Vážení a milí, kolegyně a kolegové,
dlouho jsem hledala téma po letošní prázdninové číslo „Slova soudce“ a pro inspiraci jsem se začetla do předchozích pěti „Slov soudce“ mých předchůdců v tomto náročném roce. Uvědomila jsem si, jak hezky to moji kolegové z Republikové rady SU napsali a jaké další pěkné články náš stavovský časopis obsahuje.
Od úvodního Slova soudce našeho unijního prezidenta o tom, co nás v tomto roce čeká, a že výkony soudců v 1. stupni v nalézacím řízení se zvyšují, pokud mají asistenta, až po slovo prvního viceprezidenta, že  jedna ze 3 složek státní moci v uplynulém obtížném období neselhala, a že průchod práva byl zachován. O to více mne pobavila slova o tom, že „nejsou plody jako plody“ a jak se změnil pohled na šišky z borovice nebo jablka a švestky padající  ze stromu přes plot na pozemek souseda či sousedky - za dřívějšího občanského zákoníku a nyní - od roku 2014 - podle nového občanského zákoníku. Sama jsem o tom už mnohokrát přemýšlela na chalupě, kde také přesahují větve ze sousedova pozemku a padají plody čerstvého lahodného ovoce. Bude zajímavé se podívat i na dýně hokaido, přerůstající od souseda na náš pozemek přes plot, krásné šťavnaté dýně na našem pozemku z jeho sazenic za plotem a případnou judikaturu novou či použitelnou.
Ale co mne skutečně oslovilo je rozhovor s panem předsedou Nejvyššího soudu ČR JUDr. Petrem Angyalossym, Ph.D. ve 3. čísle časopisu Soudce. Zde se veřejně přihlásil k myšlence institutu emeritních soudců a vyjádřil své přání, aby tento institut byl legislativně zpracován.
Dovolím si na tomto místě ho citovat doslova - viz strana 9 ze 3. vydání časopisu Soudce, ročník 2021: „Kromě otázky jak by měli být vybírání kandidáti na soudce poukazuji i na opačný protipól, pokud dovolíte. Myslím, že se s dovršením věkové hranice 70 let zbytečně zbavujeme, a jemnější výraz mě nenapadá, zkušených soudců, kteří by mohli soudit přinejmenším ještě několik let. Nechci posunovat tuto zákonnou hranici, ale veřejně se přihlásit k myšlence institutu emeritních soudců. Právě Ti by mohli i dál, a mnozí určitě chtějí, být justici v mnohém i nadále prospěšní. Je pro ně možná trochu nedůstojné, že někteří zůstávají v justici alespoň jako poradci anebo asistenti. Já bych je rád viděl jako plnohodnotnou zálohu pro soudy, které z nějakého důvodu přechodně postihne personální krize, anebo takové množství nápadu, že by mimořádná výpomoc byla určitě namístě. Napadá mne otřepaná fráze, že věk je jen číslo a každý je tak starý jak se cítíme. Ptejme se proto sedmdesátiletých soudců, zda by byli ochotni roli emeritního soudce na výpomoc přijmout. A pokud ano, mějme to legislativně zpracováno tak, že to bude v případě potřeby možné a proveditelné. V řadě případů by to vyřešilo justici přechodný problém aktuálního nedostatku soudců na tom kterém soudě. Nemůžeme totiž přehlížet, že například soudkyně odchází na mateřské a rodičovské dovolené a místo nich nelze na soud jmenovat natrvalo nového soudce, tudíž aktuální tabulkové stavy soudců zahrnují i takovéto soudkyně, které se přímo na rozhodovací činnosti nemohou podílet a právě emeritní soudci by i v takovýchto případech výrazně pomohli. Přitom by se jednalo o velice zkušené soudce“, konec citace.
Našla jsem i další zajímavé články, např. o nákladech řízení v souvislosti s ustanovením advokáta účastníku řízení podle § 30 o.s.ř.
Omlouvám se všem, na které jsem zapomněla.
Snad jen ještě slova zpívajícího advokáta o tom, že už nemáme advokáty, případně soudce „polní a luční“, ale novou kategorii takzvaných „eurospratků“, kteří nemají „odžito“.
Abych se však věnovala svému tématu, hledání inspirace po svém.
Uplynulá doba zcela změnila můj a obecně náš pohled na obsah slov jako je pozitivní myšlení. Vžila se nová slova o výsledku testování typu „Mám pozitivní zprávu, jsem negativní“. Bude dobré se zamyslet nad tímto posunem našeho myšlení a uvažování z doby tzv. předkovidové a nynější doby kovidové. Byla jsem příznivcem pozitivního vidění, vždy lepší stránky věci, což je obecně nazýváno pozitivním myšlením. Ale tato vtipně pojatá věta „Mám pozitivní zprávu…“ jako oznámení o výsledku testování ve mně nejdříve vyvolala úlek a následně úsměv. A co teprve další informace. Zpráva o výsledku testování zaměstnanců. Nejdříve oznámeno několik pozitivních výsledků testů a následně se druhý den dozvíme, že se jednalo o falešnou pozitivitu, že výsledky PCR testů jsou negativní, a to se stalo opakovaně. Bude se to tedy stávat součástí života kolem nás? Výsledky pozitivní, falešně pozitivní a třeba i falešně negativní? Možná, že ano.
Snad se jednalo pouze o výjimečné excesy a převažují ty lepší stránky věci. Mohli jsme se v této náročné době zastavit, zpomalit mnohdy hektické pracovní tempo, a třeba se i trochu zamyslet. Pokud jsme se příliš nebáli, mohli jsme najít i tu lepší stránku, vidět i tu lepší stranu mince v této těžké a náročné době.
Pandemie koronaviru změnila i náš justiční svět. Naučila nás pracovat z domova přes vzdálený přístup, skypovat s vlastní rodinou, cvičit přes stream online doma v obývacím pokoji. Osobní svoboda „dostává na frak“ kvůli mnoha omezením a mnohdy je těžké to ustát. Nic ale není černobílé. Klíčové proto je, jak se my sami stavíme k výzvám a k novým situacím – tedy ke covidu. Pojmeme-li to jako výzvu a jsme-li schopni chovat se flexibilně, máme větší šanci na úspěšné přežití jakékoli náhlé krize.
Máme teď čas dovolených, klidu a odpočinku před dalším podzimním obdobím a teprve čas ukáže, jaké skutečně bude.
Krásné prožití dovolené, hlavně hodně zdraví, slunce a pohody přeje Milena Heřmanová.