Milé kolegyně, milí kolegové,
když jsem hledal inspiraci pro tento svůj dubnový sloupek, velice mě zaujalo to, jakým netradičním způsobem se tohoto úkolu zhostil můj předchůdce. Myšlenka poskládat v měsíci označovaném také jako měsíc knihy text převážně z na sebe navazujících názvů literárních děl mě nadchla. Heslo duben – měsíc bezpečnosti mě ale od snahy pokračovat v tomto duchu dál již v samém zárodku odradilo. Ihned jsem si vybavil každoroční rojení dopravních policistů, kteří s prvními jarními dny opouštějí strohé policejní služebny a s nefalšovaným nadšením schovaní za stromy a ostrými zatáčkami s radarem v ruce číhají na nic netušící řidiče. To je však téma dobré tak pro nějaký motoristický časopis nebo policejní svodku. Pak jsem si vzpomněl na známé: „Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem.“ Zprvu jsem měl pocit, že jsem zase tam, kde jsem byl, ale záhy jsem si uvědomil, že právě toto je téma, které jsem hledal. Pokud totiž Unie má dostát svému účelu a plnit to, co je od ní jejími členy očekáváno, pak rozhodně není na místě dlít za pecí. Naopak, tak jako se po dlouhé zimě příroda probouzí k novému životu, tak bychom se měli probudit i my – členové Unie. Nelze neustále spoléhat na pár aktivních jedinců, kterým osud Soudcovské unie není lhostejný. Vždyť Soudcovská unie hájí zájmy nás všech, tak proč bychom také my všichni neměli přispět svým dílem. Možná si teď kladete otázku, proč zrovna já? Vždy, když mě tato věta napadne, vzpomenu si na slova salesiánského kněze Jana Vývody, který se ve svém životě řídí heslem „Vado io“, neboli „Půjdu já“. Je tolik těžké se s tímto heslem ztotožnit?
Váš Jiří Körbler