Vážené kolegyně, vážení kolegové, 
dovolte, abych v úvodu Vám všem, členům Soudcovské unie, ale i dalším čtenářům, popřála vše nejlepší v novém roce 2022 a především hodně zdraví a pohody v soukromém i pracovním životě.

Je to již téměř dva roky, co celou společnost zasáhla nepříjemné onemocnění covid 19. Ani justici se nevyhnuly nemalé obtíže zejména v personální oblasti, způsobené přímo či nepřímo touto nemocí. Vypořádat jsme se museli s častým odročováním jednání, novými způsoby práce, video - konferencí počínaje, prací z domova konče. Zásah jednotlivých osob i systému to byl nemalý. Justice se s tím však i přes všechny potíže, jako např. chybějící ochranné pomůcky
na začátku pandemie, nezařazení do prioritních skupin očkování či nedostačující technické vybavení pro práci na dálku, které v mnoha aspektech přetrvává dodnes, dokázala slušně vyrovnat a fungovat.

Je zřejmé, že to nebyly soudy, které by v kulminujících vlnách pandemie nesly její zásadní tíhu a sluší se v tomto směru poděkovat za práci a nasazením zdravotníkům, kteří přes všechny složitosti dokázali napnout síly a v boji s epidemií obstáli.

Soudy a justiční systém však v době nouzových stavů i komplikovaných epidemiologických dobách taktéž musely řádně fungovat a byly na ně, a dosud jsou zejména v některých agendách, kladeny výrazně vyšší a nové nároky než v dobách před covidových. Zmínit lze například stále aktuální nápor správních žalob, napadajících jednotlivá „covidová opatření“ státu, kde žalobci bývají nemálo úspěšní (třeba i jen z formálních důvodů). S politováním je však nutné konstatovat, že respekt k rozhodnutím soudů, názorům vyjádřeným v jejich odůvodnění i obecně k dodržování práva, není uspokojivý, a to i (nebo spíše zejména) ze strany exekutivy. Ve víru přijatých „covidových opatření“, pohříchu často měněných a nedostatečně odůvodněných, se, co do právních argumentů i obecné srozumitelnosti, těžko orientuje nejeden právník, natož pak běžný občan. V důsledku složitosti a překotnosti takové regulace společnosti se pak může ztrácet základní respekt k právu i k rozhodnutím orgánů státu. Ani ve složitých dobách nelze zapomínat na to, jak má vypadat právní regulace chování osob a společnosti a jaká má být kvalita takové regulace. Nemělo by být slevováno z dodržení základní zásady, že chování osob a činnost státních orgánů lze regulovat a upravit pouze obecně závaznými právními předpisy a nenahrazovat je např. interními metodickými pokyny orgánů hygieny, jako např. u tzv. samoizolace. Pro dobré fungování státu je respekt k právu i k činnosti jeho orgánů a institucí klíčový, a to nejen ze strany jeho adresátů, ale v prvé řadě ze strany tvůrců práva a orgánů právo aplikujících. Justice sama vytrvale pracuje na budování si respektu ve společnosti, letitá práce však může vzít lehce za své opakovaným (v několika případech i veřejně proklamovaným) nerespektováním soudních rozhodnutí ze strany předních představitelů exekutivy. Respekt a důvěru odpovídající významu pozice soudce však musíme mít i my jednotlivě vůči sobě a mezi sebou navzájem. Nevytvářejme prostředí nedůvěry, je to nás nedůstojné, více si důvěřujeme a budujme důvěru. Nedůvěru v člověka a instituce a složitost právní regulace nechme historii, systému, který u nás skončil v roce 1989.

