Monitoring médií


Datum:  Zobrazit


Luboš Dörfl: V čele soudu neumím pracovat sólo

18.10.2019 - ceska-justice.cz (Justice)

Návrh ministryně spravedlnosti Marie Benešové, aby se novým předsedou Vrchního soudu v Praze stal současný šéf ústeckého krajského soudu Luboš Dörfl, již schválila vláda. Pokud ho jmenuje prezident Miloš Zeman, vystřídá na vlivném justičním postu dosavadního předsedu Jaroslava Bureše od 2. ledna příštího roku. Česká justice se Dörfla zeptala na vize, které by rád v nové funkci prosazoval.

Vyhrál jste výběrové řízení na předsedu Vrchního soudu v Praze. Můžete nám říci, s jakým konceptem jste do něj šel? Co chcete v rámci soudu zlepšit?

Můj záměr spočíval v tom, že existují oblasti, na které je dobré se v dalších sedmi letech zaměřit, aby se vrchní soud zase posunul dopředu. Jednou ze základních myšlenek je podporovat rozvoj odbornosti. Chtěl bych uplatnit to, co jsem se dosud naučil ve vedoucích funkcích, například ulehčit soudcům do určité míry práci a více jim uvolnit ruce k tomu, aby mohli rozvíjet a popularizovat odbornost svých specializací. Vrchní soud je potřeba vnímat jako instituci speciálního odvolacího soudu, kde je klíčová odbornost. Ta se musí pěstovat a musí na ni být čas a chuť. To je podle mého názoru úkol předsedy odvolacího soudu. Podobně jsme teď začali směřovat ústecký krajský soud. Za situace, kdy se vyřeší ubíjející množství případů a rozhodovací činnost se začíná vracet do normálních kolejí, tak tam přesně nastává moment, kdy je dobré věnovat ušetřený čas na rozvoj odbornosti, judikování, spolupráce s dalšími složkami, gremiální porady. Druhá klíčová věc je otevřenost. To znamená rozvíjet odbornost a nenechat si to pro sebe. Myslím, že je třeba pěstovat image vrchního soudu jako odborné instituce, kdy se na odbornosti budeme aktivně a veřejně podílet.

Ponecháte si stávající místopředsedy soudu?

Místopředsedové musí mít nějaký prostor. Pokud tedy k 2.lednu nastoupím jako předseda vrchního soudu, předestřu jim své vize a po nějaké době si řekneme, jestli do toho chtějí jít se mnou, zda se na mé vizi chtějí či nechtějí nějakým způsobem podílet. Jsou to zralí lidé. Věřím, že se buď dohodneme, anebo dají prostor někomu jinému. A o ničem jiném to není.

Budete chtít, aby s vámi dříve či později přešel i někdo ze současného KS v Ústí nad Labem?

Musím říct, že s tím zatím nepočítám. Protože si myslím, že pro to vlastně není důvod. Na vrchním soudu jsem působil a myslím si, že tam o odborníky není nouze. Spíš jde o to získat ty správné nadšence na správné věci. Já neumím pracovat sólo. Potřebuji plány sdílet s okruhem lidí, kteří jsou ochotní jít do toho se mnou a rozvíjet myšlenky. Přesně na místech, kde tomu oni rozumí. A to si také myslím byl základ toho, proč se nám to daří v Ústí posouvat nějakým způsobem dopředu. Protože se podařilo sestavit tým. A každý doplní něco, co bych já už nevymyslel. Podobný přístup bych rád uplatnil i v Praze.

Jestli je justice konzervativní, tak Vrchní soud v Praze je symbolem toho nejkonzervativnějšího, co v české justici je. Stylem práce, věkovým složením, náturou atd. A vy přicházíte s pověstí předsedy, který je docela „sekerník“. Neobáváte se, jakého přijetí se vám dostane od zdejších soudců?

Nevím, jestli je to úplně zasloužená pozice, ale na druhou stranu bych chtěl říct, že vrchní soud má nárok na to, být konzervativní instituce. Je v jiné situaci, než severočeská justice. Na vrchním soudu není problém s nezvládnutým množstvím případů. Soud si nevede špatně a nejdu ho zachraňovat. To jsem trochu mohl mít v hlavě, když jsem šel na ten sever. A říkal jsem si, tady se opravdu musí věci hned a zásadním způsobem začít měnit, protože je nejvyšší čas. V Praze půjde o to, do určité míry, pokorně posouvat věci za pochopení všech těch lidí, kteří tam jsou, kupředu.

Jak se díváte na výtky, které k vaší osobě zaznívají v justičních kuloárech? Jste proslulý kontrolami práce soudců, někdy je to prý až neúnosné. Několik soudců ze severočeské justice v poslední době bylo kárně žalováno. Nemáte pocit, že byste měl v tomto směru přibrzdit?

Nemám. Berte to tak, že ta kárná řízení jsou v devadesáti procentech případů konsensuálním výsledkem jednání předsedů okresních soudů a vedení krajského soudu. To znamená, tak jak jsme se kdysi dohodli na NSS, že dáme nejdřív prostor předsedovi okresního soudu, jestli do toho jde sám. Teprve v situaci, kdy on nechce dotyčného kárně žalovat, tak teprve pak nastupujeme my z krajského soudu. Pro kontroly jsme získali předsedy okresních soudů, protože je to dobrá věc. Na začátku jsme se teprve do určité míry učili kontroly dělat. Přišel jsem ze středočeských poměrů, kde byla laťka kvality nastavená určitým způsobem. Je jasné, že ta laťka se nedala nastavit hned. Nejdříve jsme také vytvářeli lepší podmínky a sháněli nové lidi. A tak, jak se podmínky zlepšují a začínáme se dostávat do standardní situace, podobné jako jinde v republice, tak nastavujeme standardní kritéria. Učíte soudce, že to, co jim dříve připadalo normální, například že se rok nedostanou k nějakému spisu, už teď normální není. Protože teď už na to mají čas. A jde o to, udělat si v té práci pořádek. Za každým kárným řízením je personální práce s tím soudcem. Řeší se, zda se mu nedá nějak pomoct, zda by mu nepomohl třeba asistent. To je typický příklad doktora Vladimíra Maxy v Liberci. Dal se mu k dispozici asistent. Předsedkyně soudu se mu tenkrát přímo osobně věnovala, že si dokonce část spisů přerozdělila. A pak dostal výtku. A teprve, když ta opatření vedou k tomu, že ten člověk na tu práci nestačí nebo se nenechá nasměrovat k lepšímu organizování času, tak pak už opravdu nezbývá nic jiného, než kárné řízení. Ale možná ten časový zlom, mezi zahlceností severočeské justice a nastavením normálních standardů, to je ta kra, kde se lámou obyčeje soudců nebo některých kolegů. Nemáme to tak z toho důvodu, že bych byl v jádru sekerník, ale prostě proto, že justice se musí postupně dostat ze situace, ve které byla dlouhou dobu. Vím, že máme relativně vysoký počet kárných řízení. Ale na to, že se tu stala taková změna určitého paradigmatu stylu práce, tak jich zase není tolik. Výtek bylo rozdáno podstatně více.

U jednoho kárného řízení jsme si nedávno připomněli realitu u chomutovského soudu, kde byl svého času jenom jeden soudce.

A na trestu žádný.

Takže on si odskakoval od opatrovnické agendy k vazbám, a to bylo tak všechno…Ano. A vezměte si to, že s chomutovským soudcem jsme se dostali ke kárnému řízení téměř po pěti letech od doby, co jsem nastoupil. Do té doby se tam pracovalo s organizací práce, personálními záležitostmi, nasazoval se APSTR. A s předsedkyní Vltavskou probíhala dost častá komunikace, jakým způsobem se s tím oni vypořádávali, jakým způsobem KS pomáhal třeba i mimořádnými personálními opatřeními. A až teprve po nějaké době se ukáže, kdo z těch přehlcených soudců je tak přehlcený proto, že mu to nejde. A to už se pak nedá nic dělat. Já nevyhledávám konflikty, ale na druhou stranu se jim nevyhýbám. Pravdou je, že se do toho Brna občas musí jet.

Avizoval jste, že budete kárně žalovat bývalou předsedkyni libereckého soudu Ivanu Šoljakovou, která veřejně obvinila svého nástupce Petra Hočka z nezákonností. Už jste návrh podal?

Já jsem si dal závazek, že do konce října bude ten návrh hotový. Z časových důvodů to ještě není hotové. Jsem z celé věci zklamaný, protože to bylo zbytečné a je z toho více méně ostuda.

On je ten liberecký okresní soud trochu prokletý. V justici již delší dobu rezonuje případ soudkyně Lenky Zhoufové, která byla trestně stíhána za to, že antedatovala vazební jednání. Původně byla kárně žalována a odešla od NSS s trestem srážky platu. Nejvyšší státní zástupce ale do případu intervenoval a žádal projednání u soudu. Ten trestní stíhání zastavil, ale Pavel Zeman se do případu vložil znovu. Celou věc nyní posoudí Nejvyšší soud. Jak případ hodnotíte?

Netroufám si to hodnotit po právní stránce, to opravdu musím nechat na příslušných institucích. Ale z lidské stránky mi příběh doktorky Zhoufové připadá natažený. Protože byla potrestána a myslím si, že přísně. Byla to začínající soudkyně na přetíženém soudu, kde opravdu i my, jako krajský soud, jsme měli svůj podíl viny v tom smyslu, že jsme nestačili doplňovat soudce, kteří odcházeli do odvolacích senátů na pobočku. Jinou možnost jsme ale neměli. Do určité míry mě mrzel způsob celého průběhu postupu vyšetřování. Jsem přesvědčený, že se řada úkonů dala udělat diskrétněji a se stejně velkým zjišťovacím efektem. Připadá mi – a možná je to tak správně – že na justici je někdy tvrdší metr, než jinde.

Ministerstvo spravedlnosti přiznalo, že má fatální problémy s elektronickým generátorem rozdělování věcí. Myslíte si, že se podaří spustit ho 1. listopadu, jak je plánováno?

To záleží na výkladu zákona. Jako předsedové krajských soudů jsme zatím jednotní v tom výkladu, že se od 1. listopadu teprve začlení do připravovaného rozvrhu práce na příští rok. My bychom tedy tu změnu od listopadu stejně nenasadili. Nevíme, co nám to s přidělováním kauz ve skutečnosti udělá. Musíme mít jistotu, že tak, jak to je zadané v rozvrhu práce, tak to generátor bude umět dělat. Druhá věc je, že, principiálně vzato, by ze zákona mělo vyplývat, že musí být nějaký důležitý důvod, který by měl být skutkového charakteru. A ne ten, že je tu nějaká technologie, která něco umožňuje.

Eva Paseková, Petr Dimun


Miloslav Výborný končí jako soudce NSS, podal rezignaci

18.10.2019 - ceska-justice.cz (Justice)

Nejvyšší správní soud (NSS) bude opět o jednoho soudce slabší. V mandátu nebude dále pokračovat soudce a někdejší politik Miloslav Výborný. „Je to k 31. prosinci tohoto roku. Důvody pan doktor neuvedl, což ani nemusí,“ sdělila České justici mluvčí soudu Sylva Dostálová.

Podle informací České justice končí Výborný, kterému je 67 let a pochází z Chrudimi, z rodinných důvodů. Nechce už také dále dojíždět do Brna. Dlouhodobě přetížený NSS se potýká s nedostatkem soudců. V poslední době odešla Jana Brothánková, která později zemřela. Do důchodu odešla také soudkyně Marie Žišková. Ke konci roku talár odloží také dlouholetý soudce Petr Průcha. Soud by snad mohla v příštím roce posílit advokátka Sylva Šiškeová. Ta podle informací České justice na začátku října uspěla i při veřejném slyšení na plénu NSS. „Po jednání pléna se sešla Soudcovská rada, která se jednomyslně shodla na doporučení předsedovi soudu činit další kroky v procesu směřujícím ke jmenování Mgr. Šiškeové soudkyní NSS. Předseda soudu se již obrátil na ministryni spravedlnosti s podnětem k podání návrhu prezidentu republiky na její jmenování soudkyní s následným přidělením k výkonu soudnictví u Nejvyššího správního soudu,“ dodala Dostálová.

Miloslav Výborný vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studií pracoval v advokacii nejprve jako advokátní koncipient, poté jako samostatný advokát. V roce 1992 byl zvolen poslancem České národní rady, následně byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Zde působil jako člen Ústavně-právního výboru a jako předseda Mandátového a imunitního výboru. V letech 1996 – 1997 vykonával funkci ministra obrany a v roce 1998 zaujal funkci ministra – předsedy Legislativní rady vlády. Dne 3. června 2003 byl jmenován soudcem Ústavního soudu České republiky, kde působil ve IV. senátu. Soudcem Nejvyššího správního soudu byl jmenován v roce 2013. Je otcem předsedy lidovců Marka Výborného.

(epa)


Soud zamítl žalobu bývalé šéfky ERÚ kvůli stíhání, chtěla 170.000

18.10.2019 - ceska-justice.cz (Justice)

Obvodní soud pro Prahu 2 dnes zamítl žalobu bývalé šéfky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleny Vitáskové, která od státu požaduje 170.000 korun odškodného za nepřiměřenou délku svého trestního stíhání v kauze solárních podvodů. Rozhodnutí není pravomocné.

Soudce Ondřej Růžička v krátkém odůvodnění rozsudku uvedl, že celková délka trestního řízení nepřiměřená nebyla. Upozornil zejména na rozsáhlost celého trestního řízení.

Trestní kauza Vitáskové se týká solárních elektráren Saša-Sun a Zdeněk-Sun. Majitelé, bratři Alexandr a Zdeněk Zemkovi, byli odsouzeni za to, že dostali od ERÚ licence na základě nepravdivých revizních zpráv a získali podvodně právo na výhodnou výkupní cenu za solární elektřinu.

Vitásková čelí obvinění od roku 2013. Brněnský krajský soud ji původně poslal do vězení na 8,5 roku za zneužití pravomoci, odvolací senát ji však v lednu 2018 pravomocně zprostil obžaloby. Do případu se letos vložil Nejvyšší soud, který stanovil, že důvody zproštění je potřeba zpřesnit.

Podle právního zástupce Vitáskové Pavla Kohúta žena na odškodnění nárok má. K rozhodnutí soudu se po jednání vyjádřit nechtěl. Kohút v žalobě poukazoval například na to, že vyhotovení rozsudku brněnskému soudu trvalo déle než sto dní. Celé řízení by podle něj také mohlo být rychlejší, kdyby byla věc Vitáskové projednávána odděleně.

S tím nesouhlasila zástupkyně státu Kateřina Tomášková, která upozornila na to, že trestní věci spolu souvisely a nemohly být řešeny zvlášť. Celá kauza podle ní byla navíc mimořádně složitá. Soudní jednání byla nařizována v krátkém časovém sledu po sobě, podotkla také Tomášková. Rozsudek brněnského soudu měl podle ní navíc 167 stran, tudíž byla délka jeho zpracování příměřená.

Vitásková čelí ještě druhé obžalobě. Podle kriminalistů porušila povinnosti při správě cizího majetku a zneužila svou pravomoc, když jmenovala místopředsedkyní ERÚ bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou bez potřebné praxe. Jihlavský soud v případu rozhodne 1. listopadu.

Obvodní soud už v minulosti zamítl žalobu Vitáskové, ve které za stíhání požadovala 35 milionů korun. Důvodem zamítnutí bylo to, že její stíhání ještě neskončilo. Vitásková zažalovala ministerstvo spravedlnosti v době, kdy měla v ruce pravomocný rozsudek, který ji zprostil viny.

Manažerka Vitásková stála v čele ERÚ v letech 2011 až 2017. Prezident Miloš Zeman ji loni vyznamenal medailí Za zásluhy.

(čtk)


Z ministerstva spravedlnosti odejde 24 lidí, vznikne nová protikorupční sekce

18.10.2019 - ceska-justice.cz (Politika)

Ministerstvo spravedlnosti bude muset v příštím roce propustit 24 úředníků. Snížení počtu zaměstnanců o 2 procenta se týká i soudů, státního zastupitelství a Vězeňské služby. Na ministerstvu však zároveň vznikne nová sekce v čele s náměstkem ministra. Vyplývá to z interních materiálů, které má Česká justice k dispozici. „Ministerstvo spravedlnosti připravilo od 1. ledna organizační změnu, ovšem vzhledem k tomu, že vláda bude schvalovat systemizaci služebních úřadů až ke konci roku, nebudeme zatím uvádět konkrétní parametry,“ uvedl mluvčí resortu Vladimír Řepka.

O nejvíce úředníků přijde podle důvěryhodných zdrojů České justice sekce legislativní a justice a dohledu, z obou bude muset odejít po osmi lidech. Provozní sekce přijde o pět lidí, sekce státního tajemníka o tři.

Ministerstvu přitom přibývají kompetence právě v oblasti dohledu, naposledy agenda spojená s kontrolou soudních znalců a tlumočníků. Je tak otázkou, jak efektivně bude resort schopen dostát všem závazkům, které jsou na něj v této oblasti kladeny. „Plánovaná organizační změna reaguje na schválený rozpočet pro rok 2020, na jehož základě je ministerstvo povinno snížit počet zaměstnanců o 10 procent. Aby ministerstvo zabezpečilo vykonávání zákonných agend při snížení objemu finančních prostředků a systemizovaných míst, snažíme se přizpůsobit novou organizační strukturou tomu, abychom dosáhli optimálního řízení chodu resortu,“ dodal Řepka.

