Monitoring médií


Datum:  Zobrazit


Jako pomluvu lze stíhat jen nejzávažnější zásahy do práv, řekl ÚS

14.11.2019 - ceska-justice.cz (Justice)

Jako trestný čin pomluvy lze stíhat jen případy nejzávažnějších zásahů do osobnostních práv, které nelze účinně napravit prostředky soukromého práva. Ústavní soud (ÚS) soud dnes vyhověl stížnosti ženy potrestané podmínkou za kritickou a částečně nepravdivou recenzi služeb advokáta na portálu firmy.cz. Nález je dostupný na webu soudu.

Ústavní soudci zrušili rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku, Krajského soudu v Ostravě i Nejvyššího soudu. Případ tak znovu otevře soud prvního stupně. V původním řízení podle ÚS porušil princip, že trestní právo lze použít vždy až jako krajní řešení, když nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

Žena, které se zastal ÚS, na webu firmy.cz zveřejnila recenzi na služby advokáta, se kterým ukončila spolupráci. „Naprosto neseriózní jednání. Otřesná zkušenost. Spojil se s protistranou a chtěl stáhnout mou soudní žalobu. Musela jsem okamžitě vypovědět svou plnou moc. Podala jsem na něj žalobu k soudu ohledně vrácení zálohy,“ stálo v recenzi, podle které advokát neprovedl jediný právní úkon.

Podle okresního soudu není pravda, že advokát neprovedl žádný právní úkon, ani že se spojil s protistranou. Soud proto ženě vyměřil za pomluvu a křivé obvinění 2,5 roku vězení s odkladem na tři roky.

ÚS dospěl k závěru, že skutek není trestným činem. V podobných situacích mají mít přednost prostředky soukromého práva. Trestní stíhání pro pomluvu přichází v úvahu u nejzávažnějších zásahů do cti a dobré pověsti jednotlivce, které „zřetelně přesahují míru obvyklých lží a nepravd, jež o sobě lidé šíří v běžném životě“.

O nedostatečnosti prostředků soukromého práva lze podle ÚS uvažovat zejména v případě zásahů do nejintimnější osobní sféry jednotlivce. Žena sice skutečně zveřejnila o advokátovi nepravdy, které jej mohly poškodit v očích jiných lidí, šlo však o informace z profesní oblasti, a nikoli o výrazně dehonestující nebo zraňující osobní či intimní informace.

„V projednávaném případě se nepodávají žádné okolnosti svědčící o tom, že by se sporné jednání stěžovatelky vymklo mezím, v nichž působí občanské právo,“ napsali soudci v nálezu. Advokát mohl uplatnit odpovídající soukromoprávní nároky, zejména takzvaný odstraňovací či zápůrčí nárok, případně i nárok na náhradu nemajetkové či majetkové újmy.

(čtk)


Senátoři požádají Ústavní soud, aby zrušil snížení odměn zastupitelům zvoleným do parlamentu

14.11.2019 - ceska-justice.cz (Politika)

Senátoři u Ústavního soudu napadnou zákon, který od ledna 2020 snižuje odměny obecním a krajským zastupitelům, kteří svou práci pro obec nebo kraj vykonávají na plný úvazek a jsou současně poslanci nebo senátory. Pod podání Ústavnímu soudu se k dnešku podepsalo už třicet senátorů. Snížení odměny o více než polovinu prosadila skupina poslanců za ANO, ČSSD a Piráty v čele s poslankyní a karlovarskou hejtmankou Janou Mračkovou Vildumetzovou.

„Tento zákon je v příkrém rozporu s principem legitimního očekávání, protože dopadá do právě probíhajících volebních období,“ zdůvodnil senátor Vladislav Vilímec (ODS), proč mezi ostatními senátory sbírá podporu pro jeho zrušení. Podle zjištění České justice není podání Ústavnímu soudu dosud hotové. Pracuje na něm tým advokátů okolo Mojmíra Přívary z advokátní kanceláře JP Legal. „Podpisovou listinu už podepsalo třicet senátorů z většiny senátorských klubů. Na Ústavní soud se chceme obrátit ještě v listopadu. Věříme, že Ústavní soud, s ohledem na dopady do právě probíhajících volebních období, shledá vážné důvody zabývat se naším návrhem co nejdříve,“ upřesnil Vilímec. Podle informací České justice by se tak mohlo stát možná už v příštím týdnu.

Vůdčí ideou zákona je, aby zastupitel trvale uvolněný pro svou práci pro obec nebo kraj, nepobíral od obce ani kraje plnou odměnu, pokud je současně poslancem nebo senátorem. Totéž platí, je-li členem vlády.

Zákon navrhlo devět poslanců za hnutí ANO v čele s poslankyní a karlovarskou hejtmankou Janou Mračkovou Vildumetzovou (ANO). Ta však kvůli svému těhotenství koncem roku v hejtmanské funkci skončí. K nim se přidali sociální demokrat Antonín Staněk a Pirát Jakub Michálek. Sněmovna zákon prosadila i přes nesouhlas Senátu, když v září přehlasovala jeho květnové veto. Snížení odměn odůvodnili poslanci potřebou úspor v obecních a krajských rozpočtech. Opatření podle nich zabrání i přílišné kumulaci funkcí, pokud k ní na obecní nebo krajské úrovni dochází právě kvůli odměnám.

Podle senátora Vilímce však zákon zasahuje do fungování samosprávy. „Článek 8 Ústavy zaručuje územním samosprávným celkům právo na samosprávu,“ namítá Vilímec. Podle senátora jde o bezprecedentní zásah do systému odměňování uvolněných zastupitelů (uvolněných ze svých zaměstnání pro výkon funkcí v zastupitelstvech obcí a krajů na plný úvazek – pozn. red.). Pokud zákony poslancům i senátorům umožňují zastávat v obcích i krajích volené funkce, nelze jim v tom podle Vilímce bránit snížením odměny, kterou za to od obcí či krajů pobírají. „Snížení odměny vybraným uvolněným členům zastupitelstev není navíc doprovázeno ani žádnou změnou v jejich odpovědnosti,“ upozorňuje Vilímec. Ke snížení odměn dojde od počátku roku 2020 bez jakýchkoli přechodných ustanovení.

Senátoři, kteří se chystají tento zákon napadnout u Ústavního soudu, ho považují za nepřijatelný zásah státu do územní samosprávy, bez ohledu kolika osob se týká. Argumentují Listinou základních práv a svobod, podle níž mají zaměstnanci právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky. Toto pravidlo se podle senátorů vztahuje i na uvolněné obecní a krajské zastupitele.

Podle odborníka na správní právo, advokáta Stanislava Kadečky, je v tuto chvíli obtížné úspěch senátorů u Ústavního soudu jakkoli odhadovat. Text jejich podání totiž ještě není znám. „Žádná prejudikatura aplikovatelná na tento případ, pokud vím, neexistuje. Hodně proto bude záležet na samotné argumentaci senátorů, na tom, jak své podání Ústavnímu soudu odůvodní,“ uvedl pro Českou justici Kadečka. Námitce porušení principu legitimního očekávání však Kadečka dává šanci. „To je velmi křehký pojem. Mezi státem a územní samosprávou existuje konsensus, že státní moc do územní samosprávy prostřednictvím zákonů nezasahuje, a pokud ano, jde vždy o přiměřenost, s jakou tak činí. A odhaduji, že právě o ni tu půjde,“ rozvinul Kadečka svou úvahu.

Podle něj by měly mít obce i kraje právo samy rozhodovat, jak vysoké odměny svým funkcionářům zaplatí. „Základem samosprávy je i ekonomická autonomie. Aby stát v polovině volebního období řekl, že obce nebo kraje mohou svým vybraným funkcionářům nadále platit jen 0,4 jejich původní odměny, to mi přijde absurdní,“ řekl Kadečka.

Členy obecních i krajských zastupitelstev stejně jako poslance i senátory podle něj zvolili jejich voliči, kteří by je přece, pokud by nechtěli, aby jejich zástupci zastávali více funkcí současně, nevolili. „Zvolili je právě proto, že k nim mají důvěru a že chtějí, aby jejich zájmy reprezentovali jak na obci nebo kraji, tak na celostátní úrovni,“ uzavřel Kadečka. Zcela jinou situací by podle něj bylo, kdyby kandidáti svým voličům před volbami slíbili, že se v případě zvolení do jiné funkce vzdají té současné, a po volbách to nesplnili.

