O platu, salátu, přátelství a vínu
Mgr. David Havlík, člen Republikové rady SU ČR, soudce Nejvyššího soudu ČR
Milý můj čtenáři, jsi-li ještě vůbec taký, vracím se k tobě po roce se svým slovem. Slovem, které které je publikováno nejenom na webu Soudcovské unie, ale má také zaznít v profesním časopisu, o jehož podobě se sice vedou pravidelné diskuse, ovšem výsledkem je stále více tajemné elektronické periodikum, které si své odběratele nachází opravdu jen mezi skalními příznivci. Budu přesto doufat, že si tyto věty někdo vyhledá a nenamáhám se s jejich tvorbou v krásnou červnovou neděli nadarmo.
Budu se snažit být trochu aktuální. Co tedy hýbe soudním světem v tyto dny? Stejně jako loni, předloni či v jakýkoli jiný předešlý rok je to především otázka našich platů. Konečně nepamatuji si za svou praxi soudce nějaké delší období, kdyby mi představitelé výkonné či zákonodárné moci nepřipomínali, že v těžké době, kterou naše jindy tak krásná země prožívá, je mé ohodnocení nemravně vysoké a je proto nutné soudcovský plat zmrazit/snížit/zatlouci do země. Zároveň mi je týmiž ústy pravidelně sdělováno, že funkce soudce je jedna z nejdůležitějších a nejváženějších pozic státní moci, proto si žádá jen těch nejlepších žen a mužů, morálně i profesně zdatných, čestných a spravedlivých, moudrých a vzdělaných. Prostě soudcem nemůže být jen tak někdo, holenkové, ale jen ti nejlepší z nás, přepečlivě vybraní v přísných řízeních, na které je po celou dobu jejich kariéry nutno klást jen ta největší očekávání. Nevím jak tobě, milý čtenáři, ale mně se takový přístup zcela moudrým nezdá. Chci-li opravdu mít a držet na soudních postech právní elitu naší společnosti, jen těžko se mi takové přání splní, nebudu-li zároveň dopřávat soudcům přijatelné ohodnocení. Navíc si skutečně nemyslím, že pokaždé, když znějí slova o morální odpovědnosti soudců dýchat se společností vzduch prosycený krizí a úpadkem, takový pád naše vlast opravdu zažívá, a že tedy soudcovský plat, již léta pevně navázaný na průměrnou mzdovou základnu v zemi, musí být nějakým způsobem postihnut. Pravda, doposud se nás povětšinou zastal Ústavní soud, ale zda se tak bude dít i nadále jisté není. Proto ti možná, milý čtenáři, přijde vhod jednoduchý recept na levný pokrm, který navíc v nastávajících letních dnech náramně osvěží, a přitom i zasytí nejen tebe, ale i tvé dítky či životního partnera.
Salát panzanella či panmolle
Starý chléb či jiné pečivo zručně natrhej či nakrájej na kousky, dej na plech vyložený pečicím papírem a pokapej olivovým olejem. Jsi-li stále ještě rozhazovačný, můžeš k chlebu položit žlutou papriku. Vlož do předehřáté trouby a peč až chléb zezlátne, ale přitom nezčerná. Opečenou papriku dej do sáčku, nech zapařit, oloupej připečenou slupku a nakrájej rovněž na kousky. Mezitím ve velké míse smíchej nakrájená rajčata a cibuli, opepři, osol, zakápni vinným octem a nech rajčata pustit šťávu. Poté přidej opečený chléb, olivový olej, papriku a čerstvou bazalku. Promíchej a podávej s úsměvem.
Zpět již ale k aktuálním tématům. Opakovaně k mým uším dolehly dohady o justiční válce mezi našimi nejvyššími soudními stolicemi. To i v souvislosti s obsazováním postů na Ústavním soudu. Jako člen soudu Nejvyššího ti, milý čtenáři, přináším radostnou zprávu! S kolegy z Nejvyššího správního soudu neválčíme! Jednak je nás na Nejvyšším soudu přeci jenom více, k tomu mnozí z nás dekorováni vysokými armádními hodnostmi, a případný konflikt by tedy byl velice krátký a s jednoznačným výsledkem, ale především nemáme oč bojovat. Dovoluji si tato slova vyřknout jako zastupující člen konfliktního senátu, který s kolegy z Nejvyššího správního soudu pravidelně a ve více než přátelském duchu řeší případy střetu pravomocí soudů a správních orgánů. Od dalších mých kolegů, kteří působí v nám všem tak milých kárných senátech, vím, že zde mezi soudci obou brněnských ústavů vládne povětšinou atmosféra pracovního souznění a vzájemného porozumění. Opakuji tedy, mezi Nejvyšším soudem a Nejvyšším správním soudem válečný konflikt neprobíhá a divil bych se, kdyby v budoucnu propukl. Samozřejmě, že představitelé našich soudů nemají vždy stejný názor na kauzy, které řeší a které hýbou naším justičním světem. Ale to je přeci v pořádku, žijeme konečně ve svobodném světě a pluralita názorů je jeho šperkem nikoliv hanbou. Musím proto již jen popřát našim kolegyním a kolegům ve vedoucích funkcích, aby snad nepřevládla v jejich myslích skepse či dokonce osobní zášť, jestliže někdy narazí se svou představou na jiný názor. Ono opravdu to poslední, co justice v této době potřebuje, je nějaký nepříjemný střet mezi soudními funkcionáři, který by přerostl v osobní animozitu či otevřené nepřátelství. A na to si, milý čtenáři, v těchto letních dnech připijme. Vzhledem k tomu, že jsme ušetřili na salátu, který byl inspirován Itálií, doporučuji otevřít si na to nějaké krásné červené víno z Apeninského poloostrova. Zkus třeba Primitivo di Manduria či nějaké Chianti Riserva. Jsi-li stále trochu rozhazovačný, neváhej a dopřej si divokou jízdu plnou ovoce v Barolu či intenzivní barvu a chuť v Brunellu.
Na zdraví, na léto, na přátelskou atmosféru.