Naopak vznikne nová sekce koordinace boje proti korupci. Ta má mít podle plánu tři odbory: odbor střetu zájmů a boje proti korupci, odbor odškodňování a odbor milostí a inspekce.

Nejvíce zeštíhlí sekce dohledu a justice, o odbor odškodňování pak přijde legislativní sekce. Ministryni Benešové také přibude pátý náměstek, v současné době má tři odborné a jednoho politického.

Rozpočet ministerstva spravedlnosti bude pro příští rok krácen nejméně o pět procent. Výdaje ministerstva na letošní rok budou činit podle posledních informací přes 30,2 miliardy.

(pd, epa)


Nový šéf Vrchního soudu v Olomouci: Jsem pro opakování mandátu předsedů, nález ÚS byl nešťastný

19.10.2019 - ceska-justice.cz (Justice)

Prezident Miloš Zeman jmenoval Václava Čapku novým předsedou Vrchního soudu v Olomouci již před měsícem. Dlouholetý místopředseda trestního úseku soudu nahradil ve funkci Roberta Grygu. Česká justice se proto nového předsedy ptala na změny, které plánuje, ale například i na jeho názory na opakování mandátu soudců či na návrh zákona o hromadných žalobách.

Olomoucký vrchní soud znáte velmi dobře. Je tu něco, co byste chtěl po svém předchůdci změnit? Co zde naopak funguje?

Jmenován soudcem jsem byl v roce 1991. Začínal jsem na Okresním soudu Brno – venkov, kde jsem od roku 1992 soudil na trestním úseku. V roce 1996 jsem byl přeložen ke Krajskému soudu v Brně. Pak jsem v roce 1999 absolvoval půlroční stáž zde na Vrchním soudu v Olomouci a od září 2001 tu jsem natrvalo. Nikdy jsem neměl ambice stát se představitelem soudu, vždy jsem chtěl soudit na trestním úseku. Nakonec jsem přijal výzvu stát se místopředsedou a 7 let jsem působil jako místopředseda trestního úseku. Pokud se mně tedy tážete na nějaké změny, které bych chtěl v brzké době udělat, tak budou velice drobné. Už za mých předchůdců, ať to byl doktor Holubec nebo doktor Gryga, byl soud velmi dobře veden a hodnocen. A to jak odbornou, tak laickou veřejností. Chtěl bych udělat pouze změny, které by sloužily k plynulému vyřizování věcí a zrychlení řízení, a to i přes současnou výstavbu protipovodňových opatření na řece Moravě, která činnost soudu omezuje, zejména hlukem, prašností a komplikacemi v dopravě. Již jsem absolvoval porady na všech úsecích a vyjádřil jsem své představy o tom, jak dosáhnout zvýšení rychlosti řízení. Ale tak, aby to nebylo na úkor kvality.

Můžete být konkrétní? Jaká opatření chystáte?

V minulosti jsme zavedli písemné zdůvodňování nedodělků, tedy věcí starších šesti měsíců. Vedu osobní pohovory se soudci, kterých se tyto nedodělky týkají a společně nacházíme cesty k jejich vyřízení. Chtěl bych také vypracovat a zrealizovat plán stáží, jednám s předsedy a místopředsedy Krajských soudů v Brně a Ostravě. Otázku stáží jsem řešil i s předsedou trestního kolegia Nejvyššího soudu v Brně doktorem Púrym. Nejen od nás, ale i z Nejvyššího soudu, odchází větší počet soudců do starobního důchodu. Jsme poddimenzováni – dnes máme plánovaný stav soudců 45 a je nás 41 – a je velmi těžké stav doplnit. Například trestní úsek, kde máme šest senátů, je nyní obsazen jen díky stážistům. Odchází silné ročníky a my je musíme nějakým způsobem nahradit.

Kolik z Vrchního soudu v Olomouci v nejbližším období odejde lidí?

Pokud se týká trestního úseku, tam nám v poslední době odešli čtyři soudci. Ke konci října odchází další předseda senátu, v důchodovém věku jsou myslím další čtyři lidé, kteří by tu po dobu dvou let ještě mohli vydržet. Na civilním úseku je personální situace ještě horší, tam koncem roku zanikne vzhledem k věku funkce dvěma soudkyním, a to paní doktorce Maiové a paní doktorce Coufalové. Do důchodu odešel k 30.9. letošního roku také doktor Gryga, bývalý předseda soudu. V příštím roce dovrší věku 70 let další soudkyně a kromě těchto soudců dosáhli další 2 soudci tohoto úseku důchodového věku. A pokud se týká insolvenčního úseku, tak zde avizovala odchod do důchodu paní doktorka Hradilová, u níž doufám, že svoje vyjádření ještě přinejmenším modifikuje.

Chcete také zvýšit počet soudců podílejících se na lektorské činnosti. Jak by to mělo v praxi vypadat?

Ředitelka justiční akademie Mgr. Ludmila Vodáková se na trestní místopředsedy krajských a vrchních soudů obrátila s požadavkem na zajištění lektorů na konkrétní přednášky. Myslím si, že náš soud disponuje velkým množstvím odborníků, kteří by se mohli na výuce aktivně podílet.

Prezident jmenuje nového předsedu Vrchního soudu v Olomouci Václava Čapku Foto: Eva Paseková Mezi advokáty se někdy říká, že v Čechách a na Moravě existuje dvojí právo. Tedy že soudy v Čechách a na Moravě rozhodují v podobných věcech často jinak. Je tomu tak?

Za prvé, s Vrchním soudem v Praze jsme v blízkém kontaktu. A to nejen předsedové, ale i všichni místopředsedové. Každý druhý rok pořádáme společný seminář všech soudců vrchních soudů v rozsahu tří dnů. Máme zajištěné lektory většinou z řad soudců Nejvyššího soudu v Brně i předních odborníků z právnických fakult na přednášky na aktuální témata. Následně se setkáváme v sekcích podle úseků, na kterých řešíme vzniklé problémy rozhodovací praxe. Nedílnou součástí tohoto společného semináře je rovněž společná porada evidenčních senátů. Mimo to se scházíme na gremiálních poradách trestních místopředsedů krajských a vrchních soudů, jejichž výsledkem je vynikající sjednocovací činnost. Myslím, že tyto porady mají velký význam. Vyjadřovali jsme se na nich nejen k problémům trestního práva, ale i ke generátoru nápadu a různým obecným věcem, vztahujícím se k fungování justice. Všichni funkcionáři na sebe mají emailové a telefonické kontakty, a jakmile vyvstane určitý problém a napíšeme si email, tak vám garantuji, že druhý den se objeví minimálně deset odpovědí od všech kolegů, jak na existující problém lze nahlížet, popřípadě poukaz na rozhodnutí ÚS či NS a sdělení, jakým způsobem se tato problematika řeší v jednotlivých krajích. Myslím, že tyto aktivity velmi působí ke sjednocování naší rozhodovací činnosti. Takže námitka dvojího práva už je snad minulostí. Pro sjednocování judikatury toho děláme opravdu hodně.

O zdejším soudu, ale i o Nejvyšším soudu je známo, že „vysává“ zejména brněnský krajský soud, odkud si bere posily.

Samozřejmě. Vždyť je to náš „podřízený“ krajský soud, jehož prvostupňové soudce, ale i soudce působící v odvolací agendě, velmi dobře známe z jejich rozhodovací činnosti a mnohdy i osobně. Právě ti nejlepší z nich by měli vykonávat funkci soudce na vrchním soudu a teprve poté případně na Nejvyšším soudu v Brně. Nejvyšší soud ale neoslovuje soudce jenom ze soudu vrchního, ale zájem projevuje i o soudce přímo z krajských soudů. Ve chvíli, kdy my a Nejvyšší soud současně oslovíme soudce z Brna nebo Ostravy, tak dotyčný dá přednost raději postupu na Nejvyšší soud, když už má opustit své bydliště a rodinné zázemí. Problémem je nedostatek soudců, který vznikl, jak jsem již uvedl před chvílí, odchodem mnoha soudců v poměrně krátkém období do starobního důchodu včetně zániku funkce soudce dovršením věku . Dále je dán mimo jiné i určitým vakuem v přijímání nových soudců. Instrukce ministra ke způsobu výběru kandidátů na soudce v tomto směru moc nepomohla. Nyní je připravena novela zákona o soudech a soudcích. Nějakou dobu však potrvá, než se tato situace překlene. Naštěstí s předsedou brněnského krajského soudu JUDr. Milanem Bořkem i jeho místopředsedou pro věci trestní JUDr. Alešem Flídrem i dalšími je výborná spolupráce a v mezích jejich možností k nám vysílají stážisty, byť ne v počtu námi požadovaném.

Kolik procent případů vracíte krajským soudům?

Myslím si, že za poslední dobu se velmi zlepšila rozhodovací činnost vrchního soudu ve vztahu k podřízeným krajským soudům. S povděkem to kvitují oba předsedové, se kterými jsem hovořil. Na trestním úseku zhruba osmdesát procent rozhodnutí v odvolací agendě potvrdíme či sami změníme. Přesto jsem uvedl na poradách, že těch dvacet procent je nutno ještě snížit. Z hlediska rozhodovací činnosti jsme přistoupili k tomu, že doplňujeme dokazování tam, kde to jde a snažíme se rozhodovat sami. Uvědomujeme si, že když ve věci meritorně nerozhodneme, tak se nám předmětný spis opakovaně vrátí, protože téměř ve sto procentech věcí je podáváno odvolání. I pro nás je tak výhodnější, když věc meritorně skončíme i za cenu, že budeme více dokazovat před odvolacím soudem.

Novela zákona o soudech a soudcích, kterou již schválila vláda, počítá s výrazným omezením laických přísedících. Souhlasíte s tím?

Institut přísedících znamená určité zapojení laické veřejnosti do soudního rozhodování. Já nyní do styku s přísedícími přicházím pouze zprostředkovaně přes spisy, které nám jsou předkládány. Domnívám se, že přísedící by velmi pomohli při rozhodovací činnosti všech soudů v případech, že by přísedícími byly jmenovány osoby, které by k objasnění věci mohli přednést předsedovi senátu svůj fundovaný názor. Například v případě daňové trestné činnosti by mohl být přísedícím někdo z Finančního úřadu. U trestných činů proti životu a zdraví bych uvítal přísedícího lékaře nebo někoho jiného z řad zdravotního personálu.

Vrchní soud v Olomouci Foto: Wikipedia Jenže to už pak trochu popírá smysl, se kterým ti laičtí přísedící k soudu chodí.

Jasně. Já jsem celkem spokojený s navrhovanou úpravou, protože ta účast přísedících připouští pouze u zvlášť závažných trestných činů proti životu a zdraví, tedy ublížení na zdraví, vražd a podobně a vynechává je z hospodářských kauz. V rozsáhlých hospodářských kauzách musíte vždy počítat se dvěma náhradníky, protože nevíte, jestli v tom čtyřletém horizontu, na který jsou přísedící voleni, takovou rozsáhlou kauzu vůbec skončíte .

Novela také zapovídá opakování mandátu předsedům soudů. Je to podle vás správné?

Můj názor je zcela jednoznačný a zcela opačný, než je v tom návrhu. Já jsem pro opakování mandátu. A myslím si, že ten nález Ústavního soudu, kterým se argumentuje proti, byl velmi nešťastný a věnoval se tomu velmi okrajově. Ať už jsem byl trestní místopředseda, nebo nyní předseda, tak jsem nikdy nepřišel do styku s nikým z veřejnosti, kdo by mě mohl nějakým způsobem ovlivňovat. Nevidím jediný důvod, proč by nemohl zkušený manažer funkci opakovat. Podle mě je to mrhání lidskými silami. A je velká škoda, že velmi zkušení lidé, například moji předchůdci, ať to byl doktor Gryga či doktor Holubec, museli své posty opustit. A na druhé straně tu máte předsedu Ústavního soudu, který má s politiky co dočinění dnes a denně, a tam to nevadí? To, že u okresních soudů je zájemců o funkce nedostatek, vidíme v praxi už teď.

Ještě něco vám v novele vadí?

Délka mandátu, která je tam pro předsedy krajských a vrchních soudů navrhována. Je to sedm let a já nerozumím tomu, proč by to mělo být jinak, než u Nejvyššího soudu, kde je to deset let. Proč to tedy není sjednoceno na deset let? Já bych tu dobu považoval za optimální i u předsedy Ústavního soudu.

Novelu zákona o soudech a soudcích provází také novela zákona o kárném řízení. Souhlasíte s návratem k dvouinstančnímu řízení?

Zcela jednoznačně, považuji dvouinstanční řízení za správné. Navíc vrchní soudy mají s tímto typem řízení zkušenosti. Na poradě řídících předsedů senátu se vyskytly pouze obavy z personálního a materiálního zabezpečení. Já mám k návrhu také nějaké připomínky. Za prvé si myslím, že šestičlenný kárný senát z hlediska obecného principu hlasování je nesmysl. Dále si myslím, že v kárném senátu by neměli být advokáti. Soudci také nejsou členy kárných komisí České advokátní komory. To je jeden důvod. Další důvod je ten, že v řadách advokacie se vyskytují i advokáti, kteří vedou tzv. agresivní obhajobu a zdržovací taktiku a snaží se výsledek trestního řízení oddálit. Například v loňském roce jsme na trestním úseku projednali v rámci odvolacího řízení na 280 věcí proti více než 500 osobám a v rámci toho bylo soudu doručeno 50 žádostí obhájců o odročení veřejného zasedání. To činnost soudu mimořádně ovlivňuje a i tato skutečnost má vliv na délku řízení. Za této situace nepovažuji účast advokátů v kárném řízení vhodnou. Samozřejmě mám i určité námitky proti tomu, aby v odvolacím řízení kárný senát NSS rozhodoval o soudcích obecných soudů, protože na místě kárně stíhané osoby bych chtěl být souzen takovým senátem, který bude složený ze soudců, kteří justici znají dokonale. Podívejme se na složení NSS, tam je většina odborníků z praxe. Až na výjimky se nejedná o soudce, kteří by prošli celou soudní agendou od píky. Většinou se jedná o osoby,, které působily mimo justici. Proto jsem navrhl, aby byly zřízeny smíšené kárné senáty ze soudců obou nejvyšších soudů. A vždy by se losoval příslušný předseda kárného senátu.

Legislativní rada vlády nedávno projednala návrh zákona o hromadných žalobách. Jak se na návrh díváte a co by tato novinka podle vás znamenala pro justici?

Časové nastavení přijetí toho zákona je špatné. Měli bychom vyčkat na směrnici Evropské unie o reprezentativních žalobách a na její konečnou podobu. A myslím si, že rekodifikační procesy by měly být sladěny. Měli bychom počkat i na to, jaký bude civilní řád. Za druhé si myslím, že je to našemu právnímu řádu poměrně vzdálený institut. A mám i obavu i z toho, zda nebudou hromadné žaloby podávány pouze za účelem dosažení zisku. Já k tomu mám velmi rezervovaný postoj a nejsem pro to, aby se tento zákon v této době a této podobě přijímal.

Zmínil jste rekodifikaci civilního práva procesního. Máte jako odborník na trestní právo informace k rekodifikaci trestního řádu?

V červnu jsme měli společný seminář s pražským vrchním soudem. Požádal jsem pana doktora Jiřího Říhu z trestního kolegia Nejvyššího soudu v Brně, aby nám podal informace o tom, jaký je aktuální stav rekodifikace. S výsledky práce rekodifikační komise jsme tak byli podrobně seznámeni. Zdejší soud samozřejmě vznesl připomínky, přičemž tou nejzásadnější byl požadavek na zrušení zásady reformationis in peius, ale k tomu se rekodifikační komise nechystá. A další závažná připomínka byla ta, aby se z povinnosti obhajování stalo právo na obhajobu. Ani touto cestou se však rekodifikace nemíní vydat.

Ministerstvo spravedlnosti přiznalo, že elektronický generátor rozdělování věcí trpí zásadními vadami. Přitom má být spuštěn už od 1. listopadu pro insolvenční věci. Stihne se to?

S generátorem zásadně nesouhlasím, je to nesmysl a vyjadřuje se jím určitá nedůvěra předsedům krajských soudů při sestavování rozvrhů práce. Zpracovával jsem k němu připomínky, které byly ze strany soudu předneseny na tzv. kulatém stolu. Dozvěděl jsem se také o dohodě předsedů krajských soudů o nezasahování do rozvrhu práce do konce tohoto roku. Skutečnost, že existuje generátor nápadu, sama o sobě neznamená, že se v průběhu roku může takovým závažným způsobem změnit systém rozdělováním nápadu . Koneckonců, současný zákon o soudech a soudcích takovýto postup zapovídá.

Eva Paseková, Petr Dimun


Mimořádné schůze kvůli plánovanému balíčku

18.10.2019 - ČT 1 (19:00 Události)

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslanci začali projednávat vládní daňový balíček. K hlasování ale opět nedošlo. Odložila ho dlouhá diskuse o programu schůze. Koaliční a komunističtí poslanci kvůli tomu požádali o mimořádné jednání, na kterém chtějí příští pátek návrh schválit.

Martin ŠNAJDR, redaktor
--------------------
Víc než obvykle, přes 30, se tentokrát přihlásilo poslanců, kteří navrhovali změny v programu schůze. To jde jen na začátku jednání. Návrhy na plénu zaznívaly zhruba 3 hodiny.

poslanec
--------------------
Ty exekuce jsou tady opravdu problém pro spoustu lidí.

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Skutečně ti třídní učitelé na to čekají.

poslanec
--------------------
Myslím si, že to je zákon, který by měl projít velmi rychle, hladce.