Zákon snižující odměny uvolněným členům obecních a krajských zastupitelstev, včetně zastupitelstva hlavního města Prahy, byl ve Sbírce zákonů vyhlášen 18. října pod č. 263/2019. Účinnosti nabude 1. ledna 2020. Od toho dne se o více než polovinu (konkrétně o 0,6 – pozn. red.) sníží odměna členům obecních a krajských zastupitelstev, kteří pro obce nebo kraje pracují na plný úvazek a současně zasedají v parlamentu. Poslanecký nebo senátorský plat i všechny související náhrady jim zákon ponechá v plné výši. Snížení odměn dopadne i na ty uvolněné zastupitele, co jsou členy vlády.

Tomáš Nahodil


Šámal: Opakované udílení podmíněných trestů je vážnou chybou

14.11.2019 - ceska-justice.cz (Justice)

Přestože důvěra v tuzemskou justici v posledních letech roste, mají justiční i další státní orgány v této oblasti stále co dohánět. Nejde přitom jen o objektivní fungování státních zastupitelství a soudů, ale do značné míry především o schopnost prezentovat veřejnosti své úspěchy a otevřeně přiznávat pochybení. Při středečním společném vystoupení šéfové Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství věnovali velkou pozornost rovněž využívání alternativních trestů. Také zde ukazují statistiky pozitivní trend, současně se však objevují některé varovné signály, například prudký pokles úspěšných žádostí o podmínečné propuštění z vězení či kontraproduktivní nadužívání podmínečných trestů odnětí svobody.

V unijním žebříčku důvěry občanů v justici vlastní země je Česká republika zhruba v polovině, od roku 2016 přitom důvěra postupně roste a v současnosti je kolem padesáti procent, konstatoval hned v úvodu předseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Šámal. Přesto je podle něj třeba se na tuto věc ještě více zaměřit, zejména na poskytování konkrétních a přitom srozumitelných informací veřejnosti.

Ta totiž činnost justice vnímá často jen na základě některých mediálně známých caus, které jsou ovšem obvykle zřetelným excesem z hlediska verdiktu či délky soudního řízení. Přesto lidé tyto případy zobecňují a vnímají je jako běžný stav či dokonce normu. To pak může mít i negativní ekonomický dopad – například u podnikatelů je podle průzkumů důvěra v justici poněkud nižší než je celospolečenský průměr, což může negativně ovlivnit zájem investorů.

Pavel Šámal k nadužívání podmínečných trestů.

document.createElement('audio'); https://www.ceska-justice.cz/wp-content/uploads/2019/11/samal-k-naduzivani-podminecnych-trestu.mp3 Justice se proto musí podle ředitele kanceláře předsedy Nejvyššího soudu Aleše Pavla veřejnosti ještě více otevřít, jak je tomu v některých zejména západoevropských zemích – tento proces přitom musí být zejména pro mladou generaci dostatečně atraktivní a současně srozumitelný. Vedle různých exkurzí, dnů otevřených dveří a podobných jednorázových prezentačních aktivit je třeba nabídnout širokou interaktivní škálu on-line informací na webových stránkách jednotlivých soudů či ministerstva, které více přiblíží soudní agendu a principy fungování justice.

Speciální nabídka by pak měla směřovat například k cizincům působícím v České republice či občanům s určitým mentálním hendikepem, pro něž například v Německu připravují speciální informační brožurky se „zjednodušenou němčinou“. Snadno dostupné by taky měly být formulářové vzory a základní typová řízení například pro rozvod, spotřebitelské spory či podobné běžné agendy.

Peněžité tresty v letech 2013–2018 v korunách.

K vyšší transparentnosti justice by podle profesora Šámala přispělo zejména zveřejňování všech soudních rozhodnutí on-line. „Svět se dnes z velké části odehrává na internetu, i justice se tomu musí přizpůsobit.“ Zatímco nejvyšší justiční orgány už tak činí několik let a o jejich rozhodnutí je poměrně velký zájem, u soudů nižších stupňů se zřejmě situace v dohledné době nezmění. Jedním z hlavních důvodů je povinnost anonymizovat veškeré osobní a jiné citlivé údaje, na což soudům nižších stupňů chybí potřebný personál. Ministerstvo spravedlnosti přitom nemá dostatek financí a prioritně musí řešit jiné věci (pro zajímavost – ČR vynakládá na justici zhruba 0.3 % HDP, v řadě jiných zemí jen to až 1 %), jako vhodnou cestu vidí Šámal získání vhodného softwaru, který by většinu citlivých údajů eliminoval automaticky.

Pavel Šámal k obrazu justice

https://www.ceska-justice.cz/wp-content/uploads/2019/11/samal-k-naduzivani-podminecnych-trestu.mp3

Justice je službou veřejnosti

Důvěru veřejnosti považuje za prioritní také nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, už proto, že justice je službou veřejnosti placenou z daní občanů. Lidé tedy mají právo na to, aby justice odváděla práci nejen kvalitní, ale také srozumitelnou. Dobrou pověst samozřejmě velmi kazí některé causy samotných představitelů justice, které jsou pak předmětem kárných řízení či dokonce trestního stíhání, to prý ale současně ukazuje fungování samočistícího procesu.

Důležitá je také otázka délky soudního řízení, ta ale u nás není zdaleka tak tristní, jak veřejnost soudí právě na základě některých výjimečných případů. Naopak v trestní oblasti je podle Zemana i Šámala ve srovnání se zahraničím skutečně velmi rychlá (Aleš Pavel doplnil, že v občanskoprávních věcech jsme dokonce na 7. místě v rámci EU) a tlak na další zkracování lhůt by už mohl být na úkor kvality trestního procesu. Nejvyšší státní zástupce Zeman v této souvislosti připomněl část jednoho z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva: „Spravedlnost opožděná je spravedlnost odepřená, ale spravedlnost uspěchaná, je spravedlnost pohřbená.“

Pavel Šámal k podmínečnému propouštění.

https://www.ceska-justice.cz/wp-content/uploads/2019/11/samal-podminecne-propusteni-z-vezeni-by-spolecnost-nemela-vnimat-negativne.mp3 Dalším tématem společné prezentace NS a NSZ bylo využívání alternativních trestů. Ty jsou velmi důležité vzhledem k faktu, že Česká republika má dlouhodobě stále velmi nadprůměrný počet lidí ve výkonu trestu. Špatně jsme na tom nejen ve srovnání se západní Evropou, ale v posledních letech – byť se situace poněkud zlepšila – nás začínají předbíhat i některé východoevropské země, upozornil profesor Šámal.

Nejvyšší soud se na základě informací od soudů nižších stupňů snaží analyzovat příčiny přetrvávající konzervativnosti a motivovat soudce především prostřednictvím pravidelných vzdělávacích seminářů k jednotlivým typům alternativních trestů. Semináře se už osvědčily například u trestů peněžitých, kde se ve spolupráci s NSZ podařilo během několika let zvýšit jejich podíl ze zhruba 4-5 % na více než 18 %. Další semináře byly či budou věnovány odklonům, domácímu vězení (aktuálně vykonává tento trest podle údajů Probační a mediační služby 158 odsouzených, od 21. září 2018, kdy začal tento trest u nás fungovat, jej absolvovalo celkem 304 osob) nebo podmínečnému propuštění. Právě u něj přitom statistiky ukázaly nečekaný vývoj – zatímco před zhruba pěti léty uspělo se žádostí o podmínečné propuštění v průměru 60 % vězňů, v současnosti je to pouze 40 %, upřesnil předseda NS ČR Pavel Šámal: „Právní úprava se přitom nijak nezpřísnila, spíše je nyní podmínečné propuštění jednodušší. Je to tedy nečekaný trend, snažíme se zjistit jeho příčiny, proto jsme si vyžádali zprávy od krajských soudů a čekáme taky na výsledky seminářů připravovaných na začátek příštího roku. Samozřejmě tyto případy jsou vždy do značné míry individuální a nelze věc paušalizovat, přesto si myslím, že tak prudký pokles je odrazem nějakého vývoje, který není dobrý a nad nímž bychom se měli zamyslet.“

Státní zástupci se podle jejich šéfa Pavla Zemana rovněž snaží využívat alternativní tresty vždy, kdy je to vhodné, dokonce je často navrhují už v samotné obžalobě. Dávají tedy soudu určité vodítko, jak by mohlo být řízení vedeno, a tím postup soudu usnadňují a zefektivňují. Naopak určitou mezeru vidí Zeman v nedostatečném ukládání krátkodobých trestů, u řady odsouzených dochází ke kumulaci trestů podmíněných, které pak při finálním proměnění na nepodmíněný dávají poměrně dlouhou dobu pobytu za mřížemi (nezřídka 8-10 let). Stejného názoru je i Pavel Šámal: „Říká se, že nepodmíněný trest je ultima ratio – poslední řešení. Mám ovšem pocit, že v posledních letech se z něj stalo až to nejnejnejposlednější řešení. Jestliže někdo páchá trestnou činnost opakovaně, není možné ukládat šestkrát, sedmkrát stále alternativní trest. Už vůbec by nemělo docházet k opakovaným podmíněným trestům, což dnes vídáme například u deliktů řidičů. Opakovaně uložit podmínku by měl být postup naprosto ojedinělý, zejména pokud k dalšímu prohřešku dojde ještě ve zkušební době. Tam lze zvolit jako další varování například peněžitý trest nebo zákaz činnosti. Ale – to zdůrazňuji – opakované podmíněné tresty, pokud hned ten první nebyl dostatečným varováním, by měly být naprosto výjimečné.“

Ivan Holas


Jak řešit pomluvu, touhle otázkou se zabýval Ústavní soud

14.11.2019 - ČRo Radiožurnál (18:10 Ozvěny dne - publicistika)

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Jak řešit pomluvu. Právě touhle otázkou se zabýval Ústavní soud. Obrátila se na něj žena, která byla za pomluvu a křivé obvinění advokáta s jeho službami nebyla spokojená. Odsouzena k podmíněnému trestu dvou a půl roku vězení. Kritickou a částečně nepravdivou recenze služeb advokáta zveřejnila na webu. Ústavní soud ale dospěl k závěru, že takový skutek není trestným činem, jak vysvětluje ústavní soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.

