Ne příliš optimistické slovo soudce na leden. Justice v roce nula.
Mgr. Jana Jurečková, členka Republikové soudcovské rady SU ČR
Vážení a milí,
kdykoli jsem měla tu čest psát slovo soudce, snažila jsem se, aby mé zamyšlení bylo nikoli aktuální, ale spíše obecné a v žádném případě nikoli pesimistické, nýbrž napsané rytmicky, vtipně a s optimistickou pointou do budoucna.
Dostalo se mi zvláštní cti, napsat slovo soudce na měsíc leden roku 2014 a já si uvědomuji, že nedokážu psát ani obecně a ani vtipně, při nejlepší vůli.
Nepochybně se ocitáme na rozhraní, a dovolíte–li mi přece malý vtípek, řekla bych, že mezi samým středem rozhrady.
Civilní kodex, který by reagoval na společenské změny po roce 1989, nám chybí od roku 1989. Sem tam se něco dotáhlo novelizací, ale hlavní tahoun, který posouvá soudní rozhodnutí směrem od státu dohlížejícího a otcovského ke zdrženlivému a nevměšujícímu se, byl vždy Nejvyšší soud, maják ukazující cestu, po které se vydat, pokud nám Ústavní soud neproplul nad obzorem jako utržená vzducholoď a nedal našim rozhodnutím zcela nový směr.
Nepochybně se ocitáme na rozhraní a tentokrát již bez dýchavičných vtípků.
Od ledna už ne Nejvyšší soud, už ne Ústavní soud, jenom my. Každý z nás jako Soudce, který drží v ruce Zákon.
Všichni se musíme vypořádat s tím, že veškeré znalosti, cit pro právo, zkušenosti nabyté za dlouhá léta služby, orientaci v judikatuře, už nevyužije, že jediné o co se může opřít je znalost nového kodexu, svědomí a odpovědnost. Osobní odvaha rozhodnout a tím spoluvytvářet nové právní prostředí v naší společnosti.
A ještě nám zbývá jedna opora - Soudcovská unie neuhýbá stranou v situaci, kdy má možná řada soudců pocit, že zůstali osamoceni. Že ačkoli se Nový občanský zákoník připravoval dvanáct let, měli příležitost účastnit se několika školení, kde se jim dostalo podrobného výkladu, která pasáž je přejata z práva rakouského, která z práva polského a která z úpravy platné v provincii Québec, jak se čtrnáctileté dítě domůže práva nechat se potetovat a komu patří uprchlý roj včel. Že po dvanácti letech usilovné práce, nikomu nezbyl čas na odpovídající rekodifikaci procesního práva, takže nakonec nezbylo nic jiného, než prostřední část občanského soudního řádu amputovat jako samostatný úd s ne zcela vyjasněným vztahem k mateřské části, nazvat ji zákonem o zvláštních řízeních soudních a vypustit do života, bez konání byť jediného opravdu podrobného a odborného semináře, a pak zajistné nepřekvapí, když novela vnitřního a kancelářské řádu je soudům k dispozici od poloviny listopadu.
Pokud jste, přátelé, kdy pochybovali, k čemu je Vám Soudcovská unie, vězte, že osamocené Vás nenecháme.