Martin ŠNAJDR, redaktor
--------------------
o všech návrzích pak sněmovna musela hlasovat. Na daňový balíček, který má mimo jiné zvýšit odvody z cigaret a lihovin, tak zbyla necelá hodina.

Jan CHVOJKA, předseda poslaneckého klubu /ČSSD/
--------------------
Z mého pohledu se jedná o obstrukci a mám takové signály, že bude obstrukce v těch nejbližších dnech pokračovat.

Zbyněk STANJURA, předseda poslaneckého klubu /ODS/
--------------------
Proti tomu stojí 12 a více měsíců, kdy vládní většina blokuje projednávání opozičního návrhu, že to je ta správná obstrukce, to je ta pravá obstrukce.

Martin ŠNAJDR, redaktor
--------------------
Koalice už dopoledne požádala o svolání mimořádné schůze. Na té by vedle daňového balíčku měli poslanci projednat i navýšení rodičovského příspěvku. Pod žádostí o mimořádnou schůzi je celkem 89 podpisů. Ty tam připojili zástupci hnutí ANO, ČSSD a také komunistů, kteří vládu tolerují. Balíček také zvyšuje poplatek za vklad do katastru nemovitostí a opozice tvrdí, že vládě jde jen o zvyšování příjmů státního rozpočtu.

Alena SCHILLEROVÁ, ministryně financí /nestr. za ANO/
--------------------
To, co získáme, je
kapka v moři. My to máme v samotném názvu toho balíčku, ke zvýšení příjmů veřejných rozpočtů. A ty peníze použijeme, použijeme je třeba na rodičovský příspěvek.

Martin ŠNAJDR, redaktor
--------------------
Samotné schvalování balíčku bude znamenat hlasování o pěti desítkách pozměňovacích návrhů. Zákony v třetím čtení se přitom obvykle podle jednacího řádu mohou schvalovat jen ve středu a v pátek do dvou odpoledne.

Petr GAZDÍK, místopředseda hnutí /STAN/
--------------------
Stejným způsobem bychom mohli jednat každou středu a pátek od této době v té řádné schůzi.

Martin ŠNAJDR, redaktor
--------------------
A proč tedy mimořádnou schůzi na ten příští pátek, když už tam vlastně je naplánováno jednání řádné schůze?

Petr GAZDÍK, místopředseda hnutí /STAN/
--------------------
Je z toho evidentní, že vládní koalice chce nějakým způsobem ohnout jednací řád, a budeme zvažovat obrátit na Ústavní soud v případě, že by daňový balíček schválili jakýmkoliv protizákonným postupem.

Martin ŠNAJDR, redaktor
--------------------
Z koalice ale zaznívá, že mimořádnou schůzi příští pátek zahájí a pak se budou scházet každou středu a pátek, dokud daňový balíček a zvýšení rodičovské neprojednají. Nikola Reindlová a Martin Šnajdr, Česká televize.


Strakonice: pravidla předvolební kampaně

18.10.2019 - ČT 1 (18:00 Události v regionech - Praha)

Bohumil KLEPETKO, moderátor
--------------------
Radní ve Strakonicích vzali v úvahu připomínky ostatních stran a hnutí a upravili pravidla kampaně před opakovanými komunálními volbami, ty se ve městě z rozhodnutí Ústavního soudu budou konat 14. prosince. Smlouvy na pronájem sloupů veřejného osvětlení se budou uzavírat písemně a ne ústně, jak se předpokládalo původně. Opakování voleb určil Ústavní soud poté, co uznal, že před řádným termínem voleb loni na podzim ve Strakonicích byly porušené podmínky rovné soutěže. Ve volbách tam s velkou převahou vyhrálo místní hnutí Strakonická veřejnost, získalo dokonce nadpoloviční většinu 51 % hlasů. Začátek nové předvolební kampaně ve Strakonicích sleduje Martin Donát. Martine, proč tedy radní přistoupili na změnu pravidel? Přece jen si místní politici příliš nedůvěřují nebo jde o nějaké úřední nařízení?

Martin DONÁT, redaktor
--------------------
Dobrý podvečer. Mezi největšími kritiky byl Karel Janský ze Změny pro Strakonice. Právě on podal loni stížnost na průběh předvolební kampaně. Podle něj bylo hnutí Strakonická veřejnost v této kampani zvýhodněno. Terčem kritiky byla hlavně reklama na sloupech lamp. A soudy pak rozhodly o tom, že se budou volby opakovat. Tento týden se setkaly strany a hnutí, aby se seznámily s podmínkami předvolební kampaně, tedy opakované předvolební kampaně. A Karel Janský tam oznámil, že podal další stížnost k Ministerstvu vnitra. Vadilo mu, že na reklamy a na cenu na sloupech lamp by existovala ústní dohoda a vznikl by tak prostor pro korupční jednání. Vše tedy bude písemně. Strakonická veřejnost se této reklamy už dopředu vzdala, sestavila stejnou kandidátku jako loni, kdy získala 16 mandátů v 21 členném zastupitelstvu. Ústavní soud stanovil termín voleb na 14. prosince a kandiduje 10 stran nebo hnutí, to znamená o 4 méně než loni.


Z Nejvyššího správního soudu na konci roku odejde Miloslav Výborný

18.10.2019 - ČT 1 (18:00 Události v regionech - Brno)

Zuzana PETRŮ, moderátorka
--------------------
Z Nejvyššího správního soudu na konci roku odejde bývalý politik a ústavní soudce Miloslav Výborný. Z pozice odejde k 31. prosinci. Podle mluvčí soudu jde o jeho osobní rozhodnutí. Od ledna ho nahradí advokátka Sylva Šiškeová. Letos už na svou funkci rezignovaly i soudkyně Nejvyššího správního soudu Marie Žižková a Jana Brothánková.


Církve nebudou z restitucí odvádět daně

20.10.2019 - ČT 24 (22:32 Týden v justici)

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Církve nebudou z restitucí odvádět daně. Ústavní soud vyhověl návrhu senátorů a zrušil spornou část zákona, podle které by stát dostal část peněz vyplacených církvím zpátky v podobě devatenáctiprocentní daně. Soud označil takový krok jako nedemokratický a protiústavní.

Jaromír JIRSA, soudce zpravodaj
--------------------
Dodatečné snížení finanční náhrady za křivdy způsobené zločinným komunistickým režimem míří proti základním principům demokratického právního státu založenému na úctě a svobodám k právům člověka. Zákonodárce tím porušil principy právní jistoty, důvěry v právo a jeho předvídatelnost a ochrany nabytých práv jakožto stěžejní principy demokratické společnosti ve smyslu článku 1 odstavec 1 Ústavy České republiky.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozhodnutí Ústavního soudu probereme s advokátem Tomášem Nahodilem. I vám dobrý večer.

Tomáš NAHODIL, advokát
--------------------
Dobrý večer.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Souhlasíte s Jaromírem Jirsou, že při zdanění církevních náhrad nešlo o čestný úmysl naplnit státní pokladnu, ale o předem promyšlený politický obchod?

Tomáš NAHODIL, advokát
--------------------
Určitě ano. Soudce zpravodaj se opřel o parlamentní debatu, jak na půdě Poslanecké sněmovny, tak na půdě Senátu. Navrhovatelé, to znamená skupina poslanců za KSČM a ani vláda, která se vyjádřila posléze k návrhu na zrušení toho citovaného zákona, se netajili tím, že jediným způsobem, jak mohli dosáhnout snížení těch náhrad, bylo je zdanit, to znamená bylo to zřejmé, bylo to jasné a já bych jako advokát účastníku řízení nebo tedy vládě, která se vyjadřovala před Ústavním soudem, vůbec nedoporučil, aby vlastně karty takto odkryla. Tím, že je takto odkryla, tak se nedivím, že tu podanou rukavici Ústavní soud vzal a že naopak na vlastně jejím vyjádření to své rozhodnutí založil.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy mluvíte o vládě. Politici, kteří zdanění prosazovali tedy vláda za podpory komunistů a SPD, označili rozhodnutí soudu za velmi rychlé, velmi rychlé. Můžeme si to přeložit jako zaujaté?

Tomáš NAHODIL, advokát
--------------------
To určitě ne a já bych ani netvrdil, že bylo velmi rychlé. Když se zákon o církevních restitucích vůbec poprvé, to znamená v roce 2013 dostal k Ústavnímu soudu a tehdy byl soudcem zpravodajem, to je taková perlička, pan doktor Balík, který nyní v tomto řízení zastupoval jednu ze skupin senátorů, tak tehdy trvalo 144 dní, než o tom návrhu rozhodne a tehdy dokonce vedl ústní jednání, to znamená ty zainteresované účastníky si pozval, vyslýchal je a podobně. To znamená dnešní rozhodování Ústavního soudu z toho nijak nevybočilo. Sám pro sebe jsem si udělal statistiku, že trvalo o pouhých 26 dnů déle. A jsou i jiné případy, my jsme nyní v takzvaném abstraktním přezkumu, to znamená zkoumáme ústavnost té právní normy bez ohledu na to, zda podle té normy někdo před obecnými soudy postupoval nebo tvrdil, že bylo zasaženo do jeho práv, pouze zkoumáme ústavnost té samotné normy a jsou i jiné případy u Ústavního soudu, kdy přezkoumávání ústavnosti právních norem trvá déle, než jak je tomu v případě přezkoumávání zákona o církevních restitucích anebo zákona, který ty náhrady zdaňoval, čili určitě to nebylo pomalé a určitě to proto nemohlo být podjaté.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdyby soudci rozhodli jinak, co by to znamenalo pro stát, pro církve, pro lidi v Česku?

Tomáš NAHODIL, advokát
--------------------
Kdyby rozhodl jinak, těch rozhodnutí by tam přicházelo nebo formulací výroků asi vícero, ale kdyby prostě ty návrhy zamítli, znamenalo by to tedy, že od 1. ledna příštího roku by se náhrady vyplácené církvím a náboženským společnostem začaly zdaňovat a rok posléze, poněvadž daňové přiznání se podává za kalendářní rok předcházející, čili teprve až v roce 2021 by to zdanění bylo tedy předmětem té daně a muselo by se odrazit v daňových přiznáních. No nezbylo by, než takové rozhodnutí vzít v potaz. A my jsme v situaci, kdy návrh k Ústavnímu soudu podala skupina poslanců, skupina senátorů, to nejsou ty subjekty, do jejichž práv nebo povinností tou právní normou by bylo zasaženo, to by byly až ty církve, to znamená ony by měly posléze možnost napadat, pokud by třeba ty daně dobrovolně neodváděly, anebo by je odvedly, ale přesto by proti takovému odvodu podávaly opravné prostředky nebo žaloby ve správním soudnictví, tak samy potom měly posléze možnost dostat se k Ústavnímu soudu, což by ale trvalo několik let a Ústavní soud by poté přistoupil k takzvanému konkrétnímu přezkumu vlastně té právní normy na konkrétní případ církve nebo náboženské společnosti, která by asi měla stejné argumenty jako byly v těchto dnešních návrzích, ale týkalo už by se to vlastně jejich jejich práv a povinností a kdyby se neztotožnil s jejími argumenty, tak ona, my jsme slyšeli ve veřejném prostoru, že skupina poslanců zvažuje obrátit se k Evropskému soudu pro lidská práva, tak jedině ona, ten subjekt, do jehož práv a povinností by bylo zasaženo, by měla možnost obrátit se k Evropskému soudu pro lidská práva.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžou podle vás církve o část náhrad, které jim stát vyplácí, přijít i jinak než zdaněním? Je to definitivní, že dostanou restituce v plné výši, prosím, o krátkou odpověď.

Tomáš NAHODIL, advokát
--------------------
A mohly by přijít, jinak, pokud by Českou republiku postihla nějaká závažná ekonomická nebo živelní pohroma, nebo pokud by došlo k tak výrazným změnám podmínek, právníci tomu říkají Clausula rebus sic stantibus, kdyby vlastně po státu nešlo spravedlivě požadovat, aby dostál svým závazkům, tak potom by bylo možno, že by se stát obrátil na soud a dožadoval by se, pokud by církve na to nepřistoupily dobrovolně, změny těch uzavřených smluv, že se natolik změnily podmínky, že nemůže dostát svým závazkům, tedy vyplácet ty náhrady, nicméně uvědomme si, že hrubý odhad, on tedy není přesný, ale je hrubý, že to zdanění mělo do státní pokladny přinést něco kolem 300 nebo 350 000 000 Kč ročně, přičemž ale zhruba 400 000 000 nebo 500 000 000 je částka, kterou vlastně vláda vydává na slevu na jízdném, takže ten nepoměr tady je obrovský a já se nedomnívám, že by to bylo úspěšné.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Nahodile, já vám děkuji za komentář a na viděnou. A to už byla tečka za dnešním vydáním Týdne v justici. Příští neděli náš pořad nevysíláme, budeme se tedy těšit na viděnou za 14 dní. Mějte se dobře a na shledanou.


Nenávist na internetu

20.10.2019 - ČT 24 (22:32 Týden v justici)

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právo platí na internetu stejně jako jinde a nenávistné projevy jsou trestné. Taková osvěta by podle ombudsmanky i nejvyššího státního zástupce mohla pomoci snížit počet útoků, které se po sítích šíří.

Klára KALIBOVÁ, právnička, ředitelka In Iustitia
--------------------
Celkem se vlastně na té věci podílelo 27 vyšetřujících policistů, 8 státních zástupců a 10 soudců, což znamená, že minimálně stejný počet právních názorů v této kauze nějakým způsobem figuroval.

redaktorka
--------------------
Právnička zakladatelka organizace In Iustitia, která pomáhá obětem předsudečné násilí, shrnuje rozsah asi nejznámějšího případu z této kategorie. Vyšetřování nenávistných útoků na zpěváka Radka Bangu po odsouzení ceny pro kapelu Ortel. Mluvila o něm i na Ústavním soudě během středeční konference věnované nenávisti na internetu. Třeba v souvislosti s chováním vyšetřovatelů.

Klára KALIBOVÁ, právnička, ředitelka In Iustitia
--------------------
Není potřeba se ho ptát - pane Bango, vy jste to nečekal. Není potřeba mu říkat - tak jste se aspoň stal slavným, když vám to v té hudbě nejde, to jsou citáty mimochodem. Není potřeba ho opakovaně vyslýchat v téže věci.

redaktorka
--------------------
Z dvou desítek vyšetřovaných si za hanlivé vzkazy Bangovi 12 vyslechlo pravomocné rozsudky, další skončili v přestupkovém řízení, komentářů přitom byly tisíce. V podobných případech se až před soud dostanou jen ty nejkřiklavější.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu
--------------------
To, že jich je málo, není tím, že by v kyberprostoru bylo málo takové špíny a zla, ale je to tím, že zatím právě ještě nejsou schopny orgány trestního řízení identifikovat ty pachatele této trestné činnosti a vlastně dostat až před soud.

redaktorka
--------------------
Přesná statistika o stíhání nenávistných projevů na internetu přitom chybí.

Anna ŠABATOVÁ, veřejná ochránkyně práv
--------------------
Nejsou propojeny databáze policejní, státního zastupitelství a soudní, takže my ani nevíme přesně, jak se vyvíjí ten případ, když ho někdo třeba oznámí, v kolika procentech ho policisté zpracují, takže ho buď odloží nebo po prověření obviní tu osobu.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pavol Žilinčík, právník z kanceláře ombudsmanky, náš dnešní host, vítejte ve studiu. Dobrý večer.

Pavol ŽILINČÍK, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
--------------------
Dobrý večer.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Žilinčíku, ucelené statistiky sice chybí, jak jsme slyšeli, vy ale máte předběžnou analýzu těch soudních řízení za poslední 3 roky, ze které lze určitě leccos vyčíst. A daří podle vás soudům trestat projevy nenávisti?

Pavol ŽILINČÍK, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
--------------------
No, z našeho výzkumu v první řadě vyplývá, že ten počet rozhodnutí meziročně celkem znatelně roste a také se dá říci, pokud jde o takové jednoduché hrubé vulgární útoky, kdy ten člověk na internetu zkrátka uletěl, tak ty se daří trestat poměrně efektivně. O něco složitější je to potom v případech, kdy opravdu je co posuzovat z hlediska svobody projevu a ochrany toho člověka, na kterého ten útok směřuje, tam je potom možné, že to trvá trochu déle.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejvíc těch rozhodnutí vydaly soudy v Chomutově, Liberci a v Praze 4. Co si z toho máme vzít? Znamená to, že v těchto obcích se těch trestných činů děje nejvíc?

Pavol ŽILINČÍK, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
--------------------
Já bych to určitě takto nezevšeobecňoval. Právě, že náš dojem je, že je to celkem solidně rozprostřené mezi okresními soudy. Je pravda, že na některých okresních soudech jich bylo víc, ale vždycky to bylo způsobeno tím, že reagovaly na nějakou konkrétní situaci, například v Chomutově šlo o obzvlášť závažný zločin vraždy. A po něm se vzedmula taková vlna nenávisti i na internetu, na kterou ten soud reagoval. Rozhodně bych neřekl, že jsou ty okresy něčím výjimečné.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Typický pachatel je muž bez trestního záznamu, bez nějaké příslušnosti k nějaké menšině. To je v podstatě popis, který platí pro miliony Čechů. Jaké nástroje má dneska policie, aby toho daného pachatele opravdu objevila a dopadla?