Kateřina ŠIMÁČKOVÁ, soudkyně, Ústavní soud
--------------------
Podstatu toho našeho rozhodnutí skutečně lze vnímat ten závěr, že jako trestný čin pomluvy lze trestat jen ty nejzávažnější zásahy do osobnostních práv, které nejsou reparatovatelné, tedy napravitelné prostředky soukromého práva.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme teď ve spojení s advokátem a vysokoškolským pedagogem Františkem Vyskočilem, dobrý den.

František VYSKOČIL, advokát a vysokoškolský pedagog
--------------------
Dobrý večer.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Když ještě řeknu, že Ústavní soud doplnil, že trestní stíhání pro pomluvu přichází v úvahu, když to jednání zřetelně přesahuje míru obvyklých lyží a neprav, jež osobně lidé šíří v běžném životě. Jak se dá změřit, kdy jde o běžné lhaní a kdy už je obvyklá míra lhaní překročená, kdo to rozhodne?

František VYSKOČIL, advokát a vysokoškolský pedagog
--------------------
To je poměrně těžké, ale já bych se možná, vysvětlil slovo Ústavního soudu trošku jinak. Možná začnu od konce. Měl by rozhodnout soud. To je jediný orgán, který je k tomu povolán. A druhá věc je spíš ten cíl té případné pomluvy nebo toho, té zlovolné lži a tam se domnívám, že Ústavní soud správně dovodil, že pokud ten útok směřuje na soukromí, na intimitu, čili na ty nejpodstatnější osobnostní práva každé fyzické osoby a jedná se o úmysl s tím záměrem, co nejvíce ublížit tak potom je na místě takovéto jednání posuzovat jako pomluvu. V tomto zmíněném případě ta kasovní směřovala vůči advokátovi, aby jsme oba 2 kolegové hold musíme na to být v našem životě připraveni, že se s takovými nespokojenými výroky setkáme. Proto mého pohledu tento výrok nedosahuje takové intenzity, aby to bylo možné považovat za trestný čin.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, jak si tedy ty nejzávažnější zásahy do osobnostních práv představit?

František VYSKOČIL, advokát a vysokoškolský pedagog
--------------------
Já možná jako nejlepší příklad dám trestní kauzu, která probíhala před několika lety, kde jeden bulvárních plátek napsal o známé herecké umělecké dvojici, že ona umělkyně propadla alkoholu a že její manžel týrá bije jí. Později se prokázalo, že celá ta zpráva byla úplně krystalicky vycucaná z prstu a, že se ta redaktorka skutečně podívala z okna a řekla, co by ošklivého tady od té dvojici mohla napsat a takto to zveřejnila. V tomto případě je to skutečně zlovolné, je to stoprocentně vylhané, a právě pod chvílí na tu nejintimnější sféru lidského života, čili na rodinné vztahy, na manželské vztahy a tak dále. To jsou podle mě přesně jako ty úkony, které by měly být posuzovány jako trestný čin pomluvy, avšak jako nějaké zásahy do profesních ty tam se domnívám, že ta intenzita není až tak zásadní, hold s tím musíme počítat.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
A vnesl tedy Ústavní soud podle vás větší jasno do kvalifikace tohoto trestného činu, tedy do kvalifikace trestného činu pomluv?

František VYSKOČIL, advokát a vysokoškolský pedagog
--------------------
Já pevně věřím, že ano, protože zcela s Ústavním soudem souhlasím v tom, že jako trestný čin by měla být pomluva posuzována v těch nejkrajnějších případech. To prostě není prostředek k tomu, aby to, dalo by se říct, každodenní způsob reparace nějakého do zásahu osobnostních práv. Občanský zákoník nám dává poměrně bohatý rejstřík jako tu újmu v osobnostních právech odčinit a tam by právě primárně bychom se měli tu ochranu hledat.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
A měla by tedy dál pomluva zůstat trestným činem, jaký je váš názor?

František VYSKOČIL, advokát a vysokoškolský pedagog
--------------------
No před časem se kolem toho rozpoutala poměrně intenzivní diskuse zejména na /nesrozumitelné/ parlamentu, jestli to tam má zůstat, nebo jestli se to má řešit pouze prostředky soukromého práva. Já se domnívám, že by právě pro případ těch nejintenzivnějších zásahů ta pomluva v trestním zákoníku měla zůstat, ale mělo by se s ní skutečně hodně hodně šetřit.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Říká advokát a vysokoškolský pedagog František Vyskočil. Děkuji za váš čas. Hezký večer, na slyšenou.

František VYSKOČIL, advokát a vysokoškolský pedagog
--------------------
Také děkuju, na shledanou.


Změna volebního zákona v návrhu KDU-ČSL

14.11.2019 - ČRo Radiožurnál (17:06 Dvacítka Radiožurnálu)

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Dnešním hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je předseda KDU-ČSL Marek Výborný. Dobrý den, vítejte v našem studiu.

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Děkuju za pozvání, dobrý večer.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Pane předsedo, vy jste včera předložili návrh na změnu volebního zákona, kdyby ta změna platila už v minulých volbách, kolik poslaneckých mandátů byste teď ve sněmovně měli?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
My v tuto chvíli máme poslaneckých mandátů 10. Podle toho upraveného, spravedlivého poměrného systému bychom jich měli 12.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Jak by na tom byly ostatní strany, kdo by nejvíc vydělal?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Tak vzhledem k tomu, že ten náš návrh vlastně směřuje, a já bych chtěl tedy zdůraznit, že nám vlastně nejde o nás, o politické strany. Nám na prvním místě jde o občana, o voliče, protože i ústava v článku, jestli se nepletu, 18 ústavy jasně garantuje, že volební právo u nás je všeobecné, tajné, přímé a že je rovné. A my vnímáme, že tady ta rovnost vlastně je trochu popírána tím poněkud deformovaným poměrným systémem. Rád bych připomněl, že tedy ta deformace má nějaké své historické kořeny, protože je to vlastně dědictví doby opoziční smlouvy Miloše Zemana a Václava Klause, kdy tehdy se pokusili vlastně úplně vyšachovat malé politické strany. Část těch úprav volebního zákona z roku 2000 zrušil potom o rok později Ústavní soud na návrh tehdejšího prezidenta Václava Havla. Nicméně ten deformovaný systém vlastně toho přepočtu podle té Dontovy metody zůstal zachován a fakticky znamená větší bonus pro vítěze a tím se dostávám k té k vaší otázce, protože výrazným způsobem na tom vydělává zásadní vítěz voleb. Pokud by všechny strany dopadly přimět přibližně stejně, tak vlastně ten systém udrží tu spravedlnost, ale v okamžiku, kdy je tady jakýsi super vítěz, pokud tak můžeme označit dnes hnutí ANO v dnešní sněmovně, tak samozřejmě tam je ten bonus, tam nejenom se objevuje ten většinový prvek v tom poměrném systému, který tam podle nás nemá co dělat, a díky tomu hnutí ANO má dneska cirka o 15 poslanců víc, než by mělo podle čistého poměrného systému.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
To znamená, v tom vašem modelu by hnutí ANO mělo přibližně o 15 mandátů méně?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Přibližně o 15 mandátů méně, ale já se vrátím k tomu voličovi, protože dneska ve sněmovně je to tak, že já jako poslanec KDU-ČSL reprezentuji cirka 29 000 voličů, poslanec hnutí ANO reprezentuje cirka 19 000 voličů, kdežto poslanec té nejmenší politické strany, to je hnutí STAN, tak reprezentuje skoro 44 000 voličů. Vemte si 19 000 na straně jedné u vítěze a u toho nejmenšího 44 000.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Dobře, a na druhé straně jsou tady voliči, kteří nemají v parlamentu nikoho, žádného svého reprezentanta, protože jejich politická stran dostala méně než 5 % hlasů.

