Vážené dámy, vážení pánové,
slovo soudce na únor chci věnovat těm kolegyním a kolegům, kteří aktivně hájí zájmy nás ostatních.
Zejména v posledních měsících si uvědomuji, jak je jejich práce náročná, pro nás ostatní důležitá a mnohdy nedoceněná. Ruku na srdce, kdo z nás je ochoten trávit čas sepisováním připomínek k návrhům zákonů, návrhy zákonů, ty sepsané pak tlumočit představitelům moci zákonodárné a výkonné, prezentovat je v médiích a poskytovat interview na rozličná témata? Jsem přesvědčena, že poměry v české justici by bez této činnosti byly podstatně horší. Justice jako celek a my soudci zvláště jsme se stali oblíbeným terčem politického populismu, v důsledku něhož „trpíme“ přímými i nepřímými útoky ze všech stran.
V poslední době se nás dotkla zejména otázka restrikce našich platů. Pro letošní rok došlo k jejich snížení o 4% (vím, že to není třeba až zase tolik připomínat), ale zazněly i návrhy, kde se místo číslovky čtyři objevila dvacítka i čtyřicítka. Pak by naše „osamocená solidarita“ byla obzvláště pikantní. Znovu se projednává návrh zákona, jímž má být docíleno opětovného „zmrazení“ platů a náhrad některých výdajů soudců a státních zástupců počínaje rokem 2011. (Ostatní ústavní činitelé jsou na tom s ohledem na své možné další příjmy poněkud jinak.) Nelze pominout především skutečnost, že jde o návrh zákona protiústavní, vybočující z rámce mimořádných opatření a útočící na soudcovskou nezávislost. Některé pasáže z důvodové zprávy jsou navíc přímo pobuřující, např. pokud je jako přínos zákona vyzdviženo „sevření nůžek mezi platy soudců a státních zástupců a dalšími platy hrazenými ze státního rozpočtu“.
Aktuální však není jen dění okolo našich platů, případně náhrad v době trvání pracovní neschopnosti. Jedná se i o zajištění v budoucnu prostřednictvím zřízení institutu tzv. emeritního soudce.
Všichni se také aktuálně potýkáme s důsledky nereálného obrazu elektronizace justice vytvořeného exministrem p. Pospíšilem a jejím fungováním v praxi. Zatímco elektronizace justice měla znamenat úsporu času i finančních prostředků (pro soudy),
nic takového nepřinesla. Naopak se těžce vypořádáváme s odlivem administrativních pracovnic na elektronické podatelny, výpravny, skenerovny apod. Ve vlnách řešíme problémy s doručováním, podle toho, zda je či není pošta právě ochotna určité typy obálek přebírat a doručovat. S datovými schránkami to už vůbec není jednoduché…
Díky nedostatku finančních prostředků na platy administrativy a soudních úředníků vykonáváme stále opakovaně časově náročné rutinní činnosti, od kterých jsme měli být dávno obřemeněni. Civilní proces doznal značných změn a teprve čas ukáže, co přinese např. taková koncentrace řízení. Co přinese nám, ale zejména, co přinese účastníkům soudních sporů. A jaké budou a co přinesou „orientační tabulky“ pro určování výše výživného.
Tyto a mnohé další otázky přicházejí v době, kdy je na nás vyvíjen stále větší tlak, díky rychle rostoucímu nápadu roste objem přidělené práce a tím jako by se zkracoval čas. Je to běh na nekonečnou trať. Ani za tohoto hektického stavu není dobré přestat hájit své profesní zájmy. Jsem proto ráda, že mnozí členové Soudcovské unie dokáží k těmto otázkám zaujmout, odborně zpracovat a prosazovat stanovisko a hájit tak zájmy členů Soudcovské unie i ostatních soudců.
Pěkný den
Leona Cibulková