora Grosama na sestavování kárných senátů v ČR zamítl. Advokátka se podle rozsudku jednání nezúčastnila.Na sestavování kárné komise zákon nestanoví povinnost mít rozvrh práce, naopak podle kárného řádu ustanoví kárný senát předseda kárné komise, uvedla dále Komora. „Toto sestavení je tak čistě v jeho diskreci. Kárné senáty jsou ustanovovány tak, aby sídlo členů bylo co nejdále od sídla kárně obviněného, aby se minimalizovala možná námitka podjatosti,“ uvedla Česká advokátní komora před Městským soudem v Praze.Podle Komory je však v posuzované věci podstatné, že „žalobkyně učebnicově porušila zákon o advokacii, když dokonce v téže věci nejdříve obhajovala obviněnou a následně jménem poškozeného uplatnila nárok na částku, k jejímuž uhrazení byla její bývalá klientka odsouzena trestním rozsudkem“.S posledním stanoviskem Městský soud v Praze souhlasil: „Soud souhlasí s poznámkou žalované, že se jedná o ,učebnicový příklad´, uvedl soud s odkazem na komentář k § 19 zákona o advokacii od autorů Švejkovského, Vychopně, Kryma a Pejchala:. „Na první pohled je zřejmé, že advokát nesmí v téže věci vystupovat na více stranách, jejichž zájmy nejsou shodné. Advokát tak nesmí v tomtéž trestním řízení nejdříve v přípravném řízení obhajovat obviněného a poté v hlavním líčení vystupovat jako zmocněnec poškozeného.“Přece jen rozsudek Grosam: Exekutor není advokátV závěru svého rozsudku Městský soud v Praze uvedl celou skutečnost o rozsudku Grosam v. ČR. Velký senát ESLP se meritem věci vůbec nezabýval: „Je nutné upozornit i na to, že tento rozsudek byl následně nahrazen rozsudkem velkého senátu ESLP ze dne 1. 6. 2023, který uznal, že se první sekce ESLP z procesních důvodů neměla námitkou nezávislého a nestranného složení soudu vůbec zabývat a ostatní stížnostní námitky prohlásil za nepřijatelné.“Přesto Městský soud v Praze rozsudek první sekce ESLP ve věci Grosam v. ČR využil: K odkazu žalobkyně na rozsudek první sekce ESLP ze dne 23. 6. 2022 ve věci Grosam proti České republice, městský soud uvádí, že toto rozhodnutí se skutkově odlišuje, když porušení práva na spravedlivý proces namítal exekutor nikoli advokát. Evropský soud pro lidská práva pak v bodě 90. poslední věty sám konstatuje, že „postavení soudního exekutora je třeba přirovnat spíše k postavení notáře, jako tomu bylo ve věci Peleki (cit. výše), než k jiným svobodným povoláním, například advokátům či jiným profesím, u nichž výkon veřejné moci nepřipadá v úvahu., uvedl Městský soud v Praze, který žalobu Samkové zamítl.Irena Válová
Předseda Ústavního soudu Baxa s kolegy navštívili Tchaj-wan
23.04.2024
-
ceska-justice.cz
(Politika)
Vedení českéhoÚstavníhosoudu (ÚS) navštívilo Tchaj-wan. Předseda Josef Baxa jednal s tchajwanským protějškem Hsu Tsung-lim, jenž je nejvyšším představitelem soudní moci na Tchaj-wanu, uvedl dnes ÚS v tiskové zprávě. Demokraticky spravovaná ostrovní země dlouhodobě čelí tlaku Číny, která ji pokládá za svou provincii. Nezávislost Tchaj-wanu uznává jen malá skupina zemí, řada dalších však s ostrovem udržuje ekonomické, bezpečnostní či diplomatické vztahy.„Navzdory geografické vzdálenosti mezi střední Evropou a jihovýchodní Asií lze v českém a tchajwanském systému ochrany ústavnosti nalézt celou řadu paralel a podobností,“ uvedl v tiskové zprávě vedoucí odboru vnějších vztahů a protokolu ÚS Pavel Dvořák. Platí to podle něj jak v rovině postavení a působnosti ústavních soudů, tak s ohledem na konkrétní otázky, které před soudy vyvstávají.První bilaterální setkání zástupců obou soudů se konalo loni v červnu v Brně. S bezmála ročním odstupem se v úterý 16. dubna odehrálo druhé setkání v Tchaj-peji. Baxu doprovázeli místopředsedové Vojtěch Šimíček a Kateřina Ronovská.Předseda ÚS Josef Baxa při návštěvě tchajwanského Ústavníhosoudu Foto: ÚstavnísoudBaxa na úvod hovořil o vývoji ústavního soudnictví v ČR a blíže představil tři nálezy z posledních dekád. Konkrétně šlo o nález, kterým soud v roce 1993 zamítl návrh na zrušení zákona o protiprávnosti komunistického režimu, dále nález o souladu Lisabonské smlouvy s ústavou a také nález, jímž soud v roce 2016 otevřel registrovaným partnerům cestu k individuální adopci. ÚS tehdy na návrh Městského soudu v Praze škrtl ustanovení zákona, které adopci registrovaným partnerům výslovně znemožňovalo, a to i přesto, že svobodní gayové a lesby si teoreticky dítě jako jednotlivci osvojit mohli.Baxa se věnoval také obecným otázkám ústavního soudnictví a jeho úloze ve společnosti. Diskuse se pak týkala třeba i trestu smrti, jehož protiústavnost je aktuálně před tchajwanským soudem namítána. „Zatímco v naší zemi byl již v roce 1990 tento trest z právního řádu vypuštěn a český ústavní pořádek jeho znovuzavedení nadále nepřipouští, součástí tchajwanského trestního práva zůstává, byť v posledních letech není vykonáván,“ uvedl Dvořák.Třídenní program pracovní cesty zahrnoval také návštěvu dalších soudů, tchajwanské justiční akademie a justičního muzea v Tchaj-nanu.(čtk)
Dvacet minut Radiožurnálu
23.04.2024
-
ČRo Radiožurnál
(17:06 Dvacet minut Radiožurnálu)
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle jakých kritérií vybral prezident dva nové nominanty na ústavnísoudce? Jaká je v současnosti skladba Ústavníhosoudu a proč v něm nezasedá víc žen? Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu, které vysílá také Český rozhlas plus, je dnes Marie Zámečníková z katedry Ústavního práva a politologie Masarykovy univerzity v Brně. Dobrý den, zdravím vás po rozhlasových linkách do Zlína.Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Dobrý den, děkuju za pozvání a zdravím všechny posluchačky a posluchače.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Děkuji, že jste pozvání přijala. Ještě připodotknu, že náš rozhovor natáčíme po čtrnácté hodině, tedy tři hodiny před vysíláním. Prezident Petr Pavel navrhl senátu na soudce Ústavníhosoudu právníka a sociologa Jiřího Přibáně a soudce Nejvyššíhosprávníhosoudu Tomáše Langáška. Předpokládá se, že nominace této dvojice kandidátů do Ústavníhosoudu bude nekonfliktní. Souhlasíte s tím?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
To nemůžu odhadovat. Záleží na tom samozřejmě také, jaké budou diskuse na plénu senátu a v senátních výborech. Co se týče jejich kariérního nebo osobnostního profilu, tak mně osobně není známo nic, co by je mělo jakýmkoliv způsobem diskvalifikovat nebo diskreditovat. Na druhou stranu myslím si, že mohou zaznívat jisté pochybnosti nebo názory stran toho, že se jedná o dalšího profesora teorie práva a dalšího soudce Nejvyššíhosprávníhosoudu, tedy o lidi, kteří pocházejí z okruhu, které jsou na Ústavnímsoudu už vlastně docela široce zastoupeny.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co tedy může Ústavníhosoudu poskytnout celoživotní akademik bez jakékoliv praxe soudnictví, i když je skvělým odborníkem na sociologii práva a politiku jako Jiří Přibáň?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Bezpochyby obrovskou erudici, velkou zkušenost, teoretické znalosti, ale také praktické poznatky. Ostatně profesor Přibáň je častým glosátorem, komentátorem politického, společenského dění jak u nás, tak v zahraničí. To, že nemá žádnou praxi stran soudcovské pozice, může být vnímáno jako jistý handicap, ale na druhou stranu není první a pravděpodobně ani poslední. Máme těch, řekněme, ryzích akademiků a akademiček na Ústavnímsoudu i nyní i v minulosti více a určitě to bude náročné nebo náročnější v tom smyslu, že bude třeba se naučit jistou práci se spisem nebo s tou živou kauzou, to, co kandidáti a kandidátky pocházející z justičního prostředí prostě umí, ale zároveň to není nic, co by se naučit nešlo.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Není mezi členy Ústavníhosoudu už příliš osob z prostředí Nejvyššíhosprávníhosoudu, kde tedy působí i druhý nominovaný Tomáš Langášek?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
To je také častá výtka. V současné době máme z Nejvyššíhosprávníhosoudu, mám za to, tři soudce, kteří šli přímo z něj, to znamená, to je sám předseda Baxa, místopředseda Šimíček, který ale vlastně letos končí a namísto něj tedy hledáme další ústavnísoudce a soudkyně a je to pan prof. Kühn, případně paní soudkyně Zemanová, která dříve působila na Nejvyššímsprávnímsoudu, to znamená, řekněme, jsou to tři, případně čtyři soudci a soudkyně z těchto kruhů. Když se podíváme třeba na ty kruhy akademické, tak je to ale v podstatě také jako zastoupeno čtyřmi osobnostmi, to znamená, není to nic, co by zcela převyšovalo. Podle mě tam jsou dány objektivní důvody, jedním z nich je, že ten soud má agendou prostě k agendě Ústavníhosoudu blízko, to znamená, je jaksi přirozené, že se na něm shromažďují osobnosti, které pak budou i vhodnými kandidáty a kandidátkami na funkci ústavníchsoudců a soudkyň. Druhá věc je, že ten soud má prostě neoddiskutovatelné renomé, tím, jak byl vybudován, tím, jak funguje, tím, jak se etabloval, jedná se, myslím, v právnických kruzích o dobře, kvalitně vnímaný soud. A navíc ti lidé často mají i nějaké širší pozadí, nejsou to, v uvozovkách, jenom soudci, ale často jsou to také akademici nebo mají předchozí advokátní zkušenosti. To znamená, těch důvodů, jak říkám, je více, ale rozumím těm výtkám, že se zdá, že vlastně jako bychom neměli kde jinde brát a já myslím, že máme i kde jinde brát, že těch dobrých osobností je i mimo tento soud celá řada.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokud se nepletu, tak se mu přezdívá malý ústavnísoud.Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Je to tak.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Což tady o lecčem svědčí. Senát má na posouzení kandidátů 60 dní, už dříve jste pro Český rozhlas plus řekla, že senát nemá být jenom jakýmsi přikyvovačem, naopak má kandidáty důsledně zpovídat. Kam byste směřovala otázky na Jiřího Přibáně?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Já bych se asi ptala z širšího spektra na to, jak je mu známo, to české právní prostředí, český právní řád vůbec, který mu určitě znám je, protože ho samozřejmě bezesporu studoval, ale celou řadu let působí v zahraničí. A i ta znalost platného práva, čímž neříkám, že ho mají senátoři zkoušet jako u státní zkoušky, ale je nutná, to znamená na to, zda je připraven a počítá s tím, že asi to jeho případné zapracování na Ústavnímsoudu bude nutno pojmout i z této stránky praktické.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co by vás na místě senátorů zajímalo na Tomáši Langáškovi?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Asi bych se taktéž ptala na to, co čeká nebo jak vnímá třeba jinak tu funkci na Ústavnímsoudu oproti tomu dosavadnímu působení na jeho pozici soudce Nejvyššíhosprávníhosoudu, případně, jakým způsobem tu pozici se chystá uchopit.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On mimo jiné působil v Kanceláři veřejného ochránce práv, jak užitečná je taková zkušenost pro možného Ústavníhosoudce?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Myslím si, že velmi, protože ta náplň práce veřejného ochránce práv a jeho kanceláře je velmi široká, je ještě podle mého názoru více blíže těm běžným skutečně lidským příběhům i než ta funkce soudcovská, zvláště je-li to funkce na jednom z těch vrcholných soudů. Tam vlastně málo často dochází k přímému střetu s účastníky, případně ty kauzy už jsou tam hodně vyprecizované, to znamená, má to jaksi blíže k těm běžným lidským příběhům, tak říkajíc, s nimiž se Ústavnísoud v té stížnostní agendě, která tvoří většinu náplně práce Ústavníhosoudu, prostě setkává častěji.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Petr Pavel za více než rok ve funkci jmenoval osm nových soudců Ústavníhosoudu i jeho předsedu Josefa Baxu. Když si promítnete dosavadní, ať úspěšné, tak neúspěšné kandidáty, jak si prezident nastavil ten proces jejich výběru a jaká jsou jeho kritéria?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Já nepatřím k nějakým zarytým odpůrcům nebo kritikům toho procesu, říkám od začátku, že si myslím, že ten proces je dobrý. Samozřejmě může mít nějaké mouchy tak jako každý, ale nemyslím si, že je tam prostě všechno a priori špatně, jak se někdy na první dobrou může z té mediální nebo veřejné debaty zdát. Ten konzultační panel zjevně působí jako nějaký první nárazníkový bod, jako filtrace těch kandidátů. Za mě vlastně ti kandidáti a kandidátky, kteří vzešli, byli vždy nadmíru kvalitní, ostatně, když se podíváme na tvrdá čísla, tak prezident Pavel narazil v podstatě pouze s jednou nominací, která nebyla schválena senátem, připomeňme, že kandidát soudce Fremr byl senátem schválen, až posléze se své nominace v důsledku té veřejné debaty vzdal. To znamená, prezident Pavel je zjevně s tím svým procesem velmi úspěšný. Trošku mě zaráží nebo trošku mě mrzí, řekněme, že to, co deklaroval na začátku, to znamená, že hledáme nějakou diverzitu profesní, věkovou, genderovou, se zdá, že už tak úplně neplatí, jinými slovy, jak říkám, zdá se, že lovíme pořád ve stejných vodách a zdá se, že ten profil kandidátů a méně tedy kandidátek, je si hodně podobný.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak je důležité, že si prezident předsevzal být při výběru a navrhování ústavníchsoudců maximálně transparentní?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Podle mě je to dobře, podle mě to na jednu stranu má právě upozadit kritiky toho, že se jedná pouze o nějaké zákulisní boje nebo zákulisní debaty a jakousi předdomluvenou věc, ale v zásadě se zdá, že čím víc transparentnosti ten proces nabízí, tak tím víc je kritizován stran toho, že je to vlastně celé špatně, že když jsme o tom vlastně tolik moc nevěděli, což bezesporu byla ta situace minulých prezidentů, zejména Klause a zejména Zemana, tak tam nebylo ani tolik co kritizovat. A mně osobně se zdá, že ta celospolečenská a celomediální debata tím pádem byla daleko menší.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Může nominace komplikovat fakt, že předchozí velmi precizní prověřování, doptávání se senátory adeptů na ústavnísoudce může některé ty nové adepty odradit? Zkrátka řeknou si, že to nemají zapotřebí.Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
To já nevím, já to neumím posoudit. Čistě osobně bych si myslela, že toto roli hrát může, že v okamžiku, kdy najednou se propírají skutečně veškeré detaily nebo mohou propírat veškeré detaily, tak ne každý je do toho ochoten a schopen jít, ale nevím, jestli tomu tak v praxi, to je čistě moje osobní hledisko.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, dnes s expertkou na ústavní právo Marii Zámečníkovou.V červnu skončí mandát místopředsedovi Ústavníhosoudu Vojtěchu Šimíčkovi a soudci TomášiLichovníkovi. Jak byste zhodnotila jejich působení u této instance?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Tak Vojtěch Šimíček je momentální místopředseda Ústavníhosoudu, často bývá označován i za jednu z těch tváří, řekněme, toho třetího Ústavníhosoudu, jak bývá ten končící nebo ta končící éra Ústavníhosoudu označována. Soudce Lichovník byl před působením na Ústavnímsoudu dlouholetým soudcem v rámci běžné justice. Myslím si, že ani jeden z nich nevzbuzuje žádné kontroverze, že i u obou se jednalo o úspěšné funkční období a že přinesly Ústavnímusoudu a jeho judikatuře mnohé.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V jaké kondici je teď Ústavnísoud jako celek? Není v sestavě soudců slabina?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Já si myslím, že ústavnísoud je v dobré kondici, já myslím, že ten tým, který se tam teďka vytváří pro ten tzv. čtvrtý Ústavnísoud vypadá velmi nadějně. Abych někoho nebo něco označila za slabinu, to si netroufám. Myslím si, že to lze hodnotit až s jistým časovým odstupem a nebylo by fér jakkoliv říci, že už teď se tam jeví něco nebo někdo jako slabina. To, co já vnímám jako jistou slabinu a už jsem na to narážela, je z mého pohledu prostě slabé zastoupení žen. Já si myslím, že čtyři není dost.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přesně na to jsem se chtěl ptát, protože Ústavnísoud zůstává převážně mužskou institucí, ale v justici, pokud vím, je asi 60 % žen, takže jak si to vysvětlujete?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Je to tak, v justici je asi 60 % žen, ale většina z nich zůstává na těch nižších instancích. Zároveň mám za to, že většina promujících z právnických fakult u nás je vlastně také ženského pohlaví, že máme prostě víc než 50 % absolventek, ale na Ústavnímsoudu máme čtyři ženy, což je, pokud počítám správně, nějakých 27 necelých procent a mě vlastně na tom mrzí to, že jednou z těch tezí úplně na začátku těch diskuzí bylo: chceme více žen. A nyní máme čtyři a zdá se, jako, že to nám stačí, to je dost, já už neslyším ty názory nebo.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Měli bychom chtít, aby to bylo půl napůl, nebo jak to vidíte vy?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Asi nejsem příznivce kvót tak, abychom řekli, že to musí být sedm nebo osm. To ne, ale já si myslím čistě, prakticky, že tu máme celou řadu velmi dobrých, schopných erudovaných právniček a trošku mi teďka v těch nominačních kolech prostě chybí.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a to vysvětlení, proč se nic v tomhle směru neděje, je třeba i zájem ze strany, já vím, že na tom tolik nezáleží, ale těch možných kandidátek?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Já nevím, jestli je zájem. Věřím, že spousta žen by takovouto nabídku, spousta právniček by takovouto nabídku určitě akceptovala, ale ten problém je celospolečenský, myslím si, že se to netýká jenom zastoupení žen na Ústavnímsoudu, ale prostě obecně ve vrcholných funkcích, je to ostatně debata, kterou vedeme už několik let. Je to prostě o tom, že když si vedle sebe položíte dva životopisy přibližně stejně starého muže a ženy, tak často ten životopis muže je prostě plnější, má tam víc publikací, má tam víc stáží, má tam víc zkušeností a tím pádem řekneme, ten muž je lepší, protože prostě v tom životopisu je toho víc, ale už tam nevidíme to, že žena tam tady tyto kolonky třeba v takové míře ne vždy má, protože svůj čas často musela věnovat také jiným zkušenostem, které ale třeba chybí tím pádem tomu muži, ale které na té profesní úrovni vlastně nejsme zvyklí ještě tak vnímat. Říkám, je to spíše celospolečenský problém, já nejsem úplně odborníci na tato témata, ale myslím si, že je to debata, kterou prostě musíme vést v širším slova smyslu.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A zkuste vysvětlit, proč bychom měli chtít u Ústavníhosoudu víc žen, co by to mohlo přinést?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Já si myslím, že to přinese prostě jinou životní zkušenost, kterou tam chceme také slyšet a vidět a nemusí to být jenom o tom, že tam chceme tedy jenom ty ženy a tím zajistíme diverzitu, ale chceme tam právě ty různé profesní zkušenosti, životní zkušenosti, třeba i regionální zkušenosti. Proto, abychom tam slyšeli co nejvíce náhledů a pohledů na tu kterou věc, protože každý právní problém a je samozřejmě nutné řešit jak z hlediska platného práva, ale také to platné právo můžeme vykládat různě a k tomu nám slouží i životní, profesní, lidské zkušenosti a je důležité, aby tyto zkušenosti tam z různých stran zazněly tak, abychom měli za to, že to rozhodnutí, které bude přijato, bude co nejlépe vyargumentováno a posouzeno z co největšího spektra názoru.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvila jste o tom, že se pomalu skládá tzv. čtvrtý Ústavnísoud. Jak je to myšleno, jak se to počítá, kdy bude dokončen?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
