Nyní už potřetí se mohu s vámi jako členka Republikové rady Soudcovské unie ČR podělit o své názory a pocity v tomto krátkém zamyšlení. Již v květnu 2013 jsem se ve svém předchozím článku mimo jiné zabývala naší pracovní přetížeností, ale především jsem se zamýšlela nad negativní situací, která nastane s platností nového občanského zákoníku.
            Proč tento rozsáhlý úvod? Protože už je to tady… Od počátku roku 2014 je v účinnosti námi dlouho očekávaný nový civilní kodex. Přiznejme si, že až do posledních dnů předchozího roku jsme mezi sebou kuloárně doufali, že některý osvícený politik – vizionář, obdařený dostatečnou politickou mocí a zdravým právním myšlením nás vysvobodí ze zakletí nového občanského zákoníku. Slovo „zakletí“ jsem použila záměrně. Nový občanský zákoník představuje téměř „pohádkové zakletí“, jako v té pohádce O Šípkové Růžence, kdy „království obrostlo spoustou šípkových trnitých keřů a na dlouhou dobu usnulo“.
           Vždyť i český jazyk použitý legislativci v tomto novém civilním kodexu je plný archaismů jako v samotných pohádkách. Námi oblíbení pachtýři, služebnosti, správcové, obmyšlení, výprosa a také smysly nadaní živí tvorové nás přenášejí do světa pohádek, v lepším případě do beletristických knih ze života našich předků sepsaných klasiky Boženou Němcovou, Aloisem Jiráskem a dalšími. Navíc systematika nového občanského zákoníku skutečně připomíná „rozkošatělý, pichlavý, planý keř šípkové růže“ (znalcům botaniky se omlouvám, ale v pohádkách se nepoužívají přesné terminologické pojmy – ostatně v novém civilním kodexu je to podobné, pro totéž se používají různé výrazy a jedním archaistickým výrazem se pojmenovávají odlišná práva a povinnosti).
            Neztrácejme však naději, pohádkami a legendami jsme v dětství procházeli všichni. Většina z nás jsme s bázní, napětím, zvědavostí, velkým očekáváním četli či poslouchali pohádky, v nichž hrdinové překonávali překážky, nebezpečí. V mé oblíbené pohádce O Šípkové Růžence princ prosekal všechna křoví, překonal všechny překážky, které mu čarodějnice a temné síly nastražily na jeho cestě za princeznou, a nakonec ji vysvobodil ze zakletí. V další pohádce zase náš „Český Honza vstal z pece, vydal se do světa, uhádl všechny hádanky a stal se králem“…   Jenže z pohádek jsme pak vyrostli, vystudovali vysoké školy, stali se právníky. V dospělosti jsme žili „šťastně a spokojeně (do smrti daleko)“, takže až dospěje a vyroste náš občanský zákoník, můžeme se těšit.
            Nyní ale už převážně vážně. Myslím si, že takto „košatý keř“ civilního kodexu bez pevného kmene a jistících kořenů se stane pro všechny z nás „pořádným oříškem“. Přinesl značnou nejistotu nejen laikům, ale i právníkům, zvláště nám soudcům. Všichni si s úsměvem říkáme „to zvládneme, nic jiného nezbývá…“  Mám však vážné obavy, že celý nový občanský zákoník se může projevit jako zatažená brzda rozjetého vlaku společenského rozvoje našeho vysněného moderního českého státu. Politický systém už je tak bohužel dost roztříštěný, právní systém je značně zkomplikovaný.
           A jakou roli budeme představovat my soudci v těchto změnách? Jsme pro společnost představiteli stability, nositeli spravedlnosti, garanty právní jistoty. Toto vše v nás veřejnost vidí. Musíme tedy vykročit ze světa pohádek a najít v hádankách, kvízech, jazykolamech nového občanského zákoníku nová potřebná pravidla pro spravedlivé posouzení a řešení komplikovaných společenských, rodinných, podnikatelských či ekonomických vztahů. Snažme se najít pozitivní možnosti nového občanského zákoníku. Prostě dojít ke šťastným koncům, přestože cesta je komplikovaná, nepřehledná, ale zvládnutelná. Vždyť v pohádkách to tak je, vždy přijde šťastný konec „a zazvoní zvonec“.
         Pro mne reminiscence zrcadlem pohádek na nový občanský zákoník přináší lehkost a úsměv do dalšího studia a práce, a věřím, že i pro vás je příjemným osvěžením, snad i douškem legendární živé vody…