Na říjen 2012
JUDr. Tomáš Lichovník, prezident Soudcovské unie ČR
Před týdnem jsem se zúčastnil konference na téma „Osobnost soudce vnějším pohledem“. Mimo jiné mne velmi zaujalo, že několik hlavních řečníků, kteří nebyli soudci, hovořilo o potřebě, aby soudcům bylo rozumět. Přesněji, aby soudcům rozuměli i „neprávníci“. Redaktor Hospodářských novin Jindřich Šídlo to dokonce považuje za podmínku věrohodnosti soudů. A já se k němu přidávám.
Jsem si vědom, že ne vše lze v právu říci jednoduše, bez použití odborných termínů. Ale téměř vždy lze v jednací síni mluvit tak, aby si účastníci řízení nepřipadali jen jako objekt soudního řízení či dokonce jen jako trpění diváci. Není to jen problém soudců. I řada advokátů se ráda „blýskne“ například latinskou větou. V lepším případě nerozumí jen klient. V tom horším ani soudce. Koho to poškodí? Možná klienta advokáta, který právě předvedl svou odbornou převahu. Ale zpět k našemu stavu. Když nám účastník nerozumí, poškozuje to nejen jeho důvěru v soud, ale i soudci to může ztížit jeho práci. Chci-li pomoci účastníkům nalézt smírné řešení jejich problému, je nezbytné, aby mi rozuměli. Stejně tak se mi většinou osvědčuje vyhlásit rozhodnutí ihned za přítomnosti účastníků a neodročovat jednání jen za účelem vyhlášení rozsudku. Nejsem žádný spisovatel, a tak je mé ústní odůvodnění pravidelně lepší a snad i přesvědčivější než to písemné. A právě přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí může neúspěšného účastníka odradit od podání opravného prostředku. Písemné odůvodnění rozhodnutí je navíc, ke škodě věci, určeno spíše odvolacímu či dovolacímu soudu než účastníkům řízení.
Zkusme tedy vyslyšet volání veřejnosti a přispět k větší důvěryhodnosti soudnictví. Nebude nás to nic stát a můžeme tím pomoci i sobě.
A abych nezapomněl! S mnohými z Vás se již velmi brzy těším na viděnou na Hluboké. Šťastnou cestu.