V zásadě podle prezidentů. Když si vezmete, že doposud první naši tři prezidenti byli všichni ve funkci 10 let, délka funkčního období ústavníchsoudců a soudkyně také 10 let. Tak tím, že jsme úplně na začátku najmenovali vlastně rovnou celý Ústavnísoud a počítalo se, že postupem času se to nějak rozkouskuje přirozeným vývojem, někdo třeba odejde na jinou funkci nebo prostě skončí funkce dřív atd. a to se ve výsledku až tolik nestalo, tak v zásadě s každým novým prezidentem přichází tady ta obrovská široká vlna přejmenování, přenominování a tím pádem mluvíme o tom prvním havlovském soudu, druhém klausovském, třetím zemanovském a teď teda případně čtvrtém Pavlovském. Je to taková jako zkratka, ale v zásadě se používá.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Marie Zámečníková z katedry Ústavního práva a politologie Masarykovy univerzity v Brně je dnes hostem Dvaceti minut Radiožurnálu.Někteří kritici vyčítají prezidentu Pavlovi malou zkušenost a údajnou neobratnost v jednání s českými politiky, jak si vede při jmenování ústavníchsoudců?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Jak už jsem zmínila, čistě fakticky vlastně dobře, protože pouze jeden kandidát nebyl schválen senátem, to, co se vyčítá, co zaznívá i z úst některých senátorů a senátorek, je, že prostě prezident Pavel ty své kandidáty nepředjednává se senátory. Že prostě předtím, než zveřejní své kandidáty, nejde za senátory, nebaví se s nimi o tom, co si myslíte, bude to dobrý, bude to špatný, schválíte ho, neschválíte ho?Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takzvané oťukávání. A to myslíte, že je dobře nebo špatně, že to nedělá?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
To je otázka pohledu. Myslím si, že to je prostě různý politický přístup. Za mě to není špatně. Zvolil si tuto cestu, cestu jakési transparentnosti v tom smyslu, že říká, já tady mám panel, já tady nominuju své kandidáty a nechávám na senátu, aby si je zcela od začátku prověřil a poté se k tomu vyjádřil. Já si myslím, že tento přístup není nijak špatný, dokážu si naopak představit, že pokud by tomu právě bylo naopak, tak budeme říkat, a tam se zase hraje o nějaké zákulisní hry a všechno je to předdomluvené, to znamená, každý ten přístup má určitě svá pro a proti, ale mně vlastně toto nijak nevadí.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dá se politickou nezkušeností vysvětlit třeba i nezdar při snaze přivést ke spolupráci koalici s opozicí nad penzijní reformou?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Tady bych se musela teda prezidenta skutečně zastat, protože já si myslím, že nelze přičítat ten nezdar jemu. Máte li dvě strany, které nejsou schopny a částečně asi ani ochotny jaksi racionálně nebo klidně diskutovat, i tak je moc těžké z pozice jakéhosi mediátora nebo pouze jakéhosi strůjce té diskuze, tyto strany přivést ke konsenzu, a sice může být prezidentu vytýkáno, že je politicky nezkušený, ale řekneme-li, že jeho dva předchůdci byli politicky nadmíru zkušení, tak také se nebavíme v těch intencích, že nepodařilo se nějakou reformu prosadit, tak to byla jejich vina jako prezidentů, takže já si myslím, že je dobře a že je velice na místě, že prezident se snaží tu diskuzi zahájit a vést a nějakým způsobem moderovat, ale to, že prozatím je takto zablokovaná na tak složitém tématu, jak je penzijní reforma, ostatně, kterou se prostě nepodařilo vyřešit doposud za 30 let moderní historie České republiky, není úplně jeho vina.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Včera mi v tomto pořadu první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček řekl, že pokud by se dostali do příští vlády, neměli by ambici prosazovat vlastní důchodovou reformu v diskuzi s opozicí, ani by nechtěli, aby takovou debatu moderoval prezident, zkrátka by si ji prosadili. Je bez celospolečenské shody podle vás reforma penzí udržitelná?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
No, pravděpodobně není a říká-li toto místopředseda Havlíček, tak vlastně říká to samé, co momentálně kritizuje na vládní většině, pokud se nepletu, protože jedním z těch argumentů, proč odmítli účast u toho kulatého stolu teď v té poslední fázi, bylo, že vláda má tvrdit, že si to stejně prosadí i bez opozice a tvrdí li tedy teď to samé, tak vlastně zastává názor, který momentálně kritizuje a jak se ukázalo i v minulosti, to, že se podaří něco momentálně prosadit, neznamená, že to následná koalice nezruší, což je prostě ta největší, ten největší omyl, který by se mohl stát, opět by to k ničemu nevedlo, opět by se ta situace pouze zhoršovala. To znamená, ten celospolečenský konsenzus a shoda i s opozicí je v tuto chvíli podle mého názoru nutná.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Před časem jste se na Českém rozhlasu plus nechala slyšet, že parlamentní obstrukce jsou překonaným fenoménem. Opravdu jsou?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Já je nemám ráda, já si myslím, že jsou zvlášť v té současné podobě a zvlášť v tom absolutním vrcholu, kterého podle mého názoru u nás dosahují, byť můžeme být překvapení, možná můžeme jít ještě dál, člověk už neví, ale myslím si, že to prostě tu parlamentní debatu destruuje a myslím si, že to prostě nepřináší užitek a nepřináší to vlastně i dobré renomé nebo nějakou dobrou vizitku parlamentní debatě, což je škoda. Ta parlamentní debata je důležitá, je to ostatně jádro naší demokracie, a to, že nejsme schopni tu parlamentní debatu nějakým způsobem ukočírovat a takzvaně racionalizovat, je podle mého názoru chyba.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaké má ale třeba při současném rozložení sil opozice možnosti prosazovat svoje postoje a názory?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Já myslím, že vždycky v této debatě zapomínáme na jednu důležitou věc, která stojí i v ústavě, a to je, že vůle většiny, nebo že vůle parlamentní vychází z vůle většiny, to znamená, my samozřejmě musíme opozici dopřát a nabídnout prostor k tomu se vyjádřit, prostor k tomu kritizovat, prostor k tomu, nesouhlasit, ale opozice nemá právo nebo nemá tu moc, tu debatu zcela zablokovat, zcela zrušit, prosadit tu svoji vůli, protože je prostě menšinou. To znamená vůle vychází z vůle většiny a samozřejmě opozice musí mít dostatek prostoru na to komentovat, ale to ten jednací řád umožňuje, a to ten jednací řád umí, případně i při jeho novelizaci to samozřejmě, toto musí být dále zachováno. A já si nemyslím, že by opozice u nás byla válcována natolik, že by vůbec nemohla být slyšet nebo se dostat ke slovu.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A dokážou to řešit tzv. vyspělé demokracie, nebo s tím taky bojují?Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Tak většina západních zemí už přistoupila k různým formám reformy jednacích řádů nebo pravidel parlamentní debaty. Tím častým modelem je prostě pevné stanovení řečnických dob, to znamená, je to ten model německý, případně rakouský. Máte na dané téma vyčleněno tolik a tolik minut pro tu celou parlamentní debatu a podle velikosti těch jednotlivých poslaneckých klubů, frakcí, skupin přidělíte tolik a tolik minut tomu kterému klubu. To je častý model, který je samozřejmě postaven na úplně jiných základech než náš český jednací řád. Já jsem jeho fanynkou, ale jsem taky asi realista v tom, že není úplně možné najednou vzít "eins zu eins" takzvaně, tento systém a přenést ho sem. To znamená, asi to není úplně reálné, že bychom takovéto restrikce měli, ale minimálně nějaká možnost ukončení té parlamentní diskuze zvůle většiny v jistou chvíli by možná být měla, protože ona v zásadě v tuto chvíli podle jednacího řádu možná není. To, že k tomu dochází a Ústavnísoud tu praxi vlastně posvětil, to je věc jiná. Ale v zásadě to není věc, která by byla podle jednacího řádu jednoznačně možná.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Konstatuje na závěr našeho povídání Marie Zámečníková z katedry Ústavního práva politologie Masarykovy univerzity v Brně. Do Zlína vám přeji vydařený den, na shledanou.Marie Zámečníková, katedra Ústavního práva a politologie, MU
--------------------
Děkuju a zdravím zpátky do Prahy, na shledanou.Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.
Ukrajina pozastavila ode dneška poskytování konzulárních služeb svým občanům v branném věku
23.04.2024
-
ČRo Radiožurnál
(18:10 Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře)
Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Ukrajina pozastavila ode dneška poskytování konzulárních služeb svým občanům v branném věku, kteří žijí v zahraničí. Výjimku mají ti, kteří se budou chtít vrátit do země. Šéf ukrajinské diplomacie Dmytro Kuleba řekl, že pobyt v zahraničí nezbavuje muže jejich povinnosti vůči vlasti. Prezident Zelenskyj podepsal minulý týden nový zákon, který mění pravidla mobilizace vyhlášené na Ukrajině po ruské agresi. Norma předpokládá, že Ukrajinci žijící bez vojenských dokladů v zahraničí si nebudou moci zařídit nový pas a využívat konzulární služby. Více si řekneme se stálým zpravodajem Českého rozhlasu na Ukrajině Martinem Dorazínem, dobrý večer do Oděsy.Martin Dorazín, zpravodaj na Ukrajině, Český rozhlas
--------------------
Dobrý den.Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Co to opatření tedy znamená pro Ukrajince, kterým například vypršela nebo brzy vyprší platnost cestovního pasu a jsou v zahraničí? Co oni musejí udělat, aby vyhověli těm požadavkům nového zákona úřadu?Martin Dorazín, zpravodaj na Ukrajině, Český rozhlas
--------------------
No, musí se přihlásit k příslušnému úřadu, a to neznamená, že je okamžitě vezmou do války, jenom, že se zaregistrují v podstatě, ale mohou, samozřejmě, pokud budou v tom věku, pokud jejich profese bude armáda potřebovat, tak samozřejmě mohou být vyzváni, mohou být i trestně stíháni za to, že nesplnili tuto svoji povinnost. Je to i na Ukrajině velmi bolestivé téma, protože přinucovat někoho, kdo nechce bojovat, kdo se uchýlil do zahraničí k boji, je nesmírně těžké i z Ústavního hlediska, takže on nejspíš všechny návrhy skončí u Ústavníhosoudu, který potom o tom bude rozhodovat, jestli je to, jestli je to v souladu s lidskými právy a s, k čemu se Ukrajina zavázala, když podepsala přístupovou dohodu k asociační dohodu k Evropské unii. Takže to bude velký problém pro ukrajinské úřady, ale i pro evropské, jak s těmito lidmi nakládat, kteří prostě nechtějí jít do války, nechtějí bránit svoji zemi, i když by mohli a jsou v věku například, tak co s nimi dělat.Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Ministr Kuleba dnes také řekl, že další podrobnosti jeho úřad poskytne, až začne v květnu platit nový mobilizační zákon. Takže co je tedy v tuhle chvíli ještě nejasné, možná ohledně té povinnosti té vojenské registrace?Martin Dorazín, zpravodaj na Ukrajině, Český rozhlas
--------------------
Je tam nejasná spousta věcí, například u lidí, kteří mají některé zdravotní postižení, protože ten nový návrh zákona vlastně odstraňují ty možnosti, kdy se lidé mohli vyhnout ze zdravotních důvodů vojenské službě nebo vlastně mobilizaci v daném případě, v případě války a snižuje, vlastně, omezuje tu skupinu na velmi těžce postižené a lidé, který mají jenom třeba částečné postižení, nemocnou ruku nebo záda, tak ti mohou být povolání do armády, to také budí velké rozpory a v tom, nakolik je to zákonem, nakolik je to vlastně v souladu s ústavou. Ale v momentu, kdy platí válečný stav vyhlášený v zemi, tak spousta těchto pravidel přestává platit, pravidlo, shromažďovací pravidlo, volby se nekonají a vláda v daném momentu, když to odsouhlasí parlament a prezident tady prezidentský systém v podstatě zavedený zůstal, tak má právo svým dekretem nebo výnosem nařídit prakticky cokoliv, což je v době války, je pochopitelné, ale ne v době demokracie. A to vzbuzuje také velké obavy z toho, jakým způsobem vlastně se bude vyvíjet ukrajinská demokracie, jakmile válka skončí.Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Ministr zahraničí Kuleba na síti X také napsal, cituji: "Pokud si někdo myslí, že zatímco jeden bojuje daleko na frontě a riskuje život za tento stát a druhý zůstává v zahraničí, ale dostává služby od tohoto státu, pak takhle to nefunguje." Ukrajinské úřady tedy věří, že ta stopka pro poskytování konzulárních služeb skutečně přiměje větší počet Ukrajinců v branném věku, aby se tedy vrátily do vlasti?Martin Dorazín, zpravodaj na Ukrajině, Český rozhlas
--------------------
No, je to restriktivní vlastní opatření, které má upozornit na tu vlastně věc, ale asi nepovede k tomu, že by Ukrajinci, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí, kteří nejsou jenom uprchlíky, kteří tam odjeli na pár dnů nebo týdnů, měsíců, kteří tam dlouhodobě pracují, jako je právě příklad České republiky, Slovenska, Polska, tak nezdá se, že by tvrdá opatření je přiměla k tomu, aby se vrátili, prostě budou mít problémy s doklady a budou k tomu se řešit české úřady, mezinárodní úřady, jak vlastně s těmi lidmi nakládat, protože oni v tom momentu požádají status uprchlíka.Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Databáze úřadu Eurostat odhaduje, že v unijních státech je registrováno zhruba 860 000 dospělých ukrajinských mužů. Máme aspoň hrobů, představu, kolik z nich žije na západě dlouhodoběji a kolik jich odešlo právě od začátku ruské agrese?Martin Dorazín, zpravodaj na Ukrajině, Český rozhlas
--------------------
No, je to zhruba, podle odhadů, nejsou samozřejmě k dispozici žádné přesné statistiky, protože ty si nevedeme ani v Česku, kdo tam je dlouhodobě, kdo je tam načerno vlastně, kdo se legalizoval nějak postupně, kdo má trvalý pobyt, kdo má dočasný pobyt, to jsou různé právní kategorie a je velmi těžké odhadnout, kolik z těch lidí opravdu se chce vrátit. Já z osobní zkušenosti s lidmi, kteří žijí dlouhodobě u nás, v Česku, na Slovensku, v Polsku, tak vím, že ti lidé posílají domů velké peníze, ale říkají si, my jsme tady užitečnější než na frontě, protože my neumíme bojovat, ale můžeme pomoci třeba finančně Ukrajině. Neříkám, že to je 100 procent lidí, ale opravdu jsou to lidi, se kterým jsem se potkala, není jich málo.Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je tohle opatření přijímáno na Ukrajině? Vyvolalo nějaké větší ohlasy? Vnímají tam lidé, řekněme, úkorně, že někdo odjel do zahraničí a nebrání tedy svoji vlast?Martin Dorazín, zpravodaj na Ukrajině, Český rozhlas
--------------------
No, samozřejmě do velké části mění vojenské veřejnosti, vojáci si na to stěžují, že jsou příliš vytížení, že nemají čas na rotaci, že nemají čas odjet na týden za svými blízkými, ale zase si říkají, nebo to, co jsem slyšel, to, co mi říkali sami vojáci na prvních liniích je, my nechceme nevycvičené lidi, nechceme lidi, kteří nechtějí bojovat, protože my se o ně bude muset starat potom, to znamená, že na jednoho takového nevojáka nebo vojáka, který nechce bojovat, budou muset být tři lidi, kteří ho budou kontrolovat a ti mají svoje vlastní úkoly. Takže sami vojáci to cítí jako velmi rozporuplné opatření.Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Říká zpravodaj na Ukrajině Martin Dorazín. Martine, díky, na slyšenou.Martin Dorazín, zpravodaj na Ukrajině, Český rozhlas
--------------------
Děkuju taky.