Pavol ŽILINČÍK, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
--------------------
No na tuto otázku by asi nejlépe odpověděl někdo z policie, ale to, co už teď víme, je, že policie reaguje na ty kauzy, které vyvolaly nějakou veřejnou diskusi, nějak vstoupily do toho veřejného prostoru a samozřejmě reagují i na trestné oznámení, které dostanou a pokud jde o celkový nějaký dohled anebo monitoring internetu, tak dá se říci, že v této fázi ještě stále právo dobíhá trochu ten technologický náskok a ještě uvidíme, co všecko se nám podaří objevit, aby ten krok státních orgánů byl na jedné straně účinný do internetového prostředí, a na druhé straně, aby byl i přiměřený a nekontrolovalo se toho příliš mnoho.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Soudci, státní zástupci, ti všichni se shodují, že pro internetovou kriminalitu není omluva. Vnímáte vy jako odborník, že je česká společnost vůči těm útokům na internetu tolerantnější, než kdyby se děly naživo?

Pavol ŽILINČÍK, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
--------------------
No není to jen v české společnosti. Mezinárodní výzkumy velmi jasně ukazují, že funguje něco jako online /nesrozumitelné/ Inhibition efekt se to jmenuje v angličtině. Česky je to něco, něco jako ztráta zábran po připojení se na internet, že lidé doopravdy si myslí, že když se nad nějakým článkem rozčílí, tak potom můžu do toho internetového prostředí říct cokoliv, no a přesně opak je pravdou. Právo platí i na internetu, to je velmi zásadní věc, kterou si každý musí uvědomit, dokonce při některých trestných činech je spáchání pomocí počítačové sítě ještě přísněji trestané, protože ten zásah trvá dlouho a má obrovský zásah, obrovskou šířku toho dopadu.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme si teď připomenout, jak dopadlo vyšetřování případů nenávistných komentářů z poslední doby.

redaktorka
--------------------
Až dovolání nejvyššího státního zástupce zasáhlo do případu Plzeňanky, která napsala nevhodný komentář ke zprávě o zadržení nelegálních migrantů. Zatímco okresní soud její případ přehrál na městský úřad jako přestupek, podle Nejvyššího soudu mohlo jít o trestný čin. Plzeňský soud případ znovu projedná v lednu. Dění kolem hanlivých komentářů pod touto fotografií teplických prvňáčků ilustruje jeden z fenoménů. Každý pachatel je totiž stíhaný tam, kde má bydliště. Tady se komentáři konkrétně zabývaly soudy v Teplicích a Tachově a vyšetřovatelé ve Frýdku-Místku. V Teplicích se podle okresního soudu nepodařilo prokázat, že by příspěvek napsal obžalovaný. K profilu na sociální síti se totiž nehlásil. Krajský soud ale případ vrátil. Mladá žena z Tachovska dostala podmínku a pokutu a státní zástupce z Frýdku-Místku pak stíhání tamního obviněného podmíněně zastavil. Naproti tomu starosta Řeporyjí Pavel Novotný čelí za svůj nedávný twitterový komentář na adresu poslance Zdeňka Ondráčka obvinění z podněcování k vraždě.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Peněžitý trest nebo podmínka, tak nejčastěji končí ta soudní řízení v případě internetových útoků. Stačí to? Respektive stačí to proto, aby se lidé zalekli a na internetu se chovali uvážlivěji?

Pavol ŽILINČÍK, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
--------------------
No trestní právo je velký zásah do svobody a integrity každého člověka. A my máme tu zkušenost, že i tresty, které jsou jiné než nepodmínečný trest, mají velký odstrašující účinek. Někdy teda jde i o to, že jsme si všimli, že asi v 60 % případů stačilo už jen to prví kolo trestního řízení na to, aby se ten člověk trochu vzpamatoval, čili musíme vážit, aby ta sankce vždy byla přiměřená.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže podle vás ty sankce, které máme v České republice, jsou momentálně adekvátní?

Pavol ŽILINČÍK, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
--------------------
No, z našeho výzkumu nevyplynulo nic, co by svědčilo o tom, že by se měly ty tresty radikálně zpřísnit a už vůbec si paní ombudsmanka nemyslí, že by lidé masově měli být postihováni odnětím svobody za svoje výroky na internetu, ale je pravda, že je třeba stanovit tu červenou čáru, které se překročit nedá.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme se inspirovat někde v cizině? Existují vůbec státy, kde se daří potírat tu internetovou kriminalitu opravdu efektivně?

Pavol ŽILINČÍK, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
--------------------
Já si myslím, že v každém státě platí to, co jsem řekl předtím, že právo dobíhá technologický rozvoj až s nějakým zpožděním. Je pravda, že jsou státy, které mají speciální policejní jednotky a ty se zaměřují jen na internetovou kriminalitu. Každá policejní složka se s tím nějakým způsobem vypořádává. Slovenská zkušenost je taková, že se všecky tyto věci koncentrují na jednom soudě, specializovaném trestním soudě u jedné složky prokuratury a u jedné složky policie, ale jestli umíme říci, že toto je přesně ta cesta, to ještě se nedá takto uzavřít, protože ten systém na Slovensku trvá ještě jen asi 2 roky. A to, zda opravdu vedl k rapidnímu poklesu nenávisti na internetu, ještě neumíme říci.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Pavel Žilinčík. Já vám děkuju za návštěvu ve studiu a na shledanou.

Pavol ŽILINČÍK, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
--------------------
Děkuji i já. Na shledanou.


Stát versus vnučka Ferdinanda Peroutky

20.10.2019 - ČT 24 (22:32 Týden v justici)

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má se stát omlouvat za výroky prezidenta Miloše Zemana a jak české soudy trestají nenávist a rasismus na internetu? To jsou hlavní témata dnešního Týdne v justici. Dobrý večer. Spor o omluvu kvůli výrokům Miloše Zemana na adresu novináře Ferdinanda Peroutky. Ani po třech letech nekončí. Žalobu Peroutkovy vnučky Terezie Kaslové soud v pondělí zamítl, soudkyně hodnotila, zda se prezident dopustil takzvaně nesprávného úředního postupu a došla k názoru, že nikoliv.

Jana BENDOVÁ MARUŠKOVÁ, právní zástupkyně prezidenta republiky
--------------------
Skutečně podle našeho názoru prostě žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní směrem k tomu zákonu o odpovědnosti státu za škodu.

František VYSKOČIL, právník Terezie Kaslové
--------------------
Jsem přesvědčen, že i prezident republiky je vázán Ústavou České republiky stejně jako občanským zákoníkem jako kdokoliv, kdo tady stojí kolem. A pokud ústava říká o tom, že musí být šetřena osobnostní práva fyzických osob a prezident republiky tímto způsobem do osobnostních práv fyzické osoby zasáhne při svém veřejném projevu, je to podle mě bezesporu špatný úřední výkon.

Terezie KASLOVÁ, vnučka Ferdinanda Peroutky
--------------------
To první kolo podáme odvolání a já doufám, že během doby zjistím, že i prezident má být odpovědný za svá slova.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
A tématu Stát versus vnučka Ferdinanda Peroutky se budeme věnovat teď podrobněji, a to s právníkem Alešem Rozehnalem. Dobrý večer.

Aleš ROZEHNAL, advokát
--------------------
Dobrý večer.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
"Prezidentský projev neupravují žádné procesní předpisy a nemůže tak být nesprávným úředním postupem," to cituji Obvodní soud pro Prahu 1 laicky řečeno, soud vůbec nezkoumal, zda Miloš Zeman mluvil pravdu nebo ne, zkoumal jen to, zda měl prezident na takový veřejný projev právo, je to tak?

Aleš ROZEHNAL, advokát
--------------------
Ano, podle toho vyjádření soudu to zřejmě tak vypadá.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Může si podle vás tedy prezident vlastně říkat, co chce, když tady není soudce.

Aleš ROZEHNAL, advokát
--------------------
Já se domnívám, že pokud by to odůvodnění toho rozsudku spočívalo pouze na tom, že neexistuje žádný úřední postup, který by upravoval projevy prezidenta, tak by to bylo velmi špatné rozhodnutí, respektive velmi špatné odůvodnění toho rozhodnutí, protože by to byl čistě formalistický výklad práva, který vlastně postrádá jakoukoliv logiku. Pokud bychom se dívali skutečně na projevy prezidenta pouze prizmatem zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, pak ano, museli bychom přitakat soudu, nicméně tento zákon není v našem právním řádu osamocen. Je doprovázen celou řadou dalších zákonů, tak jak zmiňoval právní zástupce paní Kaslové, tak máme zde občanský zákoník, máme zde listinu základních práv a svobod, máme zde ústavu a je nutno tento zákon vykládat v kontextu těchto dalších právních předpisů. Nicméně se domnívám, že ten problém možná ...

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy já jako občan ...

Aleš ROZEHNAL, advokát
--------------------
... ten problém, ten problém může spočívat v něčem jiném.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pardon, jak tedy já jako občan můžu žalovat hlavu státu, když jsem přesvědčená, že nemluví pravdu? Napřímo to nejde, nejsem tedy vždy v nevýhodě?

Aleš ROZEHNAL, advokát
--------------------
No já se domnívám, že ho žalovat nemůžeme vůbec, respektive úspěšně žalovat, že ho nemůžeme vůbec. Pokud prezident pronáší některé výroky jakožto prezident, tak nenese odpovědnost on, ale je zde odpovědnost státu, to myslím Nejvyšší soud řekl velmi správně. Nicméně na druhou stranu musíme ještě vidět, že máme v ústavě zakotvenu neodpovědnost prezidenta. A ta neodpovědnost prezidenta není jenom neodpovědnost politická, čili to, že by za svá politická rozhodnutí nemůže být poháněn k odpovědnosti tak jako například vláda formou vyslovení nedůvěry Poslaneckou sněmovnou, ale je to i ..., je to i neodpovědnost právní, a to nejenom tak často diskutovaná neodpovědnost trestně právní, ale i neodpovědnost občanskoprávní, čili neodpovědnost vlastně za zásahy do osobnostních práv a pokud nemáme tuto primární odpovědnost prezidenta, tak nemůže nastat ani ta fikční odpovědnost státu tak jako jsme tomu svědky například při odpovědnosti státu za výroky ministrů nebo za výroky jiných představitelů orgánů státní správy.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle vás tedy v tomto případě nemohl obvodní soud vůbec rozhodnout jinak?

Aleš ROZEHNAL, advokát
--------------------
Ano, já se domnívám, že výrok je správný výrok, výrok je sice z hlediska obecného vnímání správnosti nespravedlivý, ale odpovídá platnému právu, nicméně pokud by byl odůvodněn pouze tím, že nebyl vlastně porušen žádná procesní pravidla, která by upravovala úřední postup při ohlášení projevu, tak by se jednalo o velmi formalistní a velmi nekvalifikovaný výklad práva.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Miloš Zeman se za své výroky v minulosti omlouval už vícekrát často s odkazem, že mu informace předal někdo jiný.

redaktorka
--------------------
Letos v dubnu se prezident v Rakousku omluvil bývalému starostovi Vídně za kritiku radnice, že neposlala ani šilink českojazyčné škole. A omlouvala se i česká velvyslankyně v Rakousku.

Ivana ČERVENKOVÁ, velvyslankyně ČR v Rakousku /4. dubna 2019/
--------------------
Jsem opravdu dala nepřesné informace, pokud jde o financování české školy ve Vídni.

Miloš ZEMAN, prezident České republiky /4. dubna 2019/
--------------------
Až na tuto maličkost tato návštěva byla velmi velmi uspokojivá.

redaktorka
--------------------
V říjnu 2017 si prezident rozkmotřil obyvatele Žatce výroky o tamním náměstí. Omluvil se jim s odkazem, že čerpal informace z místního tisku. Proti tomu se ale ohradili novináři.

Miloš ZEMAN, prezident České republiky /zdroj: denik.cz, 4. října 2017/
--------------------
Vy nevěříte novinám? Vaše náměstí je zpustlé a zchátralé podle Žateckého deníku.

redaktorka
--------------------
Bývalý americký velvyslanec Andrew Schapiro se zase dočkal omluvy za nařčení, že se 28. října před třemi lety nezúčastnil oslavy českého státního svátku, tentokrát prý špatné informace prezident dostal od Protokolu své kanceláře. V době, kdy ještě nebyl prezidentem, se Miloš Zeman musel po nařízení soudu omluvit například novináři Ivanu Březinovi za výrok o tom, že psal články za úplatu. V roce 2000 se pak postupně omlouval politikům Jozefu Wagnerovi, Miroslavu Mackovi a Josefu Zieleniecovi.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve většině případů si omluvy Miloš Zeman naordinoval sám, nenakázal mu je žádný soud. Je to standardní u politiků?

Aleš ROZEHNAL, advokát
--------------------
Není to asi příliš standardní, nicméně Miloš Zeman jen znám tím, že pronáší velmi razantní, velmi ostrá stanoviska, velmi ostrá prohlášení, která mohou se skutečně dotýkat cti a důstojnosti nějakých dalších osob, takže v některých případech samozřejmě ta omluva je skutečně na místě, protože přesahuje ten rámec toho běžného politického boje, toho běžného politického klání, při kterém samozřejmě mohou padat poněkud peprnější a ostřejší výrazy.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle vás stačí jako důvod těch nepravdivých výroků to, že informace prezidentovi poskytl někdo jiný, že je zkrátka měl z druhé ruky?

Aleš ROZEHNAL, advokát
--------------------
Ne, to z hlediska práva nehraje vůbec žádnou roli. To, jaký byl zdroj těch informací, může mít maximálně vliv třeba na výši přiměřenou zadostiučinění, které by se té dotčené osobě mělo dostat, ale je potřeba zkoumat, zdali skutečně došlo k zásahu do těch osobnostních práv, čili do cti a důstojnosti té dané osoby, jaký byl zdroj těch informací, je naprosto nepodstatné.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Soud už jednou rozhodoval, a to v podobném případu ten stejný soud, to znamená obvodní pro Prahu 1 zcela opačně rozhodl, než je v případu Ferdinanda Peroutky, respektive jeho vnučky. Bývalému prezidentovi poradci Zdeňku Šarapatkovi nárok na omluvu od státu přiznal, a to za výrok, že Šarapatku vyhodil pro neschopnost, což se dá taky těžko potvrdit nebo vyvrátit. Neměří tedy obvodní soud dvojím metrem tady?

Aleš ROZEHNAL, advokát
--------------------
Já se domnívám, že nikoliv, protože ta slova o panu Šarapatkovi nepronášel Miloš Zeman ve své pozici prezidenta. On vzpomínal na svoje premiérské, premiérské období, vykládal, vykládal některé události mylně, některé události vykládal tak, že se mohly skutečně cti a důstojnosti pana Šarapatky dotknout. Ale nevykládal je jakožto prezident, to je, myslím, že velmi rozdílné od té, od těch výroků o Peroutkovi, které pronášel jakožto prezident republiky na konferenci o holocaustu.

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Rozehnale, já vám děkuji za váš komentář a za váš čas. Na shledanou.


Vyšetřování výbuchu muničních skladů ve Vrběticích

20.10.2019 - ČT 24 (22:32 Týden v justici)

Pavla ČAPKOVÁ, moderátorka
--------------------
A další případ, který se táhne už několik let. Vyšetřování výbuchu muničních skladů ve Vrběticích na Zlínsku. Policie je šetří jako úmyslné obecné, obecné ohrožení. Ve středu 5 let od prvního výbuchu policisté oznámili, že čištění areálu od munice bude trvat až do poloviny příštího roku. Náklady odhadli na miliardu korun. Soudy se mezitím zabývaly několika případy, které jsou s událostmi ve Vrběticích spojené.

redaktorka
--------------------
Na Nejvyšší soud se po dvou zamítavých rozsudcích obrátila společnost Imex Group, která měla 2 vrbětické sklad pronajaté. Soudila se s Českou republikou o nemajetkovou újmu kvůli úniku informací ze spisu. Požaduje také náhradu škody za to, že stát neochránil majetek uložený ve státních skladech. Osvobozujícím rozsudkem skončila obžaloba pěti lidí ze společností Excalibur Army a Real Trade Praha kvůli skladování zakázaných výbušnin. Ukázalo se, že ve skladech byla pouze těla min a jejich dovoz nebyl trestný čin. Naopak nepodmíněný trest padl letos v únoru v případě krádeží zbraní z vrbětického areálu. Dalších 5 lidí dostalo podmínky. Muži odnesli z areálu 7 samopalů a součástky na dalších 5 zbraní.

Milan CHALOUPKA, odsouzený
--------------------
Co bych na to říkal, je to pravda.

osoba
--------------------
Jak bylo těžké se tam dostat?

Milan CHALOUPKA, odsouzený
--------------------
Vůbec to nebylo těžké.


