Téma pro pravidelnou rubriku Slovo soudce mě napadlo poměrně snadno, a to v souvislosti s nutností pravidelné obměny, resp. doplnění stavu přísedících u našeho okresního soudu. Shodou okolností tato potřeba nastala současně s projednáváním novely zákona o soudech a soudcích Parlamentem České republiky. Dnes již víme, že institut přísedících zůstal zachován v původním rozsahu. Bohužel. Negativa tohoto, dle mého názoru přežitého institutu, převažují nad pozitivy. Náš soud se potýká s nedostatkem přísedících a naprostým nezájmem o výkon této funkce. Z 25 přísedících jich je více než polovina v důchodovém věku. V uplynulém roce se často omlouvali, nechtěli k soudu chodit z naprosto pochopitelných obav o své zdraví, obtížná jsou pro ně i několikadenní hlavní líčení (ostatně i ti přísedící, kteří nejsou v důchodu, s tím mohou mít potíže v zaměstnání).

Laický prvek má u našich soudů poměrně dlouhou historii a tradici, porotní soudy fungovaly už za Rakousko-Uherska. Zmíněny byly i v Ústavě z roku 1920, ale ve skutečnosti fungovat nezačaly. Až po válce se znovu o zlidovění soudů začalo hovořit (zákon č. 232/1946 Sb.). Zákon č. 150/1948 Sb. znovu zavádí soudce z lidu do občanskoprávních i trestních řízení (v padesátých letech figurovali dokonce i u soudů vojenských). Nyní, po více než padesáti letech, vládní návrh novely zákona o soudech a soudcích původně počítal (podle důvodové zprávy) s tím, že dojde k zásadnímu zúžení přísedících v soudním procesu. V rámci trestního řízení by se tak senáty složené z jejich předsedy a laických přísedících omezily pouze na rozhodování o zvlášť závažných zločinech, též však s výjimkami pro majetkovou a hospodářskou trestnou činnost s odůvodněním, že tyto oblasti vykazují velmi vysokou odbornou náročnost projednávaných otázek, o nichž laik v zásadě nemůže kvalifikovaně rozhodnout. Pokud jde o ostatní věci včetně pracovněprávních sporů, tak v těchto sporech přetrvává zájem na laické kontrole státní moci, byť se uplatňuje prostřednictvím nezávislé moci soudní. Mělo tedy dojít alespoň ke kompromisu mezi požadavky aplikační praxe, ve které se vyskytují neojedinělé problémy s účastí přísedících na řízení a požadavky mezinárodních společenství a veřejnosti na zachování účasti laického prvku při rozhodování soudů. Zamýšlená rovnováha však nenastala. Po vrácení Senátem přijala Poslanecká sněmovna novelu v senátní verzi, tedy zachování přísedících ve stávajícím rozsahu. Laický prvek na rozhodování soudů v podobě přísedících tak zůstává v českém právním řádu ukotven beze změny.

Na podzim tohoto roku skončí funkční období většině již zvolených přísedících působících u našeho okresního soudu, když zájem mandát opakovat mají pouze výjimečně. Znovuzvolení do funkce přísedících je odmítáno z nejrůznějších důvodů. Těžkosti s tím spojené ponese samozřejmě soud, v neposlední řadě i samotní účastníci řízení. Vedení zdejšího okresního soudu oslovilo obce spadající do jeho působnosti s tím, že je třeba co nejdříve posílit stav přísedících okresního soudu. Odezva u občanů byla nulová. Na první výzvu se totiž žádní zájemci o funkci přísedících nepřihlásili, zastupitelé obcí nenašli vhodné kandidáty. Na opakovanou výzvu učiněnou již v podstatě ve fázi zoufalství se přihlásili čtyři zájemci (úředníci). Jakkoli si občanů, kteří funkci přísedícího vykonávají, vážím, vidím velmi rozporuplně argument, že do řízení vkládají životní zkušenosti. To je sice možné, ale děje se tak za situace, kdy na ně nejsou kladeny žádné nároky odborné. Domnívám se, že minimálně na úrovni okresních soudů je možné tento institut zrušit zcela. Na soudce dnes jsou kladeny takové požadavky, že jejich rozhodnutí musí splňovat nejen všechny nároky odborné, ale také musí vycházet i z náhledů běžného života. Domnívám se, že naši soudci jsou takových rozhodnutí schopni.
Závěrem tedy, s ohledem na vše výše uvedené, pokládám každému otázku, zda je či není, institut laických přísedících v nynějším rozsahu překonán a zda skutečně reflektuje aktuální celospolečenskou situaci a reaguje na nezájem veřejnosti na účasti rozhodování soudů a na její pasivní přístup. Věřím v nezávislost a nestrannost justice, aniž by byl laický prvek v rozhodování soudů zachován.