Lékař a peníze
23.04.2024
-
ČT 24
(20:00 90' ČT24)
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
To je název druhé kapitoly dnešního Fokusu, jejímiž hosty jsou a anestezioložka, záchranářka, která působí ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a zároveň je předsedkyní sekce mladých lékařů České lékařské komory, Monika Hilšerová, hezký dobrý večer, vítejte.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Dobrý večer.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pak nemůžu říct, že dalším hostem, nýbrž domácím, protože tento Fokus vysíláme z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. A domácím je zdejší přednosta, revmatolog a také poslanec KDU-ČSL, místopředseda sněmovního výboru pro zdravotnictví a předseda správní rady VZP Tom Philipp, hezký dobrý večer i vám.Tom PHILIPP, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, lékař, poslanec /KDU-ČSL/
--------------------
Dobrý večer.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Moniko spokojená, že jste skončila na záchrance v dobrém slova smyslu?Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Já jsem neskončila jenom na záchrance, já dělám i tu anesteziologii v nemocnici, takže je to právě strašně hezké to vidět z obou dvou stran, vlastně i s tou, z té přednemocniční péče a pak i té ponemocniční nebo vlastně nemocniční péče.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
V čem se především liší práce anestezioložky v nemocnici a pak práce záchranářky? Když říkáte, že to je skvělé vidět z obou stran.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Tak ta přednemocniční péče, tak tam je to takový jistý adrenalin, ta náplň práce je vlastně úplně jiná, protože jedete za pacientem, kterého neznáte, vůbec nevíte, co se tam bude dít. A vlastně nejde jenom o toho pacienta, jde i o to prostředí, kdy třeba přijíždíte i do nějakého nebezpečného prostředí atd., takže to je vlastně velký rozdíl, než když potom je v nemocnici. Už toho pacienta vlastně dostanete na podnose, když to takhle řeknu, už o něm něco víte a vlastně už jenom nějakým způsobem léčíte nebo mu pomáháte, takže to je vlastně asi největší rozdíl.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Teď, když zůstanu u té vaší metafory, že tady dostanete pacienta v uvozovkách na podnose. Co nejvíce z vašeho pohledu komplikuje práci záchranářkám a záchranářům?Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Tak kdybych se nepodívala na tu náplň té práce, která, to je vlastně týmová práce, tu si nějakým způsobem člověk dělá sám, jak bude pracovat a jak ta náplň bude vypadat, tak když se podívám na ten, na ten systém jako takový, tak kdybych měla vypíchnout jednu věc, která by se dala nějak zlepšit, byť teda nevím jak, ale je to vlastně to přenášení odpovědnosti z jednoho levelu na jiný. To znamená, že vlastně první, kdo se setkává s tím pacientem, je ten dispečer, který vysílá to auto a vlastně on je ten první, kdo už by mohl říct, že pro tohoto pacienta auto nevyšleme, protože třeba to není to případ nebo jo, jako vlastně není to pacient pro záchrannou službu, takže tam už probíhá ta první selekce. A když vlastně vyšle to auto, tak pak jsme tam teda my záchranáři, kteří opět můžeme říct, že jako ne, že pacient může zůstat doma, nepovezeme ho do nemocnice. Ale ve většině případů je to vlastně tak, že dispečer už jenom proto, že vlastně neví, co se tam děje a tu odpovědnost vlastně nedokáže tak třeba vyhodnotit vždycky, tak vlastně pošle raději to auto, to auto raději odveze toho pacienta, protože je tam takové to alibistické, co by, kdyby, co kdyby o tom, my bychom ho nechali doma a on by pak za 10 minut umřel na chodníku nebo doma, tak by to bylo na nás.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pak by nás zažalovali.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Přesně, pak je tam vlastně, pořád je nad námi takový ten Damoklův meč, že jako aby se něco nepokazilo, tak raději ho do té nemocnice odvezeme a v té nemocnici je zase lékař, který ho nějak vyšetří, ale tím pádem probíhá tam nějaké zatěžování té nemocnice. A další faktor je třeba i primární péče, která, ať už funguje nebo nefunguje lépe nebo hůře v různých regionech, ale tam, kde třeba nefunguje tak dobře, tak pokud některý praktik třeba skončí už ve dvě hodiny, tak ti lidé vlastně buď mohou jít rovnou do té nemocnice, nebo si zavolat tu záchranku a vlastně tu primární péči u nás, bych řekla, až tak nefunguje. Říkám, ne všude a tam, kde nefungujou, tak ty pacienti vlastně přeskakují toho praktika to Gate keepera a jdou do té nemocnice vlastně jinými cestami, ale on často by ty případy vlastně vyřešil ten praktický lékař.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Setkáváte se s tím, pane přednosto? A pane poslanče.Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Revmatologie je takový klidnější obor v tomhle tom, my si nad tím pacientem můžeme podumat, můžeme si vybrat nějakou léčbu a je to krásný obor, zvláště v posledních 20 letech, kdy přišla na trh biologická léčba a my těm pacientům opravdu účinně můžeme pomoct. To je obrovský rozdíl proti tomu, co bylo dřív. Samozřejmě, že i k nám na kliniku se dostanou pacienti, kteří třeba mají nějaké lehké onemocnění, ale přichází s nějakou svojí lidskou obavou a je, myslím, na tom lékaři, aby si dokázali k tomu pacientovi najít cestu a vysvětlit mu, že ten jeho případ není tak závažný. A většinou, pokud trošku zkušený ten lékař, tak to dokáže poměrně rychle odhadnout a případně si ho třeba objednat na nějaký delší termín, kdy už bude na něj víc času než v té akutní ambulanci.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nakolik si podle vás snižujeme kvalitu našeho zdravotnického systému, kdy poměr, cena, výkon patří k nejlepším v Evropě? Zmiňoval jsem jeden z indexů tím, že právě ten systém, jak popisovala Monika Hilšeová, alibistický a v některých momentech to přetížení lékařů a lékařek, dlouhé čekací lhůty jsou právě dány i těmi zbytečnými výkony.Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Tak chybí tam ta triáž na tom začátku o tom paní kolegyně hovořila, kdy vlastně zavolá ten pacient a někdo by měl rozhodnout, jestli opravdu potřebuje akutně ošetření nebo ne a chybí tam to rozdělování právě třeba u toho praktického lékaře, když ten pacient ho nemá. Anebo když se k němu prostě nedostane, protože už je zavřeno a vyhledá vyšší stupeň pomoci vlastně bez toho, aby předtím někdo řekl ano, potřebuješ jí, nebo ne. Na druhou stranu ta jako velká dostupnost je v rámci třeba Evropy opravdu unikátní a myslím si, že za určitých okolností opravdu pomáhá i tomu, že ta onemocnění se u těch pacientů objeví dřív, protože oni prostě, když cítí nějaký problém, tak opravdu za tou pomocí jdou a vlastně nic jim v té cestě nestojí.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Z vašeho pohledu, jak ten systém učinit efektivnější, aby ta triáž, jak používáte to cizí slovo, přispěla k tomu, že nebudeme pacienty odmítat nebo ten systém bude prostupný, bude dostupný, ale zároveň bude efektivnější, co brání té změně?Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Máme nedostatek praktických lékařů, to znamená, ti praktičtí lékaři nebo mnozí z našich pacientů nemají praktického lékaře, který by měl být ten hlavní, který vlastně je navede na tu správnou trajektorii v tom, na ten správný směr v tom zdravotnictví. A nyní hodně mluvíme o takových koordinátorech, protože on to vždycky nemusí být právě praktický lékař. My máme vystudované sestřičky, které, nebo nelékaře, sestry, které mají vysoké školy, mají magisterské studium, čili kvalitní, by měly mít studium a měly by vlastně pomoct právě těm praktickým lékařům nebo prostě v tom terénu navést správně toho pacienta, aby nepřetěžoval třeba ty nemocnice nebo odborné lékaře, specialisty. A na druhou stranu, aby nepodcenil nějaký ze svých příznaků, takže o tom se teďka hodně mluví, o tom, že by měli být vlastně koordinátoři té zdravotní péče a nemusí to nutně být ten praktický lékař, ale může to být právě nějaká ta sestra vysoce vzdělaná.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Je to z vašeho pohledu ta správná cesta, která by mohla snížit přetížený nemocnic a specializované péče?Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Tak určitě jedna z možností, ano. Začít u té primární péče, u těch praktiků vlastně nějakým způsobem je třeba motivovat, aby ty ordinační hodiny měli třeba delší nebo i aby sloužily v nemocnicích, tak to je za mě také cesta, ale jako dávám důraz na to slovo motivovat. Ne, aby to bylo represivní, aby jim to bylo nařizováno, že musí něco odsloužit, ale prostě ten, kdo by chtěl, tak aby byl motivován sloužit v nemocnicích. A já bych ještě možná podotkla k tomu, co jsem říkala před tím, že co bych jako ocenila, že když se někde něco přihodí, tak je to ve zdravotnictví, tak je to velmi silně medializováno. Můžeme to vidět i na příkladu Pardubic. Jak byl ten kluk s těma mandlema nebo teďko Bulovka atd., tady všechny ty případy jsou velmi silně medializovány, jsou někdy medializovány i na konkrétní osobu, na konkrétního lékaře a pak logicky ti lékaři se vlastně bojí, je to opravdu strach, aby vlastně tu chybu neudělali. Jistě je to, je to medicína, takže někdy chyba může znamenat smrt, to ale jako snažíme se samozřejmě chyby nedělat. Na druhou stranu, aby to zdravotnictví pak už nebylo takové alibistické v tom smyslu, radši mu uděláme všem odběry, aby pak někdo neřekl a proč jste mu ty odběry neudělali?Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Takže myslíte, že, že ta medializace nepřispívá k větší odpovědnosti a tlačení odpovědnosti zdravotnického personálu, ale spíše k alibismu, tedy de facto k neodpovědnosti. Z vašeho pohledu.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
To není neodpovědnost, je to spíš k tomu, že ten lékař pořád myslí na to, jak by se i on sám kryl, nejenom na péči toho pacienta. To samozřejmě, aby byl v nejlepší péči, ale vlastně je to i tak, že my hodně léčíme třeba podle nějakých /nesrozumitelné/ Nebo máme nějaké standardizované postupy a ten lékař raději teda použije standardizovaný postup než třeba, aby si řekl, ale já jsem to třeba chtěl udělat jinak, ale pak si řekne, no jo, ale co kdyby? Takže radši třeba teď dávám úplně hypotetický příklad, ale trochu to myšlení se jako takhle doškatulkovalo nebo je takové jako naškatulkované. Tak.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pane poslanče, pane přednosto.Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Já si myslím, že co je standardní, tak není špatné, já myslím, že ty standardy do medicíny patří, jako patří do dalších oborů. Právě pokud se použijou nějaké nestandardní metody, tak často dochází k chybám nebo k nějakým, prostě k chybám v tom systému nebo v tom ošetření. Samozřejmě je to umění lékařské, takže to umění má potom na tom vrcholu i nějakou možnost variability, nemusíme se držet prostě jenom těch standardů. Ale ten základ by měl být co nejvíc standardní, protože, jak víme právě z těch třeba některých případů, díky tomu, že to neproběhlo tak, jak mělo standardně podle předpisů, tak pak došlo k chybě.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vedle koordinátorů role peněz. O tom budeme mluvit ve třetí části dnešního Fokusu s bývalými ministry zdravotnictví. A ta neustále se vracející debata o poplatku jako regulačním nástroji nebo naopak bonifikaci těch lékařek a lékařů, kteří neposílají zbytečně pacienty do nemocnice, nejsou tyto nástroje de facto nezůstávají bokem zájmu veřejnosti. Když jste mluvil o koordinátorech zdravotní péče, tak větší bonifikace těch zodpovědných praktických lékařů primární péče, která říká, že je podfinancovaná a ten systém nemotivuje studenty, respektive absolventy medicínských oborů, aby šli do té primární péče.Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Já si myslím, že primární péče není podfinancovaná, naopak. Chtěl bych to tady nahlas říct, tam tečou velké peníze.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A nevidíte, nevidíte prostor pro bonifikaci?Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Opravdu tam tečou velké peníze a ty lékaři jsou podle mě nebo ta zdravotnická zařízení jsou dobře honorovaná, co ale v každém případě v posledních letech probíhá, je právě bonifikace těch lékařů v terénu, především, myslím tím praktických lékařů, pokud se začnou třeba starat o diabetiky, vezmou si je do dispenzární péče. To znamená do pravidelné péče a starají se o ně, dostanou od Všeobecné zdravotní pojišťovny bonus za to, když berou další pacienty do své kartotéky, to znamená, zaregistrují je, zase dostávají nějaký bonus, čili tady ta bonifikace v posledních letech u Všeobecné zdravotní pojišťovny, ale myslím, že i u jiných pojišťoven, u těch menších, tak probíhá. Co se týká vlastně těch připravovaných novel momentálně, tak tam přímo se má navýšit ten fond prevence, ze kterého pak jsou bonifikovaní, ty pacienti. Jsou bonifikovaní za určitých podmínek, ne, jako to bylo dřív, to znamená, že bonifikace prostě přicházela bez jakékoliv zásluhy, ale jsou bonifikovaní za zásluhu, že jdou na preventivní prohlídku v posledních třeba dvou letech, že jdou na preventivní kolonoskopii nebo nějaké další vyšetření preventivní a za to potom dostanou ten nárok na nějaký finanční prostředky, které mohou potom použít na sport, na nějaké ozdravné pobyty třeba a další věci. Takže ten trend se obrací jednak se do toho fondu prevence má dostat víc finančních prostředků, už se v minulém roce dostalo a ještě se v tom bude pokračovat. A jednak ty pojišťovny vlastně mají takový impuls, aby se právě chovaly tímhle způsobem, to znamená, bonifikovali ty, kteří jsou vůči svému zdravotnímu stavu odpovědní a chodí na ty předepsané prohlídky.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dostatečná motivace přes peníze, aby ten systém byl efektivnější a nedocházelo k přetížení těch, kteří by měli být až na konci toho procesu.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Tak samozřejmě ta změna, aby se to zdravotnictví trochu ozdravilo, tak by měla být nejdříve systémová. To, aby lidé pak budou platit nějaké poplatky nebo nějaké spoluúčasti, nebo že budou do toho systému přispívat i oni, to je druhá otázka, ale nejdříve by bylo fajn vyřešit tu první otázku. A to znamená jako zefektivnit celý ten systém, protože to, že do něj pořád naléváme další a další peníze, teď nemyslím od občanů, ale vlastně jako ze státu, tak se to tam vždycky tak vlastně nějak jako rozlije a ta změna nějaká faktická jako víceméně není. Takže to, o co se my teď snažíme aspoň v rámci diskuze, protože samozřejmě nemáme nějakou exekutivní pravomoc, tak je, se snažíme zefektivnit ten systém. V první řadě.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ano, vy jste předsedkyní sekce mladých lékařů České lékařské komory. V těch uplynulých měsících to byla hrozba, hrozba stávky a vyjednávání o zlepšení pracovních podmínek. Po těch několika měsících od uzavření dohody, k čemuž došlo na konci loňského roku, spokojena s výsledkem a naplňováním toho výsledku?Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
No, tak bylo nám slíbeno, že ta dohoda se naplní tak, že vlastně bude i jako do zákona, že to bude zákon o odměňování s platností od ledna 25. Tím, že my jsme měli asi čtyři schůzky nebo tři schůzky na ministerstvu a ministerstvo slíbilo, že vypracuje návrh. A toho času, což je v den tohohle natáčení teda, tak zatím, zatím nic nevypracovalo, takže my stále čekáme.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
On ministr, ministr Válek přiznává, že navíc ten zákon ani nemusí vzniknout. Znamená to, že se do hry opět vrátí protesty?Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
