Slovo soudce
Vážení přátelé, vzhledem k tomu, že nám pomalu nastávají „DIES CANICULARES“, tedy psí dny, jak staří Římané nazývali nejteplejší období roku, dovolil jsem si následující úvahu poněkud odlehčit, ač původně jsem měl rozepsán vážný článek.
Nuže – važme si současných letních dnů, neboť přísně vědeckou metodou vám nyní prokáži, že léto u nás má správně trvat jeden týden, tj. 7 dní. Nevěříte? Přistupme tedy k analýze lidových rčení a pranostik, které mému závěru plně přisvědčí. Uznávám, že pranostiky jsou shromážděné z celého území, a že co platí v Liberci, nemusí úplně platit ve Znojmě. Nicméně – my, praktikující právníci, ostřelovaní tvrdou legislativní municí různých zákonů a podzákonů, v rámci výkladu musíme zkousnout mnohdy větší oříšky.
Nedávno jsem si přečetl s radostí lehce škodolibou zprávu o jistém panu Antonu Purisimovi, který podal žalobu proti městu New York, správě městské veřejné dopravy, kavárně Au Bon Pain, dvěma newyorským nemocnicím a „majiteli psa, kterého označil jako Hispánce“ (nevím, zda se tak jmenuje ten pes, či zda jde o upřesnění totožnosti jednoho ze žalovaných). Pan žalobce u Manhattanského federálního soudu nepožaduje nic menšího než dva undeciliony dolarů, což je údajně (podle zpravodajských serverů) více peněz, než kolik jich dnes na světě existuje. Ani si netroufám pomyslet, kolik nul musel pan Purisima do žaloby vepsat.
Vážení kolegové,
takřka tradičně se na Vás obracím se svými zamyšleními v měsíci červnu, který už od svých dětských let považuji za nejkrásnější v roce. Nepochybně v tom sehrály nezanedbatelnou roli blížící se prázdniny, červenající se jahody a třešně a později s přibývajícím věkem i letní dívčí trička a šatičky více odhalující, než zahalující, nelze pak pominout ani zahájení grilovací sezóny.
Jakkoli se všichni chystáme na prázdniny a dovolené, myslím, že je dobré se už nyní zamyslet nad tím, co nás čeká po návratu do podzimní reality. Dovolte, abych se v této souvislosti zamyslel nad situací a stavem soudcovské unie v roce 2014, který je pro českou justici v mnohém převratný a který nepochybně bude v určitém smyslu převratným i pro soudcovskou unii jako takovou.
Nyní potřetí se mohu s vámi jako členka Republikové rady Soudcovské unie ČR podělit o své názory a pocity v tomto krátkém zamyšlení. Již v květnu 2013 jsem se ve svém předchozím článku mimo jiné zabývala naší pracovní přetížeností, ale především jsem se zamýšlela nad negativní situací, která nastane s platností nového občanského zákoníku.
Koncem roku 2013 byla v Úředním věstníku EU zveřejněna směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů). Lhůta pro implementaci této směrnice pak byla stanovena do července roku 2015. V této době lze již konstatovat, že převážná část ustanovení směrnice bude transponována novelou zákona o ochraně spotřebitele. V současné době probíhají přípravné práce s ohledem na nezbytný požadavek na implementaci této směrnice do stanoveného data. V této fázi zatím ještě nejsou určeny konkrétní subjekty k mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů. Tato otázka je však projednávána orgány státní správy, například Ministerstvem spravedlnosti ČR, Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a dalšími, s cílem zajistit splnění požadavků směrnice, tedy vytvoření stabilního a plně funkčního systému pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. V tomto stadiu rovněž nelze jednoznačně zodpovědět otázku, zda výstup z mimosoudního řešení sporů bude pro obchodníky závazný či nikoliv a zda jejich účast bude povinná.