OHEBNÝ REKTOR A ZTRACENÝ (HOME)KREDIT

21.10.2019 - Hospodářské noviny (Názory)

Znáte to: tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima má uši zatím na svém místě. Akademický senát univerzity ho za ně jenom vytahal, když se spokojil s omluvou za podpis ponižující sponzorské smlouvy s úvěrovou společností Home Credit ze skupiny PPF. Ale vyhráno Zima nemá.
Ostudným vtažením staroslavného učení do chomoutu za to, že za pouhý půldruhý milion neohrozí byznys firmy operující v Číně, totiž připomněl své starší eticky sporné kroky. I kvůli nim na tisíc studentů a akademiků dál trvá na Zimově odvolání či rezignaci.
Začalo to v listopadu 2014 na Albertově. Tehdy Zima (přes odpor řady akademiků i rektorského předchůdce Václava Hampla) vyplísnil studenty za bouřlivý nesouhlas s vystupováním prezidenta Miloše Zemana. A opatrného politického taktizování se někdejší šéf fakultního výboru SSM a člen KSČ v letech 1983–90 už nevzdal. Postavil se za právníka a prorektora UK Aleše Gerlocha, když ho Zeman proti vůli Senátu tlačil na ústavního soudce. „Nikdo nezpochybnil jeho odbornost, jeho kvalitu,“ tvrdil, když Gerloch dával Hradu expertizy stvrzující prezidentovy kroky na hraně ústavnosti.
Předloni Zima odmítl nejmenovat děkankou Fakulty sociálních věd UK Alici Němcovou Tejkalovou i přes zjištění, že publikovala v podvodných predátorských časopisech. A při letošním plagiátorském skandálu historika a prorektora UK Martina Kováře si rektor navzdory šetření dvou etických komisí objednal ještě další dva posudky, jejichž verdiktem „neopsáno“ se pokusil zabránit (marně) Kovářovu pádu.
Nejnověji se ukazuje, že i smlouva s Home Creditem byla jen špičkou ledovce. Jaký paradox: slaví se dávný Dekret kutnohorský, jenž zbavil Karlovo učení vnějších vlivů, a přitom dnešní rektor za nevelké peníze těmto vlivům ochotně vychází vstříc. Jenže Zimův zvyk točit se jako korouhvička asi pouhá omluva za Home Credit nevyřeší.

O autorovi| Jan Štětka, jan.stetka@economia.cz

Jan Štětka

Pár stovek nestačí, říká Maláčová. Navrhuje stanovit minimální výši alimentů

21.10.2019 - Hospodářské noviny (Události)

Samoživitelům, kterým bývalý partner neplatí na dítě alimenty, by od roku 2021 mohl posílat peníze stát. Návrh ministryně Jany Maláčové z ČSSD ale nepomůže lidem, kterým druhý rodič sice výživné posílá, ale soud ho vyměřil tak nízké, že jim nijak nepomůže. Maláčová proto vedle návrhu zákona o zálohovaném výživném prosazuje i stanovení minimální výše alimentů.
„Stále máme rodiny, kde rodič platí výživné jen ve výši dvou nebo tří set korun,“ uvedla Maláčová. Průměrné výživné loni činilo necelé tři tisíce, přibližně ve 175 tisících rodinách žilo dítě s jedním rodičem.
Maláčová žádá ministryni spravedlnosti Marii Benešovou (za ANO), aby změnila občanský zákoník. Soudy by musely každému dítěti vyměřit alimenty nejméně ve výši 0,6násobku životního minima. U dětí do šesti let by částka činila 1044 korun, školákům by náleželo necelých 1300 korun.
Ministerstvo spravedlnosti ale nevidí ke změně důvod. „Výživné do 500 korun bylo v roce 2018 přiznáno jen zlomku dětí,“ uvedla mluvčí ministerstva Andrea Šlechtová. Tak nízkou částku dostalo 1613 dětí z celkových 30 tisíc, u nichž soudy o výživném rozhodovaly. Alimenty mezi pětistovkou a tisícovkou soudci přiřkli 3142 dětem. Čísla ale podle Šlechtové zkresluje to, že pokud alimenty musí platit oba rodiče, třeba při střídavé péči, uvádí se ve statistice jen vyšší částka, nikoli součet obou.
Mluvčí Šlechtová také vysvětluje, že to, zda dítě dostává, co potřebuje, nelze posuzovat jen podle výše alimentů, které rodič posílá. Důležité je i to, jak se o potomka stará. Nízké alimenty soudy ale podle Ivety Novotné z neziskovky VašeVýživné.cz vyměřují hlavně rodičům bez dostatečných příjmů. „Nemáme zkušenosti s tím, že by takové rozhodnutí bylo z důvodu, že by se rodič víc staral,“ podotýká ředitelka neziskovky, která pomáhá samoživitelům.
Novotná rodičům, jejichž dětem soud vyměřil nízké alimenty, radí, aby se proti rozhodnutí odvolali, dokud je to možné. „Pokud už ta možnost není, ať určitě podají návrh na zvýšení výživného,“ říká ředitelka. Soudce by podle ní neměl u rodiče, který alimenty platí, zohledňovat jen momentální příjem. Přihlédnout by měl i k tomu, kolik peněz by vzhledem ke svému vzdělání a schopnostem mohl mít, kdyby se co nejvíc snažil.
Lidem, kteří stanovené výživné svým dětem neposílají, hrozí exekuce i trestní stíhání. Celkový dluh na alimentech podle Exekutorské komory činí 10 miliard korun. Mezi rodiči, kteří jsou na děti sami, převažují ženy. Po seniorkách jsou samoživitelky skupinou nejvíce ohroženou chudobou. Koalice si v otázce alimentů letos rozdělila úkoly. Zatímco Maláčová měla napsat zákon, na jehož základě by rodičům posílal peníze stát a po neplatičích je pak vymáhal, ministerstvo spravedlnosti slíbilo změny, které by zlepšily vymáhání výživného.
Už nyní je možné neplatičům odebírat řidičský průkaz, pokud ho nepotřebují k práci. Podle Benešové by pomohlo, kdyby rodiče mohli přijít i o zbrojní, pilotní nebo lodní průkaz. Novelu občanského zákoníku s těmito změnami chce Benešová vládě předložit v listopadu.
Novotná z organizace VašeVýživné. cz ale odebírání průkazů nepovažuje za dostatečné. „Matkám, s nimiž se setkáváme, to přišlo absurdní a směšné,“ podotýká. Víc se jí líbí návrh Maláčové, která by neplatičům zakázala vstup na sportovní zápasy nebo koncerty.
Ve svém zákoně o zálohovaném výživném Maláčová navrhuje, aby stát posílal samoživitelům 15 až 25 procent průměrné mzdy v závislosti na věku dítěte. To kritizují například piráti. Jejich místopředsedkyni Olze Richterové například vadí, že by zálohy náležely i mladým do 26 let. „Hranici považujeme za zbytečně vysokou,“ říká Richterová.
K návrhu Maláčové mají výhrady i komunisté. Zcela ho pak odmítá ODS a TOP 09. O případném minimálním výživném ale místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová připouští diskusi.

3 tisíce Průměrná výše alimentů byla loni podle ministerstva spravedlnosti 2983 korun.

16 procent Výživné ve výši 1000 korun a nižší soudy loni přiznaly 15,8 procenta dětí.

Foto popis| Udělat změnu Nynější situace samoživitelek je beznadějná, říká ministryně Jana Maláčová. Foto autor| Foto: ČTK

O autorovi| Markéta Šrajbrová, marketa.srajbrova@economia.cz

Markéta Šrajbrová

Bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu prohrála spor se státem

18.10.2019 - Impuls (13:00 Zprávy)

Monika VRCHOTOVÁ, moderátorka
--------------------
Bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu prohrála spor se státem. Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu Aleny Vitáskové, která požaduje 170 000 Kč odškodného za nepřiměřenou délku svého trestního stíhání v kauze solárních podvodů. Rozhodnutí není pravomocné. Brněnský krajský soud Vitáskovou původně poslal do vězení na 8 a půl roku za zneužití pravomoci. Odvolací senát ji ale v lednu 2018 pravomocně zprostil obžaloby. Do případu se pak letos vložil Nejvyšší soud, který stanovil, že důvody zproštění je potřeba zpřesnit.


Útočník na Petru Kvitovou pohořel s dovoláním u Nejvyššího soudu

18.10.2019 - Impuls (13:00 Zprávy)

Monika VRCHOTOVÁ, moderátorka
--------------------
Útočník na Petru Kvitovou pohořel s dovoláním u Nejvyššího soudu. Radimu Žondrovi tak potvrdil 2 a půl roku vězení za tip pro lupiče, kteří následně brutálně přepadli advokáta v Lysicích na Blanensku. Spoutali ho, bili a domáhali se peněz. Muž jim vydal platební kartu s PIN kódem. Žondra už dříve dostal 7 a půl roku vězení za členství v gangu, který přepadával seniory. Letos pak dostal nepravomocně 8 let vězení za útok na tenistku Kvitovou. Vinu popírá. Kauzou se bude znovu zabývat Vrchní soud v Olomouci.


Závist je mocná čarodějka

19.10.2019 - Lidové noviny (Názory)

Pokud spor o restituce skončil, je teď na církvích, aby přesvědčily o své prospěšnosti

Je to málem k neuvěření, ale církevní restituce jsou tu s námi už tři desetiletí: je to devětadvacet let, co médii hýbala kauza Voršilky. Pro ty, kdo tehdy ještě neuměli číst: jedním z prvních restitučních rozhodnutí vůbec bylo chybné vydání provozní budovy Národního divadla řádu svaté Voršily. Pokusy o nápravu omylu byly hodně nepovedené, a tak byl od počátku po téměř tři desetiletí vztah české veřejnosti k církevním restitucím negativní. Flanďáci jsou hamouni, kteří chtějí schramstnout i to, co jim nepatří, zněl často prezentovaný názor převážně sekulárních obyvatel Česka.
Komunisté, kteří kdysi církevní majetky ukradli, ale i jejich příležitostní souputníci, kteří se k nim v tématu církevních restitucí utilitárně připojovali (závist je, byť to tak hezky lyricky nezní, tisíckrát mocnější čarodějka než láska), tímhle klackem a čísly, kolik procent lidí církevní restituce odmítá, mávali až do posledního úterka. Ten den Ústavní soud vyhověl stížnosti senátorů a rozhodl, že zákon, kterým měly náhrady od ledna příštího roku podléhat devatenáctiprocentní dani, což odpůrcům církevních restitucí přinášelo alespoň částečné uspokojení, je protiústavní. Mimosoudně vzato, byl zákon zdaňující církevní restituce rovněž mrzký a nemravný: motivem k němu nebyla náprava rozhodnutí jednoho z předchozích parlamentů, nýbrž snaha uškodit příjemci náhrad, stručně řečeno, výše zmíněná závist. Ta je neoddělitelným průvodcem komunistické politiky odjakživa. Viz slova básníkova: „Pamatujete si soudruzi / na ty předválečné hrůzy / kdy všechno měli jen ti druzí?“ (Egon Bondy)

Štrasburk a legitimní očekávání

Reakce politické scény na rozhodnutí Ústavního soudu byla ukázněná – i šéfkomunista Filip sice reptal, ale řekl, že je respektuje. Ostatně, nic jiného mu nezbývalo, uvažovat o tom, jak věc pohnat do Štrasburku, lze až tak po pátém půllitru dvanáctky.
Nejpodstatnější, co na toto téma zaznělo, byla slova předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, která jsou o to cennější, že on sám při přezkoumávání zákona přiznávajícího církvím restituční náhrady v roce 2013 zaujal disentní stanovisko a zákon za protiústavní označil. V rozhovoru pro Deník N (17. 10.) řekl: „… do tohoto zákona – byť byl podle mého soudu protiústavní – nelze zasahovat opět protiústavním zákonem. Protiústavnost nelze napravit novou protiústavností.“
Poslanci, kteří zákon zdaňující církve prosadili, zdůrazňovali, že není retroaktivní, protože podle něho mají být zdaněny jen náhrady vyplácené církvím až od roku 2020. Neříkali už, že retroaktivně porušoval princip legitimního očekávání, „který zakotvil ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva již před řadou let“ (Rychetský tamtéž). Pokud by tedy snad někdo mohl hnát věc do Štrasburku, byly by to církve, a ne komunisté a jejich souputníci; církve k tomu ovšem nemají žádný důvod.

Pořád ta třetí komora

V komentářích nálezu Ústavního soudu zazněl kromě respektu k rozhodnutí i povzdech, že soud opět zafungoval jako jakási virtuální třetí parlamentní komora, dokonce s tím, že obě skutečně existující komory právě na tohle spoléhají. Tento povzdech zazní pokaždé, když Ústavní soud vynese nějaké rozhodnutí, jež je opravdu zásadní. Často je povzdech obohacen ještě o další, že rozhodnutí nebylo právně nezávislé, nýbrž politické.
Je to ovšem vzdychání na nesprávném hřbitově. Zaznívá vždy, když zákonodárci Ústavnímu soudu pošlou kauzu, která je tak politicky vyhraněná, že se na ní nedokážou konsenzuálně dohodnout, a přehlasovaná menšina zatáhne za záchrannou brzdu stížnosti Ústavnímu soudu. Jeho nález pak má nutně vždy politické důsledky.
Navíc vše opomíjí jednu maličkost: parlamentní komory jsou z definice zákonodárné, zákony vytvářejí a přijímají. Ústavní soud je může pouze zneplatnit. Vytvořit a přijmout nemůže žádný, takže zákonodárcem je pouze v negativním slova smyslu. A konečně, do hry nevstupuje nikdy sám, vždy ho tam vtáhnou sami politici.

Pro futuro

Ještě něco podstatného Rychetský ve svém rozhovoru připomněl. Zákon o církevních náhradách se týká zároveň minulosti (náprava křivd) i budoucnosti (směřování k odluce církví od státu). Obojí spolu souvisí, a to nejen orwellovsky. Má-li znít úterní nález Ústavního soudu skutečně jako finální úder soudcovského kladívka v otázce nápravy křivd minulosti, pak teď je na církvích, aby zřetelně a transparentně získané náhrady v budoucnosti využívaly k blahu a prospěchu nejen vlastnímu. Ne vždy to v minulosti dělaly a zejména ne vždy dokázaly (nebo byly ochotny) se zdejší většinově buď ateistickou nebo agnostickou populací komunikovat, aby ji získaly na svou stranu.
I jejich činnost, ač nepolitická, má však politické důsledky. Přestože, abychom parafrázovali skoro dvě století stará slova amerického teologa Jamese Freemana Clarka, se církve liší od politiků tím, že nemusejí myslet na příští volby, ale mají myslet na příští generace.

Pokud by snad někdo mohl hnát věc do Štrasburku, byly by to církve, a ne komunisté a jejich souputníci; církve k tomu ovšem nemají důvod

Foto popis|

O autorovi| JAROSLAV VEIS, novinář a spisovatel

JAROSLAV VEIS

Důvěru v soudy zvýší lepší komunikace

21.10.2019 - Lidové noviny (Titulní strana)

ÚSTÍ NAD LABEM Pět let byl jedničkou severočeské justice. Když se funkce předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem ujímal, měly soudy v regionu pověst nejpomalejších a nejzavalenějších vůbec. Luboš Dörfl tamní justici stabilizoval a teď míří na Vrchní soud v Praze. Čeká se jen na souhlas prezidenta Miloše Zemana.
Dörfl se chce zaměřit mimo jiné na zvýšení důvěry veřejnosti v justici. „V dnešní době je to o tom, jak umí justice svoji práci prezentovat. A podle mého názoru ji moc prezentovat neumí. Důvěra se bude zvyšovat, když se nám bude dařit lépe komunikovat o tom, proč soudy rozhodují, tak jak rozhodují,“ říká v rozhovoru pro LN.

Rozhovor čtěte v rubrice PRÁVO A JUSTICE na straně 15

KATEŘINA KOLÁŘOVÁ

Pestrost vzpruží nejen justici

21.10.2019 - Lidové noviny (Právo a justice)

PRÁVNICKÝ GLOSÁŘ

Advokát, soudce, státní zástupce, notář, exekutor. Pět právnických profesí, které spojuje stejné vysokoškolské vzdělání, tříletý výcvik a odborná zkouška. Pak se ale jejich cesty rozcházejí. Na jevišti zvaném širší justice hraje každý herec trochu jinou a nezastupitelnou roli. Soudce odpovídá spravedlnosti, rozhoduje o vině a trestu a píská spory. Advokát zastupuje klienta, státní zástupce zase stát a obžalobu. Notář projednává pozůstalost a exekutor vede povinné ke splnění vykonatelného rozhodnutí.
Ne každý právník ovšem svou roli hraje celý život. Například soudci Ústavního soudu, kteří až na výjimky před povoláním na soud nejctihodnější nebyli soudci. Změny stavu nejsou sice pravidelné, ale ani výjimečné. Nejliberálnější ze všech profesí je advokacie, protože kdo splní podmínky stanovené zákonem, toho Komora zapíše do seznamu. Neuskutečnitelné ani není stát se notářem, státním zástupcem i exekutorem, neboť na všechny tři pozice se vypisuje otevřené výběrové řízení, přístupné představitelům všech právnických profesí. Nejuzavřenější je tak soudcovský stav.
O všem výše uvedeném, tedy o prostupnosti, vedly koncem minulého týdne v historických prostorách pražského Karolina tři desítky odborníků debatu, jejímž svolavatelem byla Stálá konference českého práva. K jakým závěrům došli a na čem se naopak nedohodli? Tak především každá profese vyžaduje nejen slušného člověka s kvalitní právní výbavou, ale zejména s dobře zvládnutým řemeslem, které je ovšem v každé profesi trochu jiné. Proto je nezbytné poskytnout nováčkům adaptační lhůtu a umožnit, aby řemeslo stihli ovládnout, což se pochopitelně nemusí podařit každému. Podobně se to má s etikou. Ideální samozřejmě je, pokud je právní odborník také slušný člověk, nicméně každé právnické odvětví klade důraz na trochu jiný etický kodex, což musí zájemce o přestup očekávat.