No, tak to uvidíme, zatím ještě lékaři nemají naplněné přesčasové hodiny nebo respektive naplní stále té legální, tak uvidíme, co se bude dít a hlavně, jestli bude komunikace s ministerstvem zdravotnictví, tak jako ještě nevím, jaká tady bude atmosféra, zatím se nic nechystá, ale už jsme netrpěliví.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jako na ministerstvu nebo u vás?Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
No, ani na ministerstvu, zatím je to taková vyčkávací doba, ale jako, kdy se nebude dlouho dít nic i na ministerstvu, tak my už asi trpělivost pak ztratíme.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nezahrává si ministerstvo s ohněm, když ministr Válek přiznává, že ten slíbený zákon o odměňování zdravotníků ani nemusí vzniknout?Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Já nevím, jak to přesně bylo formulováno v tom slibu, jestli to bylo opravdu takhle od 1. 1. 25, že to bude, protože to bylo hodně ambiciózní, protože to je tak velká změna a zasahuje do tolika různých zájmů a různých aspektů. Musíte vzít v úvahu hodně, kdy soukromé nemocnice nutit k tomu, aby měly platy podle tabulek, je prostě poměrně nestandardní a není to úplně normální v takové společnosti, jako je naše. Takže tam se asi dalo očekávat, že budou s tím problémy, naformulovat ten zákon tak, aby prostě platil po celé zdravotnictví, no, nicméně.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Monika Hilšerová kývala, že to ministr slíbil.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Ministr a vlastně i pan premiér, ale nejde tam úplně o to naverbovat, aby všichni měli podle tabulek, spíš jde o nějakou dohodu, která vlastně vznikla a i byla i shoda mezi těmi hlavními aktéry. Jenom teď čekáme na to, aby vznikla prostě černý na bílém.Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
No, já v té pracovní skupině nejsem, já jsem v jiné pracovní skupině, která pracuje na změně zákona v rámci MPSV, kdy se hledají způsoby, jak dlouhá má být ta směna 24 hodin nebo více nebo méně. Prostě já jsem v jiné pracovní skupině, tady v té pracovní skupině nejsem, takže přesně nejsem informován o tom, jak daleko ten zákon je, nepředpokládám, že by se o něm nediskutovalo, nebo že by se na něm nepracovalo. To, že ještě není nějaký výstup, který by třeba se dal poslat do připomínkového řízení, to ještě neznamená, že se na něm nepracuje.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy nemáte obavy z toho, že ta dohoda, teď se vás ptám jako poslance vládní koalice, nikoliv jako přednosty, že ta dohoda se nenaplňuje a že se po půl, tři čtvrtě roce vrátíme opět do bodu 0?Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Obavy mám, protože, ale ne ani tak kvůli tomu zákonu, ale obecně kvůli tomu, že v České republice je dovoleno mít 420 zhruba přesčasových hodin ročně a to, co je nad to, už je prostě nelegální. A vzhledem k tomu, že tento stav tu dosud byl, to znamená, že lékaři pracovali nad 420 hodin ročně v těch nočních službách, v těch přesčasech, tak to se prostě z minuty na minutu nedá změnit. A jak říkala paní doktorka, někdy v polovině roce nebo někdy po prázdninách prostě dojde k tomu, že na mnohých pracovištích ten, ten možný vyčerpatelný přesčasový balíček bude vyčerpán a je otázka, jak se s tím potom ta zdravotnická zařízení popasují.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Lékaři se s tím, Moniko, popasují tak, že opět dají výpovědi.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
My rozumíme, že z minuty na minuty se to změnit nedá, ale v prosinci se říkalo, že se to nedá během měsíce, tak jsme řekli, dobře, ustupujeme, máte na to rok, ale už máme duben a nic se nestalo, takže i kdybysme měli pět let, tak já předpokládám, že zase půl roku před pětiletým deadlinem se zase řekne, že se to nestíhá.Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Já bych to tak sám, já bych to nepaušalizoval, že se nic nestalo. Na pracovištích, na kterých buď to já pracuju, nebo kde teda vidím, kde dohlédnu, tak se ten zákoník práce začal striktně dodržovat. To znamená, že přestože to je velmi obtížné, tak ti lékaři prostě po 24 hodinách chodí domů a už neudělají, už nedělají do dekursu, do té dokumentace, už neudělají ani čárku, protože to je po dvacátý čtvrtý hodině, která, kterou strávili v té práci. Předpokládám, že i na jiných pracovištích se k tomu ti vedoucí těch lékařů postavili podobným způsobem, protože nikdo z nás nechce prostě nedodržovat zákon. Někde to bude samozřejmě těžší a je to o tom, o čem se tady dneska běžně teda v té hlavně medicínské populaci mluví, a to je ta restrukturalizace, restrukturalizace nemocnic, restrukturalizace té péče a samozřejmě nějaká koncentrace té péče na nějaká pracoviště, která pak budou 24/7 poskytovat určitý druh.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ptáte se vy, opět studentky a studenti pražských středních škol, kteří jste s námi ve fakultní Thomayerově nemocnici, odkud vysíláme dnešní Fokus. Hezký dobrý večer.Marie HRUŠKOVÁ, studentka
--------------------
Dobrý večer. Mé jméno je Marie Hrušková, jsem za gymnázia Da Vinci z dolních Břežan. A moje otázka je, jestli vlastně na tady nějakou systémovou změnu mají vlastně starší nebo déle v systému bijící lékaři stejný názor jako ty mladí, nebo jestli tam je nějaká velká neshoda nebo naopak shoda v tom, jak by změna měla vlastně probíhat?Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Generační rozpor, je silný Moniko, z vašeho pohledu jako předsedkyně Sekce mladých lékařů?Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Já si myslím, že většina cítí, že nějaká změna by byla třeba, že ten systém do tý doby, ten systém, jaký je tady teď a jaký byl celých těch 30 let, tak nějakým způsobem fungoval a fungoval vlastně opravdu díky práci lékařů a dalšího zdravotního personálu, kteří vlastně tím opravdu žili. Není to tak, že vlastně ti mladí, když teda použiju takhle, tak by tím jako nechtěli žít, jenom by tomu nechtěli strávit veškerý ten čas v té nemocnici. Není to tak, že by nás to nebavilo nebo bychom se nechtěli starat o pacienty. To nic takového, ale přesně. Chtěli bychom si užít svoje vlastní děti, chtěli bychom mít některý víkend volný a netrávit prostě 100 procent času v práci, to je to, proč vlastně děje se to i všude ve světě, není to jenom, že by u nás v Česku najednou někdo povstal, je to takový ten generační šift. Ano, můžeme tomu takhle ho nazvat. I otázky toho well beeingu a tohle, jak vlastně opravdu řeší se to všude po světě a my prostě bychom rádi nějakým způsobem šli samozřejmě pozitivním tak, aby se prostě něco zlepšilo k lepšímu.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
No, ale zatím máte pocit, že to pozitivním nejde.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Zatím je to tak stagnující.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pane přednosto, odpověď na Mariinu otázku.Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Já patřím k té generaci těch starších už bohužel a já jsem, když jsem byl mladý, tak jsem prostě to bral jako normální, že prostě mám v pátek, v sobotu, neděli a ještě jsem tam i v pondělí a mám tam ambulanci a na druhou stranu mám děti, kteří jsou také už lékaři, mám své studenty, mám své kolegy a naprosto jim rozumím. Myslím si, že prostě tady.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Setkáváte se často s tím, že říkají, to není normální to, co za vás bylo normální?Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Ano a zpětným pohledem musím říct, že to ano, opravdu nebylo úplně normální. My jsme prostě v tom, v té práci trávili podstatně víc času. A možná to bylo prostě na úkor třeba našich rodin nebo možná našich zájmů a dalších jako našich koníčků třeba. Na druhou stranu já myslím, že to, že vlastně došlo k tomu, že v tuto chvíli i nutíme ty lékaře, kterým je třeba jako mně prostě přes 50 let. A jsou na ten režim zvyklí a klidně by sloužili ne 2-3 služby, ale třeba 4-5 služeb za měsíc. A nepřipadá jim to nic divného, ale nemohou, protože zákoník práce jim to zakazuje. Tak si myslím, že to také není úplně správné. Oni to samozřejmě řeší tak, takovým českým švejkováním. To znamená, ten zákon je nastaven tak, že vy nesmíte mít víc jak 420 hodin u jednoho zaměstnavatele. Takže oni si to odsloužího u jednoho a jdou k druhýmu. To znamená třeba v nemocnici a pak jdou na záchranku. Což je takový prostě český švejkování. A myslím si, že to není správné. Myslím si, že bychom měli najít, a to řeší právě ta moje skupina. Měli najít nějaký systém, jak vlastně těm, kteří chtějí, který jsou třeba už prostě starci jako já, tak aby prostě mohli ten svůj život.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
V rámci vaší skupiny.Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Svůj život už dožít.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A vy jste to vyřešili v rámci té vaší skupiny?Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Ne, nevyřešili jsme to zatím, protože ono to naráží na evropská pravidla. A prostě ten zákoník práce není možné si udělat prostě jakkoliv. Musíte se dívat na to, jaké jsou evropské předpisy. A v Evropě se prostě hodně dbá na to, aby zaměstnanec nebyl přetěžován, i kdyby třeba sám vlastně chtěl.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Marie spokojena s odpověďmi, nebo chcete doplňující otázku?Marie , studentka
--------------------
Možná bych měla doplňující otázku. Je v tomhle tom jako nějaká možnost, aby se ty dvě vlastně strany jako propojily, nebo je to opravdu až tak moc velký jako generační rozdíl a třeba ta změna vlastně bude jako přece probíhat, ale bude směrována jenom pro jednu z těch dvou stran.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Možná ještě bych i řekla, že nejenom generační rozdíl, ale je to možná dané i tou feminizací. Opravdu jako asi za vašich studií tam opravdu tolik těch žen nebylo. A nyní ty ženy to opravdu tím, že tvoří, dejme tomu, opravdu 3/4 toho zdravotnictví ženy. A mají zároveň tu mateřskou úlohu. Takže logicky plno žen poté, co vlastně teda porodí, mají děti, tak vlastně zjistí, že sloužit 5-6 služeb, tak vlastně nemůžou. Buď kvůli tomu, že jim nemá kdo pohlídat děti, protože muž tolik hlídat třeba nechce. Anebo i kvůli tomu, že třeba nechtějí být prostě šest nocí pryč od těch dětí. Tak pak často odcházejí z té sféry buď teda do soukromí, nebo někde sloužit nemusí, nebo třeba i úplně mimo obor. Takže tomuhle my se snažíme zabránit vlastně zlepšováním toho systému, aby vlastně nejčastěji po té atestaci tak neodcházeli pryč z toho systému a zůstávali právě i v těch nemocnicích, kde prostě potřebujou se sloužit.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Moniko, dovolte osobnější otázku, pokud mohu rozšířit otázku Marie. Pro vás to bylo těžké skloubit také rodinný život s vašimi dětmi, s tou prací?Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
No, určitě. Já myslím, že pro každou ženu, která když chce i pracovat a zároveň se starat o děti. Já mám děti dva a pět. Takže já to třeba řeším hodně jako díky hlídačkám a manželovi taky a rodině. Ale ano, je to prostě, ten čas není neomezený. A prostě máme 24 hodin za den a musíme ho nějakým způsobem mezi práci a mezi rodinu a koníčky tak prostě rozdělit.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Připouštíte, že to je jeden z důsledků feminizace zdravotnictví to, co Monika Hilšerová, pane poslanče a pane přednosto, popisovala?Tom Philipp, místopředseda Výboru pro zdravotnictví a místopředseda /KDU-ČSL/
--------------------
Určitě to je jeden z důvodů, protože samozřejmě pro tu ženu, když je odloučená od toho dítěte, tak třeba tady již musí prostě to svěřit nějaké jiné ženě nebo někomu, kdo hlídá, tak je to jistě problém, anebo může to být problém. A něco, co pro ní je prostě stresující, možná víc než ta samotná práce, takže určitě to je jeden z problémů. A myslím si, že ta mladá generace na to má právo. Prostě jít tou svojí cestou a říct prostě to, co jste dělali vy, tak to je vaše věc, ale my to chceme jinak. Myslím si, že to je naprosto v pořádku.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Marie spokojená?Marie , studentka
--------------------
Děkuji za odpovědi.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Další otázka, kdo se ptá. Hezký dobrý večer.Jakub Perlička, student
--------------------
Hezký dobrý večer. Jmenuju se Jakub Perlička a jsem z pražského Gymnázia Na Zatlance. Rád bych položil dotaz paní doktorce Hilšerové. Paní Hilšerová, rád bych položil dotaz paní doktorce Hilšerové. Paní hilšerová, rád bych tím navázal na původní debatu ohledně práce záchranáře. Podle trestního zákoníku patří mezi úředně chráněné osoby, například příslušníci Policie České republiky, ale záchranáři nikoliv. Myslíte si, že by tímto statusem měli být chráněni i záchranáři během jejich náročné a nebezpečné práce?Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Děkuji za dotaz. Tak bezpochyby já myslím, proč ne? Ani jsem nevěděla, že to teda tak není, se přiznám takže.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zatím jste nepotřebovala, mít, jak se ptá Jakub, statut té chráněné osoby.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
No, zatím jsem nepotřebovala, protože často na ty výjezdy, kam jezdíme my a považují se za nebezpečné, tak jezdí i policie s náma, popřípadě hasiči. Všechny tři složky záchranného systému. Takže zatím jsem se úplně v ohrožení necítila. A když jo, tak jsem si poradila. Ale jinak asi proč ne.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Jakube.Jakub Perlička, student
--------------------
Děkuji.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Já děkuju za Jakubovu otázku, která ukončila druhou kapitolu dnešního Fokusu. A i Monika Hilšerová a Tom Philipp zůstávají hosty. Děkuju mnohokrát. V dnešním Fokusu jsme především mluvili o lékařkách a lékařích, respektive o zdravotnickém systému. Ten by ovšem nemohl fungovat, pokud by také nebylo jedné podstatné profese, kterou jsme teď tak často nezmiňovali. Zdravotní sestřičky. Na interním oddělení nemocnice ve Slaném. Natáčela Šárka Němcová.Petra Plechatá, vrchní sestra interního oddělení Nemocnice Slaný
--------------------
Původní záměr byl, že budu hasič, pak jsem pochopila, že jako holka tam moc štěstí nemám, takže jsem se rozhodla dělat záchranáře, že jsem nastoupila zhruba v 17 letech na brigádu. Čili vlastně, když to spočítám, tak letos 20 let už pracuju jako ve zdravotnictví. U nás je standardem, že pracujeme takzvaně od 6 do 6, ale ty sestřičky, aby si stihly včas předat službu, tak je takovým nepsaným pravidlem, že vlastně nejpozději ve tři čtvrtě na 6 si začínáme předávat službu. To znamená směna, kterou vy střídáte, tak vám poví v kostce nebo zhruba co se dělo v noci na oddělení, nebo na co si třeba u pacientů dát pozor, že třeba někoho je potřeba častěji polohovat. Někdo je potřeba, aby měl zvýšený dozor, protože nemocniční prostředí na něj nepůsobí úplně tak dobře jako domácí prostředí. Čili vlastně může mít změněné vnímání. Ta směna pokračuje tou takzvanou ošetřovatelskou péčí. Vykoupat, napolohovat, převlíknout do čistýho. Ta jakoby sice i práce jakoby během dne, ale řekněme si, že vlastně ráno je to taková jako denní rutina, jo. Vy musíte být neustále ve střehu. A není to jenom o tý práci, jako že rozdáte léky, píchnete antibiotika, dáte kapat infuze. Ale je to i o tý péči vlastně o ty lidi jako takový. Většinu dne strávíte jako na sesterně nebo případně na oddělení. A tady to je jediný místo, kde se můžete najíst, nějakým způsobem si třeba na chvíli sednout a pak zase vyrazit dál.osoba
--------------------
Jdu na?osoba
--------------------
