O zmrzlině, vínu a světovém míru
Mgr. David Havlík, člen Republikové rady SU ČR
Líné nedělní odpoledne, vzduch je nasáklý bouřkou visící za Ještědem, ideální chvíle napsat slíbené slovo. Letní červencové slovo soudce do časopisu Soudce. Tedy časopisu… do jeho elektronické podoby, kterou prý ale skoro nikdo nečte. Ono taky konkurovat uzavřeným elektronickým periodikem všem těm rychle a veřejně dostupným sociálním sítím, médiím a podcastům je opravdu úkol přetěžký, spíše však nemožný. Možná, kdyby byla naše unie nepřístupným elitním klubem, bylo by fajn mít tajný měsíčník a sdělovat si v něm navzájem moudrosti zasvěcených. To ale přeci nejsme. Unii podle mě sluší otevřenost, stejně jako celé justici. Jestliže nám ve vydávání materiálně nákladného časopisu brání nedostatek finančních prostředků, co se raději více zaměřit na příspěvky na sociálních platformách a jednou za rok si udělat radost krásnou tištěnou ročenkou.
Zpět ale k letnímu času, pro který slovo píši. K němu se hodí spíše nějaké pohodové téma. I když nemáme, a asi nikdy mít nebudeme, soudní prázdniny, je někdy potřebné trochu zvolnit a odpočinout si. Vyhořelý soudce je často horší než vyhořelá stodola. Vyhnu se tedy vážným otázkám současnosti, jako jsou například zmrazené platy, a raději uvedu typ na skvělou zmrzlinu. Prý tu nejlepší na světě si můžete dát na Piazza della Cisterna v toskánském městečku San Gimignano. Zkusil jsem a určitě se tam někdy vrátím, i když spíše kvůli nádherné architektuře a vínu. Á propós víno - pro horký letní den doporučuji nenáročné ale svěží Vernaccio di San Gimignano, které bylo podle starých Římanů vínem bohů. Skvělou zmrzlinu ale najdete i v Bayerově ulici v Brně, kousek od budovy Nejvyššího soudu. Konečně kde jinde si může český soudce osvěžující pochoutku lépe vychutnat! Naproti je navíc příjemná vinotéka, ve které láhev Vernaccia taky seženete. Nebo lépe skvělý moravský veltlín či ryzlink. Vlastně celé Brno je pro člověka z Liberce trochu Itálie. Dříve spíše Balkán, ale to už dávno neplatí. Vysoká kultura kávy, výborná opera, absence sněhu a dobrého piva, to vše jsou přece atributy města ze země ležící jižně od Alp. Zkuste se do Brna někdy podívat, určitě budete příjemně překvapeni – jestliže tam tedy zrovna nemíříte ke kárnému řízení. Ale i to je vlastně někdy Itálie…
Pro kolegy z Brna a okolí, ale nejen pro ně, mám na léto jiné pozvání. Zmínil jsem se o Liberci a Alpách a teď jako kouzlem tahle dvě místa spojím. Ve Vysokých Taurách, v pohoří Lasörling, najdete u kouzelného jezera Bödensee Reichenberger Hütte, tedy Libereckou chatu. Ne náhodou ji pro mne a kolegy objevil zasloužilý člen Soudcovské unie Mojmír Putna. Po první světové válce ji nepostavil Mojmír, ale sekce alpského spolku z Liberce a dodnes jsou její stěny ověšeny fotografiemi z tohoto zajímavého města a okolí. Na chatě se dá přespat a odpočinout po více či méně náročné horské túře, kterých okolí nabízí nepřeberně. Večer se zde při sklenici světlého piva, tyrolském gröstlu a pročítání v tlumoku doneseného občanského zákoníku, otevřeně inspirovaného Všeobecným zákoníkem občanským pro německé dědičné země Rakouské monarchie, můžete zamyslet nad smyslem nejen právního bytí, snah a historie. Zamyšlení to ovšem nebude jednoduché, zvlášť pro Brňany, když na ně přes údolí zablikají z pohoří Grossevenedigeru světla Neue und Alte Prager Hütte.
Jestliže se Vám nechce trmácet „až“ do Rakouska, přijeďte si odpočinout na Liberecko. Nebudu unavovat odkazy na všem známý Ještěd či Jizerky, raději pozvu do stále ještě málo objevených Lužických hor, z druhé strany hranice zvaných Žitavské pohoří. Tedy hranice… tu tady vlastně skoro nepoznáte. Světovým unikátem je v tomto ohledu hostinec a horská chata Hochwaldbaude na vrcholu Hvozdu. Státní hranice tu vede doslova milimetr od vchodu do budovy. Žádný plot, žádné zdi, z české červeně značené turistické stezky jedním krokem přímo do saského výčepu. Důležité je při vstupu nahlas pozdravit. Můžete česky nebo německy, tady Vám budou tak jako tak rozumět. Z terasy u chaty, kterou hranice přímo prochází, jsou nádherné rozhledy na kopce a údolí Máchova kraje, Ještědský hřeben i Horní Lužici. V dnešním rozervaném světě nevídaný klid a mír. A ten vroucně přeji nám všem, přátelé.