Slovo kandidáta na prezidenta SU ČR
JUDr. Tomáš Lichovník
Milé kolegyně, vážení kolegové,
před necelým měsícem přednesl premiér české vlády Mirek Topolánek na půdě Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni projev na téma „Reforma české justice“. S obsahem nemohu souhlasit. V reakci na tento projev jsem napsal článek, který jsem chtěl na tomto místě prezentovat. Výsledek však byl poněkud chmurný. A protože byl určen soudcovské veřejnosti, zřejmě bych přesvědčoval přesvědčené. Přečetl jsem si projev znovu a nalezl v něm pozitivní myšlenky. Na ty bych nyní rád navázal.
Premiér charakterizoval soudní moc jako „poslední hráz mezi právem a bezprávím“. Velmi výstižné a já jsem potěšen, že takto premiér vnímá naši úlohu a naše postavení. Přiznává nám i „ohromnou, ve své podstatě aristokratickou moc“. Ačkoli s dalšími závěry nesouhlasím, je jistě povzbudivé, že nejsilnější představitel výkonné moci si je vědom významu moci soudní. Ale ruku na srdce. Jsme si naší úlohy vždy vědomi i my sami? Je soudcovský sbor složen z dostatečně sebevědomých, dostatečně schopných a zodpovědných profesionálů? Obávám se, že nikoli. Někomu chybí sebevědomí, jinému schopnosti. Nedostatek zodpovědnosti zase bývá „vyvážen“ sebevědomím přehnaným. Ale to už je jen na nás. Chovejme se jako SOUDCI. Nenechme se vmanipulovat do postavení státních úředníků (tím se jich nechci dotknout, ale jejich úloha je značně odlišná). Nepočínejme si ale ani jako páni všehomíra. Vím, že je to mnohdy těžké. Zvláště pod nekončícím náporem práce. Já Vám mohu slíbit, že, ať již budu zvolen či nikoli, se budu snažit, aby každý soudce mohl být hrdý na to, že je soudce, a aby měl také čas si to vychutnat.
Tomáš Lichovník