Slovo soudce na únor
JUDr. Iveta Zítková, členka Republikové soudcovské rady SU ČR
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
využívám příležitosti, které se mi dostalo a chci se pár slovy věnovat často velmi opomíjeným, ale velmi důležitým osobám působícím v justici, kterými jsou přísedící. Tito soudci mne provázejí po celou dobu výkonu soudcovského povolání, neboť již 17 let soudím v I. instanci na trestním úseku, nejprve na okresním, nyní krajském soudu. Mohu říci, že za tuto poměrně dlouhou dobu jsem poznala řadu moudrých, uvážlivých a velmi pracovitých lidí. Přestože s nimi justice neustále počítá, jsou dle mého názoru na samém okraji zájmů. Je pochopitelné, že si především řešíme problémy, které se nás osobně dotýkají, na druhou stranu, jestliže chceme mít u každého soudu kvalitní sbor přísedících, měli bychom se věnovat i jejich postavení v justici. Zcela naivní je představa, že každý zaměstnavatel si bude považovat, jestliže jeho zaměstnanec vykonává funkci přísedícího. Opak je pravdou, celá řada mých přísedících musela (i přes mé intervence) opustit náš soud, neboť by prostě přišli o práci. Neochota uvolňovat je z práce na zasedání soudu nabyla takových rozměrů, že u soudů převažují mezi přísedícími lidé v důchodovém věku (z celkem 117 přísedících zvolených k našemu soudu je 95 důchodců a pouze 32 pracujících, pro zajímavost z celkového počtu je to 43 mužů a 74 žen). Přísedící důchodci mají o tuto práci zájem především pro smysluplné vyplnění volného času, který odchodem do důchodu získali. Já osobně si těchto přísedících velmi vážím, jejich životní zkušenosti jsou nenahraditelné, bylo by ovšem v rovnováze, pokud by s nimi v senátech zasedali i lidé mladší (podle současné právní úpravy bezúhonní občané ČR, starší 30 roků).
S realizací zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) však nastal zásadní problém s proplácením náhrady mzdy přísedícím (totéž se týká i svědků). Do konce roku 2006 bylo možno tuto věc řešit formou refundací náhrad. Podle § 200 zák. práce platného od l.l.2007 náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu zaměstnanci nepřísluší, není-li dohodnuto jinak. Z tohoto ustanovení vyplývá, že náhrada mzdy přísedícím musí být uhrazena soudem. Soud však může uhradit náhradu mzdy (po provedení srážky daně) nikoli sociální a zdravotní pojištění. Tím došlo k situaci, kdy přísedící odmítli účast na soudních jednáních, neboť si z paušální odměny za zasedání u soudu musí hradit náklady související se zdravotním a sociálním pojištěním. Předseda soudu, kde působím (Krajský soud v Plzni) se obrátil na ministerstvo spravedlnosti s žádostí o řešení této nepříznivé situace dopisem ze dne 9.2.2007. Dosud (po uplynutí jednoho roku) nedostal žádnou odpověď. Odpovědi od ministerstva spravedlnosti se zatím nedočkala ani jedna z mých přísedících, která žádá ministerstvo o řešení stejného problému (čeká na odpověď již od června 2007 - tedy více než půl roku).
Domnívám se, že nastíněný problém, kterým se zatím ministerstvo spravedlnosti nezabývá, se týká všech pracujících přísedících působících u okresních a krajských soudů v České republice. Chtěla bych tímto příspěvkem upozornit na vážný problém, jenž, pokud nebude ministerstvem spravedlnosti neprodleně řešen, povede k tomu, že přísedícími budou v budoucnu toliko důchodci, a ostatní pracující nebudou moci, i přes svůj zájem, ochotu, morální a odborné předpoklady (zde mám na mysli přísedící působící ve specializovaných soudech pro mládež) funkci přísedícího vykonávat.
Závěrem všem přeji v tomto roce hodně osobních a pracovních úspěchů.