Slíbil jsem ve Františkových Lázních, že stránky budou nejen nové a lepší, ale že se pokusíme prostřednictvím této, dnes zcela běžné a dostupné formy komunikace, rozhýbat i komunikaci uvnitř Unie. Jak jsem slíbil, tak činím, zatím jde skutečně pouze o pokus, věřím však, že se z pokusu stane nikoliv omyl, ale samozřejmost a tradice. Doufám, že si nové stránky otevřou nejprve všichni naši členové, poté všichni soudci, právníci, ústavní činitelé, politici, občané, krajané, přátelé, nepřátelé, příbuzní, známí i neznámí. Nikoliv proto, aby si pravidelně přečetli mé příspěvky, které jsem hrdě nazval „Slovem prezidenta" (původně mě samozřejmě napadly „Hovory z Ovocného trhu") a k nimž jsem se zavázal, abych byl jaksi příkladem, ale aby se čitatelé dozvěděli něco více ze života našeho spolku, z justičního prostředí, ze společnosti, o soudcích jako takových. Není totiž vůbec podstatné, abych měl slovo já, ale abyste je měli vy. Přiznám se totiž, že mi vaše slovo schází, neboť setkání na výročním shromáždění s některými z vás a kontakt prostřednictvím Republikové soudcovské rady mně nestačí. Mám-li mluvit sobecky sám za sebe, chybí mi to, čemu se říká „zpětná vazba", a prostřednictvím těchto stránek bych ji rád získal.
Mým přáním je, aby stránky byly na jednu stranu „noblesně konzervativn", na druhou stranu „vznešeně lidov". Odborné i neodborné, čtivé pro justiční čekatele, soudkyně na mateřské dovolené, pro soudce ve výslužbě. Aby chutnaly jako dobře vychlazená plzeňská dvanáctka nebo jako víno s přívlastkem - výběr z hroznů (pozdní sběr snad ještě ne), či snad single malt whisky, portské nebo pravá slovácká trnkovice (pro abstinenty čerstvá pramenitá voda). Aby si je přečetli příznivci Pepíčka Zímy, Pink Floyd, Pražského výběru, Wagnera i Elvise. Každý čtenář (surfař), který si potom zařadí naše stránky mezi „oblíben", bude mým (a nejenom mým) malým osobním úspěchem. Kolegy, kteří již suverénně brázdí na internetu, bych poprosil, aby se ujali těch kolegů, kteří dosud brázdí méně suverénně a aby je naučili „oblíbenou" položku vyhledávat.
Co k novým stránkám stručně dodat: V první řadě si je otevřete a projděte, uvidíte, co od nich můžete očekávat. Kromě mého slova zde bude řada pravidelných rubrik. Honzu Vyklického beru za slovo a budu od něj požadovat články z naší justiční historie, historické profily soudcovských osobností. Kolegové z PR budou ode mě honěni minimálně půl roku (potom uvidíme) jako nadmuté kozy (když už jsme je s vaším laskavým svolením zaplatili), aby každý měsíc byl na stránkách profil nějaké současné soudcovské osobnosti a hodlám začít především mimo Prahu. Prostřednictvím pravidelné ankety bych se rád dozvěděl, co soudce nejvíce zajímá, trápí. Samozřejmě zde budou informace z jednání Rady, komisí, informace o vzdělávacích a společenských akcích, seminářích…
Ale hlavně. Velice naléhavě vás všechny prosím a vyzývám, abyste si stránky nejen přečetli, případně zařadili mezi „oblíben", ale abyste se, a to je to hlavní, prostřednictvím stránek naučili komunikovat. Upozorňovat na problémy jednotlivých sekcí a soudů, na to, v čem by Unie mohla pomoci. Abyste mě (kancelář) upozornili na zajímavou soudcovskou osobnost, které je třeba si vážit a udělat s ní například rozhovor, abyste posílali do kanceláře a na stránky své články, náměty. Na stránkách bude rubrika určená pouze pro naše členy (přístup bude na heslo), kde budeme mít prostor pro vzájemnou diskusi, nadávky či komplimenty. Budu se těšit na vaše příspěvky.
Přeji novým stránkám dlouhý život, hodně příspěvků a návštěvníků. Vám všem přeji pevné nervy v této neklidné době.
Jaromír Jirsa