Na pokoj se zvýšenou hygienickou péčí, nebo izolace. A tady máš ještě podvazky.Petra Plechatá, vrchní sestra interního oddělení Nemocnice Slaný
--------------------
Strašně těžko se to jako určuje co nejtěžší, protože ta práce sama o sobě je hodně těžká. Zasahuje vám to do osobního života, protože nejste o Velikonoce doma a nechodí teda na koledu třeba se svým dítětem, protože zrovna letos na vás vyšla služba. Nejste v noci doma. Nejste přes víkendy doma. Už musíte plánovat. Takže to je jedna část, která je jako na tom těžká. Plus druhá část je vlastně těžká, jako že ta práce těžká jako fyzicky i psychicky. Já, když byla mladá, tak jsem nešla spát po noční. Dneska končím noční a já se plížím domů jak stín. Prostě s každým přispívajícím rokem je to prostě na tom člověku znát. Takže chápu a tady je vlastně jakoby i to, že většina těch sestřiček, který tady se mnou pracujou, už jsou prostě 50 plus.Petra Zdeňková, staniční sestra interního odd. Nemocnice Slaný
--------------------
Tak tady na oddělení jsem 10 let a celkově jsem ve zdravotnictví 38 let. Prošla jsem Jipem a koronárkou. Pořád se mi to líbí. Nikdy jsem neměla chuť zaměstnání změnit. Tak máme rodinnej dům, takže pracuju na zahradě, tím se relaxuju a v zimě stavím puzzle, když nemůžu na zahradu.Jana Suchopárková, zdravotní sestra
--------------------
Já jsem tedy zaměstnaná přímo ve Slánský nemocnici už od roku 71. Čili 53 let letos. A co dělám proto, abych se nezbláznila? Mám se dobře, mám dobrýho manžela. Jsme spolu už taky přes 50 let. A kolektiv mám kolem sebe bezvadnej, který mi drží pořád.Petra Plechatá, vrchní sestra interního oddělení Nemocnice Slaný
--------------------
Můj uvolňovací ventil, je moje dcera, která prostě je skvělá parťačka pro mě do života. A jinak samozřejmě mi pomáhá relax tím, že se toulám po horách a různě jakoby po přírodě. Všichni si přejeme, aby prostě sestřičky byly, aby studovaly, aby nám přišla ta nová mladá nastupující generace, který já třeba osobně bych to strašně ráda předala nějakou tu lásku k tomu povolání, k té profesi. A je to hrozně těžký, protože vy už jdete vlastně do povolání s tím, že víte, že budete dělat těžkou práci, která není úplně dobře doceněná a úplně dobře se na ní nekouká. Povolání mám doopravdy ráda. A myslím si, že je nás taková jako většina, že jsme taky srdcaři, kteří vlastně jako žijou pro práci. A většina z nás, i když jako ve finále nadáváme a nadáváme třeba někdy hodně, což je podle mě taky jeden z ventilů, kdy si prostě ulevíte, protože nemůžete furt stát a jenom kývat hlavou. Někdy se prostě musíte postavit na zadní a říct, že něco je špatně. Ale většina z nás tu práci doopravdy miluje, nevyměnili by jí. Já třeba za sebe si neumím představit, že bych dělala něco jiného.osoba
--------------------
Systém a peníze.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Hosty třetí kapitoly dnešního Fokusu jsou dva bývalí ministři zdravotnictví. A navíc dva bývalí ředitelé Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Vítám rentgenologa Leoše Hegera, hezký dobrý večer.Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Dobrý večer.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A epidemiologa Romana Prymulu. I vám hezký dobrý večer.Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Dobrý večer.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Navažme v kapitole třetí na kapitolu druhou. Pane docente Hegere, veřejným prostorem v tom posledním měsíci rezonovala kauza záměny pacientek Fakultní nemocnice na Bulovce v Praze. Jakou část viny nese přetíženost lékařek a lékařů a zdravotnického personálu, o čemž jsme se právě bavili v předchozí části?Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Já k tomuhle maléru, který se stal na Bulovce, nevím řadu detailů. Takže já bych o tom nemluvil konkrétně, ale pravdou je, že když se stane nějaká chyba kdekoliv. A ty chyby se stávají nejenom v medicíně, ale stávají se prostě ve vojenských oborech, v letectví, v důlních záležitostech a podobně. Tak se ty příčiny rozebírají. A psychologové vědí, že prostě jsou určité situace, které vedou ke stoprocentnímu chybování. 1 % teda ze 100. Některé situace 1 ‰ například. A vždycky je to potřeba nějakým způsobem hodnotit, sledovat a preventivně to sledovat takže.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Já jsem otevřel tu kapitolu tímto, protože vy, když jste řediteloval Fakultní nemocnici v Hradci Králové, tak také došlo k závažnému omylu, kdy byla vyoperována zdravá ledvina na místo nemocné. Připomeňte tehdy za to mohlo co, nebo kdo byl na vině?Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
No, já myslím, že to hlavní poučení z toho je, že na vině je systém. To platí zcela obecně. Já tenkrát, když se to stalo, tak jsem sebral odbornou literaturu ze všech těch oborů, které jsem tady jmenoval, a bylo toho opravdu 2 metry asi šanonů. A tam, kde v tom rizikovém oboru ten systém není nastaven, tak potom za to mohou ti lidé, kteří za ten systém zodpovídají.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy jste tehdy dokonce nabídl jako ředitel rezignaci. Monika Hilšerová tady mluvila o alibismu toho systému, že když dochází k té přílišné medializaci, tu rezignaci byste nabídl i dnes?Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Já jsem o tom přemýšlel a nevím. Musím říct, že ředitel na Bulovce, kterému se trošku vyčítalo, že jí nenabídl, tak to byl člověk, se kterým já jsem pracoval na ministerstvu a byl to jeden z nejlepších analytiků, kteří tam byli. Byl to velmi slušný, zodpovědný člověk. A myslím si, že kdyby tu rezignaci podal, tak pravděpodobně ho současné ministerstvo neodvolalo. Ale ministři jsou různí a je to prostě určitá riziková záležitost. Ale já to nechci nějak do detailu rozpitvávat. Ale ono těch úrovní, kde ta zodpovědnost je přinejmenším 7. Asi počínaje tím lékařem, který má zodpovědnost nepoplést pacienta jeho primářem, přednostou kliniky a tak dále. Až možná po ministra zdravotnictví. Já myslím, že ministr zdravotnictví nerezignuje příliš často, ale třeba u ministra vnitra to bývá dost často diskutováno, si myslím.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
No, teď nevím, jestli, když se dívám na Romana Prymulu a na tom pravda vy patříte k těm nejdéle sloužícím ministrům zdravotnictví v polistopadové historii. Tak máte pocit, že zdravotnictví, co se týče ministrů, je rezort poměrně stabilní? Otázka pro vás pro oba stejná. Začnu tou otázkou u Romana Prymuly. Když se dnes díváte na zdravotnický systém. To, o čem se tady bavíme. Pokud byste znovu usedl do židle ministra zdravotnictví, co byste dělal jinak a změnil?Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Tak ono je velmi diskutabilní, v jaké chvíli si tam člověk sedá. To znamená, pokud tady byla nějaká naprosto krizová situace, tak bysme nestíhali dělat vůbec nic jiného. Kdybych si tam sedal v klidné době, jaká je v tuto chvíli. Tak samozřejmě se člověk musí zamyslet nad tím, jak by ten systém měl do budoucna adekvátně fungovat. Já, když jsem tady poslouchal tu diskuzi předcházející, tak já musím říci, že já se trochu bojím těch přesčasů. Protože pokud tady máme nějakých 416 hodin. A teď se tváříme, že ten systém adekvátně funguje. Tak co se bude dít v tom květnu nebo červnu? Protože až vyčerpám to penzum, tak už ty hodiny prostě nějakým způsobem nenafouknu a logicky poklesne kapacita toho systému. Takže my bychom to měli řešit opravdu systémově do budoucna. To znamená.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy byste dal Sekci mladých lékařů a munice Hilšerové takový závazek, který dal Vlastimil Válek?Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Já nerad dávám nemožné závazky. A tady si myslím v tom legislativním procesu takový zákon přijmout je skoro realistické.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jak byste tu věc tedy řešil?Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
No, tady určitě nešlo slíbit něco, co dal řešit během pár dnů. Když ten systém tady desítky let v podobném modelu existuje. Ale je potřeba se zamyslet nad tím, jak širokou máme síť. Musíme ji zredukovat, abychom, protože obecně, když máme nějaké penzum hodin, máme penzum lékařů. Tak ty hodiny nezmizí. To znamená, musím na jedné straně buď přidat lékaře, což nebude tak jednoduché. To, že se navýšily lékařské fakulty, tak to má dojezd v řádu několika let, dejme tomu 8-9 let. A to okamžikově nevyřeším. A nebo musím samozřejmě ubrat ty hodiny, protože se ukazuje, že máme asi příliš hustou síť nemocnic. Máme příliš mnoho služeb v těch nemocnicích. A to logicky se projektuje do té neřešitelné situace, která je tady teď. To znamená, to opravdu nemá řešení ze dne na den.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
No, ale když chtěl Leoš Heger zde přítomný restrukturalizovat zdravotní péči, snižovat počet nemocnic. Dokonce snižoval počet fakultních nemocnic. Thomayerova nemocnice se za Leoše Hegera stala nefalkutní. Takže teď už má opět přídomek Fakultní Thomayerova nemocnice. To jsou hříchy vašeho mládí, že nebyla Thomayerova nemocnice fakultní. Chce se říci.Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Tak ono je to složitější, ale já bych z toho vytáhl to, co pokládám za nejdůležitější. My se dostáváme k řešení těchhle těch složitých otázek do nějakého manažerského tělesa, kterým to zdravotnictví je. A v tom manažerování prostě můžete postupovat dvěma extrémními způsoby. Buďto děláte revoluci, anebo děláte evoluci. A já jsem byl, když jsem dělal ředitele nemocnice i předtím, když jsem měl nějaké funkce na klinice, tak jsem se snažil být vždycky spíš evoluční. A ono to, ono se říká prostě, tisíci krůčky se dospěje k nějakému výsledku. Samozřejmě některé ty krůčky se nepovedou. Musí se hledat cesta, kdy je ta brána otevřená, kdy prostě je něco z těch tisíce problémů, které stále se objevují a stále se řeší.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A to, o čem mluvil Roman Prymula, protože na tom se nepochybně shodnete, že i ta přetíženost lékařek a lékařů, problém přesčasů je dán tou příliš nadbytečnou sítí těch nemocnic. Vy jste se snažil kupříkladu slučovat Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně s Fakultní nemocnicí Brno. Proč se to těmi evolučními krůčky nedařilo? A po x letech tady sedíme a vlastně řešíme tytéž problémy, které se řešily i za vás, když jste byl ministrem zdravotnictví.Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
No, tak jeden z problémů je krátká doba té politické kariéry. Já jsem celkem úspěšně nepropadl při tom ředitelování nemocnice, které trvalo asi 13 nebo 14 let. A předtím jsem ještě chvíli dělal náměstka. A je to jenom otázka, abyste věděl, kam chcete kráčet jako manažer. Abyste na to nezapomněl. Měl paměť jako slon. A čekal na to, kdy se ty příležitosti otevřou. A pak to jde. A výsledkem bylo, že v tom období, kdy já jsem tu funkci převzal a ještě dlouho potom a dodneška byla ta královéhradecká nemocnice vždycky vyrovnaná a nebyla v propadu nikde. A to jsme absolvovali já, dokud jsem na tom místě seděl, aspoň čtyřikrát oddlužování nemocnic. A byly doby, kdy jsme byli my, Homolka a IKEM samotní jenom a někdy úplně samotní. Takže ono to jako jde, ale musí se to manažerování dělat odpovědně a musí být odpovědně nějakým způsobem taky oceněno, což třeba v tom mém případě bylo, že jsem tam zůstal tak dlouho a měl jsem samozřejmě trošku štěstí.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pokud byste dnes byl ministrem zdravotnictví, tedy stejná otázka i pro vás, kde byste začínal u změny zdravotnického systému?Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Tak těch změn je vždycky možno celá řada. Už tady některé padly od pana poslance Philipa například. Je jedna velmi chronická, chronický nedostatek, že u nás není dobrá manažerská informatika. Já jsem skončil tu svou funkci jaksi, kterou jsem měl politickou někdy v roce, kdy jsem dosáhl let 70. A pak jsem ještě dva roky sepisoval koncepci zdravotnictví Královéhradeckého kraje. A velmi úzce jsem spolupracoval s ÚZISem a dostal jsem o nich skvělé informace. Ale ono pořád u nás platí to, co jsem slyšel někde ve veřejném zdravotnictví ještě v devadesátých letech. Vy máte hřbitovy dat a žádné informace, čímž je míněno, žádné informace pro rozhodování. Takže to je jedna z věcí, které se musí v téhle zemi kultivovat a tomu bych se jako dál věnoval. Jinak těch změn, které se nabízejí, je opravdu velikánské kvantum.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jinými slovy, existuje z vašeho pohledu jako exministra zdravotnictví problém, kde si říkáte, to nechápu, proč toto můj nástupce nevyřeší. Je takový problém?Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
No, já to chápu, proč to nevyřeší, spíš bych řekl. Ten problém je v tom, že ty problémy jsou, ale že někdy nejdou řešit, je obtížné. Ale to se netýká jenom zdravotnictví. Já jsem měl v životě štěstí a asi třikrát jsem dlouhodobě pracoval v zahraničí. A pokaždé, když jsem se vracel, nebo když jsem tam byl a vracel jsem se, tak jsem si říkal, no, to jsou tak jednoduché věci, které prostě u nás doma můžeme zavést. Ale, když pracujete v malém systému, když jsem byl jenom na té relativně malé klinice ve srovnání s celým systémem. Tak šlo dělat řadu věcí, ale když pak dopadnete do toho velikého systému, tak to nejde. A je to jeden z důvodů, proč ta naše země se pořád nevyvíjí tak, jako jsme si mysleli po revoluci, že prostě do 10 let bude na úrovni Rakouska a dále.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pohled Romana Prymuly.Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Tak já bych něco řekl k tomu, proč se ty změny nedaří. Protože to, že bychom měli nějaké nemocnice zredukovat, je poměrně nabíledni. Ale ono to není problémem jenom České republiky. A když jsem byl v Londýně, tak tam jsou dvě nemocnice /nesrozumitelné/, které jsou prakticky vedle sebe. A oni chtěli stabilně zfuzovat. No, nicméně do jedné chodila část poslanců a do druhé chodila část poslanců. A v podstatě politicky neprošlo, že by k té fúzi došlo. Totéž se týká fakultních nemocnic. Já pamatuji jednu letitou interpelaci, která byla v parlamentu na téma rušení porodnic. A lidé z Litomyšle tam argumentovali. U nás se přece narodil Bedřich Smetana. A když se zruší porodnice, tak už se nikdy takový slavný rodák nenarodí. Takže ta argumentace je leckdy velice zásadní. A ta rigidita systému je obrovská. To, co já bych velmi rád změnil v brzké době a já doufám, že se to stane, protože pojišťovny dneska už jsou schopny monitorovat ta náročná vyšetření, nákladná vyšetření, aby se zbytečně nedublovala. Ale my dublujeme některé jednodušší záležitosti. To znamená různá biochemická, hematologická vyšetření. A už to tady padlo z úst doktorky Hilšerové. My chceme alibi. To znamená, my si jedeme kompletní biochemii, aniž ji potřebujeme. A my máme obrovský počet návštěv. My máme třeba 11 kontaktů za rok. A ve Skandinávii jsou 3 nebo 4. To znamená, to je to, co musíme logicky zredukovat, jinak ten systém nebude efektivní.osoba
--------------------
