Proč jsem členem Soudcovské unie ČR
JUDr. Tomáš Lichovník, viceprezident SU ČR
Proč jsem členem Soudcovské unie? A proč se vlastně snažím v ní i aktivně pracovat? Tyto otázky jsem si položil před shromážděním zástupců sekcí. Tehdy jsem je ještě odbyl jako notorietu, kterou není třeba dokazovat, a tedy si na ni ani odpovídat. Po svém zvolení do funkce viceprezidenta Unie se však obě otázky přihlásily znovu a naléhavěji. Pokusil jsem se nalézt odpovědi, o něž se chci s vámi podělit.
Nejprve jsem si vzal do ruky znovu stanovy a pečlivě si přečetl cíle Unie. Vřele doporučuji. Zvlášť pokud jste je, jako já, delší dobu nečetli. Již v nich je obsažena odpověď na obě otázky. Tyto cíle jednoznačně prokazují, že Unie není jakýmsi odborovým sdružením hájícím platy a nemocenskou soudců, jak je mnohdy vnímána nejen veřejností, ale i některými kolegy. Je stavovskou organizací sloužící zejména zvyšování úrovně justice a zlepšování „ochrany práv a svobod člověka“.
Při neexistenci soudcovské samosprávy (soudcovské rady na jednotlivých soudech za ni považovat nelze) je Unie jedinou platformou pro diskusi soudců o výše uvedených otázkách. Je také jediným partnerem pro takovou diskusi s mocí zákonodárnou a výkonnou. Jestliže je dnes Unie těmito mocemi jako partner vnímána, o čemž svědčí i účast předních politiků na nedávném shromáždění, pak je nezbytné tuto pozici využít. Znamená to sice práci navíc, ale jsem přesvědčen, že se nám vynaložené úsilí vyplatí.
Jsem si vědom toho, že ne každý má chuť či možnost pracovat aktivně v Unii. Ale i samotné členství těchto méně aktivních kolegů považuji za velmi důležité. Síla a prestiž Unie se totiž mimo jiné odvíjí od velikosti její členské základny. Čím více soudců bude Unie sdružovat a reprezentovat, tím silnější bude její mandát při jednáních a tím méně bude možno ji opomíjet.
Nedomnívám se, že, kolegyně a kolegové, kteří nejsou členy Unie, jsou lhostejní ke stavu justice. Řešení již naznačených otázek lze jistě ovlivňovat i jinak. Napadá mě nyní například připomínkováním předpisů předkládaných po linii státní správy soudů. Ale v jaké fázi nám bývají připravované předpisy předkládány? A s jakými lhůtami k vyjádření? Jedná se často o paragrafová znění, ke kterým se máme vyjádřit v několika dnech. Nechci být nezdvořilý, ale takové připomínkování mi mnohdy připadá jako formalismus. Přitom Unie mívá možnost ovlivnit předpis již při jeho tvorbě, což je jistě účinnější. A proto vás, vážené „neorganizované“ kolegyně a vážení „neorganizovaní“ kolegové, zdvořile vybízím, přečtěte si na stránkách Unie (www.soudci.cz) její stanovy i nejnověji přijaté dokumenty, kterými jsou kariérní řád a etický kodex. Možná zvážíte, zda by nebylo dobré podílet se rovněž na řešení otázek bezprostředně se dotýkajících každého z nás.
Vytrvalcům, kteří dočetli až sem, děkuji za pozornost a přeji úspěšný rok 2006.
JUDr.Tomáš Lichovník