Nový symbol spravedlnosti aneb mores secundum tempus

                                                               
Mgr. Pavel Punčochář, člen Republikové rady SU ČR

 

　

„Slovo soudce“ je vždy ošemetné. Co napsat, aby se člověk neopakoval, a jak se vyhnout tomu, o čem všichni mluví, když už to nikoho snad ani nebaví. Ale přece jen mě v souvislosti se současnou situací napadlo…, ale pěkně od začátku.
 

Symbolů práva a spravedlnosti postupem věků přibývalo a mají svůj původ v dávné historii. Začalo to bohyní Maat v Egyptě. Ve Staré říši se pojem maat především užíval ve významu „pořádek“, „spravedlnost“, „zákonnost“, „harmonie“ a „stabilita“ či prostě „správné jednání“.   Bohyně byla zobrazována s pštrosím perem, které mohlo sloužit i jako závaží na misce vah při podsvětním soudu. [1]

 







Váhy jsou symbolem práva a zvláště spravedlnosti nejčastějším. Kromě Egypta je ve starověku nalézáme též u Řeků a Římanů. Řecká bohyně Themida má váhy v rukou, je vždy přítomna svému choti – nejvyššímu soudci, bohu Diovi, pakliže vykonává soudní pravomoc.[2]  Od Themidy přebírá váhy římská Iustitia, která již zdaleka není jen pomocnicí nejvyššího boha při soudním řízení, nýbrž je sama soudkyní, sama vykonává božské právo a spravedlnost. Poprvé se jí tak dostává kromě vah též meče. Váhy slouží k rozhodování, meč slouží k výkonu spravedlnosti. Dnes by se to možná ještě občas hodilo. Tato výkonná moc již nepodléhá schválení vyššímu bohu, ale může být vykonána bezprostředně samotnou Iustitií.[3] Podobný význam jako symbol meče má i královské žezlo či rychtářská palice, stejně jako u Římanů fasces neboli svazek prutů, do nichž je zatnuta sekyra.

Později v křesťanství vstupují do symboliky spravedlnosti andělé (archanděl Michael), postava s křídly a mečem, který jako vykonavatel Boží spravedlnosti nerozhoduje a z podstaty svého původu nepotřebuje ani váhy. Naopak se začal používat jako symbol práva kříž v různých podobách a idea spravedlnosti křesťanství vede k užívání dalších znaků a znamení souvisejících s bohem a Kristem. Tak se dostává do právní symboliky dokonce i srdce a to paradoxně po několika tisících let, kdy bylo srdce nahrazováno v Egyptě skarabeem, aby bylo vždy spravedlivé.[4]

Spravedlnost je tedy „pohanským prvkem“ a koexistuje spolu s křesťanskou tradicí jako nevnímaná disharmonie. Z křesťanství v evropském pojetí se totiž nikdy nepodařilo vymýtit zasahující kořeny antické tradice, která je ve srovnání s „ryzím křesťanstvím“ pohanská. [5] Jako další symboly jsou užívána například místa výkonu soudní pravomoci, a to soudní lavice či trůny králů – soudců. Zvláštním symbolem je pravá ruka, znak přísahy.[6]

Dostáváme se k modernímu symbolu sochy Spravedlnosti. Výklad užití či neužití šátku na očích Spravedlnosti je nejednotný. Zatímco ještě v 19. století je Spravedlnost povětšinou bez šátku na očích, aby byla bdící a vidoucí, dnes známe postavu Spravedlnosti výhradně se zavázanýma očima, jako symbolem její nestrannosti. Symbol zavázaných očí Spravedlnosti se však vyskytuje v původním pojetí jen výjimečně a jeho dnešní rozšíření je diskutabilní. Vysvětlení pro dodání šátku na oči Spravedlnosti může být mj. takové, že zatímco dříve o spravedlnosti rozhodoval panovník - čili zcela autoritativně a „osobně“, od dob republik se stala Spravedlnost jednotnou pro všechny, stala se nikoliv nástrojem panovníka, ale duchem zákonů, které vydávají zástupci lidu.[7]






Paradoxně to, co bylo předmětem četných kontroverzních diskuzí a judikátů v dobách nedávných, zakrytá tvář se stalo symbolem spravedlnosti dnešních dnů a to jak v užším, tak širším slova smyslu. Především jsme si v tuto chvíli všichni rovni. Zatímco oči měla zakryté jen spravedlnost, ústa máme zakryta všichni. Důvody jsou mnohé. Oficiálně však z důvodů hygienických. Roušky mají na tváři nejen účastníci řízení a jejich právní zástupci, což značně snižuje jejich možnost dávat nonverbálně najevo svůj názor na průběh řízení, a omezuje i v projevu verbálním. Respirátory a hřejivé šály téměř znemožňují protokolaci. A pak tu máme soudce, který místo zakrytých očí šátkem, má roušku přes pusu. Myslím, že v určitých případech je to více než symbolické…

 

Vážení čtenáři, kolegové, chtěl bych vyslovit naději, že tento trend nebude mít sestupnou tendenci. Zahalováním spravedlnosti nebudeme klesat níže a naopak zůstaneme… nemohu říct odhalenou, ale spíše otevřenou justicí v dobách jako je ta dnešní.  Že si nenecháme svázat kotníky provazem legislativní smršti, a budeme se dívat dál, než na špičku nosu, do budoucnosti. Jako je tomu v případě projektů Soudcovské unie - emeritního soudce či předcházení syndromu vyhoření. A pak se snad i vrátíme i  k „běžným“ problémům zahalené tváře pár jedinců.
Přeji Vám hezký květnový den.

 

---