Domnívám se, že se soudcovský stav, soudy i justiční aparát, přes potíže, které covidová doba přinesla, se všemi problémy nad očekávání dobře vyrovnaly. Soudy fungují, výrazná covidová prodlení v projednávání věci nenastala, systém jako takový funguje. A to i přesto, že technické zázemí pro práci v atypických dobách je často zastaralé či neexistuje a soudci si jej pořizují za své vlastní prostředky. Soudy tedy obstály, to přesto, že justiční složky nebyly, kromě justiční stráže (jako ozbrojené složky), zařazeny na počátku epidemie mezi žádnou z několika prioritně očkovaných skupin pro zachování chodu státu (což je zejména u např. vazebních věcí či věcí opatrovnických na pováženou) a zaměstnancům justice nebylo umožněno umístit děti do zvláštních školských zařízení a nadále vykonávat zaměstnání, čímž byla justice výrazně personálně oslabena. A za to vše soudcovský stav zasáhlo nečekané politické rozhodnutí o zmrazení platů ústavních činitelů včetně nového výpočtu základny, ačkoliv o jeho ústavnosti ve vztahu k soudcům lze s vysokou mírou úspěšnosti pochybovat, stejně tak o argumentu, že až novou úpravou výpočtu základny boudou naše platy sledovat ekonomickou realitu, když vývoj průměrných mezd ve společnosti, a tedy i jejich pokles, by musel na základě dosavadního způsobu výpočtu, upraveného v zákoně po několika neústavních změnách platů v rozumném kompromisu, přinést platovou sounáležitost i s  klesající výkonností ekonomiky. Přes to všechno soudy a soudní systém fungují a ztráty ze složitých období nouzového stavu dohnaly.

Věřím, že tak jako covidové výzvy zvládneme s úspěchem i námi dlouhodobě sledované cíle, jakým je například zavedení systematické péče o fyzickou a duševní odolnost soudce. Zdraví není věčné a zdraví není jistota. Je to však vždy člověk, kdo v dané funkci vždy bude jednat a jeho rozhodnutí přetrvají. Na soudce i na justiční systém jsou kladeny vysoké požadavky výkonu, odbornosti a funkčnosti, to by však mělo být doprovázeno respektem k naší lidské stránce a našemu zdraví. Vždyť výkon funkce soudce může trvat i 40 let. Je proto úlohou nás všech, osob i institucí podílejících se na správě justice, vytvořit takové podmínky pro průběžnou regeneraci sil, aby naše profesní jednání mohlo mít trvale odpovídající kvalitu. To by měl být ostatně zájmem celé společnosti. I díky covidové epidemii si jistě všichni více uvědomujeme, jak může být lidský život a naše zdraví křehké, a že tedy ani dnes, ale ani v lepších dobách, které nás snad již brzy čekají, nesmíme zapomínat na péči o zdraví. Péči individuální i institucionální. Je pak i na nás, na členech našeho stavovského sdružení a na Soudcovské unii samotné, abychom tento aspekt výkonu funkce soudce, dosud nemálo opomíjený, zdůrazňovali a odpovídající změny prosazovali. Činností Sociálního kolegia Soudcovské unie, jehož jsem členkou, byla pro tuto oblast připravena řada podkladových materiálů, které mohou napomoci fungování systému ve složitých dobách i ve složitých osobních situacích, jako jsou např. vzorové dokumenty pro práci z domova či indispoziční volna (které prosím přijímejme s důvěrou v jeho adresáty, bez složitých výjimek), tak i materiály pro robustnější instituty, jež pomohou skrze dobrou zdravotní kondici soudců chránit fungování justičního systému dlouhodobě, jako jsou instituty studijního volna, ozdravných pobytů, úprava nemocenské či institut emeritního soudce.

Současná situace ukazuje, že musíme dbát na to, aby systém soudnictví byl zajištěn jak institucionálně a materiálně, tak ale též personálně, tedy tak, aby „nevyhořel“ ani systém, ani osoby jej ztělesňující. Doufejme, že i díky činnosti Soudcovské unie, jejích členů a orgánů, se nám tyto cíle podaří dosáhnout.

Přeji Vám všem ještě jednou pevné zdraví a pracovní i osobní spokojenost po celý nový rok 2022!
 
V Mladé Boleslavi, prosinec 2021
JUDr. Lenka Engelová
soudkyně Okresního soudu v Mladé Boleslavi a členka Republikové rady Soudcovské unie