Soudci, hurá do školy!
Mgr. Miroslav Jurman, člen Republikové rady SU ČR
Původně jsem zvažoval, že bych na tomto místě v aprílovém duchu navázal na slova kolegyně Kadlečkové z minulého měsíce a představil si republiku plnou sečtělých a poučených občanů, kteří jsou výborně finančně gramotní a půjčují si pouze na bydlení či obdobné výjimečně pořizované věci, přičemž své dluhy řádně splácejí. Jelikož ale související úvahy o smlouvách, jež mají být dodržovány, a dluzích, které mají být placeny, by mohly v dnešní realitě spíše než jako žertík hodný 1. dubna působit jako holá science fiction, raději se zaměřím na aktuálně znovu probouzenou unijní aktivitu – soudce do škol.
Asi není třeba ji dlouze představovat, neboť již název vše podstatné sděluje. V současné době se Republiková rada unie věnuje tomu, v jaké podobě, rozsahu a s jakou cílovou skupinou se této aktivitě budeme věnovat. Proto předesílám, že tyto řádky představují jen můj osobní názor. Mé zkušenosti v tomto směru nejsou nikterak rozsáhlé, přičemž zahrnují několik besed se studenty jedné českobudějovické střední odborné školy v době předcovidové, během loňského roku a letoška pak opakované besedy na (obou) základních školách v místě mého bydliště, tj. jihočeské Soběslavi. I z nich však vyplývá několik poznatků, které jsou snad obecně přenositelné.
Především se nemohu nepodělit o slova jedné z organizátorek, s nimiž jsem besedy domlouval, která mě i kolegu z okresního soudu radostně přivítala slovy, že nejenže se od nás něco dozvědí kromě dětí i učitelé, ale současně jsme spolu s vozíčkáři jediní, kdo je ochoten školu navštívit zdarma. Fakt, že vysokoškolsky vzdělaní pedagogové o přestávkách potvrzují, že i oni se dozvídají ledacos nového (konkrétně to bylo poté, co jsem žákům vysvětloval podstatu spravedlivého civilního procesu), podle mě jednoznačně směřuje k tomu, že oslovit musíme co nejširší spektrum posluchačů.
Když jsem byl poprvé pozván na základní školu, trochu jsem se obával, zda budu schopen mluvit srozumitelně a současně tak, abych dokázal zaujmout. Mé obavy ale byly liché, přestože osmé a deváté třídy jsou ovlivněny odchodem nejlepších žákyň a žáků na víceletá gymnázia. Byl jsem až překvapen tím, nakolik jsou posluchači schopni reagovat například při vymýšlení toho, jak dostat hypotetického účastníka z důkazní nouze. Na druhou stranu je nutno rozlišovat podle tématu a zadání, které příslušný formát akce má. Já jsem zatím vždy těžil z toho, že posluchače nejvíce zajímají příběhy (byť v tu chvíli smyšlené) a mohl průběh trestního řízení i civilního sporu popsat s jejich pomocí. Nepochybnou výhodu pak mají a budou mít soudci trestní, protože jejich pracovní náplň je posluchačsky nejvděčnější a nejsrozumitelnější. V této souvislosti mě těší, že mnozí zejména trestní soudci (i bez vazby na aktivity Soudcovské unie) sice většinou nedocházejí na školy, ale jsou otevření návštěvám studující veřejnosti v jednacích síních a nezřídka před nebo po jednání vstřícně vysvětlují souvislosti a zodpovídají dotazy.
Věřím, že právě touto více či méně formalizovanou a organizovanou činností přispějeme k lepšímu právnímu povědomí běžných občanů a snad trochu i té finanční gramotnosti.
Přeji Vám všem příjemné jarní dny!