Slovo soudce na květen
JUDr. Jiří Stareček, člen Republikové soudcovské rady SU ČR
Muselo mi být připomenuto, že jsem na řadě a mám psát slovo soudce na květen, a protože jsem zapomněl, nevěděl jsem hned o čem. Tedy přesněji - co z toho, co jednomu táhne hlavou, stojí za hlubší zamyšlení – věděl jsem jen, že určitě není nikdo zvědavý na mé povídání o rozkvetlých stromech, ty si jistě každý vychutná sám nebo ještě lépe ve dvou.
Témat by se jistě našlo dost. Přemýšlel jsem, jestli státní zastupitelství nechá prověřit všechny oslavy narozenin všech soudců, o tom, jak si Mgr. Radek Pokorný (pražský advokát) představuje nápravu justice pomocí obhajování rozsudků soudci před veřejností, i o kauze předsedkyně NS ČR (k té jsem se už vyjádřil: rozhodně odmítám názor, že jde o ostudu justice, jde o ostudu řízení justice a důsledek nerespektování principu dělby moci). A samozřejmě vděčným tématem je zvýšená předvolební aktivita. Osobně mě nejvíce zatím zaujalo vystoupení fotbalového mága, o kterém díky médiím víme, jaký druh a hlavně jak drahého olivového oleje s ještě dražším balzamikem denně požívá a kde všude se holí, ovšem že by něco konkrétnějšího a podstatného věděl o potřebách této země a co pro to dělat jsme se podle mého názoru nedozvěděli takřka nic.
Politiků, kteří dokáží takticky slibovat nebo poukazovat na chyby druhých a zejména říkat to, co se líbí, máme dost. Těch druhých, kteří nejsou jen taktiky, ale i stratégy schopnými dohlédnout za horizont desíti let, kteří mají vizi a kteří jsou schopni rozpoznat, že některá opatření se prostě udělat musí (a teď, v dobách tučnějších, je tu vhodnější chvíle, protože po letech tučných přijdou léta hubená; pro ty, co preferují slovník ekonomický, hospodářství se vyvíjí v cyklech) se jaksi v těchto končinách nedostává.
Jenže od této úvahy už je jen krok k další – a jak jsme na tom my, soudci?
Kdy naposledy byla otevřena v Unii takzvaná velká témata? A kdy naposledy jsme si udělali čas, abychom se zastavili, ohlédli se a řekli si nejen čeho jsme dosáhli, ale i co se nám nepodařilo a především a zejména také, zda a na kolik se nám podařilo alespoň přiblížit k těm cílům, jejichž naplnění je smyslem existence naší Unie. Máme přece takové cíle, nebo ne? A máme členy s vizí, nebo ne?
A tímto cílem a vizí bychom měli poměřovat naše každodenní rozhodování.
Za sebe chci zcela jednoznačně říci, že odpovědnost mohu pociťovat a pociťuji jen za něco, co jsem vykonal či způsobil nebo alespoň mohl ovlivnit. Míra odpovědnosti je dána mírou pravomoci. Situaci na chomutovském soudě ani dalších soudech ovlivnit nemohu. Zcela důrazně je podle mého názoru zapotřebí říci, že tato situace je vyvolána neuspokojivým řízením justice, nikoliv justicí.
Tím velkým tématem je tedy pro mě především řízení justice a alespoň samosprávné prvky jejího řízení. A tomu jsme se nepřiblížili a ani nepřiblížíme, pokud budeme hlásat, že všichni můžeme za všechno (pak také ovšem nikdo za nic, jednou už to tady bylo), byť by to nebylo řečeno expressis verbis.
Druhým velkým tématem, které by zasluhovalo hlubší pozornosti, je téma nadhozené v interview s JUDr. Vojtěchem Ceplem, téma soudcovského práva (víme vůbec co to znamená soudcovské právo?). A to včetně historické legendy. Ale to už se do května nevejde, což je na jednu stranu škoda, pro mne byl opravdu zážitek přečíst si úvahy JUDr. Vojtěcha Cepla na toto téma, na druhé straně však ani toto téma není jen na jeden měsíc, byť krásný. Je to téma věčné.