Stydíte se smát? Protože nemáte zuby. Nemáte zuby, protože jsou drahé? Ale potraviny jsou přece také drahé. Tak proč si zoufat? Stačí si vzpomenout, kolik peněz denně ušetříte na jídle. Kampaň upřímný úsměv kazy nekazí, přináší ministerstvo zdravotnictví. Všechna práva vyhrazena.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nadsázka našeho animátora Porynara Špici. Je to tak velká nadsázka, pane profesore vzhledem k cenám u stomatologů, tedy ta komercionalizace jiných oborů, protože stomatologové ukázali, jak se to dá?Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Není to úplně velká nadsázka, protože opravdu stomatologická péče a prezident komory jistě nebude slyšet rád, se trochu vymkla zpod kontroly. To znamená, to je zcela samostatný segment. A v podstatě ty ceny, které se tam vyšroubovaly do ne úplně adekvátní výše, jsou problematické v tom, že už si to může dovolit jenom určitý segment populace. Ten zbytek logicky musí fungovat v rámci pojištění. Nicméně stomatologové nejsou úplně motivováni, aby smlouvu s pojišťovnou uzavírali. Je tady řada stomatologů, která funguje pouze v privátním režimu. A ono se stává, že ten privátní pacient jim zaplatí násobek toho, co pacient, který jde přes pojišťovnu. A proto oni i z hlediska úspory času samozřejmě jdou touto cestou takže.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jak byste ten systém u stomatologů změnil?Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Já mám obavu, že tady to zpátky už moc nejde.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A nehrozí, že toto bude u ostatních oborů?Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Tam ta regulace zatím je poměrně tvrdá z hlediska pojišťovny. Takže tady si myslím, že se to nestane. A to, co musíme zase regulovat trochu, je v ambulantní péče, protože nám řada procedur se vyvádí z nemocnic do ambulantní sféry ke specialistům ambulanním. A ono samozřejmě to má logiku a do určité míry je to žádoucí, ale nesmí to být efekt, který vlastně kompetitivně potom ubírá prostředky těm nemocnicím, protože oni se musí starat o všechny. Oni se nemohou starat jenom pro vybranou klientelu ve vybraných lukrativních oborech. Oni musí pokrývat i ty obory, které lukrativní bohužel nejsou.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy jste Leoš Heger, když byl ministrem zdravotnictví, tak navrhoval příplatky za tu nadstandardní péči. To byla jedna z věcí, kterou jste jako ministr zdravotnictví strávil ohromné množství času. Což bylo pro voliče neprůchozí. Ty argumenty jste slýchával velmi často. Pokud byste se měl vrátit v čase s tou zkušeností. Jak byste to dělal jinak?Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
No, to, že nám ty nadstandardy, které jsme chtěli, aby pacienti hradili, nevyšly, tak musím říct, že to bylo spíš mojí politickou nezkušeností a velkým tlakem ze strany některých kolegů. Kteří říkali, to se musí udělat prostě, aby to bylo pružné. A musí se to udělat vyhláškou, kterou půjde snadno měnit. A já jsem jednou potkal náhodně pana Dr. Rychetského, tehdejšího Ústavníhosoudce. A on mě, se na mě smál a říkal něco, teď to budu parafrázovat. Už na vás brousíme nože. A opravdu jsme to prohráli, protože to mělo být v zákoně prostě. A tenkrát nebyla situace, abych to prosadil, takže.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A myslíte, že dnes by ta situace byla jiná, že by to do zákona prosadit šlo, což by bylo vaše.Leoš Heger, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Ono v tom zákoně už některé věci jsou. My jsme takhle prohráli taky trošku péči lázeňskou. Ale udělal se z ní, nakonec z vyhlášky se udělal zákon. Když se ukázalo, že to prostě neodpovídá našemu ústavnímu pořádku. A sice se hodně zredukovalo to, co jsme navrhovali, aby se v těch lázních platilo, protože tam to už překračovalo rozumnou mez medicínskou. Ale ten princip v tom ústavním pořádku tady je. Je tady zákon, který omezuje placení péče. A musí si pacient připlácet. Takže o tohle se snaží zubaři. A je fakt, že teď to řeknu pro studenty, ten zdravotnický systém je velmi atypický v tom, že se na něj, že pro pacienty nebo občany je zdravý, když ho začnou potřebovat, a když ho ztrácejí. Tak je to nejvyšší priorita životní. A tím pádem se velmi omezuje to, aby se šetřilo a tečou do toho zdravotnictví více a více peněz. A to nejenom u nás, ale na evropské úrovni to stále roste. My jsme rostli ze 7 % HDP na 9 % v současné době, ale už je to jinde 11 %, v Americe 18 dokonce.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ptáte se i vy studentky a studenti dvou bývalých ministrů zdravotnictví. Kdo klady první otázku v této části? Hezký dobrý večer.Vojtěch Nantl, student
--------------------
Dobrý večer, já se jmenuji Vojtěch Nantl a jsem studentem Gymnázia Jana Keplera. Dnes večer tady toho padlo poměrně mnoho o nějakých budoucích reformách našeho zdravotnického systému. A já bych se chtěl zeptat, zda by podle vás neměl při těchto reformách být kladen větší důraz na prodloužení délky života ve zdraví, než na prodloužení délky dožití. Jak o tom mluví například iniciativa ministra zdraví pana Tomáše Šebka, která si klade za cíl do roku 2030 prodloužit délku života ve zdraví o pět let. A případně, jak byste toto řešili, jaké konkrétní kroky byste proto navrhli?Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Roman Prymula.Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Tak to je nepochybně princip, který je obecně platný. A my zatímco se nám daří prodlužovat obecně délku života, tak ta délka života ve zdraví úplně optimální není. A ono je třeba. uvědomit, že my jsme naprogramováni tak, že do 50 let, pokud nežijeme úplně v souladu s elementárními pravidly, to znamená, ponocujeme, pijeme alkohol, žijeme nezdravým způsobem z hlediska zvýšené konzumace, tak těch 50 let se dožije prakticky každý, ale pak se začne odečítat a nad těch 60 let už tito lidé zpravidla se nedožijí, protože tam to jejich tělo dostalo pořádně zabrat během toho života a my bychom se samozřejmě měli soustředit na to, abychom opravdu ten podzim života trávili v poměrně dobré kondici, protože jinak to přináší víceméně utrpení, ale to není jenom o zdravotnictví, to je otázka komplexní, na tom se musí podílet většina rezortů, abychom byli schopni se takto posunovat. A vidíte, že se nám to poměrně dařilo tím, že se změnily stravní návyky. Po revoluci opravdu už ten knedlík, vepřo, zelo, nebylo to dominantní, lidé začali jíst různě saláty, zdravější jídla a podobně a posunuli jsme se. Covid nás trochu vrátil zpátky, ale to se nepochybně podaří vyřešit. Je to otázka i primární prevence, kterou občas zanedbáváme, ale já si myslím, že tímto směrem se opravdu snažíme jít, ale jak se nám to bude dařit a jak to bude do budoucna, není úplně jednoduché predikovat.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Spokojen s odpovědí?Vojtěch NANTL, student Gymnázia Jana Keplera
--------------------
Já bych možná teda ještě využil té možnosti se doptat. Tady v úvodu padlo, že české zdravotnictví je i v evropském porovnání opravdu nadstandardní a jak byste si tedy vysvětloval, že právě délka života ve zdraví v evropském průměru, v České republice až tak nadstandardní není?Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Tak ono to není jenom o zdravotnictví, jak jsme si říkali. My máme velmi slušnou kurativu, když se podíváme třeba do kardiologie, kardiochirurgie nebo na neurologickou problematiku iktů, tak my jsme v řadě věcí skutečně na špici v Evropě. My jsme schopni z hlediska rozpouštění různých trombů, byť někde třeba na třetím místě v Evropě, ale pak tady jsou oblasti, v kterých poměrně zaostáváme a máme tady neustále narůstající trend diabetiků, kde se dostaneme za chvíli na 10 % populace, metabolický syndrom je něco, co tady je velmi četné a ta populace se přestává pohybovat. A to já vidím jako enormní problém mladé generace. Zejména samozřejmě, pokud tady máme takto predefinovanou populaci, tak ono sebelepší zdravotnictví nezabezpečí to, že ten člověk, který má metabolický syndrom, se dožije 80 let a je řada zemí, které se dostávají podstatně dál.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Je to o tom životním stylu, tedy ten paradox kvalitního zdravotnictví na straně jedné v evropském měřítku a právě té kvality života ve zdraví?Leoš HEGER, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
No, ono je to komplexnější. Ten životní styl ještě pořád zaostává, i když třeba otázka kouření se velmi výrazně zlepšila v poslední době. Já se pamatuju, když já jsem začínal jako lékař v sedmdesátých letech, tak ještě ti starší lékaři kouřili ve svých ordinacích. Neuvěřitelná věc. A přes všechny houpačky, přes které to přišlo, tak se to výrazně zlepšilo tedy a dneska ti kuřáci ...Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jinými slovy, zažil jste lékaře, že přes mlhu jste neviděl,přes tabákový dým jste se ...Leoš HEGER, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Zcela určitě.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
... neprobojoval ke svému praktikovi.Leoš HEGER, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Tak ono to zní trošku cynicky, ale faktem je, že tam ještě rezervy pořád jsou, ale oni i v kontradikci k té špičkové medicíně a vysoké úrovni onkologie, třeba i organizačně vysoké a nemluvě o dalších oborech, abych pana profesora potěšil, taky neurochirurgie, tak je tady stále dost nedostatků třeba v následné péči, takové té péči, která prostě spěje do péče hospicové, tak tam je ještě plno, plno rezerv ne na zlepšení zdraví, ale na zlepšení kvality života, dožívání lidí a jejich spokojenosti.Vojtěch NANTL, student Gymnázia Jana Keplera
--------------------
Děkuji za vaše odpovědi.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Další otázka, dobrý večer.František TUKA, student, Gymnázium Christiana Dopplera
--------------------
František Tuka z gymnázia Christiana Dopplera. Já jsem se, padlo už tady většina věcí, na který jsem se chtěl doptat, ale obecně podle dat OECD vyplývá, že poloviny úmrtí v roku 2019 byla způsobena přímo nebo nepřímo behaviorálníma příčinama. Jak by vlastně Česká republika měla systémově postupovat na to, aby změnila právě ten nezdravý trend životního stylu, který pořád i v souvislosti s alkoholem je velmi nepříznivý, velmi negativní? A jak by se třeba dali podpořit mladý lidi, aby právě žili zdravým životním stylem, aby mohli v budoucnu ušetřit zdravotnictví velké množství peněz? Já vám děkuju.Leoš HEGER, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Já myslím, že to je jeden z velkých, z velkých problémů zdravotnictví, který by se dal nazvat, jak ovlivnit chování populace. A tak, jak naše společnost se rozvíjí v tom demokratickém stylu, tak to jde tak trošku proti těm jednoduchým, jednoduchým postupům, že někomu něco přikážete třeba nebo zakážete nebo prostě, že zvýšíte daň něčemu. Oni se ty, všechny tyhle ty nástroje se používají.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Kupříkladu sladké limonády.Leoš HEGER, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
O tom se teďka v poslední době hodně mluvilo a něco na tom je. Já bych třeba pro to byl, aby zrovna tam se dala daň, ale že je to složité. Existuje jeden poznatek z let prvorepublikových asi, kdy se zjistilo, že nejlepším způsobem, jak bojovat proti obezitě alespoň u žen, je móda štíhlých žen, takže jako ovlivňovat populaci výchovně nějakými tvrdými, tvrdými opatřeními je někdy složitější než prostě to, že si to lidstvo v tom daném státě uvědomí, že něco je pro něj dobré, i když je to třeba dáno jenom tou módou.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Odpověď Romana Prymuly na tu otázku.Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Já během mé éry náměstkovské na ministerstvu, tak já jsem se snažil o to, aby sladké nápoje byly nějakým způsobem zdaněny, ale ono se ukazuje, že je to poměrně složité. Ono to totiž není jenom o těch kolových nápojích, ale když se podíváte na naše džusy, tak ty mají občas vyšší procento cukru než ty kolové nápoje. Takže vybrat přesně strategii, která by tady měla být, aby se to realizovalo, je složité. A další věc, velmi se diskutuje, jestli zavést nějaké bonusy nebo malusy ve zdravotním pojištění podle toho, jak se samozřejmě k sobě chováme, jak chodíme na preventivní vyšetření, jestli konzumujeme alkohol nebo nikoliv, ale zase ...Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Proč je to tak těžké, tady se to jeví ...Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Na první pohled se to jeví naprosto jednoduše, ale když se podíváme na statistiky, tak my jsme někde třeba v konzumaci piva na druhém místě na světě, soupeříme s Bavorskem, ale když se zeptáme jednoho konkrétního jedince, kolik toho piješ týdně, tak každý prostě říká, že toho pije mnohem méně, takže tady je někde velký deficit, objektivně, málokdo se přizná k tomu, že je v podstatě piják, nebo že je na tom alkoholu závislý.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Spokojen s odpovědí?František TUKA, student, Gymnázium Christiana Dopplera
--------------------
Já děkuji za odpověď a ...Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Já děkuju zatím za to, že jste se ptal a další otázky přijdou v závěrečné kapitole, prozatím děkuji Leoši Hegerovi a Romanu Prymulovi. Jsme zvyklí, že do nemocnic chodíme hledat pomoc, někdy je to ale obráceně a nemocnice potřebují pomoc naši. Darovat krev přitom může každý z nás. Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze natáčel Zbyněk Kňourek.Daniela DUŠKOVÁ, primářka Fakultního transfuzního oddělení VFN
--------------------
Jsem vedoucí fakultního transfuzního oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a naše oddělení má hlavní úkol zabezpečit léčbu transfuzními přípravky pro pacienty, kteří nutně potřebují buď transfuzi erytrocytů, tedy červených krvinek, plazmy, nebo trombocytů, tedy krevních destiček. Naše oddělení by potřebovalo v registru osm, klidně i 10 000 dárců zaregistrovaných navíc k těm, co máme, a je to z toho důvodu, abychom mohli zajistit vždy i mimořádné situace, které mohou kdykoliv nastat. Já si myslím, že všichni, kdo sledují zprávy, sledují média, tak ví, jaké události bohužel velmi nešťastné se dějou a tady je potřeba zasahovat velice rychle a pokud nemáme dostatečné zásoby na tyto krizové situace, tak samozřejmě pro nás nastávají těžké chvilky, abychom velice rychle sehnali dárce, velice rychle krev zpracovali, otestovali, aby mohla pomoci pacientům. Krev může darovat každý zdravý člověk, muž nebo žena ve věku od 18 do 65 let, netrpí žádnou vážnou chronickou chorobou. No a je odhodlán pomáhat.Klára ZELENKOVÁ, dárkyně
--------------------
Mám spoustu lidí ve svém životě, kteří mi každý den pomáhají. A tohle jen taková malá věc, kterou já můžu pomoct ostatním.Daniela DUŠKOVÁ, primářka Fakultního transfuzního oddělení VFN
--------------------
Musím říci, že my preferujeme samozřejmě na doporučení Světové zdravotnické organizace a transfuzní komise Rady Evropy dárcovství dobrovolné. To znamená, že nikoho nemůžeme nutit, ani nechceme, to se prostě nedělá, to už je nátlak a ten tam nesmí být. A druhá věc je, že dárcovství je bezpříspěvkové, je to tak, že prostě dárce má nárok na jeden den pracovního volna od svého zaměstnavatele.Jiří NAVRÁTIL, dárce
--------------------
Dárcem jsem od roku 2007. Dával jsem asi 200krát. Začal jsem vlastně na vojně z technické důvodu kvůli opušťáku, že jo, to je logický. No, a pak jsem v tom pokračoval. Fyzický potíže mi to nedělá, nebolí to, nejsou s tím potíže, akorát potom má člověk trošku hlad po tom odběru, takže jako jí ten den asi trochu víc a pije.Daniela DUŠKOVÁ, primářka Fakultního transfuzního oddělení VFN
--------------------
Já bych ještě jednou chtěla moc poděkovat všem dárcům, kteří chodí opakovaně. Pokud zavoláme, tak přijdou, neváhají a chtěla bych vyzvat i dárce, kteří ještě nikdy krev nedarovali, bojí se odběru, tak ty bych chtěla uklidnit, přijďte, nic to není, v podstatě ten odběr probíhá stejně jako odběr vzorečku, jenom je to o malinko více, větší sklenička na limonádu. A protože všechny naše odběrové soupravy včetně jehly jsou na jedno použití, nikdo u nás žádnou infekci, která by souvisela s darováním krve, rozhodně získat nemůže.Aleš ŽENÍŠEK, dárce
--------------------
Dělám na kriminálce, takže pomáhám rád lidem, prostě baví mě to a krev je taková věc, kterou když můžete dát, proč byste nedal?redaktor
