Mgr. Daniela Zemanová, prezidentka SU ČR
Milé kolegyně, vážení kolegové,
stalo se tradicí si na podzim před Shromážděním delegátů připomenout události předchozího roku, abychom je na sněmu mohli společně vyhodnotit a rozhodnout o dalším zaměření činnosti Soudcovské unie. Tradice se snažím neporušovat, zvláště ty, které považuji za smysluplné, a tak se pokusím o toto stručné shrnutí i letos.
V průběhu roku iniciovalo několik různých subjektů či institucí (například Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny nebo Veřejný ochránce práv) jednání zabývající se opakovaným jmenováním funkcionářů. Na tento problém pravidelně poukazují i členové SU. Potvrzuje to, že se nejedná o vnitřní marginální problém soudnictví, ale o otázku, která vyvolává pozornost veřejnosti. Soudcovská unie o opakovaném výkonu funkce ve státní správě soudů jednala na několika Shromážděních. V roce 2012 bylo v závěrečném usnesení 22. Shromáždění delegátů navrženo prodloužení funkční doby předsedů a místopředsedů soudů na 10 let, s odkazem na nemožnost opakování jejich mandátu. O rok později na 23. Shromáždění byl tento návrh v usnesení zopakován a doplněn o apel vůči MSp k iniciování zákonné úpravy výslovného zákazu opakovaných mandátů předsedů a místopředsedů soudů, který vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS. 39/08 ze dne 6. 10. 2010.
Vedení SU tento závěr tlumočilo Ministerstvu spravedlnosti při několika jednáních. Zdůrazňovali jsme, že zákaz opakování funkcí ve státní správě soudů není v nálezu Ústavního soudu uveden jako nahodilý či vedlejší výsledek řešení jiného problému. Tento problém byl dle odůvodnění nálezu plénem diskutován, plénum projednávalo námitky některých soudců, kteří upozorňovali i na negativní důsledky zákazu opakování (tj. například nedostatek nových kvalitních uchazečů o tyto funkce uvnitř soudů), a po zvážení těchto aspektů se většina pléna přiklonila k jednoznačně vyjádřenému zákazu opakování funkcí. Ministerstvo spravedlnosti zadalo vypracování analýzy uvedeného nálezu Ústavního soudu, která tyto závěry zcela potvrdila.
I přesto však byla ministerstvem 25. července 2014 vydána nová Instrukce MSp, č. j. 100/2014 – OJ-ORGV/3, o postupu při navrhování a jmenování funkcionářů soudu, která v rozporu s obsahem a výsledky předchozích jednání bez náhrady vypustila z textu zákaz opakovaného jmenování soudních funkcionářů (Díl 4 Instrukce z roku 2010, č. j. 215/2010-OJ-ORGV), resp. upřesnění, kdy může být takové jmenování výjimečně přípustné. Na naše připomínky tehdejší ministryně spravedlnosti reagovala sdělením, že respektování nálezu ÚS při návrzích na jmenování soudních funkcionářů považuje za natolik samozřejmé, že není třeba tento apel zahrnovat do Instrukce ... Opak je však pravdou, k opakovaným jmenováním do stejné funkce dochází, a to i na vyšších úrovních soudů, u kterých se dostatek kvalitních uchazečů předpokládá.
Z Instrukce byla dále vypuštěna povinnost vybírat místopředsedu soudu prostřednictvím výběrového řízení. Soudcovská unie se již v minulosti vyjádřila, že nezpochybňuje případná pozitiva práva předsedů soudů vybrat si své nejbližší spolupracovníky, avšak tuto změnu nelze provést bez úpravy souvisejících vztahů. Pokud nebudou sjednocena funkční období předsedů a jimi vybraných místopředsedů soudů, budou nastávat situace, kdy předseda soudu tímto způsobem vybere místopředsedu svému nástupci, pokud tak učiní v druhé části svého funkčního období. V takovém případě nelze výběr místopředsedy bez výběrového řízení odůvodňovat právem či potřebou předsedy na volbu spolupracovníků, musí být pojmenován důvod změny, s uvedením a zejména porovnáním pozitiv a negativ. Zatím došlo pouze k zásahu do Instrukce, bez jakýchkoliv dalších návrhů úpravy zákona o soudech a soudcích, takže velmi důležité otázky zůstávají nezodpovězeny a problémy z tohoto zásahu vyplývající nevyřešeny.
Ze všech těchto důvodů velmi vítám, že se jedna z pracovních skupin na sněmu bude aktuálním zněním Instrukce o postupu při navrhování a jmenování funkcionářů soudu zabývat.
