Na každém konci je hezké to, že něco nového začíná….“
Štěpán Šafránek, Jak svět přichází o básníky
Vážení a milí,
tak už je tu zas. Konec roku, předvánoční blázinec, po něm vytoužený klid a mír vánočních svátků, vše završeno posledním dnem končícího roku a prvým dnem roku nového.
S každým koncem roku přichází určité bilancování (nebo balancování, jak říkal Miroslav Horníček), ohlédnutí za ním, zhodnocení, jaký byl.
Justiční rok 2010 podle mého soudu nebyl vůbec špatný. Soudní moc rozhodně byla vidět a slyšet a bohudík především v tom dobrém světle, bez větších skandálů a excesů. A některé z těch ojedinělých možná nakonec přispěly i ke zvýšení její prestiže. Zejména přístup kolegy Jiřího Englicha, který rezignoval na svou funkci v souvislosti s dopravním přestupkem, zaslouží uznání. Chybovat je snadné, vyvozovat z toho osobní důsledky je mnohem těžší. Jaký kontrast oproti jiné rezignaci, jiného soudce, který se také vyhnul kárnému řízení, bohužel však zavdal příčiny k diskuzím o změně právní úpravy účinků rezignace. To jsem však odbočil poněkud od toho bilancování.
Justice odváděla svou každodenní službu, kromě těch tisíců „běžných“ soudních rozhodnutí, jež vždy zůstávají stranou mediální pozornosti, padla i řada rozhodnutí významných a mnohdy průlomových, které přinesly reálné dopady do života v naší zemi a které byly hlasitě komentovány. Připomenutí si zaslouží (mimo mnoha dalších) rozhodnutí o zrušení Dělnické strany, rozhodnutí ve věcech zastavení exekucí sociálních dávek odebíraných bezprostředně po jejich výplatě, rozsudky ve vítkovské kauze, rozsudek ve věci dálničního piráta, atd. Tato rozhodnutí byla veřejností hojně diskutována a mnohdy i většinově kvitována; a jakkoliv je přízeň veřejnosti a médií vrtkavá a pro soudce bezvýznamná, na těchto kauzách cením především, jak soudci obstáli v mediálním tlaku a udrželi obraz justice důstojný a hodný respektu. A to už vůbec nehovořím o rozhodnutích Ústavního soudu, kterými v letošním roce přispěl ke kultivaci právního řádu a demokracie v naší zemi, jimiž se stále jako silnější provaz line pověstná červená niť, kterou se vyslovuje čím dál důrazněji, že stávající exekutivní model státní správy justice je neudržitelný a musí být nahrazen modelem soudcovským. Právě tato rozhodnutí a nálezy Ústavního soudu, nad nimiž ční jako zlatá koruna ten z 6. 10. 2010 (Pl. ÚS 39/08), jsou pro mě zdrojem velké naděje a optimismu pro lepší budoucnost soudců a soudnictví.
Rok 2010 nebyl dle mého soudu vůbec špatný ani pro Soudcovskou unii. Bylo radostné sledovat, jak se jí otevírají dveře do pracovny premiéra, k předsedům obou komor parlamentu, k předsedovi Ústavního soudu, o ministerstvech nemluvě. Bylo příjemné vídat na tiskových konferencích všechny čtyři celoplošné televize a desítky novinářů. Bylo milé potkat na výročním sněmu nejen celou řadu starých známých, ale především mnoho nových tváří.
Přeji Vám klidné Vánoce a šťastný nový a třebas i trošku samosprávný rok 2011.
Tomáš Mottl