--------------------
Zdravotnictví na kapačkách.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
To je nejen název poslední kapitoly, ale také název dnešního Fokusu, který vysíláme tady z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze a šestice našich hostů v závěrečných otázkách studentek a studentů, kteří jsou dnes tady s námi. Kdo se ptá jako první? Hezký dobrý večer.Tomáš PRAŽÁK, student, Gymnázium Jaroslava Seiferta
--------------------
Dobrý večer. Tomáš Pražák z Gymnázia Jaroslava Seiferta. Já bych se chtěl zeptat, v českém zdravotnictví jsou často zvýhodňováni pacienti z movitějších rodin nebo také pacienti, kteří zdravotnický systém znají a umí se v něm nějakým způsobem pohybovat. Myslíte, že je do budoucna možné nějakým způsobem zlepšit tu rovnost přístupu ke zdravotnickým službám. A pokud ano, tak jak?Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Kdo by začal odpovídat? Leoš Heger?Leoš HEGER, rentgenolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Já mám ze svých funkcí manažerských nebo lékařských nejdřív, manažerských a politických, dost velkou zkušenost s pacienty, kteří potřebují pomoc a někteří jsou lidé, kteří to přehánějí a trošku zneužívají prostě nějakých svých schopností se k někomu dostat, kde by se normální člověk v dobrém slova smyslu nedostal, ale je to takový dobrý ukazatel zase, nebo pro mě to byl dobrý ukazatel toho, že v tom zdravotnictví není všechno v pořádku a někteří lidé opravdu potřebují pomoct. A já si myslím, že jedna z věcí, které by se měly dostat do toho našeho pojišťovacího systému, je právo na druhý názor. Jsou prostě situace v životě, kdy prostě člověk stojí před těžkým rozhodnutím, jestli se má dát operovat nebo nedá, anebo třeba si není jistý, jestli narazil na toho správného člověka, od kterého by potřeboval názor, o jehož názoru by potřeboval přesvědčit od jiného lékaře nebo nějakého člověka, který tomu rozumí. A to by strašně lidem pomohlo. Muselo by se to samozřejmě nastavit to, aby tam lidé neběhali s běžnou chřipkou nebo s něčím podobným, ale atmosféru by to velmi zlepšilo. A to jak ze strany pomoci praktických lékařů nebo jiných lékařů, ale i ze strany pojišťoven.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Martine, vaše odpověď.Martin PALIČKA, onkolog
--------------------
Já k tomu mám dvě poznámky. A teďka je to možná měsíc zpátky vyšla zajímavá pilotní studie na třetí lékařské fakultě, která v podstatě se zaměřovala na jakousi dědičnost toho lékařského povolání v rodině, teď myslím dědičnost ve smyslu, rodiče jsou lékaři, děti s největší pravděpodobností také do toho stavu někdy dojdou a v podstatě ta studie říká to, že my tady máme už jako velký rozdíl i socioekonomický, protože když se zamyslíte nad tím, kdo dneska jsou vlastně lékaři a lékařské rodiny, tak je to nějaká střední, vyšší střední třída v té společnosti, která ale často radí té nejnižší socioekonomické skupině a vzniká tam vlastně obrovské nepochopení v tom, že když někdo přijde z fabriky a má minimální mzdu, tak je pro něho velice těžké často dostát těm radám, které mu třeba ten lékař dává. Máte dítě s těžkou alergií, tak jeďte dvakrát do roka k moři. A to není tak jednoduché, jo. Takže nějaké propichování těch socioekonomických možná rozdílů by bylo určitě skvělé, můžeme se bavit o nějakých sociálních stipendiích na univerzitách atd., to je jedna věc. A druhá věc, která se teďka hodně řeší, a tou vlastně navazuju i na pana prof. Prymulu, že my nemáme často definované vlastně cesty pacienta systémem. Když se budeme bavit v té onkologii, tak opravdu zdržení například u plicního karcinomu čtyři měsíce může být úplně tragické, a to, že my nejsme schopni říct, jak má vypadat správně cesta toho pacienta tím systémem, tak tím jenom u plicních karcinomů se říká, že ztrácíme až 400 lidských životů. Jenom špatnou ...Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jak byste to, Martine, změnil?osoba
--------------------
Managementem.Martin PALIČKA, onkolog
--------------------
Tím managementem, to je právě ten management. My přesně musíme říct, jak ta správná cesta má vypadat, musíme tu centralizaci zajistit a říct, takhle to má být a cokoliv jiného je vlastně non lege artis postup a tím se vlastně odpovídám i na tu otázku, že v podstatě, když já budu mít jako v rodině problém u maminky, u rodičů, u kohokoliv, tak zvednu telefon na toho člověka, v podstatě tím systémem ho protáhnu během dopoledne. Je to jednoduché, vím, kam zavolat, vím, na koho se obrátit, ale ne všichni tento přístup k té péči mají, a to je obrovský problém.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tom Philipp.Tom PHILIPP, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, lékař, poslanec /KDU-ČSL/
--------------------
V té první půlce jsme právě už hovořili o té roli toho koordinátora, normálně by to měl být určitě praktický lékař, který by kolem sebe měl mít vytvořenou nějakou skupinu odborných, respektive specialistů lékařů, a když toho pacienta posílá někam, tak by mu neměl jenom stačit tzv. káčko, to znamená doporučení a říct mu, najdi si revmatologa. Měl by prostě vědět v tom regionu, na koho ho přímo za, ke komu ho přímo posílá, jestli může mít, nebo nemůže mít k němu důvěru, a to by měla být ta role toho praktického rodinného lékaře. Pokud jsou to jednodušší věci, tak by to určitě mohla dělat sestra, která by rozhodla a poradila, jakým způsobem se orientovat a třeba i objednala. To, co se dneska hodně propaguje, tak je vlastně, jsou elektronické objednací systémy, zase pojišťovna bonusuje ty lékaře, kteří jsou vlastně zapojeni právě v tom elektronickém objednávání, čili postupně se to nějakým způsobem zlepšuje, ale určitě to není ze dne na den a nepopírám, ten, kdo je bohatší, ten, kdo se v tom systému vyzná, tak má mnohem větší šanci na úzdravu, ale je to to samé v jiných státech. Není to, nejsme v tom žádná výjimka.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pokud chce ještě doplnit Vladimír Beneš?Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Já nevím, ono je to normální, že se to liší. Samozřejmě, že jinak se bude ošetřovat prezident republiky a jinak bezdomovec z hlavního nádraží, ale pokud se pak dostaneme na tu bazi, na tu léčbu vlastní, tak já nemůžu přece odoperovat jinak toho prezidenta a toho bezdomovce, to musí být úplně identické, jo, tam na tomhle tom nezáleží, že jo. Já se nemůžu během operace rozplakat, že je to mladá ženská, která má dvě děti, já ji musím odoperovat jako stejně jako důchodkyni odněkad, že jo, takže oni jsou to spíš takový ty věci kolem, ale samozřejmě, že tam jde taky o aktivitu toho pacienta. Ten druhý názor, já ho lidem nabízím, dokonce si to dělám i sám, že to pošlu několika známým zpátky, to je zcela správný. A ten průvodce, to je v Americe vcelku běžné povolání, tam to mají, že jo, prakticky všude a jsou placeni stejně dobře jako ty doktoři.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Moniko, a pak pan prof. Prymula.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
No, já bysem možná doplnila tady pana profesora, že ta možnost těch bohatších teda, řekněme, lidí si zajistit nějakou lepší péči, mi přijde, že jako velmi omezená. Samozřejmě ano, je možnost podplatit lékaře, aby ho třeba vzal dřív a nemusel tak dlouho čekat v čekárně, to si dokážu představit, ale třeba na transplantaci, tak to je vlastně jako neprůstřelný, tam jsou watinglisty, který jako ten lékař, který by posunul třeba někoho na transplantaci jenom proto, že si zaplatí, to si nedokážu představit. Takže to je jenom ....Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Roman Prymula.Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Tak já bych potvrdil, co tady řekla kolegyně Hilšerová, protože samozřejmě v evropských zdravotních systémech je jeden z principů rovnost přístupu k péči, ale objektivně řečeno, vždycky tady určitá nerovnost bude. To znamená, pokud to je můj bezprostřední příbuzný, tak se samozřejmě snažím jinak, než když to je opravdu člověk, kterého vůbec neznám a snažím se toto poskytnout, ale v těch principiálních věcech to úplně možné není obcházet. To znamená, jsou tady nějaké čekací listy na různé operace, třeba na kardiochirurgické, tam, kde to není vitální indikace, že se to dělá okamžitě, ale jsou to ty elektivní výkony, tak toto tady je, a to si myslím, že funguje poměrně dobře.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Slyšel jste odpověď?Tomáš PRAŽÁK, student, Gymnázium Jaroslava Seiferta
--------------------
Děkuju.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A já děkuju za vaši otázku. Kdo se ptá jako další? Hezký dobrý večer.osoba
--------------------
Dobrý večer. Já jsem /nesrozumitelné/ z Gymnázia Jana Keplera. První dvojice tady už zmínila, že vlastně zdravotní škola je takové druhé všeobecné gymnázium a mě by zajímalo, jestli by nepomohlo možná zdravotnímu systému, kdyby se to zaměření už jako začínalo dřív, kdyby to studium možná bylo o něco kratší a lidé by se dříve vlastně specializovali?Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tuším Vladimír Beneš na to narážel.Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Já jsem na to narážel.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
V té první části.Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Ano, já jsem na to narážel. To je americký systém. Ty mají čtyři roky medicínu, ale nemají tam vůbec žádný prázdniny. To je zase v tom, z tohohle pohledu je náš příjemnější, ale nepochybně ten první základ, to, co máme my dnes v těch třech letech, ty teoretické obory anatomie, histologie, patologie, tak to musí zůstat, protože to je gró, z kterýho se vychází dál, hlavně ta fyziologie a patologická filozofie, fyziologie. Ale potom tak ty klinické obory, které jsou od toho čtvrtého ročníku výš, tak tam samozřejmě by vůbec nezaškodilo už je směrovat do určitých víc praktických oblastí. To máte absolutně pravdu.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Roman Prymula chce reagovat.Roman Prymula, epidemiolog, bývalý ministr zdravotnictví
--------------------
Já jsem po tom prvním bloku měl trochu problém, protože ono to vyznělo tak, že v podstatě to vzdělávání je trochu zbytečné, že stačí 3-4 klíčové obory a ten zbytek je jaksi nadbytečný, ale to bychom mohli jít do extrému, že vlastně zrušíme střední školu a začneme hned tu medicínu v těch 15 letech a budeme rychlejší, ale ono to tak není, my se potřebujeme dohodnout a jsem rád, že teď to bylo významně korigováno, protože my přece musíme, neříkám, že každý musí být renesanční člověk, který ví o té společnosti úplně všechno. Ale proč chodíte na gymnázium? Protože něco vědět, chcete spolu komunikovat a něco o tom systému vědět a v té medicíně těch šest let, já uznávám, že na výstupu neumíte skoro nic, ale umíte bazálně komunikovat. Představme si, že by tam byly jenom některé obory a potom by ten chirurg se vůbec nedomluvil s tím internistou, neznal by patologii, kdyby ji neměl. To znamená, to je to, na čem stavíme potom a druhá věc ale je, jak efektivně to děláme, a to děláme naprosto neefektivně. Já jsem v zahraničí viděl, že člověk přichází na praktika a doma se naučil tu problematiku a tam už se řeší konkrétní situace a na problémech se to člověk učí, to znamená, ta škola není o tom, že by vám někdo mentoroval, co je v knížce, to se máte naučit doma.Martin PALIČKA, onkolog
--------------------
Napadá mě k tomu jakoby ještě jedna věc, a sice to, že byl covid a my jsme tady nasazovali studenty medicíny do, řekněme, první řady nemocnic, ale vlastně ti studenti medicíny, oni od prvního do šestého ročníku jsou úplně stejné nic, jako by si tam šel stopnout ten student gymnázia. My nemáme právní ukotvení toho, že student medicíny po třetím ročníku může dělat něco třeba jako zdravotní sestra nebo jako jiný nelékařský personál, toto my v zákoně nemáme ukotveno, to znamená, v medicíně platí jako všechno nebo nic. To znamená, vítěz bere vše. A do toho šestého roku v podstatě nejsme schopni říct a definovat, co ten student jakoby umí. Takže jsme si ...Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Martine, vedle sebe máte poslance.Martin PALIČKA, onkolog
--------------------
No, na závěr jste si řekli, že neumí vlastně nic. A já už vím, co mě nejvíc pobavilo, že umí základně komunikovat. Jakoby výuka komunikace na českých lékařských fakultách byla před třemi roky neexistující věc a byly tu nějaké ostrůvky, pozitivní deviace a tady v České republice se 10,5, milionu lidí shodne na to, že chceme, aby zdravotníci, lékaři komunikovali empaticky, aby to uměli, a to je dovednost, která se dá naučit, jsou na to kurzy, ale ty lékařské fakulty tři roky zpátky, než jsme do nich začali /nesrozumitelné/, tak toto vůbec nebylo téma a dneska je to trošku lepší, ale před třema rokama nula.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Poslanec vedle vás se ošívá, tak nevím, Tome Philippe, jestli kvůli tomu, aby po třech letech studia medicíny medici neměli podobné postavení jako kolega, který se ptá?Tom PHILIPP, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, lékař, poslanec /KDU-ČSL/
--------------------
Na tom určitě něco je, co říká pan kolega, ale já už jsem se v té první půlce ošíval a teď se ošívám ještě víc. Takhle, jak to říkáte, tak to vypadá, že po šesti letech ti lékaři nic neumí, ale to vůbec není pravda. To jsou extrémně inteligentní lidi, který mají v hlavě neuvěřitelný množství dat, informací. To není žádný průtokový ohřívač, to tam v tý hlavě zůstává, takže jestli potkáte na ambulanci, jestli potkáte na ambulanci lékaře, který má ještě, jak se říká mokrý diplom, tak to je velmi chytrý člověk, který se vám snaží pomoct a pod vedením zkušeného lékaře, svého primáře, přednosty, jiného kolegy atestovaného, získává nové informace a ten lékař mu je koriguje, aby správně udělal vaši diagnózu a správně nastavil terapii.Monika HILŠEROVÁ, mluvčí Sekce mladých lékařů České lékařské komory
--------------------
Možná je chyba i to, že se učí teda ty medici nemoc a pak, jaké mají symptomy, jaké mají vlastně projevy té nemoci. Pak vy, když přijdete do toho zaměstnání, tak vlastně to naopak, k vám přichází pacient, který má jako ty symptomy, řekne, co kde bolí a vy máte právě přijít na tu diagnózu a tohle, jako ta propojitelnost všech, všeho toho, co my se naučíme, tak tam chybí v té pregraduální přípravě, tam to funguje tak, že třeba je týden někde na stáži student a pak se hned dělá nějaká zkouška, zase další týden zase někde jinde, zkouška, třeba po týdnech, po 14 dnech se to takhle mění, takže logicky ten student je jako extrémně vyčerpán tím učením a tou změnou těch oborů, takže vlastně ani nemá čas na to to propojit, ale to vlastně dostává pak tím, jak přijde do té praxe, už teda si vybere jenom to, co potřebuje, řekněme, to ostatní má jako takovou komunikační rovinu, s ním docela souhlasím a vlastně až tam se mu to všechno jako pospojuje a pak to funguje dobře.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Děkuju za vaši otázku.osoba
--------------------
Děkuju.Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A děkuji šestici skvělých hostů, kterými dnes byli neurochirurg Vladimír Beneš. Onkolog Martin Palička, anestezioložka Monika Hilšerová, revmatolog a poslanec Tom Philipp a bývalý dva ministři zdravotnictví Leoš Heger a Roman Prymula. Děkuji vám, studentkám a studentům, kteří jste se ptali v dnešním Fokusu za to, že jste byli tady s námi ve Fakultní Thomayerově nemocnici a měli jsme tady studentky a studenty více než desítky pražských středních škol a gymnázií v čele s Gymnáziem U Libeňského zámku. Děkuji také vám, divákům zpravodajské čtyřiadvacítky, že jste se dívali a těším se opět za měsíc na shledanou u Fokusu.