Nezbytné předpoklady

Další otázkou jsou osobnostní předpoklady a vlastnosti konkrétního kandidáta. Kdo se například chce stát advokátem, potřebuje vedle všech ostatních vlastností ještě schopnost jednat s lidmi, umění získat si klienty a podnikavost umožňující postarat se o advokátní kancelář.
Jak ovšem v diskusi řekl emeritní ústavní soudce a budoucí děkan Stanislav Balík, dobrý právník může být čímkoliv a soudcem se může stát i akademik. Ústavní soudce Ludvík David doplnil, že akademik přišedší k soudu musí zrychlit, zatímco advokát se musí zklidnit a opustit obvyklý stranický pohled. Diskutující se shodli, že prostupnost způsobuje pestrost a ta je v justici chvályhodná. Nicméně pro výkon funkce soudce existují ještě jiné předpoklady, o nichž hovořil předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. Totiž rozhodnost, schopnost řešit konflikty v jednací síni, zdravé sebevědomí a ne víc než zdravá pokora vůči vyšším soudům.
Já bych k osobnostním požadavkům dodala ještě pracovitost. Což je ovšem vlastnost užitečná v každé profesi.

Foto popis|

O autorovi| DANIELA KOVÁŘOVÁ, advokátka Autorka je advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů

DANIELA KOVÁŘOVÁ

Restituce třicet let poté

21.10.2019 - Lidové noviny (Právo a justice)

Podle pozemkového úřadu už dědicové restituentů nechtějí pozemky pro hospodaření, ale pro tvrdý byznys

Ani třicet let po sametové revoluci nejsou restituce vyřešené téma. Stovky restituentů či jejich dědiců, kterým byly za minulého režimu pozemky odňaty, se se státem soudí a desítky tisíc lidí, kterým vznikl nárok na náhradní pozemky, ještě o poskytnutí náhrady nepožádaly.
Restituční nároky musely být uplatněny zkraje 90. let nebo poté, co Ústavní soud z restitučních předpisů vypustil podmínku trvalého pobytu oprávněných osob na našem území. Státní pozemkový úřad (SPÚ) od roku 1993 vypořádal přes osm miliard korun nároků za nevydanou půdu, aktuálně stále eviduje zhruba 430 milionů korun nároků nevypořádaných.
„V současné době dokončujeme 102 neuzavřených správních řízení. V zásadě se jedná o složité případy, kde úřad čeká na vyřešení takzvané předběžné otázky – dědictví, rozhodnutí o občanství a podobně,“ uvedl Martin Vrba, ústřední ředitel SPÚ. Dále úřad eviduje 902 žalob, kterými se oprávněné osoby domáhají vydání náhradních pozemků za pozemky, které jim nebylo možné vydat, a dále 26 ostatních restitučních žalob a šest žalob souvisejících s církevními restitucemi.

Zemědělská půda už netáhne

Proč ale není dodnes rozhodnuto o všech včas uplatněných nárocích? Podle advokáta Tomáše Nahodila komplikace začínají v tom, že původní vlastníci, kteří o vydání majetků v devadesátých požádali, už dnes nežijí. „Vstup každé další generace dědiců restituční řízení přerušuje, a tedy prodlužuje. Když už padne rozhodnutí, napadne ho jedna nebo druhá strana u soudu. Pokud nedojde k vydání majetku, vede se spor o výši náhrady. Nevede-li se spor o ni, předbíhají se restituenti v tom, kdo z nich ve veřejné nabídce získá lukrativnější náhradní pozemek,“ popsal LN advokát.
V první fázi restitucí pozemkové úřady vracely původní půdu, případně rozhodovaly o vzniku práva na náhrady. Druhá fáze restitucí pak spočívala ve vydávání náhradních pozemků. SPÚ však dlouhodobě spatřuje měnící se preference restituentů či jejich dědiců. „První generace měla převážně zájem o vrácení zemědělské půdy, případně poskytnutí náhradní zemědělské půdy za tu, kterou nebylo možné vrátit. Časem na místo restituentů nastoupila nová generace dědiců, žijících převážně ve městech, kteří již vnímají půdu jiným způsobem a místo zájmu o hospodaření ji berou spíše jako lukrativní developerský artikl,“ vysvětluje Vrba.
Úřad má podle něj v portfoliu zemědělské pozemky, které jsou restituenty často přehlíženy, a veřejné nabídky, do kterých SPÚ takové pozemky umisťuje, jsou restituenty velmi málo využívané. Pozemkové restituce byly nastaveny v roce 1991 k datu účinnosti zákona o půdě. Za odňaté a nevrácené stavební pozemky měl restituent dostat hodnotu odpovídající jiným stavebním pozemkům ve vlastnictví státu. Klíčové bylo právě ocenění nároků.
„V drtivé většině případů stát ale restituční nároky ocenil a dodnes oceňuje v hodnotě nestavebních pozemků, i když pozemky odňaté restituentům byly ve skutečnosti stavební. Například u pražských restituentů toto způsobuje více než 80násobné podhodnocení nároků,“ vysvětluje Martin Mládek z advokátní kanceláře Invicta, proč se většina restituentů rozhodne se státem dál soudit. Podle jeho zkušeností pak soud nově oceněný a zažalovaný nárok v drtivé většině případů uzná a restituenti se dočkají spravedlivé náhrady.

Po „tečce“ zájem opadl

Minulý týden Ústavní soud (ÚS) zrušil zdanění finančních náhrad z církevních restitucí. „V necírkevních restitucích nepodléhají náhrady za majetek zdanění podle žádného restitučního předpisu. Proto bylo také nespravedlivé, aby mu podléhaly náhrady vyplácené z tohoto důvodu církvím,“ pochvaloval si rozhodnutí soudu Nahodil.
Role ÚS je v oblasti restitucí klíčová. Vedle zrušení zdanění církevních restitucí padlo jedno z nejdůležitějších rozhodnutí loni v létě. Tehdy soud zrušil takzvanou restituční tečku číslo dvě. Stát chtěl redukovat možnost náhrady pouze na finanční kompenzaci. „Ústavní soud ale konstatoval, že i kdyby zbýval jeden jediný neuspokojený restituent, bylo by protiústavní mu upřít právo na získání náhradních pozemků. Také uvedl, že neočekává, že by pozemkový úřad poskytoval restituentům spravedlivou náhradu dobrovolně, jelikož je jeho ustálenou praxí nechat se ke spravedlivému plnění donutit až správní žalobou,“ uvedl Mládek.
Podle ředitele Vrby ale zájem o vydání náhradních pozemků po vyhlášení tohoto nálezu významně opadl. „Stále evidujeme zhruba 33 tisíc restituentů, kterým vznikl nárok na náhradní pozemek, ale dosud neprojevili zájem o poskytnutí náhrad,“ uvedl.

Foto autor| ILUSTRACE RICHARD CORTÉS

KATEŘINA KOLÁŘOVÁ

Soud omylem pustil obviněného z vraždy

19.10.2019 - Mladá fronta DNES (Titulní strana)

Muži, který vzal na družku nůž, soudkyně zapomněla prodloužit vazbu

PRAHA Vasil Z. zaútočil v hádce na svou partnerku, se kterou žil roky. Pořezal ji nožem tak, že skončila v nemocnici a on následně ve vazbě za pokus o vraždu.
Od pondělí je na svobodě. Soudkyně Okresního soudu pro Prahuvýchod udělala chybu a zapomněla mu vazbu včas prodloužit.
Ukrajinec dlouhodobě žijící v Praze tak musel být okamžitě propuštěn, partnerka, kterou napadl, je teď pod policejní ochranou na tajném místě. Soudci se shodují, že vzít jej znovu do vazby nelze.
Do vazby poslal soud Vasila Z., ještě když ležel v nemocnici . Po útoku na partnerku totiž muž obrátil nůž proti sobě a pokusil se zabít.

Chybu nelze napravit

Od té doby byl ve vazbě, ale tříměsíční doba, během níž musí soud vazbu prodloužit, uplynula v pátek 11. října. Soudkyně však nařídila zasedání až na toto pondělí, 14. října, kdy rozhodla, že důvody pro ponechání Vasila Z. ve vazbě trvají. Hned pak si ale všimla, že rozhoduje pozdě. A propuštěného z vazby už nelze znovu do vazby vrátit.
„Na chybu sama upozornila a neprodleně o tom uvědomila Krajské státní zastupitelství v Praze a předsedkyni zdejšího soudu. Nyní se prošetřuje pochybení, za jaké situace k němu došlo, zda to byla nepozornost soudkyně, nebo systémová chyba,“ říká mluvčí soudu Zuzana Steinerová.
„Samozřejmě soudce i státní zástupce hrubě pochybili, když si nepohlídali termín, a můj klient musel být okamžitě propuštěn,“ říká advokát Vasila Z. Štěpán Ciprýn.

Vyhodila ho na ulici

Tvrdí, že Ukrajinec nemá v plánu partnerku napadnout či uprchnout na Ukrajinu. „Celá ta událost ho velmi mrzí a je připraven akceptovat trest. To, co se stalo, bylo extrémní vybočení ze způsobu jeho života, incident ovlivnil i alkohol a to, že jej partnerka vyhodila na ulici,“ vysvětluje Ciprýn.
Spor Vasila Z. a jeho družky vznikl kvůli majetkovému vypořádání, kdy muž postavil dům, který oficiálně vlastní jeho partnerka, a ta ho po neshodách z domu vystěhovala. Jeho advokát dnes tvrdí, že spolupracuje s policií. „Považuji jej za slušného člověka,“ dodal Ciprýn.
Když ale soudkyně krátce po útoku posílala Ukrajince do vazby, shledala všechny tři důvody, proč ji uvalit – tedy že by mohl ovlivňovat svědky, uprchnout do zahraničí i možnost, že by pokračoval v trestné činnosti. Právě z toho má obavy i policie, která podle informací MF DNES dala partnerce obviněného policejní ochranu.

Pokračování na str. 3

Ven z vazby chybou soudce Stačilo propásnout termín a muž, který vytáhl na partnerku nůž, mohl opustit vazbu

Pokračování ze str. 1

Pro soud je současná situace velkým problémem. Podle trestního řádu musí vždy do tří měsíců soud rozhodnout, zda důvody vazby pominuly či nikoliv. A v tomto případě, když byl obviněný z vraždy propuštěn na svobodu, už svou chybu nemůže soudkyně nijak napravit. „Je to naprosto příšerná záležitost, že se něco takového mohlo stát, protože lhůty, které jsou stanoveny, se prostě musí dodržovat a je jedno, jestli to byla chyba soudkyně nebo její kanceláře. Obávám se, že opětovné vzetí obviněného do vazby není možné, protože by neobstálo před Ústavním soudem,“ říká viceprezident Soudcovské unie ČR a trestní soudce táborského soudu Petr Černý. Podle něj a také podle dalších soudců, které MF DNES oslovila, by musely nastat nové okolnosti, které by byly důvodem pro vzetí do vazby, ale nesmělo by to být nic, co by odkazovalo právě k tomuto případu, za který vazba uplynula. Tedy musel by například nově vyhrožovat partnerce.

Pod policejním dohledem

Muž je v tuto chvíli stíhán na svobodě a není nijak omezen třeba tím, že by se musel hlásit probačním úředníkům nebo nesměl vycestovat do zahraničí. Zároveň nemá ani žádný dohled, jeho advokát Štěpán Ciprýn se s ním včera během pár minut spojil přes mobilní telefon, aby dostal souhlas, že o jeho případu smí hovořit s novinářem.
Naopak ta, kdo má nyní nějaká omezení, je bývalá partnerka Vasila Z., o jejíž zdraví se policie obává. Kontaktovat ji v tuto chvíli nelze, k policejní ochraně se policie nevyjadřuje. Soudkyni za fatální chybu čeká pravděpodobně kárná žaloba, kdy kárný senát rozhodne o jejím potrestání. Soud odhaduje, že vlastní prověřování, proč k chybě došlo, potrvá týdny nebo měsíce.
Podle zdroje MF DNES z okresního soudu se zdejší zaměstnanci domnívají, že soudkyně či její asistentka termín jednoduše přehlédla. „Na soudce je často kladeno velmi mnoho případů, které musí řešit. I když by se taková fatální chyba stát neměla, nebyl to úmysl,“ říká zdroj MF DNES.

Stejně jako u vraha Roubala

Případ připomíná podobnou chybu soudce Jiřího Horkého v roce 1997, který zapomněl prodloužit vazbu bestiálnímu sériovému vrahovi Ivanu Roubalovi. Jeho chybu ale napravili okamžitě policisté, kteří pětinásobného vraha Roubala okamžitě před branou věznice zatkli pro podezření z jiné trestné činnosti. Za vyhrožování smrtí svědkům, členům Vězeňské služby i státnímu zástupci. Kárný senát vrchního soudu pak soudci snížil plat o dvacet procent.
Podobný případ řešil letos i Okresní soud v Teplicích, kde kvůli chybě soudce Martina Parolka byl na svobodu propuštěn z vazby muž, který byl podezřelý z násilí vůči prostitutkám. Soudce Parolek rozhodoval o stížnosti muže proti vazbě na krajském soudu, kde byl v té době jako stážista. Po návratu na teplický soud však dostal tento případ na stůl a místo toho, aby se z projednávání vyloučil, protože ve stejné věci rozhodoval právě v přípravném řízení, rozhodl o prodloužení vazby. To následně krajský soud označil za chybu a muž musel být propuštěn. V roce 2016 se stal další podobný případ, kdy soudkyně libereckého soudu Lenka Zhoufová o den propásla termín pro prodloužení vazby. Rozhodla až následně, ale rozhodnutí antedatovala, když ji na chybu upozornila obhájkyně stíhaného. Drogový dealer tak strávil ve vazbě o osm dnů déle, protože po chybě měl být okamžitě propuštěn. Zhoufová byla kázeňsky potrestána – na rok přišla o čtvrtinu platu. Zároveň ji policie i obvinila ze zneužití pravomoci úřední osoby.

Měla toho moc, hájila se

Soud její stíhání nakonec zastavil s tím, že když už byla potrestána jednou kázeňsky, nelze ji trestat podruhé. Zhoufová – tehdy ještě nezkušená soudkyně – se obhajovala, že jednala pod velkým tlakem a zazmatkovala. Liberecký soud tehdy řešil náročné případy, u kterých hrozilo promlčení.

***

Fakta Kdo byl vrah Roubal

* Ivan Roubal byl odsouzen na doživotí za to, že se svými komplici v roce 1994 přepadl pražskou autopůjčovnu Zapap. Dva její majitele svázal do kozelce, čímž se udusili. Soud mu prokázal i vraždy dvou důchodců z Prahy a taxikáře v Zákupech na Českolipsku. Podle důkazů předložených obžalobou Roubal většinou vraždil ze zištných důvodů. * Roubal, původně pomocný strojvedoucí a později soukromě hospodařící rolník, byl obžalován ještě z dalších tří vražd. Ty se mu ale u soudu nepodařilo prokázat.

Foto popis|

O autorovi| Václav Janouš, reportér MF DNES

Václav Janouš

U správního soudu skončí soudce Miloslav Výborný

19.10.2019 - Mladá fronta DNES (Kraj Pardubický)

Brno, Heřmanův Městec

Z Nejvyššího správního soudu (NSS) na konci roku odejde soudce Miloslav Výborný. Bývalý politik a ústavní soudce rezignoval k 31. prosinci. Potvrdila to mluvčí NSS Sylva Dostálová. Podle mluvčí šlo o Výborného osobní rozhodnutí, důvody neuváděl. Výborný je rodák z Chrudimi, býval starostou Heřmanova Městce, do Brna musel dojíždět. Jeho syn Marek je předsedou KDU-ČSL. Také Miloslav Výborný je bývalým politikem lidovců. V letech 2003 až 2013 působil u Ústavního soudu.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - pardubický kraj

(ČTK)

Načerno zvětšuje salaš. Chráním ovce před vlky, tvrdí podnikatel

21.10.2019 - Mladá fronta DNES (Kraj Plzeňský)

Šumavský podnikatel přestavuje hospodářství u Borových Lad v rozporu s územním plánem. Prý nemá jinou možnost chránit chov. Dům však stojí na státním pozemku. Úřad nařídil nápravu.

KNÍŽECÍ PLÁNĚ Před dvěma lety začali vlci řádit na šumavských Knížecích Pláních. Zabili tu hospodáři 19 ovcí, od té doby se sem pravidelně vrací pro snadnou kořist.
Stavení, ze kterého zvířata pocházejí, je nyní v problémech. Majitel ho rozšiřuje navzdory územnímu plánu obce Borová Lada na Prachaticku. Přibyly betonové patky u domu, uvnitř vzniká sociální zázemí napojené na čistírnu odpadních vod. Na stav upozornili na přelomu srpna a září šumavští strážci. Objekt patří Milanu Rycheckému, který před lety zbudoval nedalekou stavbu, dnes známou jako Hájenka Knížecí Pláně, s ubytováním a restaurací, kterou pak prodal jinému podnikateli.
Salaš leží na státním pozemku, který spadá pod Správu Národního parku Šumava. Hospodářství správci povolili před dvaceti lety v souladu s územním plánem. Rycheckýho postavil v roce 2007. „Má tam být jen hospodářský objekt v podobě salaše pro ovce, nikoli bydlení. Vlastník rozšiřuje venku i uvnitř,“ potvrdil mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.
Správa na černou stavbu upozornila úřad ve Vimperku. „Je zahájeno řízení o jejím odstranění. Na zkolaudovaném objektu majitel provádí stavební úpravy, aby vznikla obytná jednotka. Provedl nepovolenou čistírnu odpadních vod,“ sdělil Vojtěch Janoušek z vimperského odboru výstavby a územního plánování.
Věc připomněla také starostka Borových Lad Jana Hrazánková. Připomněla, že se Milan Rychecký v roce 2015 snažil prosadit kvůli výstavbě změnu územního plánu na zastupitelstvu. To však neprošlo mimo jiné i proto, že oblast Knížecích Plání obývá chráněný tetřívek obecný. „I přesto v budování pokračuje. Jsem pro to, aby úřad rozhodl o odstranění,“ řekla starostka.
Právě před čtyřmi lety zamýšlel majitel vytvořit ubytování pro obsluhu s toaletami i sprchou, zároveň však také dojírnu a výrobnu sýra, který by přímo v místě prodával. Součástí tak mělo být i podsklepení pro zrání mléčných výrobků. Milan Rychecký svůj záměr sýrárny potvrzuje, ale už prý není aktuální. „Bača by měl denní místnost a mohl tu s ovcemi být. Mám už desítky zakousnutých ovcí od vlků, často za ně ani nedostanu odškodnění, protože je odvlečou pryč a už je nenajdu. Ovce se musejí na noc zavírat a ráno zase vypouštět,“ odůvodnil Rychecký s tím, že by od příštího roku zastával roli bači sám. Upozorňuje, že vytvoření ukázky výroby sýrů pro turisty plánoval s bývalým ředitelem Správy NP Františkem Krejčím. „Nápadu byl přikloněn i další ředitel Jiří Mánek. Státní správa národního parku k tomu tehdy dala souhlasné stanovisko. Když jsem projekt dokončil, stavební úřad mi sdělil, že se na území parku vyrábět potraviny nesmějí. Mohlo by to být pro národní park zajímavé, ale už na tom netrvám. Nechci z toho dělat hospodu,“ doplnil hospodář, podle kterého jde o necitlivý postup.
O tom, že jde o černou stavbu, ví. Betonové patky odstranil. „Chtěl jsem prodloužit střechu, z boku do objektu zatéká po deštích. Čističku jsem tam dal co nejmenší. Poté, co mi všechno zamítli, mi kvůli zoufalé situaci s vlky došla trpělivost. Je to jediná možnost, jak zabránit dalším útokům,“ pokračoval Milan Rychecký, který vybudoval také farmu Mošna ve Zbytinách na Prachaticku, dále založil a léta provozoval rovněž třeboňský mezinárodní festival animovaných filmů.