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Tak ano, to by mohlo být k debatě, jestli tady má být ta hranice. Existují státy na světě, kde nic tak není. Na druhou stranu pro vůbec funkčnost sněmovny si myslím, že ta hranice pěti procenty je správná, přiměřená. My ji taky nechceme rušit a ty hlasy, které zůstanou pod těmi pěti procenty, tak by byly opět ve druhé skrutiniu poměrným systémem rozděleny mezi ty strany, které uspěly, to znamená, překročily pětiprocentní hranici, a zároveň bychom tady umožnili v tom druhém skrutiniu dostat mandáty menších politických subjektů i do menších volebních krajů, protože samozřejmě to je taky 1 z problémů.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Pojďme možná detailněji k tomu vašemu návrhu, když se podíváme na tu současnou úpravu, tak tam jsou vlastně 2 nebo i s tou volební klauzulí 3 momenty, které mohou zvýhodnit nebo zvýhodňují tu stranu, která získá výrazně víc hlasů. Tím prvním momentem je ten takzvaný Dontův přepočet, který automaticky tedy tu stranu s největším počtem hlasů, pokud má výrazně víc než ostatní, zvýhodňuje. Za druhé potom jde o to, že ty výsledky se počítají zvlášť pro každý kraj. Ono to v praxi znamená, že třeba v malých krajích typu Karlovarského nebo Libereckého reálně strana musí dostat minimálně skoro 10 % hlasů, aby vůbec měla 1 mandát, někdy i víc. Co vy z toho chcete změnit, vy chcete změnit oboje?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Ne, my zachováváme rozdělení současných krajů, má to svoji logiku, ale to znamená, že třeba v Karlovarském kraji dneska je 5 poslanců celkem, kdežto ve Středočeském kraji jich je 26. Samozřejmě ten rozdíl tady je značný, ale my díky tomu, že část mandátů bude rozdělována ve druhém skrutiniu prostřednictvím takového, řekněme, největší dělitele, ale to jsou detaily, které stejně posluchač úplně nebude schopen teďka identifikovat.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Vy byste to vykompenzovali, to znamená díky tomu z Karlových Varů by těch poslanců bylo víc než 5?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Ne, tím druhým skrutiniem bychom byli schopni dostat mandát i malého politického subjektu do malého kraje, pokud by tam byl ten nejvyšší velitel, čili částečně, já neříkám, že to je absolutní řešení v tomto smyslu, ale částečně bychom pomohli i tomu, že volit malou nebo menší politickou stranu s výsledkem do 10 % v malém kraji neznamená automaticky propadlý hlas.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
To znamená, že kraje byste neměnil? \

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Neměli.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Byť třeba pro podle propočtů datových novinářů Českého rozhlasu právě z toho jsou ty největší disproporce, když to kolegové před dvěma lety, ty výsledky posledních voleb, přepočítali, a počítali to tak, že by celá republika byla jedním krajem, tak by se v podstatě dostali na ta čísla, o kterých jste mluvil vy, hnutí ANO by mělo o 14 mandátů méně, vy byste měli o ty 2 mandáty více. Není tohle to možná srozumitelnější cesta?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Možná, že na první pohled je, pane redaktore, srozumitelnější. Na druhou stranu pro nás a pro mě osobně je důležitý taky kontakt s voliči. My přece nekandidujeme proto, abychom byli 4 roky zavření sněmovně, ale pro mě je důležité jezdit za voliči svého volebního kraje a já si úplně nedovedu představit, že bych vlastně reprezentoval voliče Ostravy i z Chebu zároveň, čili zachování těch volebních krajů právě i proto, aby politika nebyla ještě více, než bohužel dneska možná někdy je, odtržena od reálného života, od reálného voliče a občana, tak proto si myslím, že je důležité ty volební kraje podržet.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
To znamená, že tím, co chcete měnit, je ta Dontova metoda přepočtu, když se podíváme do světa, tak Dontovu metodu mají třeba v Rakousku, v Belgii, Nizozemsku, ve Slovinsku, ve Finsku nebo ve Švýcarsku. Máte pocit, že všude tam porušují ústavní princip rovnosti hlasů?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Ne, tak to jsme to neporovnávali ani, vždycky záleží také na tom, jakým způsobem ten Dont je do toho volebního systému zakomponován, jak vypadají ty volební kraje. My vycházíme z té reality České republiky, kde skutečně tak, jak je upravený Dont, podotýkám, protože ona to není čistá Dontova metoda u nás v České republice, ten upravený Dont z toho roku 2000, z doby opoziční smlouvy, skutečně znamená vlastně zanášení většinových prvků do toho poměrného systému volby do Poslanecké sněmovny a popravdě řečeno, je to v rozporu s tou ústavou, protože tam se hovoří o tom, že většinovým systém se volí do Senátu, je to tak správně, odpovídá tomu i charakter Senátu, a poměrným systémem se má volit do Poslanecké sněmovny.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Pane předsedo, vy jste teď poněkolikáté řekl, že ten současný přepočet hlasů na mandáty je protiústavní. To máte nějaké posudky ústavních právníků na to?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Já nevím, jestli jsem řekl přímo, že je protiústavní, ale minimálně jsem zmiňoval, že je v rozporu s tím, co je řečeno v ústavě.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Tak pokud je v rozporu s tím, co je v ústavě, není protiústavní?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
To nemusí nutně takhle znamenat. To by samozřejmě bylo na posouzení Ústavního soudu a i to bych tady chtěl zdůraznit, že my tady navrhujeme řešení legislativní, tady na půdě Poslanecké sněmovny, je potřeba také připomenout, že už od 13. prosince roku 2017, čili za měsíc to budou 2 roky, co v Brně u Ústavního soudu leží ústavní stížnost se ze Senátu, kolegové i moji kolegové z našeho senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislých tehdy podepsali společnou ústavní stížnost, která se věnuje právě tomuto momentu, kdy do toho poměrného systému jsou vnášeny ty většinové prvky, a zároveň se také dotýká druhé části, kterou i my v té novele máme, a to je to načítací kvórum pro koalice, bohužel Ústavní soud nerozhodl a netušíme, kdy se tak stane. My jsme se tedy rozhodli, to říct /nesrozumitelné/ legislativně.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Já se omlouvám, já se za chvíli k té hranici pro koalice dostanu, ale ještě k té Dontově metodě a Ústavnímu soudu. On Ústavní soud se tím už v minulosti několikrát zabýval, například po volbách v roce 2006 si stěžovala skupina senátorů, stěžoval si i jeden z kandidátů Strany zelených a Ústavní soud těm stížnostem nevyhověl, mimo jiné i proto, a teď budu citovat z nálezu Ústavního soudu: Cílem voleb není pouze vyjádření politické vůle jednotlivých voličů a pořízení zrcadlového obrazu názorových proudů, nýbrž především utvoření funkčního a akce schopného parlamentního systému. Ústavní soud tím mířil k tomu, že by mělo být možné po volbách udělat silnou vládu, silnou koalici, co říkáte tomuhle argumentu?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
To byl vlastně argument, hlavní argument Václava Klause a Miloše Zemana v roce 2000.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
A není na tom něco?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
No, tak, když se podíváte na parlamenty, na Poslaneckou sněmovnu v několika posledních volebních obdobích, tak já ten pocit úplně nemám. Dneska tady máme menšinovou vládu a máme tady 9 poslaneckých klubů, čili ten hlavní argument...

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Já se omlouvám, já vás přeruším, protože když se, neznám přesně ty vaše přepočty, ale když vezmu to, k čemu dospěli před dvěma lety kolegové, datoví novináři Českého rozhlasu, přepočítali ty mandáty tak, aby to víc odpovídalo, tak kdyby celá republika byla jedním volebním krajem, tak hnutí ANO přijde o 14 mandátů, a když jsem to sčítal, jak jsem to sčítal, tak v podstatě žádná koalice, ani ta stávající, ani ta menšinová vláda, ale ani opoziční z opozičních stran, většina z toho sestavit nešla, počítali jste to i tímhle směrem? Vám to vychází?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Samozřejmě, že počítali. Víte, co by, kdyby v politice neplatí, to tady nemůžeme spolu hrát, protože vždycky to je o jednání těch politiků, těch subjektů po volbách. Já chci ale zmínit, že vlastně ten zásadní argument, proč zavést tu upravenou Dontovu metodu, že se to zjednoduší ve sněmovně, že se vyloučí malé strany a že bude jednodušší sestavovat většinové koalice, tak když se podíváte na tu historii posledních 18 let od roku 2001, tak to prostě neplatí.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Ony se nevyloučily, je jich tam pořád 9.

