Slovo soudkyně na duben
Mgr. Šárka Hájková, členka Republikové soudcovské rady SU ČR
Vážené kolegyně, vážení kolegové, připadl mi čestný úkol (samozřejmě příjemný) oslovit Vás v době, kdy se konečně příroda umoudřila a ukázala nám svou vlídnější tvář. To se však bohužel nedá obecně říci o situaci v naší zemi jako takové a především ne o té, která ovlivňuje, či by velmi ráda ovlivnila, justiční prostředí. Paradoxně to ve mně vyvolává vzpomínky na dobu před pěti roky. Tehdy jsem po několikaletém působení odcházela do justice z jiné instituce, mající značnou úroveň prestiže, která mi poskytovala co nejlepší pracovní podmínky, a tuto změnu jsem nadšeně vítala s pevným přesvědčením, že funkce soudce je to pravé a jediné, čemu se chci ve svém profesním životě věnovat.
Následně jsem z pohledu „zevnitř“ zjišťovala, že se český soudce při výkonu své funkce musí zabývat nejen tím, že toto poslání (a tento výraz používám záměrně, neboť rozhodně nejde „pouze“ o povolání) bude vykonávat řádně a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Což ostatně považuji za neoddiskutovatelnou samozřejmost. Ovšem zároveň se musí vyrovnávat i s problémy technického rázu, spočívajícími v nedostatku administrativního personálu a vyšších soudních úředníků, v některých případech bohužel i v nedostatku odpovídajícího technického vybavení a někde i nevyhovujícím až havarijním stavu soudní budovy jako takové. Musí čelit situacím, kdy je u určitých soudů z pohledu počtu tabulkově stanovených míst papírově vykazována jejich obsazenost, ale ve skutečnosti např. řada soudkyň naprosto přirozeně čerpá mateřskou či rodičovskou dovolenou. Musí se smířit s tím, že třeba právě ten „jeho“ soud je kromě stále nových a nových věcí zavalen i spisy z let předchozích, aniž sami stávající soudci takový stav věcí zavinili, když toto vše je pouze příkladným výčtem českých justičních radostí.
Naproti tomu, zřejmě jako kompenzace shora uvedeného, řečeno s nadsázkou, byly soudcům v minulých letech odnímány platy či jejich části. V současnosti jim byla dokonce odňata i jedna z jistot, a to garance výše jejich platu po dobu nemoci, přičemž se zákonodárci už zjevně nezabývají tím, že po dobu pracovní neschopnosti nedochází k pozastavení toku nových žalob, jež ten který soudce, v rámci zachování zásady zákonného soudce, obdrží k projednání a rozhodnutí. Takže byť nemocen, vlastně „pracuje“. Česká justice také musí v poslední době čelit nebývalému mediálnímu tlaku, umocňovanému postojem některých představitelů výkonné moci. A vyrovnávat se s tím, že některé sdělovací prostředky si pojmy „poskytování informací“ a „spolupráce“ vykládají tak, že soudce bude bez protestu odpovídat na otázky, jejichž kladení osobám zúčastněným na řízení by z důvodu jejich návodnosti či úskočnosti sám nikdy nepřipustil, že nebude protestovat proti zavádějícím informacím a nebude se bránit útokům na svou osobu nebo justici jako takovou. Navíc jsme se dočkali i okamžiku, kdy média získávají informace způsoby neslučitelnými s fungováním právního státu. A veřejnost tyto postupy, alespoň v její převážné většině, nepohoršují, což bohužel nedokládá nijak vysokou úroveň obecného právního vědomí. Naopak takový postoj alarmujícím způsobem ukazuje na absenci náhledu na to, že podstatou řádného fungování demokratického státu je mimo jiné rovnováha nejen moci zákonodárné a výkonné, ale i soudní.
Moje shora zmíněné nadšení pro práci soudce, s nímž jsem do justice vstupovala, a stejně tak i názor, že tato funkce je nejprestižnější ze všech právnických profesí, přes toto všechno zůstaly. Ale navíc se k nim přidružilo i přesvědčení (a zde bych si dovolila navázat na kolegy, kteří Vás oslovili v minulých měsících), že bezchybný výkon funkce je samozřejmě to hlavní, na co bychom se měli soustředit. Zároveň by však bylo dobré pro pozitivní obraz justice a pro zlepšení podmínek jejího fungování udělat ještě něco navíc. Ono „navíc“ určitě realizuje právě Soudcovská unie ČR, která svou činností dosáhla řady zlepšení, přičemž však je stále (a v současnosti o to naléhavěji) vítaná a žádoucí aktivizace každého z jejich členů a samozřejmě i těch, kteří jejími členy nejsou. Popřemýšlejme o tom.
Krásné příští dny Vám všem přeje
Šárka Hájková