„Podivuplné“ zamyšlení
JUDr. Martina Lorencová, členka Republikové rady SU ČR
Žijeme nyní v podivné, nikoliv v obdivuhodné době, v době, kdy dochází k mnoha společenským proměnám, otřesům našich civilizačních hodnot.
V posledních měsících se sice nad mnoha věcmi s radostí podivuji, pozoruji, že se obracíme k elementárním společenským hodnotám, humanitě, solidaritě. V naší rodině, u blízkých a přátel také vnímám, že mnohem více oceňují životní harmonii, rodinné souznění, sepětí s přírodou, prostě hloubku života.
Avšak bohužel před několika měsíci se rozpoutal blízko našich domovů válečný konflikt na Ukrajině, což mne skutečně trápí. Do České republiky přišli desetitisíce uprchlíků, hledající u nás bezpečí a ochranu. Mnoho z nás se zapojilo do aktivní anebo finanční podpory těchto lidí v nesnázích. Tedy i v této sféře se projevila prospěšnost naší unie, byť to rozhodně není naše základní aktivita. Děkuji všem, kteří pomohli jakýmkoliv způsobem.
Nepochybně je vše propojeno a vzájemně spolu souvisí a ovlivňuje se. Mnohokrát soudci řeší lidské osudy a problémy, svými rozhodnutími se silně dotýkají života jiných, často je zcela změní, ale i toto je naše poslání, společenský úkol soudní moci. Možná v každodennosti naší profese nedohlédneme rozsah dopadů našich rozhodnutí, ale rozhodně je často významný a společensky zřetelný.
Také aktivita členů unie je možná nepostřehnutelná na první pohled, ale při podrobnějším náhledu a hlubším zamyšlení je zřejmé, že se dotýká mnoha, nám třeba neznámých lidí.
Dovolte mi vyprávět krátký příběh.
Před dvaceti lety nás s manželem pár měsíců učil angličtinu student střední školy, mladík, který po maturitě odjel pracovat a žít do Ameriky. Letošní léto po dlouhé době přijel do Čech a vyhledal nás. Při našem setkání mimo jiné vyprávěl, jak v minulosti často, když žil v americkém státě Tennessee, hledal na internetových sítích své dřívější české známé. Představte si, že četl mé předchozí články - slova soudce publikované na webových stránkách unie. Tomu se fakt podivuji, někdo žijící na americkém kontinentě, surfuje po našich unijních stránkách a přečte si jejich obsah. Pro mne až „podivuhodně“ jsme vzájemně propojeni a dotýkáme se navzájem svých myšlenek, emocí a vlastně našich životů.
Jak jsem již naznačila, jsem přesvědčena, že když vše se navzájem ovlivňuje, tak také náš časopis Soudce, byť aktuálně vychází pouze v elektronické podobě, podle mého názoru může být přínosným, jak pro nás členy, tak pro veřejnost. Snažme se tedy i nadále využívat platformy našeho časopisu, i když se mnozí z členů stále zdráhají překonat případné technické nesnáze a používat k jeho čtení jiné pro ně zpočátku neznámé počítačové programy či mobilní aplikace. Můžeme buď s pozitivní snahou pokračovat v dalším vydávání časopisu v elektronické verzi anebo být „pesimisticky přesvědčeni, že to nebude fungovat“. Nepochybně mnozí z nás si již určitě ověřili, že naše emoční naladění je pro život významné.
Prostě v životě i „u našeho časopisu“ platí „ s úsměvem a pozitivní snahou jde vše lépe.“
Prožijme i nadále pohodový měsíc srpen, abychom se mohli co nejvíce „podivovat nad krásou léta“.
JUDr. Martina Lorencová