Slovo soudce na březen
Mgr. Bc. Zdeněk Piskač, člen Republikové soudcovské rady SU ČR
Vážené kolegyně a vážení kolegové,
přeji Vám všem pěkné jaro. Navíc bych se s Vámi chtěl podělit o některé zážitky a poznatky, které by mohly být možná zajímavé zejména pro soudce z „vnitrozemí“. Předesílám, že mám tu čest soudit u Okresního soudu v Mostě, ale přípravnou službu justičního čekatele (čtyři roky) jsem absolvoval v Pardubickém kraji, což podotýkám jenom proto, abych nebyl brán vzápětí za slovo, že o situaci ve „vnitrozemí“ nemám ponětí.
Za čest si považuji být soudcem Okresního soudu v Mostě minimálně ze dvou důvodů. Jednak proto, že být soudcem je ohromná čest, a přiznám se, že zejména před vstupem do justice v roce 2001 jsem ze všech možných aspektů zvažoval, zda jsem vůbec takovéto cti hoden (tím nemá být řečeno, že o tom čas od času nepřemýšlím i nadále). A jednak proto, že zejména první rok ve funkci jsem nevěděl, zda vůbec někdy dosáhnu výkonnosti zdejších soudců tak, abych se jim mohl rovnat a cítit se být soudcem. Rozhodně své kolegy velmi vysoko hodnotím za to, jak v uplynulých letech zvládali extrémní množství práce, a to na soudu, který je již historicky, co do počtu soudců, silně poddimenzován. To se projevilo v minulosti například tím, že civilním soudcům měsíčně napadalo cca po 100 věcech. Zůstatky nevyřízených věcí v senátech pak i přes nadlidské výkony nezřídka atakovaly hranici 1.000 věcí a někdy i tuto hranici překročily. To, že v současné době je průměrný zůstatek civilních věcí v senátu cca 292 a v dubnu 2005 byl 564 - myšleno u soudců, kteří mají plný civilní nápad, myslím hovoří samo za sebe. Vhodné je ještě připomenout, že zatímco většina okresních soudů v České republice je více méně (ale spíše více) obsazena plánovaným počtem soudců, u OS v Mostě je podstav soudců takový, že od roku 1995 se pohyboval mezi devíti až dvanácti chybějícími soudci, přičemž v roce 1995 chybělo 11 z plánovaného počtu 24 soudců a v roce 2005 chybělo 9 z plánovaného počtu 31 soudců.
Na dokreslení rozdílu mezi „vnitrozemím“ a „drsným severem“ uvedu část rozhovoru, který jsme vedli s kolegyní z Okresního soudu v Pardubicích na loňském listopadovém shromáždění zástupců sekcí. Bavili jsme se, jak také jinak, o práci, o jejím množství a o nápadu. Kolegyně mimo jiné povídá: „Poslední dobou máme velký nápad, čtyřicet věcí, a tím nám to roste“ (myšleno počet věcí v senátu). S kolegou z našeho soudu jsme se začali smát a zareagovali jsme: „Poslední dobou máme malý nápad - čtyřicet věcí, a tím nám to klesá.“ Tak to je tzv. jiný úhel pohledu v praxi.
Důvodem proč jsem uváděl statistická čísla, přestože jsem si vědom jejich pramalé zábavnosti, jsou důsledky, které s sebou tato chronická pracovní přetíženost nese: soudci velmi váhají, zda se mají zúčastnit školení pořádaných Justiční akademií, neboť jsou si vědomi faktu, že práci za ně nikdo neudělá a nahromadění práce dokáže od této formy sebevzdělávání notně odradit. Podobné je to s přecházením drobných onemocnění. A dobrovolná, nehonorovaná práce pro soudcovský stav v rámci Soudcovské unie při této pracovní zaneprázdněnosti pak byla pochopitelně mimo hlavní zorný úhel zdejších soudců.
Velmi příjemně mě proto překvapil zájem cca jedné třetiny soudců našeho soudu začít v tomto směru něco aktivně podnikat. Tak se stalo, že v loňském roce po nezbytných přípravách vznikla při Okresním soudu v Mostě nová sekce Soudcovské unie. Dlužno podotknout, že vedení soudu nám v tomto směru bylo a je velmi pozitivně nakloněno a mám zato, že když vedení soudu cítí, že členům soudcovské unie jde o pozitivní věci je pravděpodobné, že úsilí těchto spolupracujících stran bude mít synergický efekt. Na čem, mimo jiné, se hodlá podílet sekce Soudcovské unie u Okresního soudu v Mostě je snad z předchozího textu zřejmé.
Mgr. Bc. Zdeněk Piskač