Lehkomyslně jsem si vybrala k napsání svého příspěvku právě tento měsíc. Zřejmě v tom sehrála svoji roli nostalgie, vzpomínky na školní léta a březnové nástěnky s velkými nápisy „Březen – měsíc knihy“. Zdálo se mi to přitažlivé a jednoduché. Ale jako vždy, když píšu cokoliv jiného než rozhodnutí, zastavuji se nad každým slovem, přemýšlím, jestli se nedá vyložit jinak, pro jistotu doplňuji a vysvětluji všechny možné varianty (výrazem nejvyššího stupně sebekázně je vynechání odkazů a poznámek pod čarou). Výsledkem je někdy snad solidní argumentace a vždy nulová čtivost takového textu. Ale zpět ke knihám. Čtení je mojí nejosvědčenější relaxací. Zní to banálně a jako klišé, ale je to tak. Neumím malovat, hrát na hudební nástroj, možná mi čtení tedy jen „zbylo“. To nemění nic na tom, že se z něho stala závislost, na kterou nemám nikdy dost času. Díky čtení jsem smířená s cestováním veřejnou dopravou, je to většinou jediný souvislý časový úsek, kdy se mohu "začíst".
Jen málokdy se mi poštěstí, abych byl přímo účasten nějaké významné změny, natožpak abych se nachomýtl přímo k premiéře. Proto jsem poctěn, že můžu být u toho, kdy se dosud povětšinou pouze internetové Slovo soudce stává pravidelnou rubrikou tištěného časopisu. Doufám ovšem, že můj odlehčený až nevážný styl, který jsem i dříve volil k pobavení čtenářů těchto kratičkých úvah, nebude zároveň důvodem derniéry…
Když jsem v Slovu soudce na září předvídal horký politický podzim, ani jsem netušil, jak barvitý bude. Přenechám ale politickým komentátorům úvahy o tom, zda a kdy se historicky
Vážení a milí,
kdykoli jsem měla tu čest psát slovo soudce, snažila jsem se, aby mé zamyšlení bylo nikoli aktuální, ale spíše obecné a v žádném případě nikoli pesimistické, nýbrž napsané rytmicky, vtipně a s optimistickou pointou do budoucna.
Dostalo se mi zvláštní cti, napsat slovo soudce na měsíc leden roku 2014 a já si uvědomuji, že nedokážu psát ani obecně a ani vtipně, při nejlepší vůli.
Nepochybně se ocitáme na rozhraní, a dovolíte–li mi přece malý vtípek, řekla bych, že mezi samým středem rozhrady.
Nelze začít jinak v úvodním slově na měsíc prosinec, než zmínkou o čase adventním. Při pohledu do kalendáře zjistíme, že dny opravdu ubíhají velice rychle a čas jakoby nás stále hnal k budoucnosti. Každý z nás prožívá závěr roku různě, předvánočním úklidem ve svých domovech, dokonce i ve svých kancelářích, honbou za dárky, třeba i předsevzetími pro rok následující. Snažíme se podílet na tvoření světa, žijeme v rodinách a předáváme své hodnoty a tradice, máme svá zaměstnání, která rozvíjejí svět, máme také dědictví otců, každý z nás hledá správný směr pro život. Zapomíná se však na obsah vánočních svátků.
Za oknem je prosluněný podzim a my máme po něm, tedy po sněmu. Doufám, že příjemný podzim ještě chvíli vydrží a dodatečně chválím toho z nás, kdo jako první přišel s nápadem posunout termín konání sněmu na dobu dřívější, počasí bylo opět zcela pohodové. Možná, že časem stihneme i konec léta...
S menším zpožděním, tedy až po sněmu, jsem si přečetl v Soudci č.10 úvodní poznámku JUDr. Havlíčka, tradičně pojatou v lehce - vážném tónu (nezaměňovat s tónem lehkovážným), nazvanou "Relativní úvaha o sněmu" a sepsanou v měsíci září. Vzhledem k časovým souvislostem to bylo čtení o to zajímavější, že jsem při něm již věděl, jak to bylo nebo je doopravdy.