Slovo soudce na leden 2009
Mgr. Tomáš Mottl, 1. viceprezident SU ČR
„Na počátku bylo slovo. Věřím, že ze slova vzešel svět. Slovo je mocnější králů. Proto s ním nakládejme uvážlivě.“
Jarmila Sopková Maximová,
prezidentka Združenia sudcov Slovenska
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
své slovo soudce na leden jsem si dovolil uvést citací milé a vážené prezidentky stavovského sdružení slovenských soudců JUDr. Sopkové Maximové, neboť její slova přednesená na samý závěr poutavého projevu na výročním zasedání Združenia sudcov Slovenska ve mně dosud rezonují v mnoha ozvěnách.
Ze zasedání slovenských soudců, jež se konalo v polovině prosince roku 2008, a které jsme spolu s unijním prezidentem Tomášem Lichovníkem a viceprezidentkou Šárkou Hájkovou navštívili, jsem si přivezl cenné zkušenosti a postřehy. Rád bych se o ně s Vámi teď podělil.
Na prvém místě je to poznání, že slovenští kolegové se stejně jako my (a možná i daleko více než my) potýkají s permanentními zásahy exekutivy do jejich nezávislosti. Mnohdy jde o zásahy takřka brutální, např. v podobě překládání soudců bez jejich souhlasu z jednoho konce země na druhý, bezdůvodné přeřazení soudce z jedné agendy na jinou (dokonce byl dokumentován případ trestního soudce slovenského nejvyššího soudu, který byl ze dne na den přeřazen na agendu správního soudnictví, ačkoliv byl celý profesní život soudcem trestním a správnímu právu se nikdy nevěnoval), nesmyslná kárná řízení a dlouhodobé pozastavování činnosti nepohodlným soudcům pro banální příčiny atd. Zjištění je o to pozoruhodnější, že se na Slovensku na rozdíl od nás podařilo za vlády premiéra Dzurindy prosadit výraznou justiční reformu a mimo jiné zřídit Súdnu radu SR jakožto nejvyšší orgán soudní samosprávy. Tato rada převzala část kompetencí tamějšího ministerstva ve vztahu ke správě soudnictví (v podrobnostech viz čl. 141a slovenské ústavy). Nicméně přesto, že jde o orgán obsazený převážnou většinou soudců, ukazuje se, že k tomu, aby takový orgán prakticky přestal být zárukou soudcovské nezávislosti, postačuje to, že v něm zasedají zástupci exekutivy a spolu s nimi justiční funkcionáři, kteří jim mohou být zavázáni, zejména pokud nadále jejich jmenování do funkcí zůstává v rukou ministra. Jsou-li pak popsané negativní jevy zaštítěny nejvyšší legitimitou, kterou požívá ústavní orgán typu Súdnej rady SR, je nepochybné, že je v koncepci ochrany soudcovské nezávislosti něco špatně.
Tyto zkušenosti jsou k nezaplacení, neboť naše soudcovská unie nadále stojí před největším svým úkolem – prosazením nového modelu správy soudnictví v čele s nejvyšším ústavním soudcovským orgánem. Vzhledem k tomu, že se těsně před koncem právě uplynuvšího roku v tomto směru podařilo dosáhnou historického milníku, a to sjednocení představ a cílů nejvýznamnějších justičních sil (předsedkyně a předsedy obou nejvyšších soudů, kolegia krajských předsedů a soudcovské unie) a dosažení jejich shody na společném dalším postupu, musí nás slovenská zkušenost vést k mimořádné ostražitosti, neboť než takový výsledek, tak snad raději žádný.
Stojíme na počátku nového roku, plni očekávání jaký bude, co nám v našich justičních poměrech přinese. Moc Vám všem přeji, aby to byl rok dobrý; sám si velice přeji, abychom na jeho konci mohli být na sebe a svůj stav hrdi. Proto si dovolím skončit stejně jako paní prezidentka sdružení slovenských soudců – začněme třeba tím, že budeme uvážlivě nakládat s tak mocným nástrojem, jakým je slovo.
Přeji Vám vše dobré v roce 2009
Tomáš Mottl