Tentokrát o příslovích
Mgr. Stanislav Findejs, člen Republikové rady SU ČR
Rád bych dnes pojednal o platnosti přísloví, která se dotýkají justičního prostředí. Přísloví jako taková zobecňují zákonitosti lidského žití a jsou tedy aplikovatelná nejen v běžném životě, ale i při správě a výkonu spravedlnosti.
Základním příslovím každého advokáta a účastníka by mělo být následující: U soudu a v kartách člověk nikdy neví. Toto přísloví míří nejen na skutečnost, že sjednocování soudní judikatury je dosud v rané fázi vývoje, ale i na to, že pravda je relativní pojem a každý z účastníků má tu svoji. Která z nich je ta pravá buď soud zjistí, anebo jeden z účastníků dospěje k závěru, že soud aplikoval přísloví, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou a vyhověl protistraně. Od toho má konečně účastník advokáta, aby účastníkovu lež opakoval co nejčastěji a učinil ji pravdou nebo, aby účastníkovi vysvětlil, že tentokrát se to prostě vyhrát nedá. Pak už je jenom na účastníkovi, zdali se zachová podle přísloví, komu není vzájemné rady, tomu není hospodářské pomoci.
Pozoruhodné je, že u soudu se dají některá přísloví i opakovat. Například kdo se směje naposledy, ten se směje nejlíp. V každém stupni řízení se může naposledy smát někdo jiný. A pokud se podaří účastníkům uspět i v dovolacím řízení a následně i s ústavní stížností, mohou být díky tomuto přísloví oba účastníci vysmátí několik let. Až do okamžiku, kdy si jeden z nich uvědomí při placení nákladů řízení, že je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. K tomu je třeba připomenout, že si účastník musí po rozhodnutí soudu prvého stupně uvědomit, že jedna vlaštovka jaro nedělá.
Zajímavou filozofickou otázkou je, jestli v rámci řízení o výživném platí přísloví, sytý hladovému nevěří. A hlavně, jestli je tím sytým poskytovatel výživného a hladovým jeho příjemce a zda se tato role po rozhodnutí soudu neobrátí. Možná by bylo dobré pro účastníky si uvědomit, že soud by neměl věřit nikomu z nich a je tedy jedno, zdali k jednání přijdou najedeni či nikoliv.
Spíše by bylo aplikovatelné přísloví, že soud vidí za každým stromem čerta. Občas ano a pak to bývá v jednací síni docela peklo. Zajímavé je i přísloví, že soud slyší trávu růst, jehož aplikaci v řízení ocení zejména účastníci s naslouchátkem.
Při rozhodnutí všichni doufají, že soud účastníky utvrdí v tom, že lež má krátké nohy. Pokud se však účastníci přeslechnou, jen stěží se mohou bránit v pracovních sporech tvrzením, že nejsou líní, že pouze poslechli výzvu soudu lež, máš krátké nohy.
Účastník by si měl také uvědomit, že není třeba jednu a tutéž argumentaci opakovat při jednom jednání až šestkrát a poté pro jistotu ještě dvakrát zmínit v písemném vyjádření, neboť ne vždy platí, že opakování je matka moudrosti. V tomto případě je totiž na místě spíše přísloví, že není moudré dráždit hada bosou nohou.
Pokud snad soudce přistoupí k poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. měl by si vzpomenout na přísloví, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Když rozhoduje o hromadných žalobách jistě se mu vybaví přísloví díra – nedíra, furt se natírá, no a když přijde rozhodnutí odvolacího soudu, jen si povzdechne, že chybami se člověk učí.
Pěkné léto přeje Mgr. Stanislav Findejs