Sítě šelmy podhrabaly

U domu by potřeboval ohradu pro zvířata, aby tam trávila noc. Proti vlkům zkoušel instalovat sítě. Šelmy je podhrabávaly nebo přeskakovaly. Podle správců parku rozšiřování nepřipadá v úvahu. „Nemůžeme povolit něco jiného, než tam bylo doteď. To je jasně dáno územním plánem. Nelze dělat výjimky. Majitel by musel zažádat o změnu územního plánu,“ připomněl mluvčí Dvořák.
Stavět na státní půdě umožnilo Rycheckému jedno z minulých vedení národního parku. Povolení dostal již v roce 1999. „Dům vyrostl ještě před účinností nového občanského zákoníku, kdy nemusela být stavba součástí pozemku. Takže pozemek je náš, budova na něm legálně patří panu Rycheckému,“ upřesnil Jiří Dolejší, vedoucí státní správy NP Šumava.
Podle státní správy vlastní Milan Rychecký také nemovitost u Strážného na Prachaticku poblíž hranic s Německem, kde s pracemi začal ještě před obdržením stavebního povolení se souhlasným stanoviskem správců.
V posledních pěti letech žádný velký projekt načerno na území parku nevznikl. „Kompletně v rozporu se zákonem ani teď nikdo nestaví. Běžně se potýkáme s postupem mimo podmínky dokumentace. Na Kvildě zasáhly terénní úpravy na cizí pozemek, mezi Kvildou a Borovými Lady nedávno došlo k rekonstrukci náhonu malé vodní elektrárny, ke které si vlastník nesehnal povolení,“ dodal příklady vedoucí státní správy parku Dolejší.

Foto popis| Chtěl i sýr Součástí stavení měla být i výrobna sýra. Majitel však objekt rozšiřuje v rozporu s územním plánem. Foto autor| Foto: archiv obce Borová Lada

O autorovi| David Nebor, redaktor MF DNES

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

David Nebor

Nejasná budoucnost kasáren

21.10.2019 - Mladá fronta DNES (Praha)

Jak se žilo v Karlínských kasárnách, představuje historická výstava. Nynější kulturní centrum bude zřejmě opět na prodej.

KARLÍN Zákaz civilního oblečení, vycházky na diskotéku, stříhání metru nebo škrábání brambor připomíná výstava o tom, jak se ještě v devadesátých letech žilo v Karlínských kasárnách.
„Uniforma měla obrovskou výhodu, že třeba když jsme seděli kdekoliv u piva, někdo přišel z těch chlapů dospělejch nebo starších, tak viděl vojáky a řekl: Chlapi, jednu rundu máte na mě,“ vzpomíná například na jednom z panelů pan Šťastný, který byl v Karlíně na vojně v roce 1999.

Od vojáků ke kultuře

Poslední část výstavy o historii karlínského objektu z 19. století představuje nedávnou minulost. Spolek Pražské centrum, který se nyní o kulturní dění v kasárnách stará, oslovil historika Pavla Heřmánka, aby se podrobněji podíval i na dávnější historii. „Po vzniku kasáren byl největší problém, že to tady hrozně smrdělo, protože měly nezvládnuté záchody,“ popisuje Matěj Velek, hlavní produkční Kasáren Karlín, zajímavosti, jaké historik při svém bádání zjistil.
Spolek se stará o takzvanou novou budovu a nádvoří od roku 2017. Velek odhaduje, že ročně přijde na koncert, do kina, výstavu, na kávu či pivo 350 tisíc návštěvníků. „Peníze na to bereme z 94 procent z toho, co si sami vyděláme, šest procent tvoří granty,“ dodává Velek. Objekt zavírá jen na jeden den v měsíci na úklid. Podle Velka na místo přicházejí často rodiny s dětmi či lidé v důchodu.
Hlavní budova je nicméně zavřená a velké místnosti jsou prázdné. V jedné části je například bývalá kaple, do které ale armáda umístila agregát pro vzduchotechniku. V přízemí se nachází obrovská okachlíkovaná kuchyně, kde jsou ještě stále vidět stopy po povodních v roce 2002. „Když si tady začucháte, cítíte ještě pod nosem UHO a knedlíky a těstoviny,“ dodává Velek.
Příští rok na jaře spolku vyprší smlouva, jedná proto o jejím prodloužení s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, který budovu spravuje. Vedení Prahy ale například projevilo letos zájem o to, že by se do budovy mohli nastěhovat úředníci ze Škodova paláce. Praha si kasárna v Karlíně vyžádala spolu s financemi na Městský okruh a novou nemocnici jako jednu z podmínek poskytnutí pozemků v Letňanech státu. Zaměstnanci magistrátu se měli do kasáren podle původních plánů stěhovat po rekonstrukci. Nakonec ale záměr město opustilo. „Nechali jsme si udělat jednoduchou studii proveditelnosti a z té vyplynula omezená možnost pro budoucí využití,“ říká radní pro majetek Jan Chabr (Spojené síly pro Prahu / TOP 09).
Kasárna jsou sice v blízkosti centra, jenže by se do nich vešly pouze tři stovky úředníků a budova je památkově chráněná, což používání také komplikuje. Radní ale nevyloučil, že by pro kasárna město našlo i jiné využití. „Kolegové v radě mohou mít jiný názor, ale já si nemyslím, že by město mělo zpětně kupovat každý majetek ve městě, pakliže k tomu nemá jasný budoucí způsob využití,“ podotýká Chabr.

Na prodej

Pokud o Karlínská kasárna Jana Žižky z Trocnova Praha zájem mít nebude, dojde nejspíše k prodeji. „Nejprve zjistíme, zda má o areál zájem nějaká organizační složka státu. Pokud ne, pravděpodobně nabídneme areál ke koupi veřejnosti,“ říká Radek Ležatka, mluvčí úřadu. Takový proces se může ale ještě protáhnout. „Ohledně dočasného využívání – než bude znám definitivní vlastník – vedeme jednání, a to i s panem Velkem,“ dodává Ležatka s tím, že termín rozhodnutí zatím ještě není stanovený.
Budovu se snažil stát prodat už v minulosti dvakrát, ale pokaždé nakonec z prodeje sešlo. Jednou kvůli podezření z propojení vítěze a dalších soutěžících, vítězná Grima Art Ivany Tykačové tehdy nabídla 590 milionů, podruhé nikdo nenabídl minimální požadovanou cenu 620 milionů.
Poté o ni projevilo zájem ministerstvo spravedlnosti, tehdejší ministr tam plánoval zřídit justiční palác, kam by se sestěhovaly soudy. Nakonec ale ministerstvo vyhodnotilo, že k těmto účelům budova není vhodná. Pelikán tak podpořil vznik dočasného kulturního centra.

Když si tady začucháte, cítíte ještě pod nosem UHO, knedlíky a těstoviny.

Foto popis| Za zavřenými dveřmi Jídlo se vařilo pro vojáky ve velké jídelně na fotce, která běžně není přístupná. Vojnu si v Karlínských kasárnách odkroutil i druhý československý prezident Antonín Zápotocký. Foto autor| Foto: Petr Kozlík, MAFRA

O autorovi| Kristína Paulenková, redaktorka MF DNES

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

Kristína Paulenková

Kauce za Zadeha možná propadne státu

19.10.2019 - Právo (Zpravodajství)

Rodina a blízcí podnikatele íránského původu Shahrama Zadeha, souzeného za obří daňový únik, mohou přijít o rekordní kauci ve výši 150 milionů korun, kterou zaplatili, aby se Zadeh dostal na svobodu z vazby.
Právo zjistilo, že po zářijovém podnikatelově odsouzení ve vedlejší větvi v podobě ovlivňování svědků byly naplněny podmínky pro propadnutí peněžité záruky státu.
Zadeh se do vazby dostal v roce 2014 poté, co podle vyšetřovatelů společně s desítkou dalších kumpánů vytvořil řetězec firem a měl obrat stát na daních o 2,5 miliardy korun. Po složení 150 milionů korun, což je podle všeho nejvyšší kauce v Česku, jej justice na začátku roku 2016 propustila na svobodu.

Organizovaná zločinecká skupina

Zadeha sice obratem zatkli detektivové znovu kvůli íránskému zatykači, novou vazbu ale soud zamítl a podnikatel se tak dostal defi nitivně zpoza mříží. Jenže na svobodě začal kout pikle a snažil se ovlivňovat svůj daňový případ, a tak putoval na konci roku 2016 opět do vazby. Podnikatele pak poslal brněnský městský soud na 3,5 roku za mříže za ovlivňování případu, soudce Michal Kabelík přitom v jeho jednání neviděl znaky trestného činu organizované zločinecké skupiny, jak tvrdilo státní zastupitelství. Odvolací senát v čele s Halinou Černou ale na věc měl jiný názor a Zadeha poslal na osm let do vězení. „Obžalovaní s jednotícím cílem ovlivnit daňové řízení ve prospěch Zadeha jednali tak, aby na základě dodaných notářských zápisů vyšetřovatelé nezjistili správný skutkový stav a aby vyšetřujícím policistům přivodili trestní stíhání. Zadeh proto založil organizovanou zločineckou skupinu, kde obžalovaní podle jeho pokynů spolupracovali na společném cíli. Zadeh byl řídící osobou a poskytoval finance,“ vysvětlila verdikt soudkyně Černá.
A právě to, že byl podnikatel pravomocně potrestán za organizovanou zločineckou skupinu, může být pro osud kauce rozhodující. Stejný paragraf má totiž i v daňovém případě, tedy nyní platí, že byl odsouzen za stejný zločin, za jaký se z vazby vyplácel. O propadnutí peněz by rozhodoval Krajský soud v Brně, soudce Aleš Novotný, který Zadeha soudí v daňovém případu, ale Právu odmítl říci, jestli v této souvislosti už zahájil příslušné kroky.
Podle Zdeňka Koudelky, jednoho ze Zadehových advokátů, by měla justice vyčkat, jak dopadne ústavní stížnost, v níž si složitelé kauce stěžují na to, že Zadeh se nakonec do vazby vrátil, ale peníze zůstaly nadále v depozitu.

Mluví o spiknutí

„Předpokládám, že se krajský soud o zabavení kauce pokusí. Ve hře ale zůstává to, že soud byl účastníkem spiknutí za účelem vylákání této kauce. Kdyby složitelé věděli, že soud a státní zastupitelství chtějí pana Zadeha zadržet hned po propuštění z věznice, nikdy by peníze nesložili. Ústavní soud tedy musí vyřešit, zda složitelé nebyli tímto spiknutím podvedeni,“ řekl Právu Koudelka.
„Bude určující, jak Ústavní soud zhodnotí to, jak státní zastupitelství a krajský soud převzaly praktiky komunistického režimu a propouštěly jen naoko, tedy formálně někoho propustily a hned na dvoře věznice ho zatkly znovu,“ dodal Koudelka. O spiknutí českých justičních orgánů proti své osobě hovoří od svého zadržení i Zadeh.

Předpokládám, že se krajský soud o zabavení kauce pokusí Zdeněk Koudelka, advokát

Petr Kozelka

Kroměříž chystá ústavní stížnost

19.10.2019 - Právo (Severní Morava a Slezsko)

Proti rozhodnutí státního zástupce Radima Daňhela, který městu ustanovil pro potřeby trestního řízení proti starostovi Jaroslavu Němcovi (nez.) opatrovníka, se město Kroměříž ohradí ústavní stížností.
Ve čtvrtek odpoledne o tom rozhodlo zastupitelstvo města. Pro podání stížnosti se vyslovilo 20 z 27 přítomných zastupitelů. Starosta Němec čelí obvinění ze zneužití pravomoci úřední osoby, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Hrozí mu až desetileté vězení. A to kvůli smlouvám o poskytování právních služeb, které souvisely s podpisem akcionářské dohody mezi akcionáři společnosti Vodovody a kanalizace Kroměříž (VaK) před třemi lety. Má jít o škodu přes dva miliony korun, radní města ale jednohlasně tvrdí, že městu žádná škoda nevznikla. Také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uvedl, že radnice při uzavírání smluv nepochybila.

Napadají údajnou kolizi zájmů

Právního zástupce s bohatými zkušenostmi v komunálních věcech si radní před rozhodnutím Daňhela vybrali sami. Advokátku Janu Zwyrtek Hamplovou. K ústavní stížnosti se město uchýlilo poté, co jednu stížnost radnice na rozhodnutí Daňhela už zamítl Ctibor Hubáček ze zlínské pobočky Krajského státního zastupitelství v Brně.
„Odebrat městu právo na samosprávu a svěřit ji do rukou jednoho z advokátů, aby ten rozhodoval za řádně zvolené zastupitele, nemůže v této zemi nikdo, tedy ani státní zástupce. Půjdeme k Ústavnímu soudu, protože dané rozhodnutí nemůže obstát,“ uvedla kategoricky Zwyrtek Hamplová.
„Okresní státní zastupitelství v Kroměříži v usnesení o ustanovení opatrovníka tvrdí, že v dané věci je dána kolize zájmů Němce, který je obviněn a zároveň za město jako starosta jedná. Daňhel vidí problém v tom, že starosta udělil Zwyrtek Hamplové plnou moc. Podle něj tak advokátka nemůže nestranně město hájit. Tuto argumentaci převzal i Hubáček. Opomenuli přitom, že Zwyrtek Hamplovou jako advokátku města vybrala městská rada, nikoliv sám starosta, který plnou moc poté jako statutární zástupce města pouze podepsal,“ přidal stanovisko města jeho tiskový mluvčí Jan Vondrášek. Sám starosta Němec od začátku kauzy trvá na tom, že město postupovalo správně a že za jeho stíháním je politická objednávka.

Zásah do práva na samosprávu

„Došlo k protiústavnímu zásahu do práva na samosprávu, kdy město jako jednotka územní samosprávy nadále trvá na tom, aby jako jeho zmocněnkyně vystupovala Jana Zwyrtek Hamplová. Státní zastupitelství odebralo právo rozhodovat nejen obviněnému starostovi, ale i všem ostatním členům zastupitelstva, aniž k tomu má zákonnou oporu,“ sdělila tajemnice městského úřadu Veronika Škrabalová.
Město Kroměříž má podle státních zástupců zastupovat advokátka Silvie Majtánová z Bystřice pod Hostýnem.
„Je s podivem, že se nám paní Majtánová ozvala dopisem, který byl datován o den dříve, než krajské státní zastupitelství rozhodlo o stížnosti města. Asi byla předem informována, jak o naší stížnosti bude rozhodnuto. Navíc v dopise požaduje ustanovení osoby, která s ní bude spolupracovat na vyčíslení škody. Městská rada přitom dříve konstatovala, že městu v souvislosti s právními službami týkajícími se VaK žádná škoda nevznikla,“ uzavřel starosta Jaroslav Němec.

Odebrat městu právo na samosprávu nemůže v této zemi nikdo Jana Zwyrtek Hamplová

Regionální mutace| Právo - severní Morava a Slezsko

Jiří Růžička

Útočník na Kvitovou Žondra nepochodil u NS s dovoláním za tip na přepadení advokáta

19.10.2019 - Právo (Zpravodajství)

Radim Žondra, který se „proslavil“ jako útočník na tenistku Petru Kvitovou, neuspěl s dovoláním k Nejvyššímu soudu (NS) proti trestu 2,5 roku vězení, jímž ho justice potrestala za to, že dal tip k přepadení advokáta na Blanensku. Senát NS jeho argumenty nevyslyšel a dovolání v neveřejném zasedání odmítl.
Po Žondrově tipu tři muži advokáta zaskočili v jeho domě, svázali ho, polévali ho slivovicí a škrtali mu zapalovačem u hlavy, aby z něj dostali peníze. Žondru usvědčil právě jeden z lupičů, který mu v dopise z vězení zle vyčinil za to, že on musí sedět za mřížemi, zatímco on v té době vesele pobíhal na svobodě.
Žondra celou dobu procesu tvrdil, jak žije poctivě a zločin je mu naprosto cizí. Ve svém dovolání tvrdil, že s přepadením advokáta nemá nic společného. „Má za to, že logicky vysvětlil všechny skutečnosti. Skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a jsou spekulativní a tendenční v jeho neprospěch,“ napsala do dovolání jeho obhájkyně.
Senát NS v čele s Josefem Mazákem měl ale úplně opačný názor. „Jak vyplynulo z učiněných skutkových zjištění, obviněný dal recidivistovi zjednodušeně řečeno tip na vloupání do konkrétního rodinného domu, které také recidivista opakovaně trestaný pro majetkové delikty spolu s dalšími dvěma osobami podle učiněného tipu provedl,“ konstatoval soud.