Chybí lékař? Najdou vám ho v cizině
24.04.2024
-
Lidové noviny
(Domov)
Pojišťovny dostanou větší pravomoci – povedou klienty ke zdravému životnímu stylu. Budou jim za to moct nabídnout odměny, například opravu zkaženého zubu zdarma. Počítá s tím novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, říká Jakub Dvořáček, náměstek ministra zdravotnictví. LN Pojišťovnám se mají uvolnit ruce. Jak? Už to nebudou jenom průtokové ohřívače peněz, které se vybraly na pojištění. Pojišťovny budou moci s klienty pracovat. Každému nastaví individuální kritéria, která by měla zlepšit jeho zdravotní stav. Například budou po klientovi chtít, aby se v daném roce zúčastnil preventivní prohlídky u praktika a zubaře a k tomu se nechal naočkovat na tu či onu chorobu. Budou také chtít, aby zhubl deset kilo, protože má cukrovku a obezita mu škodí. Pokud to klient dodrží, bude odměněn. Pojišťovna mu uhradí i takovou péči, na niž by musel jinak doplácet. LN Například? Třeba opravu zkaženého zubu nebo jiné stomatologické ošetření. V novele totiž počítáme s tím, že už se lidem některé zákroky u zubaře nebudou platit plně. Ani ty základní. Jejich úhrada už bude tvořit jen čtyřicet procent z ceny. Pokud ale klient nastavená kritéria splní, může tuto péči dostat zadarmo. Podobné to může být u očních operací, na které si lidé taky často doplácejí ze svého. Nebo u jiných nehrazených zákroků. LN Odkdy to bude platit? Udělá se tlustá čára a pojišťovny budou aktivitu svých klientů sledovat od určitého data, nebo se budou moci dívat i do historie? To bude čistě na nich. Klidně můžou udělat tlustou čáru, nebo zohlednit chování klienta zpětně. Má ale platit, že pokud se člověk polepší, měla by to pojišťovna vzít v úvahu a bonusy mu přiznat. Záměrem totiž není člověka trestat, nýbrž motivovat k zodpovědnému chování. Pojišťovně se to vyplatí – když se u lidí nerozvine cukrovka, protože se pohybovali a nekouřili, nebude jim muset hradit léčbu. Zbude jí víc peněz na nemoci, jejichž příchod se tolik ovlivnit nedá. LN Dnes se mohou bonusy během roku měnit. Nemůže se tedy stát, že klienti podmínky splní, ale u zubaře budou stejně platit – například proto, že pojišťovna nevyšla s penězi? To by se stát nemělo, parametry mají být stanovené dopředu. Pojišťovna to bude muset dodržovat a my to budeme kontrolovat. Navíc pokud by se některá pojišťovna slušně nezachovala a dohodu nedodržela, může ji klient změnit. I to je záměrem této novely – chceme rozpohybovat trh. Pojišťovny by si měly začít skutečně konkurovat. Měly by být pro pojištěnce svou nabídkou a chováním atraktivní. LN Co když někdo na prevenci chodit nemůže, protože nemá svého lékaře? Ani to se nemůže stát, protože pojišťovna musí svému klientovi tuto péči zajistit. Pokud mu ji nezajistí, tak selhala. Klient by měl odejít k jiné, která mu ji sežene. LN V některých regionech nemají doktora klienti všech pojišťoven. Třeba Sdružení praktiků pro děti a dorost nedávno avizovalo, že čtvrt milionu dětí nemá svého registrujícího lékaře. Někde nejsou ani zubaři. Pro takové lidi bude splnění kritérií daných pojišťovnou nemožné… Proto v novele píšeme, že pokud se klient péče domáhá, ale pojišťovna mu ji nezařídí, nemůže mu ani krátit bonusy. Měla by takovou věc při stanovení individuálních kritérií zohlednit. Další možností je přeshraniční péče. Pojišťovny budou moci svým klientům nově nasmlouvat i lékaře v zahraničí. Lidi se pak budou moci preventivních prohlídek a screeningů účastnit tam. Čerpat tam budou i jakoukoliv jinou péči. Od pojišťovny zkrátka budou vědět, které zařízení je smluvní, a zajedou si tam. Tedy do Německa, Rakouska, Polska či na Slovensko. LN Přeshraniční péči mohly pojišťovny platit i dnes… To sice mohly, ale ne dlouhodobou a opakovanou. Pojišťovny ji navíc vždy musely dopředu jednotlivě schválit. To už teď nebude nutné, pacient bez dostupné péče v Česku si do Německa zajede automaticky. Nebude ani muset nic doplácet, všechno půjde na vrub pojišťovny. Lidé tam přitom budou moci absolvovat všechno, na co mají nárok u českého lékaře. Z tohoto důvodu ale bude potřeba, aby si pacient zjistil, které zahraniční zařízení má s jeho pojišťovnou smlouvu. Tyto podmínky totiž budou platit jen u smluvních lékařů a nemocnic. Ne u všech. LN Jak se o nich pacient dozví? Měla by ho nasměrovat pojišťovna. Měla by mu říct: pět kilometrů od hranic je poliklinika, se kterou máme smlouvu a která vás ošetří. Pokud je pacient navíc z regionu, kde péči zajištěnou nemá, měla by mu tuto péči sama i nabídnout. LN Říkáte, že zahraniční péče půjde komplet na vrub pojišťovny. Máte už představu, co to bude stát? V důvodové zprávě se píše, že se německé a rakouské ceny ambulantní péče pohybují až na 160 procentech české úhrady… To je pravda. Ale těch lidí, kteří budou přeshraniční péči potřebovat, bude jenom omezené množství. Nepřelije se tam polovina republiky. Pojišťovna se navíc bude muset snažit, aby si s klinikami vyjednala přijatelné podmínky. Bude záležet na její šikovnosti. LN Máte plán i na to, jak zajistit péči přímo u nás? I na tom už se pracuje – novela jedno možné řešení přináší. Jde o to, že pojišťovny budou muset ze zákona zřídit zcela nový fond, do kterého si budou odkládat půl procenta z vybraného pojištění. Z těchto peněz pak budou platit věci, které doposud nemohly. Třeba vzdělávání mladých doktorů. Pojišťovny zkrátka budou moci lékařům přispět na jejich předatestační přípravu, která stojí i několik desítek tisíc měsíčně, a tímto způsobem si je zavázat. A to tak, že po nich bude na oplátku chtít, aby určitý čas léčili v některém z problematických regionů. Takto může místa bez péče pokrýt. LN Novela měla také učinit pojišťovny odpovědné za dostupnost léků. Nakonec to neobsahuje. Proč? Není, ale bude to tam. Chceme to tam doplnit ještě během připomínkového řízení, které právě teď probíhá, tedy během měsíce a půl. Mezitím si jenom musíme vyjasnit několik věcí s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. LN Jakých? Náš původní předpoklad byl, že si pojišťovny vypíšou tendry a v nich léky pro své klienty vysoutěží a nakoupí. Ve smlouvách, které pak s výrobci uzavřou, si stanoví i množství dodaných léků. Tím by byly dodávky najednou vymahatelné. To dnes nejsou. Jenomže při tvorbě novely jsme narazili na problém – musíme vyřešit to, že už tady nějaké vysoutěžené přípravky jsou. Nakoupily si je nemocnice a uzavřely s dodavateli smlouvy na různě dlouhou dobu. Musíme tedy vyřešit to, aby se tyto tendry nepřekrývaly. V první fázi tedy pravděpodobně půjdeme jen cestou léků nově vstupujících na trh. Pojišťovny budou soutěžit jen o tyto přípravky. Půjde hlavně o velmi drahé inovativní léky. LN Původně ale měly pojišťovny tímto způsobem nakupovat hlavně antibiotika a další léky ohrožené výpadky. To tedy nakonec nebude? Ne. Výpadky antibiotik a dalších léků nakonec překleneme jinak. Půjdeme cestou již stávajících smluv pojišťoven s některými výrobci. Pojišťovny totiž už dnes uzavírají s některými dodavateli dohody. Důvodem je výhodná cena – výrobce zkrátka nabídne určitý lék za velmi nízkou cenu a zaváže se, že ho sem dodá. Centrální nákupy nakonec nebudou potřeba. LN Jenže tyto smlouvy jsou často kritizované. Někteří výrobci totiž sice nabídnou výhodnou cenu, lék sem ale nakonec nedovezou. Nebo ho dovezou jen v několika málo kusech. Lidé pak kvůli tomu nemají plně hrazený lék, protože pojišťovny platí jen ten nejlevnější. Další výrobci navíc z trhu odcházejí, protože se takto nízké ceně přizpůsobit nechtějí, nebo ani nemohou… Proto počítáme s tím, že pojišťovny takové smlouvy opraví. Mají to za úkol. Budou do nich muset doplnit právě i množství nasmlouvaného přípravku, nikoliv jen jeho cenu. Budou tam muset vepsat i sankci za nesplnění těchto podmínek. Výrobce pak bude povinen lék za nasmlouvaných podmínek skutečně dovézt. LN Když jsme u těchto případů… všimla jsem si, že z novely škrtáte paragraf, který něco podobného řeší. Výrobci, kteří vstupují na trh, se dnes podle něj musí k dostatečným dodávkám zavázat. Pokud by to neudělali, nedostali by od pojišťoven úhradu. Proč tuto povinnost rušíte? Protože se kvůli tomu výrobci zdráhají vstupovat na trh. Nechtějí uzavírat písemné dohody, které pak kvůli globálnímu nedostatku určitých surovin na trhu nemohou splnit. Druhým důvodem jejich nechuti je i to, že se povinnost dostatečných dodávek vztahuje jenom na první lék svého druhu. Výrobci dalších podobných přípravků už se k ničemu takovému zavazovat nemusejí. Nikdo pak nechce přijít na trh jako první, což samozřejmě představuje zásadní bariéru. LN Jak tedy chcete dosáhnout toho, aby výrobci své léky skutečně dováželi? Případy, kdy se jediný hrazený lék na trhu ve skutečnosti nedostával, řešil už i Ústavní a Nejvyššísprávnísoud. Oba řekly, že je tato praxe nepřípustná. Soudy řešily závazky ve smlouvách. Nyní uzavírané smlouvy už ale formulaci, dle které musí výrobce lék podle medicínské potřeby do ČR dovézt, obsahují. Navíc, jak jsem už řekl, pojišťovny podmínky v uzavíraných smlouvách vylepšují. A to právě tak, aby dosáhly reálné dostupnosti léků pro pacienty. LN Další novinkou je, že budou pojišťovny vymáhat zpět peníze po lidech, již si způsobili zranění svým protiprávním jednáním... Ano. Jde v podstatě o narovnání současného nevyhovujícího stavu, kdy za zranění druhého člověka po vás pojišťovna peníze vymáhat může, ale za vaše vlastní ne. Přitom i vy si ho můžete způsobit porušením zákona. A pojišťovnu to může stát velké peníze. LN Uvedl byste příklady? Koho se bude nové opaření týkat? Typicky půjde o lidi, kteří řídili v opilosti a způsobili dopravní nehodu. Nebo havarovali poté, co nezastavili na stopce. Při nehodě se ale zranili a strávili kvůli tomu dva měsíce na jipce. Pojišťovna by po takovém člověku měla chtít náklady na jeho léčbu zpět, ale nemůže. Stávající právní úprava je v tomto nespravedlivá, když se všichni pojištěnci skládají i na léčbu lidí, kteří jednoznačně porušili zákon. LN Co uživatelé nelegálních drog? Ti se rovněž dopouštějí protiprávního jednání. Bude moct pojišťovna vymáhat peníze za léčbu i po nich? To bude záležet na situaci. Pokud se člověk pod vlivem drog dopustí nějakého trestného činu, při němž sám dojde k úhoně, tak ano. Pokud si ale bude ničit zdraví „jenom“ tím, že šňupe kokain, tak to pojišťovna pravděpodobně vymáhat nebude. Přistoupit k tomu totiž může až v momentu, kdy bude mít soudní rozhodnutí o jeho protiprávním jednání. LN Není to nefér? Někdo udělá jednu chybu – nezastaví na stopce – a zadluží se kvůli tomu na celý život. Jiný si ničí zdraví protiprávním jednáním soustavně, ale nikdo po něm nic nechce… Možná. Ale asi nikdy ale nepokryjeme všechny situace. Nevím navíc, jakou jinou cestou bychom šli – pojišťovna se vždycky bude muset opřít o nějaké rozhodnutí soudu. Jejím úkolem není posuzovat, jestli bylo nějaké jednání protiprávní. Navíc my skutečně nechceme nikoho doživotně zadlužit – jde jen o posílení osobní odpovědnosti. V tomto duchu je napsaná celá novela. LN Pojišťovnám se nelíbí, že z novely mizí jejich rezervní fondy. Upozorňují na to, že pokud přijde větší krize nebo další pandemie, budou jim tyto peníze chybět. Proč fond rušíte? Protože není potřeba, aby se peníze hromadily ve fondech, na které patnáct let nikdo nesáhl. Tak to je. Když jsme si dělali analýzu, zjistili jsme, že s těmi prostředky nikdo léta nehýbal. Ani za covidu. Takže ho rušíme a místo něj zřizujeme ten fond prospěšných činností, o kterém jsem už mluvil. Z toho se bude platit například vzdělávání mladých lékařů. LN Co dalšího? Třeba fungování pacientských organizací. Počítáme i s tím, že by mohly pojišťovny přispívat na projekty Ústavu zdravotnických informací a statistiky. To je instituce, která dělá spoustu analýz ve prospěch pojišťoven, jež jim mohou pomoci plánovat výši úhrad. Není to sice služba vázaná přímo na konkrétního pojištěnce, službu mu to ale přináší. Právě z toho, že pojišťovny podobné služby nevyužívaly, dle nás plyne řada problémů s nedostupností péče.
VERONIKA RODRIGUEZ
Zlounům nepřidat
24.04.2024
-
Lidové noviny
(Názory)
Nevůle k advokacii problémy justice neřešíZlý ministrspravedlnostiPavelBlažek chce těm zlým a nenasytným advokátům zvýšit jejich tarif, který nebyl roky valorizován, pojďme si do těchto záporáků kopnout. Ano, je to nesmírně svůdné, advokáti obecně nemají sympatie lidu a také jen málokdy bývají chudí. Též ministr Blažek je otloukánkem všech instantních spravedlivců, a tedy (stejně jako Babiš) nemůže mít nikdy pravdu a v žádném případě nemůže jeho návrh být veden dobrými úmysly. Co kdybychom se nad situací opravdu vážně zamysleli? Námitka, že soudit se budou moci jen bohatí, je sice relevantní, ale nezohledňuje fakt, že soudní poplatky jsou u nás už tak extrémně vysoké, a možná proto je ministr nechce valorizovat. Jinou perspektivou viděno, dotkla-li se inflace všeho, proč by se neměla promítnout do odměn pro advokáty? Soudci se o své nemalé platy a především jejich růst soudí tak rádi, neměli by to začít dělat též advokáti? Máme řešení: nechť vše vyřeší „nezávislý soud“, nejlépe ten ústavní. Také vnímáte absurditu tohoto myšlení? Není náhodou nejlepší ten soudní spor, který se nekonal? Že prohra bude finančně víc bolet? Není to vlastně dobře? Není zájmem soudů i společnosti nedělat ze sporů levnou kratochvíli, která může sloužit jako prostředek k tomu, jak někomu znepříjemňovat život? I opačných argumentů lze nalézt řadu, spor jednotlivce se státem či obří firmou nesmíme znemožnit v samém zárodku a jen kvůli penězům, nesmíme zavřít cestu k soudu nemajetným... Triviální řešení neexistuje, bylo by ale nesmírně hloupé, kdybychom tuto otázku posuzovali třeba velice omezenou perspektivou ministra financí. Chceme-li zachovat funkční justici, musíme o ni pečovat a změny činit uvážlivě. Rozhodně nám nepomůže univerzální recept Fialovy vlády řešit vše seškrtáním. Nemusíme mít advokáty rádi, ale musíme brát na vědomí, že bez nich nemůže správně fungovat žádný soudní systém.
Martin Zvěřina