Letní zamyšlení
JUDr. Tomáš Novosad, viceprezident SU ČR
Nedávno jsem si přečetl s radostí lehce škodolibou zprávu o jistém panu Antonu Purisimovi, který podal žalobu proti městu New York, správě městské veřejné dopravy, kavárně Au Bon Pain, dvěma newyorským nemocnicím a „majiteli psa, kterého označil jako Hispánce“ (nevím, zda se tak jmenuje ten pes, či zda jde o upřesnění totožnosti jednoho ze žalovaných). Pan žalobce u Manhattanského federálního soudu nepožaduje nic menšího než dva undeciliony dolarů, což je údajně (podle zpravodajských serverů) více peněz, než kolik jich dnes na světě existuje. Ani si netroufám pomyslet, kolik nul musel pan Purisima do žaloby vepsat. Je tvrzeno, že se žalobci jedoucímu v autobuse zakousl do prostředníčku pes, že se mu tak do prstu dostala infekce a že v nemocnici, kde jej léčili, si ho bez svolení fotil „čínský pár“. V žalobě, která není zdaleka prvou v řadě od téhož žalobce, se vyskytují také mnohé nesouvisející stížnosti na porušování lidských práv, nicméně soud se prý samozřejmě bude podanou žalobou zabývat.
Proč že mi ta zpráva udělala radost? Při pročítání obdobných podání, která mi přistávají na stole, jsem si občas říkával, že takové žaloby jsou možné snad jen u nás. Litoval jsem se, že díky nedokonalostem procesních norem se vede nekonečný úřad ohledně každého papíru, který se na soud dostane. A v duchu jsem přemítal, že v takové Anglii nebo Americe by jistě ctihodný soudce podobné podání rovnou vyhodil, pokud už by se k němu vůbec dostalo. No a vida. I na Manhattanu mají své známé (a jistě oblíbené) sudiče, i na Manhattanu je třeba vše řádně zúřadovat a tak halt i slovutný Manhattan Federal Court bude muset použít nějaký ten svůj § 43 a přistoupit k odstraňování vad žaloby. Z čehož pro mě plyne, že sebelítost není namístě a že až budu příště obšťastněn žalobou podobného ražení, vzpomenu si na pracovníky americké justice s pocitem úlevy, že v tom nejsem sám.
Je zde ovšem jedno ale. Zajímalo by mě, kde jinde než u nás je třeba se ujistit téměř při každém otevření spisu (a po delší dovolené zásadně vždy), že nedošlo ke změně zákona. Zejména stran předpisů procesních vynikají čeští zákonodárci aktivitou až frenetickou, takže ani při onom odstraňování vad žaloby nebo například vybírání soudního poplatku si člověk nemůže být nikdy jistý, zda dnes již není včera. Takže úplného klidu a štěstí dojdu až poté, co zjistím, že také v jiné zemi našeho kulturního prostoru soudci v jednom řízení o výživném pro nezletilé dítě používají dva zákony hmotného práva a jeden až dva soudní řády, přičemž ani není jisté, že postupují správně. Snad mě opět povzbudí nové zprávy zpoza Velké louže.
Kolegyně a kolegové! Přeji Vám krásné léto a stejný stav alespoň základních procesních předpisů i po Vašem návratu z dovolených.
JUDr. Tomáš Novosad