JUDr. Radka Šimková, soudkyně Městského soudu v Praze

Pěkně se nám to rozjíždí. Před dvěma lety jsme se začali chovat podle pravidel nového civilního kodexu. Získali jsme právní osobnost, jako fyzické osoby jsme se stali člověkem, bylo nám uzákoněno přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí své rodiny a stavba se stala součástí pozemku. Musíme být více ostražití při ochraně svého majetku, protože nedej Bože, aby někdo „nabyl“ náš majetek za úplatu v dobré víře od osoby, které svědčilo oprávnění jen proto, že to odpovídalo zapsanému stavu ve veřejném seznamu.
Naše právní vztahy vzniklé od roku 2014 reguluje občanský zákoník, který byl od počátku svého vzniku velmi diskutovanou normou. Takřka do poslední chvíle nebylo stoprocentně jisté, zda bude či nebude přijat.
Je to zákon, s nímž se střetáváme prakticky neustále. Nejen my, kdo se pyšníme tím, že právu rozumíme, protože na to máme vysokoškolský diplom. Týká se i všech ostatních.
Každé ráno si jdou cestou do práce koupit k svačině rohlík a netuší, že kolem krouží hromada složitých a nejednoznačných paragrafů, jimiž jsou stanovena nejen pravidla pro řádné uzavření kupní smlouvy, ale též pravidla chování v situaci, kdy např. bude mít zakoupený rohlík vady. Jde o nadsázku, ale vezměte si například, že si plánujete rohlík vychutnat až k odpolední svačině a on do té doby ztvrdne. Nebo v něm třeba najdete zapečený předmět, který se do rohlíků obvykle nepřidává.
A máme tu vadné plnění. A taky problém. Má „rohlíková vada“ povahu podstatného či nepodstatného porušení smlouvy? Představte si, že se bude pekař bránit tvrzením, že ztvrdlý rohlík zase tak velká vada není, protože z něj může být super strouhanka, nebo bez obtíží poslouží jako nezbytná ingredience do sekané pečeně, když se řádně rozmočí v mléce. To není všechno, pekař vám ráno rohlík doporučil jako své nejlepší zboží, a tudíž nepochybně nejednal s odbornou péčí, která mu jako příslušníku pekařského stavu přísluší. A uhrazená cena byla jen za rohlík, nebo i za tuto radu? Nebude náhodou třeba odpovídat i za škodu, která vám zakoupením nekvalitního rohlíku vznikla? A co náhrada nemajetkové újmy za útrapy vytrpěné hladověním až do večera?
Člověku se z toho točí hlava. Těm méně odvážným by snad bylo na místě doporučit, aby si svůj každodenní rohlík šli vždy koupit za doprovodu právníka.
Anebo ta nová občanskoprávní terminologie, která k nám často promlouvá jazykem jen těžko srozumitelným. Zatímco v běžném životě často slyšíme slova jako „teambuilding“, „brainstorming“, „open space“…, máme teď taky rozhrady, pachty, půjčitele a vypůjčitele, ochuzené… Je to tak trochu ode zdi ke zdi. Hromada nehezky počeštělých anglických výrazů proti archaickým léta nepoužívaným výrazům hodícím se spíš do starých knih než do moderního civilního kodexu.
Výklad nového občanského zákoníku je dodnes velmi nejasný. Sama jsem byla svědkem školení, při němž se dva lektoři nebyli schopni dohodnout, kdy a jakým způsobem některá ustanovení použít. Teprve budoucnost ukáže, co tím vším „chtěl básník říct“.
A do té doby? Možná pomůže intuice. Je to mocná věc. Promlouvá k nám prostřednictvím pocitů a zavede nás na místa dosud neprozkoumaná. Jen je třeba jí věřit a nevolit dogmaticky pouze cestu rozumu. Naučili jsme se všechno příliš analyzovat, probírat detailně všechny možnosti, šťourat se v pravděpodobných i nepravděpodobných variantách a zvažovat, k jakému závěru mohou vést. A právě nejistota, kterou tak vytvoříme, může hodně komplikovat cestu ke konečnému závěru.
Nedávno jsem si přečetla, že aby intuice pracovala správně, je důležitý stav mysli, rozpoložení a pocity. Chceme-li nechat rozhodnout intuici o nějaké důležité věci, musíme být prý příjemně a pozitivně naladěni. Pak najdeme tu správnou cestu.
A tak nám všem v roce 2019 přeji, aby nás naše intuice vzešlá z příjemného a pozitivního naladění bez obtíží prováděla aplikačními úskalími při rozhodování sporů podle nového občanského zákoníku.