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Přesně tak, je jich 9, předtím jich bylo 5, 8, nikdy to vlastně to zjednodušení nepřineslo.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Dobře, ale to, co vy navrhujete, nepřinese to ještě větší rozdělení?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Já si to nemyslím a my skutečně nesměřujeme ku prospěchu nás, politiků, ale směřujeme ku prospěchu těch občanů, protože občan by měl mít to vědomí, že jeho hlas má stejnou váhu a že má stejnou váhu v případě, že volí ten nebo onen politický subjekt nebo politickou stranu.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Když se vrátíme k tomu přepočtu tak, jak jsme o tom mluvili na začátku, to znamená hnutí ANO by přišlo o nějakých 14, 15 mandátů, naopak posílily by ty strany, které byly kolem pěti procent, není už tohle to argumentem, že to nemáte šanci ve sněmovně prosadit, že zkrátka ta většina ve sněmovně se proto nenajde?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Tak kdybych chtěl být jízlivý, tak kromě hnutí ANO se to dneska dotýká téměř všech, a podíval se na volební průzkumy, tak se to dotýká vlastně všech politických stran kromě hnutí ANO, to je pravda, nicméně my samozřejmě vnímáme tu realitu a to, že hnutí ANO ten návrh už jednou v loňském roce, protože my jsme ho už formou pozměňovacích návrhů se pokusili před rokem prosadit, pravděpodobně nepodpoří, ale vyzvat ostatní politické strany k diskusi právě o tomto tématu považujeme za správné a nakonec musím říct, že i dnes jsem hovořil s předsedy dalších čtyř opozičních stran a ode všech jsem slyšel to, že jsou připraveni k té debatě, a od některých to, že ten návrh podporují.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Od koho, kdo podporuje?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Konkrétně mi to osobně říkal předseda hnutí STAN Vít Rakušan, ale my to předkládáme i proto, aby se ta debata skutečně otevřela a vedla. Považujeme to za důležité a smysluplné i pro, řekněme, kvalitu demokracie v České republice.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Mimochodem s tímto požadavkem už avizovalo i sdružení nebo spolek Milion chvilek pro demokracii, že přijde v sobotu na demonstraci na Letné, že to bude jeden z požadavků. Jednáte v tomto směru v souladu?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Tak podle toho, co zaznělo v pondělí na tiskové konferenci spolku Milion chvilek, tak asi v souladu jednáme, nicméně my ten návrh...

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
/nesrozumitelné/ jste to?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Ne, ne, ne v žádném případě.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
A to, že jste to představili ve středu byla náhoda, nebo to byla i reakce na to, že v pondělí o tom mluvili?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Ne, byla to naprostá náhoda. My i ten návrh jsme měli připravený a od kolegů jsem ho měl podepsaný v červnu, to znamená ještě před prázdninami, potom jsme ho ještě diskutovali s některými experty na ústavní právo, na volební právo a potom jsme ho směřovali k 17. listopadu. Mimo jiné i proto, že my si velmi vážíme těch 30 let svobody, a zároveň ale říkáme, že za těch 30 let se taky některé věci nepodařily, a možná teď je dobré to připomenout a pokusit se některé z nich napravit a řada těch věcí, s kterými se dnes potýkáme, má bohužel kořeny v tom nešťastném období na přelomu tisíciletí v době té opoziční smlouvy a jedna z nich je právě ten deformovaný volební systém, proto jsme s tím šli tento týden, a proto jsme to včera představili zde v Poslanecké sněmovně.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Vy navrhujete ještě to, aby se změnila volební klauzule pro koalice. V současné době koalice dvou stran musí získat minimálně 10 % hlasů, aby měla mandát, koalice tří stran dokonce 15 %. Vy chcete, aby pro všechny koalice to bylo 5 % tak, jak ta hranice platí pro jednotlivé strany nebo hnutí, v tomto směru máte podporu dalších stran?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Opět je to věc, o které povedeme debatu. V loňském roce, když jsme to pokoušeli se v rámci novely volebního zákona zde projednávané prosadit, tak částečnou podporu dalších politických stran jsme měli, nikoliv té vládní koalice, i když sociální demokraté o tom byli ochotni diskutovat. Ta věc se má tak, že my navrhneme německý model, protože u nás to kvórum načítací pro koalice, které dnes je 10, 15 a 20 %, tak je nejpřísnější v Evropě a ještě asi myslím ve dvou státech Evropské unie tomu je stejně, ale všude jinde buď není vůbec, anebo je nižší.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Jste připraveni případně k nějakému kompromisu?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
Určitě, určitě, samozřejmě, pokud by byl kompromis například 7 a 13 %, prostě snížení té poměrně drastické dnešní hranice, tak my jsme k němu připraveni, ale opět, nám tady nejde o nás samotné, není to tak, že bysme to předkládali čistě kvůli KDU-ČSL, ale jde nám o to...

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
A kvůli koalici STAN, TOP 09, KDU-ČS?

Marek VÝBORNÝ, předseda strany /KDU-ČSL/
--------------------
To by bylo liché nám podsouvat tento motiv. Nám jde o jediné. Politické strany a politici by měli mít maximální možnost ke vzájemné spolupráci a hledání konsensu, a to v době předvolebním i povolebním a toto je jeden z kroků, který to může podle našeho názoru tomu pomoci.


Ústavní soud o pomluvě

14.11.2019 - ČT 1 (12:00 Zprávy ve 12)

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ústavní soud vyhověl stížnosti ženy, která od soudů nižších instancí dostala podmíněný trest za pomluvu na internetu. Za údajně nepravdivou recenzi na ní podala trestní oznámení advokátní kancelář, která ji dřív v jiném sporu zastupovala. Podle verdiktu soudy nižších instancí neměly případ řešit v rámci trestního práva. Vyhlášení verdiktu sledovala Andrea Čandová. Andreo, jakým způsobem tedy měly podle Ústavního soudu obě strany ten spor řešit.

Andrea ČANDOVÁ, redaktorka
--------------------
Pěkné poledne. Trestní právo by se podle Ústavního soudu mělo používat pouze v krajním případě, že ostatní nápravné prostředky, v případě pomluvy, a to tedy nejen na internetu selžou. Nutno dodat, že Ústavní soud tím nikterak nerozporuje tu pomluvu jako takovou. Jen to tedy není trestný čin. Spíše tedy říká, že celý tento spor se měl řešit skrze soukromé právo. Tedy, že advokátní kancelář měla po ženě například požadovat omluvu, anebo peněžitou náhradu. Jde přitom o komentář z ledna 2015. Napsala ho žena na portál, recenzní portál k právě jmenované advokátní kanceláři, a já cituji, advokát se spojil s protistranou a neprovedl jediný právní úkon a sebral peníze. Za tento komentář žena dostala podmíněný trest. Ten tedy dnes ale rozsudkem Ústavního soudu byl zrušen, s tím teda i rozsudky všech soudů nižších instancí.


Ústavní soud vyhověl stížnosti ženy, která dostala podmíněný trest za pomluvu na internetu

14.11.2019 - ČT 1 (18:00 Události v regionech - Brno)

Jakub VÁCHA, moderátor
--------------------
Ústavní soud vyhověl stížnosti ženy, která dostala podmíněný trest za pomluvu na internetu. Za údajně nepravdivou recenzi na něj podala trestní oznámení advokátní kancelář, která ji dříve v jiném sporu zastupovala. Podle verdiktu soudy nižších instancí neměly případ řešit v rámci trestního práva.

Kateřina ŠIMÁČKOVÁ, soudkyně zpravodajka, Ústavní soud
--------------------
Adekvátním prostředkem obrany té poškozené advokátní firmy je, jak tedy možnost vystoupit na tom portále a sdělit svoje vlastní stanovisko, ale zejména použít soukromoprávní civilní prostředky, to znamená zažalovat osobu v civilním řízení.

redaktorka
--------------------
Dnešní nález Ústavního soudu ani zdaleka, neznamená to, že by bylo možné psát na internetu jakékoliv komentáře bez rizika postihu. Naopak soudci Ústavního soudu nezmínili to, že pokud by advokátní kancelář od začátku po ženě požadovala rovnou omluvu nebo peněžitou náhradu, mohla být úspěšnější.


Ústavní soud o pomluvě

14.11.2019 - ČT 24 (13:00 Zprávy)

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ústavní soud vyhověl stížnosti ženy, která od soudů nižších instancí dostala podmíněný trest za pomluvu na internetu. Za údajně nepravdivou recenzi na ni podala trestní oznámení Advokátní kancelář, která jí dřív zastupovala v jiném sporu. Podle verdiktu soudy nižších instancí neměly případ řešit v rámci trestního práva, ale soukromého. To znamená, že Advokátní kancelář měla žádat omluvu, anebo finanční odškodnění.


