Jak se jeví česká demokracie a soudnictví tentokrát z pohledu od rovníku
Před dvěma lety se mi dostalo příležitosti podělit se s Vámi o své pocity v článku „Jak se jeví novela občanského soudního řádu z Himálají“. Teď mám znovu příležitost Vás prostřednictvím Slova soudce oslovit. Jsem ráda, že se zase mohu vyjádřit prostřednictvím svých životních cestovatelských zážitků. Bude to tentokrát od rovníku.
Letos se mi naskytla příležitost znovu navštívit Indii. Ale tentokrát úplně jinak. Žádná vysokohorská turistika, žádná náročná cesta 1 000 m nahoru, 600 m dolů, abychom zase mohli jít nahoru a tak postupně do velehor. Teď jsme naopak byli v malé rybářské vesnici na jih od Bombaje a Kotchinu, přímo u moře, plné venkovských indických obyvatel s jejich dosud zachovanými tradičními zvyky a typickou východní životní filosofií. Oni jsou spokojeni s tím, jak se mají v současném životě, i když jsou chudí. Věří, že se mají tak, jak si zasloužili. Třetinu příjmů použijí pro děti, třetinu pro rodiče a třetinu pro sebe. My jsme zde byli přímo na pláži, v kokosovém háji, v nově postaveném domě, jakémsi malém wellness středisku s výlety po okolí. Kousek od rovníku, Jižní Indie, stát Kerala.
Rovník se vyznačuje tím, že tam slunce vychází a zapadá ve stejnou dobu. Tady vycházelo ráno v 6.30 a zapadalo v 6.30 večer. Rovník jako rovnost času východu a západu slunce. Když jsem se tak snažila, stejně jako z Himálají, o jakýsi nadhled ve směru pohledu na život pracovní a soudcovský, napadla mě myšlenka rovnosti moci v demokratickém státě. Základ teorie rovnosti moci zákonodárné, výkonné a soudní. A hned mne napadlo, že s touto rovností to není tak jednoznačné jako mezi rovností východu a západu slunce u rovníku, kde jsem se od 9. do 23. února nacházela. V naší demokracii rovnováha mocí je pro moc soudní stále ještě cílem, ke kterému směřujeme, ale který zatím chybí. Moc výkonná má navrch, moc zákonodárná ji následuje a moc soudní je někde daleko vzadu. Projevuje se to pak v našem soudcovském životě. Jak u našich platů, tak i u toho, že stále ještě nemáme soudcovskou samosprávu a naše běžné praktické záležitosti jsou zcela řízeny mocí výkonnou. Nyní se to projevuje i v návrzích na zrušení soudcovské přípravné služby a pravidlech pro výběr soudců. Především ale skutečně, co si budeme namlouvat, naši členskou základnu více zajímá ta část nerovnováhy, která se týká našich platů. Potěšila mne slova pana předsedy Ústavního soudu JUDr. Rychetského, který v televizním pořadu připomněl tuto nezbytnou rovnováhu mocí i skutečnost, že u nás s tím máme problém. Připomněl, že je tomu tak i v případě proporcionality při snižování platů z důvodu mimořádné hospodářské situace, když soudci přispěli více než ostatní a že se podařilo prezidentu Soudcovské unie zjistit konkrétní údaje o tom, jaké byly skutečné platy těch, od nichž se soudcovské platy odvíjejí, že se opakovaně jednalo o politický populismus před volbami. Hurá. Zní to velmi nadějně. Pro naše materiální zajištění, ale i pro cíle Soudcovské unie jako takové, která již léta usiluje především o soudcovskou samosprávu. Chci věřit, že taková slova nám mohou pomoci těchto našich dvou cílů dosáhnout.
Ať je to všechno s láskou, protože je máj, je lásky čas.
JUDr. Milena Heřmanová