Nezávislost justice je vždy aktuální téma, po celém světě. Česká republika se naštěstí podobá například Rakousku, kde vládne přes kultivovanou diskusi poklidná atmosféra v justici i ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti. Ani v jedné ze jmenovaných zemí soudci nejsou trestně stíhaní a věznění pro porušení svobody slova (prezident rozpuštěné soudcovské asociace v Turecku Murat Arslan byl v roce 2016 vzat do vazby a poté odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 let), perzekvovaní pro boj za nezávislost justice (jako v Polsku), ani nemusí opouštět svou vlast za odsouzení mocných lidí a politiků (jako v Guatemale); všechny tři zmíněné případy budou zmiňovány na setkání Mezinárodní asociace soudů v Tel Avivu v září 2022.[1]
Organizace spojených národů přijala dne 6. 9. 1985 v Miláně Základní zásady nezávislosti soudní moci.[2] K výročí jejich přijetí pan Igreja Matos, prezident Mezinárodní asociace soudců, řekl, že uprostřed útoků na soudcovskou nezávislost, které činí vlády některých členských států EU, nabývají opět tyto principy na významu. Soudcovská nezávislost stojí v centru pozornosti Evropského parlamentu i Evropské komise. V současné době je demokracie na ústupu. Tento trend ještě posílila pandemie covid-19. V dotazníku zaslaném Evropskou asociací soudců odpovědělo asi 50 % členských států, že v době pandemie soudcovská nezávislost utrpěla a ochrana lidských práv a vláda práva se zhoršila. Pokud stát vezme soudci nezávislost, nemůžeme už hovořit o soudci, ale spíše o kvalifikovaném expertovi, nadaném právními dovednostmi, který nevynese rozhodnutí proti mocnému nebo politicky chráněnému účastníku řízení a soudnictví již nebude službou veřejnosti. Pro autoritářské politiky soudce musí být poslušný a mlčet. Mezinárodní principy nezávislosti soudnictví však jakékoli roubíky pro justici pokládají za nepřijatelné.[3]
Mezinárodní právo charakterizuje soudcovskou nezávislost pěti kritérii: 1. nestranností, 2. nepodjatostí, 3. přístupem bez předsudků, 4. politickou nezávislostí a 5. fungováním beze strachu. [4]
Mezinárodní smlouvy, doporučení a judikatura Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora EU se zabývá otázkami zásahů do nezávislosti soudnictví. Rada Evropy vypracovala v roce 2010 standardy justiční nezávislosti CM/Rec (2010)12.[5] Podle komentáře Evropského parlamentu k těmto standardům se má soudní moc účastnit rozhodování o fungování a organizaci soudů a procesních norem. Poradní sbor evropských soudců (Consultative Council of European Judges - CCJE) jako poradní orgán Rady Evropy přijal v roce 2010 Magnu Chartu soudců (základní principy). Ty v čl. 9 stanoví, že soudnictví (soudní moc) se bude podílet na veškerých rozhodnutích, která mají vliv na výkon soudních funkcí (organizace soudů, soudní postupy, jiná legislativa). Citované dokumenty doporučují k ochraně nezávislosti justice mít nezávislé orgány typu Nejvyšší rady soudnictví, která v České republice chybí a částečně ji nahrazuje Soudcovská unie.
Na poradě Evropské asociace soudců v dubnu 2022 v Portu zazněly v příspěvcích a konkrétních příkladech italských, slovenských, polských, maďarských, řeckých a dalších soudců nemalé obavy z ohrožení soudcovské nezávislosti. Snahy o vyvíjení tlaku na soudce a justici nabývají nejrůznějších podob. Příklady cituje i prezident Mezinárodní asociace soudců Igreja Matos v rozhovoru Soudce v nejistém světě a poukazuje na finanční postihy soudců, disciplinární a trestní řízení se soudci. Poukazuje na osobní nezávislost soudců v různých systémech – kde soudce nastupuje svou profesi jako zkušený a zralý profesionál anebo naopak ihned po studiu a závisí na soudcovském platu na uživení rodiny, splacení hypoték atd. Další tlak je politický. Autoritářský politik se snaží nejdříve dostat pod kontrolu média a justici jako nejslabší ze tří mocí. Takový vývoj může zasáhnout kteroukoli zemi.[6]
Vzhledem k úvahám ministerstva spravedlnosti o novele zákona o kárném řízení za zmínku stojí i to, že Doporučení Rady Evropy CM/Rec(2010)12 vyslovilo také požadavek, aby soudce měl možnost podat odvolání proti rozhodnutí v kárné věci (čl. 69).
Součástí budování a zachování soudcovské nezávislosti je i zajištění dostatečných zdrojů pro justici, jak uvádí Doporučení Rady Evropy CM/Rec(2010)12 v čl. 32. Česká justice trpí podfinancováním podpůrného aparátu již mnoho desítek let, stávající soudci hovoří o více než 40 – 50 letech, co pamatují nebo znají z vyprávění. Tento hendikep neodpovídá době ani požadavkům všech zúčastněných a veřejnosti. Průměrný plat nesoudců (včetně právníků a dalších zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním) v justici je o čtvrtinu nižší než u jiných zaměstnanců veřejné sféry[7] a ovlivňuje bezpečnost a fungování soudnictví. Požadavek na poskytnutí adekvátních finančních zdrojů pro justici se opakuje i ve zprávě Evropské komise o právním státu 2022 ze dne 13. 7. 2022.[8] V České republice neexistuje Nejvyšší rada soudnictví, Rada pro otázky soudnictví nebo jiný orgán, který by, měl dostatečný poradní nebo vetující hlas v oblasti financování justice, jak je tomu v jiných státech.  
Závěrem lze odkázat na Doporučení Rady Evropy CM/Rec (2010)12, které odpovídá v kapitole I článku 3 na to, co je smyslem soudcovské nezávislosti. Je to spravedlivý proces pro všechny účastníky řízení, rozhodnutí založené pouze na právním základě a rozhodnutí nezávislé, tj. bez nepatřičných vlivů.

---