Na minulém Shromáždění byl vysloven důrazný nesouhlas s novelou zákona upravující přesun rozhodování tzv. účastnických sporů z Českého telekomunikačního úřadu na soudy. Snažili jsme se důvody našeho postoje srozumitelně a trpělivě vysvětlovat, Ministerstvu spravedlnosti, ve výborech Poslanecké sněmovny, i zástupcům médií, a s potěšením mohu konstatovat, že i díky tomu se podařilo dosáhnout zpětvzetí tohoto návrhu zákona.
Považuji to za úspěch, který by měl podpořit další náš dlouhodobý záměr - revizi agendy soudů. Jedná se o definování skupin sporů, u nichž není vzhledem k jejich povaze prostor pro využití kapacity soudce. Řízení o těchto věcech probíhá převážně mechanicky, tvoří je sled několika předvídatelných úkonů završený většinou typizovaným rozhodnutím. Jedná se o právně jednoduché, ale velmi početné věci. Jejich rozhodování u soudu je pro stát velmi drahé, přitom účastníkům řízení nepřináší odpovídající přidanou hodnotu v podobě vyššího standardu ochrany jejich práv. Právě na příkladu účastnických sporů, které již dlouhou dobu rozhoduje mimosoudní orgán, můžeme s jistotou konstatovat, že účastníci oceňují pružnost, rychlost a finanční nenáročnost tohoto způsobu rozhodování. Přestože je možno nechat rozhodnutí ČTÚ přezkoumat soudem, této možnosti využívá jen zanedbatelné procento účastníků řízení.
Stav, kdy by větší část agendy soudů tvořily výše popsané případy, považuji nejen za bezdůvodně drahý a neefektivní, ale zejména za nebezpečný pro s tím související deformaci úlohy soudce. Bude-li převážnou náplní pracovní činnosti soudce provádění stereotypních úkonů, při kterých se bude soustředit zejména na dodržení jejich formálních náležitostí a postupu dle předem daného algoritmu, v průběhu několika let se změní soudce - odborná a nezávislá autorita, v soudce - výkonného úředníka. Tento proces už bohužel začal pomalu (a zatím nenápadně) probíhat, jeho důsledky mohou být nedozírné a nevratné. Bude velmi těžké obhájit pro soudce – úředníka potřebu naprosté nezávislosti či nadstandardní platové ohodnocení. Tyto atributy se vztahují k funkci soudce – autority. Je na nás všech, abychom se snažili nastíněnému vývoji zabránit. Za Soudcovskou unii mohu slíbit, že to je jednou z priorit pro příští období.
Při rekapitulaci tohoto roku nelze opomenout téma optimálního modelu správy soudnictví. Na dubnové konferenci Soudcovské unie jsme podrobně rozebrali existující zahraniční modely se zaměřením na prvky, které by mohly být funkční i u nás, a naopak na ty, u kterých se to jeví nepravděpodobné. Diskutovali jsme o různých variantách složení orgánu typu Nejvyšší rady soudnictví, kompetencích a dalších důležitých otázkách. Vnímám pozitivně, že podle zcela převažující většiny účastníků se nezměnil dlouholetý závěr Soudcovské unie o nutnosti prosazování změny modelu správy soudnictví. Je též příznivé, že jsme měli v průběhu roku možnost své názory týkající se zřízení Nejvyšší rady soudnictví přednést i zástupcům zákonodárné moci, jak v Senátu, tak na půdě Poslanecké sněmovny. V současné době bohužel žádná seriózní jednání o této otázce neprobíhají. Naším úkolem je snažit se je neustále iniciovat, shromažďovat a hodnotit informace k tomuto tématu a být na případné diskuse dobře připraveni.
Na závěr považuji za nutné připomenout, že rok 2017 bude rokem voleb do Poslanecké sněmovny. Nesčetněkrát jsme kritizovali to, že volební cyklus ovlivňuje justiční život. Ale zatím je to realita. Pro činnost Soudcovské unie to bohužel znamená, že v příštím roce nebude reálné prosadit cokoliv vyžadující změnu zákona. Naše záměry samozřejmě zůstávají aktuální, budeme na ně důrazně poukazovat a prosazovat je s výhledem do budoucna. A o to intenzivněji budeme jednat o otázkách, které mohou být aspoň částečně upraveny vnitřními předpisy MSp, tedy postup při výběru funkcionářů, psychologická vyšetření uchazečů o funkci soudce a sjednocení jejich výběru. Jsem si jistá, že po letošním sněmu přibudou další zajímavé a stejně naléhavé okruhy témat.
Těším se na všechny zástupce sekcí v Mikulově, všem ostatním přeji příjemný a nepříliš nostalgický podzim.
Daniela Zemanová