Vážení a milí kolegové, když jsem před rokem psala na naše stránky únorové zamyšlení, nikdy bych si ani nepomyslela, že letos je budu psát znovu a ještě jako první viceprezidentka Soudcovské unie. Věřte, že využít této příležitosti mi je velkou ctí a také potěšením.
O našem shromáždění v Brně a o výsledku voleb, jak víte, informovala řada médií. Proto mě nijak nepřekvapilo, když mi volala má dlouholetá přítelkyně, aby mi blahopřála a zároveň se vyptávala, co přesně moje nová funkce obnáší, protože, když už to říkali i v televizi, nemůže jít o nic bezvýznamného. Hluboce jsem se zamyslela, jak nejlépe odpovědět a co nejpřesněji popsat, co mi nejspíš můj post v Unii přinese a pak jsem jí řekla, že je to především hromada práce navíc.
A to jsem ještě nevěděla, jak mnoho té práce bude. Zpravidla si nad množstvím práce nezoufám, ale snažím se s ním vypořádat, jak nejlépe dovedu. Připadalo mi proto jako výborný nápad řadu nových úkolů, které přede mnou vyvstaly, vhodně přerozdělit a zorganizovat. Požádala jsem proto několik svých kolegů, jejichž pracovitosti a odbornosti si velmi vážím, zda by byli ochotni mi pomoci, zda by chtěli se mnou vytvořit fungující tým, jakousi moji právně-organizační podporu a byla jsem skutečně velmi překvapená, jak rázně mě odmítli. (Přátelé, přátelé, Vy víte o kom mluvím.)
Zklamání, že mi veškerá práce zbude, nebylo zdaleka tak velké jako zjištění, že moji přátelé, členové Unie, se nechtějí do naší práce nijak zapojit, že jejich nápady, myšlenky i zkušenosti jsou pro Unii zřejmě ztraceny, ačkoli by byly nepochybným přínosem. Odmítli mě přitom i ti, kteří se jinak netají s přesvědčením, že jim členství v Unii nic nepřináší.
Mrzí mě, pokud slyším kolegy žehrat na práci Unie; vždyť, pokud máte pocit, že nic nedělá, je to proto, že jste sami nic pro naši Unii neudělali. A jak má vypadat její činnost a výsledky, když se Vy sami na nich nepodílíte. Pan prezident Jirsa, ani oba viceprezidenti, ba ani Republiková rada se bez Vaší pomoci neobejdou. Vím, že je to práce navíc, ale prosím Vás o ni. Stojí to za to.
Jana Jurečková