Jsme společnost padesáti odstínů šedi

15.11.2019 - Hospodářské noviny (Rozhovor)

Pro lidi pod třicet je listopad 1989 už jen historie a komunisté jsou pro ně jen falešný strašák, říká sociolog a ředitel agentury STEM Martin Buchtík. Upozorňuje ale, že část společnosti cítí, že příběh o tom, že každý může uspět, když se bude snažit, nefunguje.

* Jak naši společnost rozděluje pohled na vývoj po roce 1989?


Je to jedna ze zásadních štěpicích linií. Kdybychom ale měli brát společnost jako celek, většina se shodne na tom, že změna vedla k lepšímu. Lidé vnímají, že životní úroveň v dlouhodobém horizontu roste. Když dnešní čtyřicátníci srovnávají současnost se svým dětstvím, pozitivní hodnocení poměrně jednoznačně převažuje ve všech sociálních skupinách. Je tady ale skupina zhruba třiceti procent lidí, která vnímá vývoj po roce 1989 negativně. Jsou to lidé, kteří jsou naštvaní na celý systém. Mají pocit, a často oprávněný, že jim nedává stejné šance jako ostatním.

* Jak to negativní hodnocení vývoje vzniká?


Je spojeno se sociální situací a tím, jak sami vnímáme svoji vlastní situaci a jak o ní vyprávíme a přemýšlíme. Jen málo lidí, kteří jsou chudí, samo sobě nebo svým blízkým řekne, že si za to mohou sami. Častěji si myslí – a v mnoha případech to tak je –, že neuspěli proto, že jim společnost nedala šanci, že všechno bylo dopředu určeno tím, z jakého prostředí pochází. A viní z toho systém. Další skupinu tvoří „zklamaní“. Typický příběh jsou lidé, kteří byli v životě úspěšní, pak je ale nějaká vnější okolnost srazila a stát jim z jejich pohledu nepomohl. Typicky došlo k soudnímu sporu, který se táhl řadu let, zničil dotyčnému kariéru, nahlodal sebevědomí. Nedůvěra vzniká na základě individuální zkušenosti a následně se promítá do hodnocení celého vývoje společnosti. A pak jsou tu lidé, kteří jsou a priori uzavření. Nezajímají se o dění, nechodí volit, neparticipují na demokratickém procesu, mají pocit, že je to k ničemu. Nezajímá je to a současně to hodnotí negativně.

* Názor, že před rokem 1989 bylo líp, a touha po autoritativnějším způsobu vlády jsou silnější u starší generace. To je na první pohled paradoxní – tato generace marasmus socialismu zažila.


U generace, která už je v důchodovém věku, je to primárně dané růstem důrazu na sociální jistoty. Roli v tom ale také hraje nostalgie. Těžko oddělíte systém od doby, kdy jste byli mladí a zdraví a na kterou vám zbývají převážně pozitivní vzpomínky – to je přirozený psychologický jev. Je ale potřeba říci, že pokud lidé říkají, že za socialismu bylo líp, není důvodem většinou nějaká zásadní sympatie ke komunistickému režimu. Důvodem bývá hlavně znechucení z toho, jak nepřehledná byla 90. léta, a z toho, že sen o rychlém ekonomickém dostižení Německa se nenaplnil. Část společnosti cítí, že příběh o tom, že každý může uspět, když se bude snažit, nefunguje. Přidává se k tomu znechucení politikou. Symbolem bylo údolí marnosti v roce 2013, které skončilo policejním zásahem na Úřadu vlády. To je příběh, který kdybyste se pokoušel prodat v Hollywoodu, řeknou vám, že je přitažený za vlasy. Nyní se k tomu připojuje neustálé zesložiťování světa, kterému je stále těžší rozumět. Takže znechucení starší generace je mnohonásobné. A u části lidí se to přetavuje v negaci systému jako takového.

* Jak vnímají zlom v roce 1989 dnešní třicátníci?


Vnímají ho většinově jako historickou událost. Totalitní režim považují za uzavřenou kapitolu, která se nemůže v takovéto podobě nikdy vrátit. Je pro ně třeba naprosto nepředstavitelné, že by se znovu zavřely hranice. Takže když někdo mluví o hrozbě vyplývající z mocenského angažmá komunistů, je to pro mladou generaci jen falešný strašák. Mnohem realističtější jsou pro ně jiné varianty totality, například ztráta soukromí, čínský model sledování obyvatel a tak dále. Pokud někdo z mladých řekne, že za socialismu bylo líp, je to zpravidla jen deklarace nespokojenosti s dnešním vývojem.

* Takže připomínat si výročí pádu komunismu je z pohledu třicátníků a mladších vlastně zbytečné?


Jejich pocit je zhruba takový: „Chápeme, že to, co tady bylo před rokem 1989, bylo špatné. Chápeme, že si to generace našich rodičů připomíná. Chápeme, že v srpnu se v televizi ukazuje, že přijely ruské tanky, že v listopadu cinkají klíče. Ale to všechno patří lidem o generaci starším. Je to nakonec jejich svorník, ať si to připomínají, ať se s tím vypořádávají. Pro nás to ale už není téma.“ Třicátníci si uvědomují, že komunismus byl problém, ale už je pryč. Chtějí se věnovat tomu, co je tady a teď. Generační vnímání světa je také úplně jinde než v roce 1989. Třeba jednoznačný příklon na Západ, pocit že Amerika je něco, co nás spasí, ten je mladé generaci cizí.

* Shoda na prozápadním směřování vyprchala obecně. V roce 1989 byla společnost zajedno v tom, co chce, teď už ani náhodou. Jak se to stalo?


Měli jsme dvě základní společná témata: svobodné volby a návrat do Evropy. Voleb se dosáhlo rychle – mimochodem právě volby jsou jedna z mála institucí, které se obecně dosud v Česku nezpochybňují. A heslo „zpátky do Evropy“ jsme naplnili v roce 2004 vstupem do EU. Potíž je v tom, že politická reprezentace v ten moment řekla: „Uf, tak jsme tam, hotovo.“ A tím to zhaslo. Nevedla se žádná pozitivní debata o tom, proč jsme v Evropě, co nám to přináší, co můžeme přinést my jí. Na druhou stranu se rozvinula negativní diskuse, proč je Evropská unie špatná. Česká společnost ale v žádném případě není rozdělena na příznivce Západu a Východu. Vysloveně proruskou orientaci mají asi jen čtyři procenta populace. Je to určitě aktivizovatelná politická skupina, ale sociologicky je marginální. Názorová dělicí linie vede spíš kolem otázky, zda patříme jednoznačně na Západ, nebo zda bychom měli spíš být neutrálním mostem, jakýmsi druhým Švýcarskem. Což je nakonec diskuse, která se u nás vede od první republiky.

* Takže mýtus mostu mezi Východem a Západem je u nás stále živý?


Nejen u nás. Z dat vyplývá, že se tak vnímá celá střední Evropa.

* Proč se u nás v průběhu třiceti let neuchytil nacionalistický populismus jako jinde ve střední Evropě?


Jednak je to tím, že nemáme žádný velký národní příběh. Na rozdíl od Maďarů, kteří mají příběh velkého Uherska, máme jen příběhy o tom, jak někdo přišel, strašně nás zpucoval a my jsme trpěli jako nevinná oběť. Je jedno, jestli to byl císař pán, Němci nebo Sověti. S tím se moc nacionalistické muziky nadělat nedá. Není tady ani silný příběh o vzniku samostatného státu v 90. letech. My to vnímáme tak, že jsme „přišli o Slovensko“, ne že jsme získali samostatnost. Takže i když tady funguje jistý pozitivní patriotismus, hrdost na to, že jsme Češi a Češky, pro tvrdý nacionalismus u nás nejsou podmínky. Ani ti, kdo dnes volí Tomia Okamuru, neříkají, že všechno v okolí je „špatně“, jen Česko je „dobře“. Říkají, že špatně je úplně všechno.

* A proč se u nás nakonec vyvinul zvláštní typ „firemního“ populismu, který reprezentuje Andrej Babiš?


Právě proto, že v české společnosti je silná nedůvěra ve velká vyprávění. A je jedno, jestli tím velkým vyprávěním myslíme náboženství, nějakou ideologii nebo nacionalismus. Ani levopravé dělení už nefunguje, lidé se sami na téhle škále zařazují stále hůř. Pokud je v Česku nějaká víra, pak v to, že věci se dají dělat objektivně dobře, bez nějakého ideového zatížení. A efektivní pragmatické řízení, které alespoň rétoricky nabídl Andrej Babiš, se do téhle víry dobře trefuje. Babiš měl samozřejmě také štěstí, že se trefil do momentu, kdy se s koncem vlády Petra Nečase daly do pohybu voličské síly. To byl bod zlomu české politiky. Ve volném prostoru se objevily statisíce lidí, které bylo možné ulovit. A Babiš byl připravený.