Tip měl poskytnout v podmínce

Stejnou písničku o tom, jak žije poctivě a zločinu se straní, ostatně Žondra hrál i při procesu, kde mu soud vyměřil zatím nepravomocně osm let za přepadení dvojnásobné wimbledonské vítězky, k němuž došlo 20. prosince 2016. Tenistku při útoku zle pořezal na ruce. Jeho odvolání proti trestu osmi let vězení bude projednávat Vrchní soud v Olomouci.
Žondra byl v minulosti členem gangu přepadávajícího staré a osamoceně žijící lidi. V roce 2012 za to dostal 7,5 roku vězení. Po odpykání části trestu byl podmínečně propuštěn, a právě v době, kdy byl ještě v podmínce, poskytl lupičům tip.

Foto popis| Radim Žondra

Petr Kozelka

Vitásková odškodné zatím nevysoudila

19.10.2019 - Právo (Zpravodajství)

Bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková nemá nárok na 170 tisíc korun, které požadovala za pětileté stíhání v kauze solárních elektráren.
Obvodní soud pro Prahu 2 včera zamítl její žalobu se zdůvodněním, že délka řešení případu není nepřiměřená. Verdikt zatím není pravomocný.
Vitásková zažalovala ministerstvo spravedlnosti v době, kdy měla v ruce pravomocný rozsudek, který ji zprostil viny. Nejvyšší soud (NS) však následně tento verdikt zrušil a trestní věc vrátil k dalšímu projednání. Její případ tak dosud neskončil.
Soud se včera zabýval odškodněním, které Vitásková požadovala za období od zahájení trestního stíhání do zprošťujícího pravomocného rozsudku, což trvalo zhruba pět let. Podle soudce Ondřeje Růžičky však nešlo o nějaké extra dlouhé období a žalobu zamítl.
„Celková délka řízení není nepřiměřená,“ zdůraznil Růžička. Odmítl také výtky, že Vitásková mohla být v rámci solární kauzy vyšetřována samostatně od ostatních devíti obžalovaných, což by proces urychlilo. „Trestní řízení bylo složité. Soud má za to, že nemá pravomoc přezkoumávat postupy státu,“ upozornil Růžička.
Samotné trestní řízení se i přes složitost kauzy podle soudce neprotahovalo. Jednání následovala v krátkém časovém sledu po sobě a většinou zabrala celý den. Ani délka zpracování rozsudku kvůli jeho obsáhlosti nebyla neobvykle dlouhá.

Další zamítnutí

Stejný soudce již letos v srpnu jednu žalobu Vitáskové zamítl. V té se někdejší šéfka ERÚ domáhala 35 milionů korun za nemajetkovou újmu, kterou údajně v souvislosti se solární kauzou utrpěla.
Žaloba skončila neúspěchem kvůli tomu, že stíhání ženy ještě neskončilo. Soud se tak vůbec nezabýval tím, zda k újmě došlo, či nikoliv. Trestní kauza Vitáskové se týká solárních elektráren SašaSun a Zdeněk-Sun. Majitelé, bratři Alexandr a Zdeněk Zemkovi, byli odsouzeni za to, že dostali od ERÚ licence na základě nepravdivých revizních zpráv a získali podvodně právo na výhodnou výkupní cenu za solární elektřinu.
Vitáskovou původně brněnský krajský soud poslal do vězení na 8,5 roku za zneužití pravomoci. Odvolací senát ji však poté pravomocně zprostil obžaloby. Nyní se čeká na to, jak o případu znovu po zásahu NS rozhodne krajský soud. Žena čelí ještě druhé obžalobě. Podle kriminalistů porušila povinnosti při správě cizího majetku a zneužila svou pravomoc, když jmenovala místopředsedkyní ERÚ bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou bez potřebné praxe.
Soud v této věci Vitáskové původně uložil dvouletou podmínku, odvolací senát však rozsudek zrušil a kauza se nyní projednává znovu.
Manažerka Vitásková stála v čele ERÚ v letech 2011 až 2017. Prezident Miloš Zeman ji loni vyznamenal medailí Za zásluhy.

Celková délka řízení není nepřiměřená Ondřej Růžička, soudce

Matěj Říha

Zablokovali jim stomilionový majetek kvůli drobným

19.10.2019 - Právo (Titulní strana)

Kvůli pětadvaceti tisícům korun zablokovala exekutorka podnikatelce Růženě Roztočilové a její rodině majetek v hodnotě přesahující sto milionů. Zarážející však je, že onen pakatel Roztočilovi zaplatili v termínu, jak jim právníkem protistrany bylo určeno. I když se v polovině září domohli zastavení exekuce, majetek mají i teď stále zablokovaný.
Exekuce byla tedy podle rodiny neoprávněná a zahájená na základě nepravdivých údajů v exekučním návrhu. V postupu soudní exekutorky Ingrid Švecové z Prahy 3, která exekuci vykonávala a mimo jiné zablokovala majetek ve výši 40tisíckrát větší, než byla údajná pohledávka, Exekutorská komora ČR však žádný problém nevidí.
Podle Roztočilových i jejich advokáta Rudolfa Postla je však celý případ plný nestandardností. „Celé se mi to zdá nepřiměřené a neadekvátní. Tohle jsem zatím nezažil,“ komentoval postup Postl s tím, že je podle něj protiprávní. (Pokračování na str. 2)

Zablokovali jim stomilionový majetek kvůli drobným

(Pokračování ze str. 1)

„Na to je i rozhodnutí Nejvyššího soudu, že majetek má být blokován jen přiměřeně k tomu dluhu, navíc v tomto případě ten dluh byl už předtím zaplacen,“ řekl advokát Právu. Roztočilovi navíc podle něj mají na účtech miliony, takže exekutorka prý mohla zablokovat peníze tam.

Mají potvrzení o zaplacení

Na počátku všeho byl soudní spor rodiny Roztočilových s firmou týkající se výpovědní lhůty z prostor, které si společnost v jednom z jejich bytových domů v Praze pronajímala.
Ten Roztočilovi u odvolacího soudu prohráli a bylo jim nařízeno zaplatit protistraně náklady za řízení ve výši 25 617 korun. Advokát firmy Jan Szwarc následně v e-mailu z poloviny letošního května poslal číslo účtu a pokyny k zaplacení částky s tím, že poslední možný termín je 20. května.
Roztočilovi částku na účet poslali právě v poslední den lhůty a věc poté považovali za vyřešenou. Právo má k dispozici výpis z účtu.
Koncem srpna se ale dozvěděli, že je proti nim vedena exekuce kvůli nezaplacení výše zmíněných pětadvaceti tisíc. Szwarc totiž o pár měsíců později, v polovině prázdnin, podal návrh na exekuci. Podle něj Roztočilovi „dobrovolně nesplnili do dne podání návrhu ani část povinnosti dle předmětného vykonatelného exekučního titulu, a to ani k výzvě oprávněného ze dne 16. května 2019“.
Současně navrhl, aby soud k provedení exekuce pověřil exekutorku Švecovou. Ten to posvětil, přestože Szwarc podle Roztočilových ve svém návrhu lhal. „Kdybych byla vinná a nezaplatila bych to, tak si řeknu, holka, jsi pitomá. Ale tady je vše v pořádku a zaplacené. Vždy jsem vše platila včas a řádně. Zavádí to nějakým úmyslem,“ míní devětašedesátiletá Roztočilová.
„Nebudu se k tomu vyjadřovat, řeší se to ještě v jiných rovinách, takže nebudu poskytovat žádný komentář,“ striktně odmítl na dotaz Práva vysvětlit svůj postup Szwarc.

O exekuci vědí náhodou

O exekuci se přitom rodina, která mimo jiné vlastní několik bytových domů v Praze, dozvěděla náhodou od svých známých a podnájemníků.
„Byla to vyloženě náhoda. Bydlíme mimo Prahu a tady v okolí se každý rok pořádá kulturní akce a pořadateli pravidelně umožňujeme na našem pozemku postavit toalety pro účastníky. A když to chtěl udělat, tak to zjistil a volal nám, že to máme zablokované,“ popsala Právu Roztočilová.
Exekutorka totiž dopis o zahájení exekuce zaslala na jejich trvalou pražskou adresu s poznámkou „nedosílat“. Roztočilová s jednaosmdesátiletým manželem Jiřím ale kvůli zdravotním problémům dlouhodobě žijí na venkově a mají zaplacenou u pošty dosílku. Kvůli poznámce exekutorky se k nim však dopis nemohl dostat.
Když to rodina zjistila a dopis si na poslední chvíli v Praze vyzvedla, její advokát podal návrh na zastavení exekuce. Švecová ji pak 16. září opravdu zastavila, ale nepřiznala žádné straně náklady řízení, na což si Roztočilovi nyní také stěžují.
I když od zastavení exekuce uběhl více než měsíc, majetky jim stále nebyly odblokovány. Právo oslovilo Švecovou s žádostí o vysvětlení jejího postupu, ale ta prostřednictvím své podřízené odkázala na mlčenlivost. „S ohledem na skutečnost, že nejste účastníkem řízení, nemohou vám být informace o průběhu řízení sděleny,“ uvedla.

Postup byl prý zákonný

Exekutorská komora se omezila na obecné prohlášení, jelikož prý nezná všechna fakta a relevantní skutečnosti. Z vyjádření však vyplývá, že postup Švecové je v souladu se zákonem. Podle mluvčí komory Lenky Desatové má exekutor zákonnou povinnost při zahájení exekuce informovat katastrální úřad, který následně majetek povinného zablokuje.
Poznámka na dopise znemožňující přeposlání je prý také v souladu se zákonem, jelikož „dosílku pro doručování písemností určených do vlastních rukou adresáta nelze užít, neboť by pak nemohla nastat případná zákonná fikce doručení“. Zastavením exekuce to však pro Roztočilovy, kterým celá věc zdravotně přitížila a jsou prý nuceni brát léky na psychiku, nekončí. V mezidobí přišli o možnost pronajmout několik bytů, protože zájemci kvůli exekuci odmítli uzavřít smlouvu. Manželé se také dostali do problémů v jednání s firmou, která chce přes jejich pozemek vést plynovod.
„Ozval se mi jeden solidní nájemník, Rus, který u nás bydlí delší dobu, že mu cizinecká policie nechce prodloužit kvůli exekuci pobyt,“ popsala Roztočilová, jak celá věc zkomplikovala život i jiným lidem.
I proto s manželem podali na Švecovou stížnost k ministerstvu spravedlnosti, aby její postup prověřilo. Současně podali podnět na Českou advokátní komoru, plánují podat trestní oznámení na advokáta Szwarce a zřejmě se i soudit kvůli poškození jména a finanční újmě.

Kdybych to nezaplatila, tak to chápu, ale zaplacené to je Růžena Roztočilová, podnikatelka

Jan Menšík

Nenávistné projevy na internetu?

21.10.2019 - Právo (Publicistika)

Nedávná konference k problematice nenávistných projevů na internetu, konaná v budově Ústavního soudu, měla velký mediální ohlas, a to i na sociálních sítích.
Pochopitelně, neboť „projevy“ podobné povahy jsou na sociálních sítích téměř denním chlebem. Ne vždy však byl ohlas zde takový, jaký by si její účastníci, včetně autora tohoto článku, představovali. Dá se to pochopit: věc totiž zdaleka není tak jednoduchá, jak si mnozí představují. Když jsem zprávu o konání konference uveřejnil na Facebooku, prvním ohlasem byl dotaz: „Bude se někdo zabývat nenávistí ke komunistům?“ Nenávistných projevů proti komunistům minulým i současným je na sociálních sítích celá řada a s nadcházejícími výročími jich bude jistě přibývat.
Co s tím? Nejsou snad politici obecně a ústavní činitelé zvlášť hlavními adresáty nenávistných projevů? Veřejná ochránkyně práv A. Šabatová na konferenci řekla: „Pokud si společnost sama neuvědomí škodlivost nenávistných projevů na internetu, většina jich zůstane bez povšimnutí. Lidé přestanou odlišovat, co je správné a co už není.“
Zlatá slova, ale netýkají se nenávistných projevů vůči politikům především? Pokud mohu zcela veřejně nejen na internetu, ale např. i na demonstraci sdělovat hrubě urážlivá a vulgární tvrzení o prezidentovi a předsedovi vlády, bude obtížné kritizovat obecný lid za nenávistné komentáře vůči jiným spoluobčanům. Ale nemusíme chodit jen do složitého světa politiky. Velké emoce vzbudily v nedávné době zprávy o vraždách malých dětí. Bude se někdo zabývat nenávistnými projevy vůči člověku, který pálil tříleté dítě žehličkou a potom ho ubil?
Jistě nikoliv, ale nedostáváme se potom do situace obvyklé v minulých dobách, kdy některé projevy nenávisti byly považovány za přijatelné, neboť se jednalo o „projev pochopitelného rozhořčení pracujících“, ale jiné naopak za navádění k trestnému činu? Bude něco tolerováno a něco již nikoliv?
Jeden z přednášejících na této konferenci položil řečnickou otázku: Existuje právo nenávidět? A pokud mám takové právo, mohu se s ním, třeba veřejně, svěřovat? Kdo to rozhodne? Obávám se, že v těchto souvislostech je často zneužíván termín „nenávist“ a že se nám nedaří odlišit nenávistný projev od odlišného názoru. Jako by platilo nesouhlasíš se mnou, a tak mne nenávidíš. Ale tak to přece není. Dobře je tento rozdíl vidět u anekdot.
Vtipy o Židech, policajtech, cikánech? Jsou vždy projevem přímo nenávisti? Jeden „výborný židovský vtip“ byl dokonce zmíněn i při smuteční řeči na pohřbu K. Gotta. Je nenávistným projevem vtip, jehož pointa je založena na mdlém rozumu velké sociální skupiny, jakou jsou třeba policisté, když současně téměř sedmdesát procent občanů policii důvěřuje? Opravdu jde o nenávist? A vtipy o cikánech? Internetová hláška o tom, že jsme na nedávné mistrovství světa v atletice měli poslat spíše několik cikánů, neboť ti by nějaké (drahé) kovy určitě získali, je co? Jde o nenávistnou a rasistickou urážku Romů, nebo spíše o povzdech nad reálnou situací části společnosti?
V souvislosti s konáním konference byl na serveru Romea. cz vysloven názor, že nejčastějšími objekty nenávistných projevů jsou Romové. Není to sice pravda, ale např. problematika bydlení Romů je příkladem toho, jak takové nenávistné projevy vznikají.
Pokud o tomto bydlení hovoří rádoby oficiální představitelé ochrany lidských práv, vždy hovoří o diskriminaci, pokud však hovoří obyčejní občané, hovoří o devastaci bytů a vzniku vyloučených lokalit. Každý hovoří o něčem jiném, ale z obou stran pak padají nenávistné komentáře, neboť i tvrzení, že Češi jsou rasisté, je stejně urážlivým projevem jako takové označení kohokoliv jiného.
Nenávist je třeba postihovat, ale nikoliv jako vlastnost člověka, ale tehdy, je-li návodem k jednání. Často slyšíme, že nenávistné a rasistické projevy je třeba stíhat, neboť ty v minulosti vedly až k holokaustu.
To je ovšem poněkud zjednodušené, neboť k holokaustu vedlo nikoliv to, co si Hitler a pár šílenců myslelo a psalo o Židech, Slovanech a méněcenných rasách, ale to, že tito lidé dostali (ve volbách?) politickou moc. To je to poučení z minulosti. Nebýt právě toho, dnes bychom si jejich výplody četli jako historické kuriozity, a nikoliv jako návod k jedné z tragédií lidstva.
„Nenávist se šíří jako mor, ale nechtějme při operaci zabít pacienta – tedy svobodu slova a svobodné prostředí na internetu,“ řekl na konferenci soudce Nejvyššího správního soudu T. Langášek. A to bych rád považoval za poselství plynoucí z této konference.

Foto popis|

O autorovi| Stanislav Křeček (Autor je zástupcem ombudsmanky)

Stanislav Křeček

Radim Žondra, který podle soudu zaútočil a pořezal tenistku Petru Kvitovou neuspěl s dovoláním u Nejvyššího soudu

18.10.2019 - Prima (18:55 Velké zprávy)

Karel VOŘÍŠEK, moderátor
--------------------
Radim Žondra, který podle soudu zaútočil a pořezal tenistku Petru Kvitovou neuspěl s dovoláním u Nejvyššího soudu. Nelíbil se mu dvouapůlletý trest, který dostal v jiném procesu zato, že dal tip třem lupičům na přepadení advokáta na Blanensku. Žondra navíc nesouhlasí ani s trestem za přepadení tenistky Petry Kvitové. Jeho odvolání proti osmi letům vězení bude Vrchní soud v Olomouci teprve projednávat.

Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011