Můj příspěvek je zařazen do období, kdy nám začínají letní měsíce, spojené povětšinou s obdobím dovolených či výletů, zkrátka s obdobím pohody a jistě i zaslouženého odpočinku. Snad ani ve zlém snu jsem si nedokázal představit, že poté, co jsem psal minulý příspěvek, kde jsem se zamýšlel nad velice těžkým obdobím, které nejenom nám jako justici, ale celé společnosti přinesla pandemie koronaviru COVID-19, tak namísto zklidnění celé situace, došlo k válečnému konfliktu, který probíhá nedaleko od nás, pro mě jako pamětníka společného státu se Slováky, prakticky na hranicích. Velký pohyb osob, převážně nechtěný, jakož i nálada ve společnosti nás ovšem nepochybně v blízké době mohou postavit do situací dříve neznámých. Situací týkajících se jak možných konfliktů mezi migranty, tak i vně jejich komunity, stejně jako řešení jejich případných požadavků vůči našemu státu, případně i konflikty vycházející z nespokojené části společnosti, která není vždy tolerantní a může projevovat výrazný nesouhlas s přítomností osob prchajících před válečným konfliktem, případně schvalovat či přímo podněcovat nenávist vůči těmto osobám. Je již známo, že se také objevují projevy některých osob, které nejenom, že schvalují válečné operace na Ukrajině či je dokonce aktivně podporují, ale také se na nich aktivně účastní. To zcela jistě může justici postavit před nové, dosud nepoznané, úkoly. Vzhledem k dlouhodobým poznatkům a zkušenostem s fungováním české justice jsem přesvědčen, že i na tomto poli obstojí a stane se, tak jako tomu bylo v období pandemie, pevným a odpovědným pilířem fungování českého státu. Neskromným přáním celého odpovědného světa potom jistě musí být, aby tento nesmyslný válečný konflikt byl co nejdříve ukončen a svět, tedy i naše země, se vrátily do normálního módu fungování, byť v rozdílných společenských systémech. Znovu se tak musím vrátit k tomu, že česká justice v téměř dvouletém období pandemie, i přes dílčí problémy, jako celek nepochybně obstála. A tak je podle mě znovu na místě vyjádřit dík všem, kteří k takovému výsledku aktivně přispěli a činí tak do současné doby. V této nelehké době bychom i nadále neměli zapomínat, že je neustále třeba hlídat hodnoty, na kterých česká justice stojí, a to především pokud máme poznatky o atacích politické reprezentace vůči justici, které ostatně prezentovaly dvě naše polské kolegyně na posledním unijním sněmu. Po podzimních volbách v naší zemi, i přes výhrady, které může každý z nás mít, se mi však zdá, že nám takové ataky nehrozí, a že současná situace v justici je poměrně klidná. A pokud odhlédnu od věčného, a nyní bohužel opět aktuálního, tématu našich platů, k němuž se v této nelehké době ani nehodlám vyjadřovat, lze konstatovat, vědom si problémů vzniklých přetížeností justice správní, že český soudce má vytvořeny dobré podmínky pro výkon této profese a jeho nezávislost a nestrannost je i nadále významně chráněnou hodnotou. A to je, společně s vytvořením důvěry v justiční systém, i dlouhodobým cílem Soudcovské unie. Je proto jistě neskromným přáním, aby si každý soudce svoji odpovědnost nejenom za svoji rozhodovací činnost, ale i za fungování a obraz celku, uvědomoval a svojí každodenní činností přispíval k dobrému jménu české justice. Takové přání je jistě neskromné, nicméně jsem přesvědčen, že není nereálné. Především nám ale přeji, abychom se co nejdříve vrátili do stavu normálního života, kdy nebudeme muset denně sledovat počty vážně nemocných či dokonce zemřelých kvůli Covidu - 19 a také prozatím nepřestávající hrůzy vycházející z válečného konfliktu na Ukrajině. Není nic horšího než zbytečně zmařené lidské životy. A abych svůj příspěvek nezakončil takto pochmurně, dovolte, abych všem na závěr popřál klidné letní dny, které vám přinesou radost do života.