Koncem roku 2013  byla v Úředním věstníku EU zveřejněna směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů).  Lhůta pro implementaci této směrnice pak byla stanovena do července roku 2015. V této době lze již konstatovat, že převážná část ustanovení směrnice bude transponována novelou zákona o ochraně spotřebitele. V současné době probíhají přípravné  práce  s ohledem na nezbytný požadavek na  implementaci této směrnice do stanoveného data. V této fázi zatím ještě nejsou určeny konkrétní subjekty k mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů. Tato otázka je však  projednávána  orgány státní správy,  například Ministerstvem spravedlnosti ČR,  Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a dalšími, s cílem zajistit splnění požadavků směrnice, tedy vytvoření stabilního a plně funkčního systému pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. V tomto stadiu rovněž nelze jednoznačně zodpovědět otázku, zda výstup z mimosoudního řešení sporů bude pro obchodníky závazný či nikoliv a zda jejich účast bude povinná.

Na těchto jednáních se významně podílí i Soudcovská unie ČR, včetně přípravy Odborné  konference  Soudcovské unie ČR na téma Zvýšení efektivnosti soudnictví - alternativní řešení sporů v ČR. Koná se 10. dubna 2014.
Dovoluji si proto  stručnou úvahu  k  tomuto tématu. Úspěšná implementace Směrnice nám pomůže zabít 2 – 3 mouchy jednou ranou.

1/ Splníme jako ČR řádně a včas požadovaný termín a vyhneme se tak případným sankcím ze strany EU.

2/  Vyřešíme alespoň částečně hrozící zahlcení soudů, zejm.1. stupně po novele občanského zákoníku, kdy převážná část prvostupňové  agendy směřuje k okresním soudům (ochrana osobnosti, dřívější  obchodní věci i nad  částku 100 000.Kč, rozšíření povinností soudů v oblasti opatrovnické agendy), bez navýšení počtu soudců a odborného aparátu.

3/   Řešení neúměrných nákladů řízení  velké části  bagatelních sporů,  podávaných cestou tzv. formulářových žalob.
Ad 1/ Směrnice požaduje  implementaci nejpozději do 9.7.2015 (včetně nabytí účinnosti).
Ad 2/ Je všeobecně známo, že nabytí účinnosti nového občanského zákoníku od 1.1.2014  přináší  řadu počátečních problémů, kdy dříve zmechanizované  postupy budou nyní vyžadovat intenzivní  přípravu  a studium.  Pokud by se podařilo, aby výstupy z jednání nově vzniklých subjektů pro  řešení alternativních sporů byly pro obchodníky závazné, při zajištění možnosti soudního přezkumu,  v souladu s čl. 47 Listiny základních práv  Evropské unie,  došlo by k výraznému zrychlení a zlevnění těchto sporů.  Lhůta je dle  článku 8 písm. e/ Směrnice do  90  kalendářních dnů ode dne, kdy subjekt alternativního řešení sporu obdržel úplný spis stížnosti,  u velmi složitých sporů  může být tato lhůta  prodloužena.  Postup alternativního řešení sporů  musí  být  dle  článku   8 odst. c/ Směrnice  bezplatný či za nízký poplatek.                
Současně by bylo tedy možno uvedeným  alternativním řešením sporů předejít zahlcení soudů především 1. stupně,  zejména předejít  výraznému zpomalení jejich činnosti.
Ad 3/ Tím by se současně vyřešil již dlouhodobý problém, kdy vymáhání především drobných pohledávek se v ČR stalo výhodným byznysem a náklady na vymáhání pohledávek 7 - 8x převyšovaly  hodnotu  sporu.  Postupovalo se pak dále od ústavního nálezu sp. zn. IV.  ÚS 2777/11 a  IV. US 2319/11, týkajících  se nákladů  především inkasních společností ve  výši jednonásobku vymáhané částky,  až po nejnovější nález Ústavního soudu  ze dne 24.7. 2013  sp . zn.  I. ÚS 3344/12, podle něhož  náklady na právní zastoupení advokátem za účelně vynaložený náklad  u tam uvedeného subjektu, považovat nelze a který tedy náklady právního zastoupení v určitých konkrétních věcech nepřiznává vůbec.  Ani změna advokátního tarifu situaci uspokojivě nevyřešila. Tady se nám nabízí řešení v souladu se základní rolí státu,  když je povinností státu rychlou,  levnou a účinnou ochranu spotřebitelů zajistit.  Mám za  to, že nelze v případném novém advokátním tarifu neúměrně krátit náklady právního  zastoupení,   např. nepřiznáním práva na náhradu nákladů právního zastoupení před soudem do 10.000 Kč, neboť bychom tím fakticky znemožnili  anebo ztížili vymáhání těchto drobnějších odůvodněných nároků občanů.

V současné době je příkladem takového mimosoudního řešení Český telekomunikační úřad,  který  má pravomoc, k řešení  nároků z telekomunikačních služeb. Podle § 129 odst. 1, věty první, zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.  Podle uvedeného zákona  o elektronických komunikacích přešla pravomoc rozhodovat spory, které se týkají poskytování služeb elektronických komunikací, na Český telekomunikační úřad.

Správní  řízení je  jednodušší a levnější, také  ze své podstaty rychlejší než formální  soudní proces. Stát tedy tímto způsobem vynakládá  méně  prostředků na provozování  této činnosti než v řízení soudním.
Máme nyní otevřenou cestu  k vytvoření  dalších obdobných subjektů i v jiných službách,  například energetice či dopravě. Takovým úřadem by se mohl stát,  při úpravě jeho pravomocí např. Energetický regulační úřad,  který je v současné době  ústředním orgánem státní správy  a byl zřízen od  1. ledna  2001, zákonem  č.458/2000 Sb., ze dne 28. listopadu 2000, o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů,  jako správní úřad pro výkon regulace v    energetice.  Členským státům také nic nebrání mít možnost stanovit vytvoření zbytkového  subjektu alternativního řešení sporů,  který se bude zabývat spory, pro jejichž řešení není příslušný žádný zvláštní subjekt   (jak umožňuje článek 5 odst. 3 Směrnice).

Splníme tedy tímto způsobem požadavek EU a současně zajistíme, aby nedošlo ke zneužití vymáhání drobných pohledávek, k výnosnému byznysu a pokřivení základních práv občanů na vymáhání odůvodněných individuálních  požadavků v občanskoprávních sporech a tedy i vymahatelnosti práva. Mám za to, že pokud by naopak  v soudním řízení neexistovalo právo na náhradu nákladů řízení u soudu za zastoupení advokátem u  drobných individuálních nároků,  které nemají povahu formulářových žalob, došlo by  tak  k faktické  nevymahatelnosti  práva
(například  u drobných půjček mezi občany).

Ze všech těchto důvodů prosím i o nápady členů Soudcovské unie, ale určitě i nečlenů z řad soudců, jak zajistit  transformaci Směrnice, prostřednictvím jakých konkrétních subjektů a jaká by mohly mít tyto subjekty oprávnění, včetně případné závaznosti pro  obchodníky, či povinnosti účasti obchodníků na řízení u těchto subjektů, efektivního řešení sporů v ČR.
 
JUDr. Milena Heřmanová