* Došlo v průběhu třiceti let k erozi důvěry v demokracii?


Nedochází k systematické erozi důvěry v demokracii jako takovou, což je vidět třeba ve stabilní důvěře v Ústavní soud jako v záruku demokracie. Ale v celé české společnosti se vyvinula hluboká nedůvěra, až nechuť k politickým stranám. Lidé je nechtějí zrušit, protože chápou, že to bez nich nejde. Ale z naprosté většiny nejsou ochotni se v nich angažovat.

* Proč?


Považují je za zkorumpované. Vstup do politické strany u nás automaticky znamená, že se stáváte divným a trochu podezřelým. Je to trochu jako jít do hospody a nedat si pivo. Můžete to sice udělat, ale ty řeči a šťouchance, kterým se vystavíte, jestli nejste nemocný a tak dále, ty vás otráví. Většina Čechů napříč všemi sociálními skupinami dlouhodobě nesouhlasí s výrokem „do politiky vstupují lidé proto, aby se zajímali o lidi, jako jsem já“. Takže vstup do strany je svého druhu cejch. Další věcí je, že se u nás politika bere spíš jako každodenní boj než dialog a tvorba nějakých vizí. A to není pro každého.

* Proč je u nás politika tak polarizovaná a příliš nefunguje diskuse?


Je stále složitější si porozumět. Rostou nerovnosti, ubývají přirozené situace, kde se setkáváte s lidmi z jiných skupin, děti se brzy rozdělují do různých typů škol, a v důsledku se tak proměňují životní styly, které zas vedou k jinému vkusu a úbytku šancí někoho potkat. Jednak je svět čím dál složitější a také nejsme naučeni vést dialog. Neučí se to ve školách ani rodiny často dialog nevedou nebo se odehrává v předem připravených škatulkách. Nejsme schopní argumentovat a nejsme ochotní si naslouchat. Kvete nálepkování. Na jednu stranu se všechny politické strany ohánějí Masarykem a na druhou se všechny vzájemně nálepkují tím, kdo je fašista. Jaká skutečně klidná demokratická diskuse se vám vybaví? Žádná.

* Jinde to jde. Třeba v Německu se vede diskuse nad jednotlivými politikami. Proč jsme se to za třicet let nenaučili?


Myslím, že Německo vnímáme trochu růžově. I když nasypali obrovské peníze do Saska, stejně tam uspěla protisystémová AfD. Ale je pravda, že racionální diskuse se tam vede daleko víc než u nás. Je to tím, že po sjednocení byla přijata západní kultura debaty – je jasné, že existují pravidla, která se nepřekračují. Hru totiž můžete vyhrát v zásadě dvěma způsoby: buď tak, že jste v ní dobrý, nebo že různě obcházíte pravidla a vymýšlíte si svoje vlastní. V Německu se hraje převážně prvním způsobem, u nás spíš tím druhým. Minimální společný jmenovatel, na kterém se německá společnost shodne, je tak podstatně výš než v České republice.

* Co je náš společný nejmenší jmenovatel?


Jednoznačně nezpochybňování demokratických voleb. Pak vědomí, že pluralita je sice cirkus na kolečkách, ale je vlastně prospěšná. Spojuje nás i názor, že nemáme ambici hrát ve světě nějakou zásadní roli a že to vlastně ani není moc podstatné. Ovšem zároveň, ač nás velký svět vlastně nezajímá, cítíme kolektivně velkou hrdost na úspěšné Češky a Čechy, kteří nás v zahraničí reprezentují.

* Nechrání nás nízké ambice paradoxně před tím, abychom si nakonec pořídili nějaký autoritářský režim?


České švejkovství „nějak bylo, nějak bude“ a „co jsme si, to jsme si“ je v tomhle smyslu opravdu funkční. I když se to tak mediálně netváří, jsme spíš společnost padesáti odstínů šedi než vyhraněně černobílá. A právě nechuť k radikálním řešením je v důsledku jednou z věcí, které demokracii chrání.

* Jaká bude česká společnost za třicet let?


Odhaduje se to těžko, protože je nepravděpodobné, že se nestane něco nepravděpodobného. Ale dovolil bych si říct, že vzhledem k tomu, že česká společnost nerada riskuje, bude dál zakotvená v evropských strukturách. Problém pro nadcházející roky vidím v tom, že budeme jen těžko čelit velkým výzvám. Nastane demografická změna, zestárne populace, v důsledku klimatické změny tu bude až 200 milionů uprchlíků. Kvůli Průmyslu 4.0 spousta lidí přijde o práci, pokroky v biomedicíně ještě víc zdůrazní rozdíly mezi těmi, kteří si mohou delší život dovolit a kteří ne, dále porostou ekonomické nerovnosti… A my nemáme nic reálně připraveného.

* Dá se to změnit?


Na jednu stranu chápu, že politika se musí vést konfrontačně na rovině symbolů. Bylo by ale dobré, aby vznikl alespoň nějaký konsenzus. O tom, jak uspějeme v budoucnosti, rozhodne, jestli dokážeme uvažovat v horizontu delším než na čtyři roky. Zatím nám ujíždí vlak.

MARTIN BUCHTÍK (35) Sociolog a ředitel agentury STEM dříve působil ve firmě Median a řídil také Centrum pro výzkum veřejného mínění. Dlouhodobě se věnuje výzkumu životního stylu, kvality života a formování veřejného mínění. Společně s kolegy Danielem Prokopem, Paulínou Tabery, Tomášem Dvořákem a Matoušem Pilnáčkem připravili pro Český rozhlas v rámci projektu Rozděleni svobodou rozsáhlý výzkum české společnosti po třiceti letech od pádu socialismu. Došli k závěru, že společnost není rozdělena do dvou protikladných táborů, ale do šesti sociálních tříd, které se liší složením zdrojů a pozicí ve společnosti. Dva typy vyšší třídy – zajištěná střední a nastupující kosmopolitní třída – tvoří zhruba třetinu společnosti. Tři typy nižší střední třídy – tradiční pracující, třída místních vazeb a ohrožená třída – zastupují polovinu české populace. A každý šestý Čech spadá do nejnižší třídy, která byla pojmenována jako strádající.

Foto autor| Foto: HN – Libor Fojtík

O autorovi| Petr Honzejk, petr.honzejk@economia.cz

Petr Honzejk

Jamné otestuje vůli k větrníkům

15.11.2019 - Právo (Jižní Morava - Vysočina)

Po dlouhých letech se v Kraji Vysočina začal někdo vážně zabývat možností výstavby větrných elektráren. V obci Jamné se poslední listopadový den uskuteční místní referen dum, které zastupitelům napoví, jak dál se zájmem německého investora. S podporou kraje asi Jamenští počítat nemohou, případné ano by ale bylo signálem pro další obce, které řeší kvůli kůrovci výpadky v rozpočtu.
„Na počátku roku nás oslovila zkušená zahraniční společnost, že by měla zájem o výstavbu větrníků v našem katastru. Zastupitele to zaujalo, proběhla i veřejná prezentace projektu. V názoru jsme ale nebyli jednotní, a tak si rozhodnutí chceme nechat posvětit od občanů,“ popsal starosta Jamného Luboš Varhaník. Jak doplnil, čtyři větrníky na kopci nad vesnicí by obci už za tři roky mohly začít pomáhat s výpadkem rozpočtu, který se očekává v důsledku kůrovcové kalamity. Otázkou zůstává, jak by se k iniciativě postavil Kraj Vysočina, který větrníky dlouhodobě odmítá, a to tak urputně, že věc v minulé dekádě dokonce řešil Nejvyšší správní soud. A i když tehdy dal částečně za pravdu třem žalujícím obcím, které o větrníky zájem měly, zůstalo nezbytné, aby obce kýžené větrníky zakomponovaly do územního plánu, přičemž každý takový projekt i nadále posuzuje krajský úřad. Je to ale prý věc odborná, nikoli politická.
„Pokud někdo chce stavět takto výraznou stavbu, potřebuje k tomu posuzování z více hledisek. A jedním z nich je krajinný ráz. Samozřejmě tak záleží na konkrétním umístění. Pokud by za sebou takový větrník měl panorama velkého průmyslového objektu, tam by to nejspíš překážka nebyla. Ale většina našeho území má takový charakter, že by to vadilo,“ objasnil problematiku ředitel úřadu Zdeněk Kadlec. Zachováním krajinného rázu argumentovali i zastupitelé Brzkova a Polné, když oslovení stejného investora letos na počátku roku zamítli.

