Slovo prezidenta na prosinec
Milé kolegyně, vážení kolegové,
prožil jsem první týden v roli prezidenta Soudcovské unie. Byl to týden pestrý, plný zážitků. Rozhovor pro televize, tisková konference, rozhovor pro noviny poskytovaný po telefonu na chodbičce vlaku a rozhlasové interview. Snažil jsem se sdělit, co nás pálí. Co považujeme za podstatné. Vládu jsem přitom „nešanoval“ a utvrzoval sebe i čtenáře (posluchače) v tom, jak špatné je postavení justice.
Největší zájem opadl a já jsem se mohl na minulé dny podívat s odstupem. A odstup je skvělý a v našem povolání nezbytný. Najednou jsem viděl, že postavení justice je sice nezáviděníhodné, ale není to tak dávno, co bylo podstatně horší. Soudci byli voleni jen na deset let, a to zákonodárným sborem zcela ovládaným vůlí jedné strany. Tato všemocná strana se pak i nadále o profesní (a nejen profesní) život soudců „vzorně starala“. Jako se ostatně starala o nás všechny.
Proč o tom píšu? Abychom si uvědomili, že ne vše je v pořádku a ne vše má správný směr. Ale abychom si také uvědomili, že o tom můžeme mluvit, můžeme současný stav veřejně kritizovat a navrhovat svá řešení. Žijeme ve svobodné, demokratické společnosti. A to není samozřejmost. Važme si toho.
Po všech kritikách a projevech nespokojenosti jsem Vám chtěl přednést něco pozitivního. Vždyť začíná čas adventu, blíží se Vánoce. A to je ten nejlepší čas zvolnit a trochu rozjímat. Přeji Vám, kolegyně a kolegové, abyste si našli čas věnovat se svým blízkým i sami sobě. Obojího je třeba a obojí většina z nás během roku zanedbává. Přeji Vám klidné prožití doby adventní a požehnané Vánoce.
Tomáš Lichovník