Když jsem se v roce 2014 rozhodoval, zda mám znovu kandidovat do Republikové rady, tak jsem si skutečně ani náznakem nepředstavoval, že bych měl v tomto druhém období zasednout v nejužším vedení Soudcovské Unie a dokonce se stát jejím viceprezidentem.
Musím říci, že si této důvěry, které se mi dostalo, velice vážím a zároveň děkuji svým kolegům ve vedení Daniele Zemanové a Tomášovi Novosadovi za jejich podporu a důvěru. Po celé tříleté období jsem se snažil tuto funkci vykonávat ve prospěch našeho spolku a to čestným a důstojným způsobem. Zda jsem obstál, zůstává otázkou otevřenou, to ponechám na uvážení každého z našich členů, neboť si žádné žebříčky popularity nesestavuji a upřímně řečeno ani nevím, zda a jakou vypovídací hodnotu by měly. Další kandidaturou si to již ověřit nemohu, a tak mohu pouze doufat, že tomu tak bylo.
Musím říci, že i když už nepatřím do kategorie nejmladších soudců, a mám i jisté zkušenosti jako bývalý soudní funkcionář, tak uplynulé tříleté období, které jsem vnímal jako další výzvu, abych učinil něco užitečného a smysluplného nejen pro Soudcovskou unii, ale pro soudnictví vůbec, pro mne bylo novou a cennou zkušeností. Na rozdíl od řadového člena jsem měl možnost blíže nahlédnout do každodenního fungování Unie, a proto nemohu opomenout poděkovat pracovnicím kanceláře Evě Mrzenové a Martě Fiřtíkové za jejich, pro mnohé sice někdy neviditelnou, ale o to účinnější a smysluplnou práci.
V rámci svých kompetencí jsem se vždy snažil hájit zájmy Soudcovské unie a pomáhat při plnění povinností, které byly kladeny především na prezidentku. Zkušenosti nabyté v tomto období mne jen utvrdily v tom, že Soudcovská unie má nezadatelné místo v justičním prostředí a především, že její fungování má hluboký smysl. Ať si to někdo hodlá připustit či nikoli, je velice zásadním garantem nezávislosti našeho soudnictví a je respektovanou autoritou, což se stává o to zásadnější informací, pokud se podíváme do sousedního Polska a na tamní vývoj posledních událostí v oblasti justice. Kdyby nic jiného, tak právě zajištění a zjednodušeně řečeno neustálé hlídání nezávislosti soudní moci, je tím, proč má existence a stálá podpora Soudcovská unie onen hluboký smysl. O tom jsem přesvědčen a jen pevně doufám, že podobné snahy, které demonstruje polská výkonná moc, se nebudou infiltrovat i k nám, a pokud by se takové snahy někdy objevily, tak že kromě představitelů soudní moci bude garantem nezávislosti soudnictví především Soudcovská unie. Z tohoto úhlu pohledu nemohu být spokojen s tím, že se nám (a nutno uvést, že se jedná o stav déletrvající) nepodařilo přivést do Unie mnohem více nových členů. Snad ani nechci uvažovat o tom, že je to kvůli výši členského příspěvku (to bych považoval až za nedůstojné), nicméně je třeba si uvědomit, že početnější členská základna představuje i silnější vyjednávací pozici pro vedení Unie, především pro prezidenta, neboť když už protistrana ztrácí věcné argumenty, postačí prostá otázka, kolik, že to soudců vlastně Unie zastupuje. Je to samozřejmě otázka laciná, nicméně v jistém směru účinná. Proto si každý z členů, jakož i ostatních soudců, kteří nejsou členy Unie, může sám udělat obrázek o tom, zda a jaký význam pro něho Unie představuje. Konečně přehled konkrétních aktivit, který je kanceláří každý týden zasílán, je více než výmluvný a asi každý z nás je obeznámen s tím, jakým vývojem prošla např. problematika soudcovských platů nebo v posledním období velice důležitá otázka možného přesunu agendy koncesionářských poplatků na soudy apod. Kladný výsledek, který z toho vzešel, a který byl přínosem pro každého soudce, se ovšem neobešel bez desítek jednání na různých úrovních, ať již v justičním prostředí nebo s představiteli moci zákonodárné a výkonné. To se samozřejmě vztahuje i na jednání ohledně změn nebo přijetí nových právních předpisů, které mají na fungování justice vliv. Nyní přichází do popředí problematika výběru justičních čekatelů, nových soudců a soudních funkcionářů, což bude mít na fungování české justice naprosto zásadní význam. I na tomto poli je Soudcovská unie činná a doufejme, že konečný výsledek bude pro justici přínosný, bude ji obohacovat o zdravě sebevědomé a kvalitní soudce, což by v konečném důsledku mělo vést k posílení důvěry veřejnosti ve spravedlnost. Rok 2017 bude kromě volebního sněmu Soudcovské unie zároveň rokem parlamentních voleb, a tak přeji novému vedení mnoho úspěchů, Soudcovské unii neutuchající energii a stálý rozvoj a doufejme, že volby do poslanecké sněmovny vygenerují takovou reprezentaci moci výkonné a zákonodárné, která bude vnímat oprávněné potřeby justice a bude ji respektovat jako jednu z rovnocenných složek moci ve státě a garantovat její nezávislost.