Říjen je podle gregoriánského kalendáře desátým měsícem roku a má 31 dní. Jeho české jméno je odvozeno od jelení říje. Latinský název October znamená osmý měsíc dle římského kalendáře, podle kterého začínal rok březnem. Slunce je začátkem října ve znamení Vah a přechází do znamení Štíra. V tomto měsíci pokračuje ve střední Evropě podzimní sklizeň a v českých zemích se tradičně slaví posvícení. Tolik Wikipedie. Pro mne je říjen symbolem definitivního konce letních radovánek a teplých slunečných dní, padajícího listí, mlhavých ran, prvních podzimních plískanic a převahy tmy nad světlem. Symbolem úbytku energie. A právě na mne, s takhle negativním postojem k podzimnímu času, připadl úkol napsat pro vás Slovo soudce na říjen. No jejda, to bude ale pěkně pochmurné „Slovo“! Pak mi ale Ústavní soud ČR pomohl najít téma, které je podzimnímu truchlení vzdáleno. No jistě, že se jedná v poslední době všemi diskutovaný, blahořečený i proklínaný nález č. 12/2010 a především reakce na něj. „Ústavní soud dobrý, ale abych teď chodil kanálama“, připojil kolega k pozdravu hned následující pracovní den, když jsme se ráno potkali na schodech. „Kanálama?“ „Kanálama!“ Stačilo nahlédnout do diskusí, které se odehrávaly na jednotlivých zpravodajských portálech. Jejich anonymní účastníci projevovali, až na ojedinělé výjimky, mírně řečeno nekompromisně negativní postoj ke všem soudcům, co jich v České republice máme. Jen občas se v nich vyskytla reakce, která se snažila se znalostí věci vysvětlit, co obnáší být soudcem, jaké má soudce postavení, jak má být chráněna jeho nezávislost a co je důvodem pro to, že se soudci brání opakovaným pokusům politické moci zasahovat do jejich hmotného zabezpečení. Těchto diskutujících však bylo jako šafránu a jejich diskusní příspěvky se rychle rozplynuly v převaze těch ostatních, ostře kritických a naprosto neobjektivních (nezřídka vulgárních, štvavých a útočných). Kde se berou? Plynou z neznalosti, neinformovanosti, možná i z nespokojenosti se soudním rozhodnutím ve vlastní věci nebo věci někoho blízkého. Významnou roli na tomto poli hrají také média, která nejsou s to, či spíše nemají zájem, o některých věcech objektivně informovat.

Sociální sítě! Jsou průlomovým vynálezem přelomu tisíciletí, ale objektivně mohou představovat i velké nebezpečí (twitter, facebook, blog.cz…). Přinášejí nepochybně pokrok, umožňují lidem komunikovat na velké vzdálenosti, ale jsou i velmi snadno zneužitelné. Vytvářejí veřejné mínění na různé věci rychlostí blesku. Pochopitelně není v silách soudců reagovat na všechna stanoviska, na sociálních sítích vyřčená. Také se dá jen velmi těžko zorganizovat masovou mediální kampaň, která by dostatečně objasnila všechno, co souvisí s výkonem funkce soudce. Nicméně ve velmi blízké budoucnosti bude zřejmě nezbytné, aby se i sociální sítě staly významnou součástí života soudcovského stavovského sdružení a soudců mimo něj. Máme-li docílit větší informovanosti laické veřejnosti o postavení soudce v našem státě a o jeho práci, pak bude jen a jen na nás, abychom věci uváděli na pravou míru právě tam, kde nám bude naslouchat nejvíce posluchačů. Děsíte-li se pomyšlení, že někdy vstoupíte do takových diskusí, byť anonymně, nebo máte-li pocit, že je to jen ztráta času a plýtvání energií bojovat s lidskou arogancí, zatvrzelostí, demagogií a někdy i hloupostí, chápu vás. Můj pocit je stejný. Proto jsem se do žádné ze sociálních sítí nikdy nezaregistrovala. Určitě ale stojí za zamyšlení, zda a jak prostřednictvím sociálních sítí dát lidem možnost pochopit, co to znamená, když se řekne „soudce“. Každý nápad v tomhle směru je vítán.