Varování se nenaplnila

V Jamném to ale přesto nevzdávají. „Ono to v budoucnu nemusí až tak být na rozhodnutí kraje. Vždyť vláda se zavázala ke zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů,“ domnívá se starosta Varhaník.
Příslib řádově stovek tisíc korun do obecního rozpočtu v časech pokůrovcových přitom nejspíš zájem o tyto investice zvýší, takže výsledek záležitosti v Jamném by mohl přinést precedens. „I nás zatím nezávazně oslovila tato společnost. Pokud by byl větší zájem, asi bychom se rovněž obrátili na občany,“ potvrdil například starosta Dlouhé Brtnice Luboš Krátký.
Větrníky v Kraji Vysočina stihli před velkým boomem žádostí, který vedl k ochranným opatřením, zrealizovat jen v Pavlově, Věžnici a v obci Kámen na Havlíčkobrodsku. Tam jejich finanční přínos hodnotí vesměs kladně, varování kritiků se prý nenaplnila.

V názoru zastupitelé nebyli jednotní, a tak si rozhodnutí chceme nechat posvětit od občanů Luboš Varhaník, starosta

Regionální mutace| Právo - jižní Morava - Vysočina

Jana Pechová

Klevety

15.11.2019 - Právo (Publicistika)

Sloupek

Psychologové z Kalifornské univerzity prý spočítali, že o druhých lidech v jejich nepřítomnosti hovoříme v průměru skoro hodinu denně, přil čemž 14 procent řečeného tvoří zlo' myslné drby. S rozvojem elektronických médií se pomlouvání příslušnou měrou přeneslo na internet a sociální sítě. Kdyby se za klevety mělo zavírat, nezbyl by nejspíš nikdo, kdo by vězně hlídal.
Když před deseti lety vznikal nový trestní zákoník, sílily hlasy, že by s pomluvou jako trestným činem počítat už neměl. Jde a relikt minulosti i civilní právo poskytuje dostatečné možnosti k dosažení satisfakce, které ostatně ještě rozšířil brzy nato přijatý občanský zákoník. Nakonec však převážil názor zastánců represe. Zdůrazňují, že pomluva je s to jednoho zničit, může člověka připravit o práci nebo mu zbortit vztah a její kriminalizace prý působí preventivně, aby si každý dával pozor, co říká.
Debata se od té doby převaluje ze strany na stranu jako leviatan, návrh na vypuštění sporného paragrafu přinesl naposledy do vlády před rokem Jan Chvojka a s požehnáním kabinetu leží novela od prosince ve Sněmovně. Život jde však dál a kde zákonodárci otálejí, koná soudní praxe.
Ústavní soud čerstvě zrušil verdikt obecných soudů, které uložily přísnou, dvouapůlletou podmínku ženě za nepravdivou recenzi služeb advokáta na veřejně přístupném webu. Klientka jej lživě obvinila, že v její věci neprovedl po inkasu zálohy žádný právní úkon a spojil se s protistranou. Podle platného zákona se trestného činu pomluvy dopustí ten, „kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu“.
Lež o advokátovi je pomluva jako vyšitá, zasahuje jeho osobní i profesní čest, šířena byla veřejně na webu, kde si spotřebitelé sdělují své zkušenosti s poskytovateli služeb, a byla schopna právníka poškodit.
Ke stejnému závěru dospěli soudci od okresu po Nejvyšší soud. Teprve hlídači Ústavy jejich mínění poupravili: Jednání ženy mělo být posuzováno v civilním procesu, trestní stíhání pro pomluvu přichází v úvahu jen u nejzávažnějších zásahů do cti a dobré pověsti jednotlivce. Co si pod takovou premisou představit? Toť námět pro fantazii.
Nejstručnější a pravdě blízký překlad právní filipiky zní: Do trestního práva pomluva nepatří.

Foto popis|

Josef Koukal

Milion chvilek jednal s pěti stranami opozice

15.11.2019 - Právo (Zpravodajství)

Zástupci spolku Milion chvilek se včera sešli s představiteli pěti opozičních stran. Řešili současnou situaci a sdělili jim, k čemu je při sobotní demonstraci na Letné vyzvou.
Na brífinku to řekli předseda spolku Mikuláš Minář a místopředseda Benjamin Roll.
Už v pondělí zveřejnili, že dají premiéru Andreji Babišovi (ANO) ultimátum, aby odvolal ministryni spravedlnosti Marii Benešovou a sám odstoupil, pokud se plně nezbaví Agrofertu, který převedl do svěřenských fondů.
Podle Mináře by demonstrace neměla trvat déle než dvě hodiny. Začne ve 14 hodin.
Z fotografie na Twitteru Milionu chvilek vyplývá, že se schůzky zúčastnili předsedové ODS Petr Fiala, pirátů Ivan Bartoš, KDU-ČSL Marek Výborný a STAN Vít Rakušan, první místopředsedkyně TOP Markéta Pekarová Adamová, místopředseda ODS Martin Kupka nebo pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík.

Tři výzvy

„Seznámili jsme je s tím, co zveřejníme na Letné, což budou tři výzvy směrem k politickým stranám,“ řekl Roll. Jednou z výzev jsou oslabené voličské hlasy.
V pondělí Roll uvedl, že kvůli přílišné roztříštěnosti opozice mají hlasy občanů mnohem slabší váhu. Přestože ANO, SPD a KSČM ve sněmovních volbách 2017 obdržely podobný počet hlasů jako zbytek parlamentních stran, získaly výrazně větší počet mandátů, řekl.
Lidovci ve středu navrhli změnu volebního zákona, která by měla váhu odevzdaných hlasů srovnat. Podobný cíl sleduje i podnět, který podala skupina 21 zákonodárců k Ústavnímu soudu.

(zr, ČTK)

Podmínka za pomluvu na webu není namístě, rozhodl ÚS

15.11.2019 - Právo (Zpravodajství)

Na internetu mnoho lidí obrazně řečeno upustí páru v diskuzích nebo při možnosti recenze. Tak se zachovala i žena ze severní Moravy, která napsala nepravdivou recenzi na svého bývalého advokáta.
Justice ji za to potrestala podmínkou za pomluvu, podle Ústavního soudu (ÚS) ale není v takovém případě trestní stíhání namístě a vše se mělo řešit u civilního soudu. Žena umístila recenzi na portálu Firmy.cz, kde na adresu právníka, s nímž ukončila spolupráci, napsala, že je naprosto neseriózní. „Otřesná zkušenost. Spojil se s protistranou a chtěl stáhnout mou soudní žalobu. Musela jsem okamžitě vypovědět svou plnou moc. Podala jsem na něj žalobu k soudu ohledně vrácení zálohy. Neprovedl jediný právní úkon, přesto shrábnul mých 18 tisíc Kč jako zálohu,“ napsala žena. Přitom podle důkazů provedených u soudu nebyla nařčení pravdivá. Podle justice byl výrok takového charakteru, že mohl značnou měrou ohrozit vážnost advokáta u spoluobčanů a poškodit jej v zaměstnání, proto je namístě trest. Proti uložené podmínce se žena bránila až k ÚS a senát se soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou jí dal za pravdu.
ÚS upozornil, že trestní represe by měla být až poslední možností. „Je třeba zvlášť pečlivě zvažovat, zda je skutečně nezbytné postihovat dané protiprávní jednání jako trestné. To platí tím více, když je v trestním řízení stíháno jednání se soukromoprávním základem a když se nabízí uplatnění odpovědnosti a ochrana proti tomuto jednání prostředky soukromého práva,“ konstatovala Šimáčková.

Stíhání výjimečně

„Trestní stíhání pro pomluvu tak může přicházet v úvahu jen ve výjimečných případech těch nejzávažnějších jednání a zásahů do osobnostních práv, které nelze dostatečně napravit prostředky soukromého práva a které zřetelně přesahují míru obvyklých lží a nepravd, jež o sobě lidé šíří v běžném životě, jež nemají být sankcionovány trestním právem,“ zdůraznila Šimáčková.
ÚS upozornil, že v projednávaném případě šlo sice o nepravdivé informace, ty se ale vztahovaly k profesní oblasti, nešlo o dehonestující, zraňující či intimní údaje. „Portál je v zásadě všem a bez omezení přístupný a rovněž umožňuje reakci samotných poskytovatelů služeb k uživatelskému hodnocení, které bylo na jejich profilu zveřejněno. V projednávaném případě nic nesvědčí o tom, že by se sporné jednání stěžovatelky vymklo mezím, v nichž působí občanské právo,“ dodala Šimáčková s tím, že dotčený advokát mohl žádat satisfakci v občanskoprávním sporu, což mohlo být účinnější než trestněprávní reakce.

Petr Kozelka
Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011