Po napsání mého posledního slova jsem si dodatečně uvědomil, že jsem se v září, opojen retzinou, mořským větrem a já nevím čím ještě, nechal unést prázdninovou bezstarostnou náladou, a jaksi pozapomněl na to, že za dva měsíce se sejde náš nejvyšší stavovský orgán, tedy uskuteční se Shromáždění zástupců sekcí. Je sice hezké, že píši o výkonech našich olympioniků, ale v tuto chvíli to není to pravé. Doufám tedy, že ještě není pozdě, neboť čas skutečně (nebo spíše neskutečně) pádí. Mé slovo tentokrát bude více pracovnější, a tedy možná i nudnější. Není však zbytí, doba si to žádá.
Před rokem jsem do Františkových Lázní odjížděl se značnými obavami z toho, jak mé první Shromáždění v roli prezidenta dopadne. Doufám, že druhé si vychutnám lépe. Je pravda, že jsem se za dva roky v čele SU značně otrkal, ale při představě, že před sebou uvidím tolik ctihodnosti v sále a budu muset mluvit a přednášet, jsem stále poněkud nesvůj. Budu ale muset. A rád. Tak tedy k věci:
Je třeba vyřešit financování našeho spolku. To je prvořadý, a řekl bych existenční, úkol. Vznešená myšlenka SPV se stala (za přispění médií, politických tlaků a pro vnitřní odpor z našich řad) neprůchodnou. Dobrá, značka SPV se ocitla v propadlišti dějin. Když už nic jiného, v mnohém jsme se poučili a můžeme se napříště vyvarovat chyb. Byla to zkušenost k nezaplacení, možná poněkud drsná, zvláště pro Libora Vávru, který si to v TV skutečně schytal za nás za všechny, ale postavil se k problému čelem. Za to mu patří dík. My se budeme muset postavit čelem k problému budoucího financování na našem Shromáždění, aby neskončila v propadlišti dějin celá Soudcovská unie ČR.
Možná jsem zbytečně hysterický, ale do financování Unie vidím, vím co provoz takového dobře fungujícího spolku stojí, a pokud v nejbližší (opravdu nejbližší) době nenajdeme stálý a slušný zdroj příjmů, tak se ocitneme v takřka existenčních problémech. Blíže jsem se k tomu ostatně vyjadřoval před několika měsíci na našich intranetových stránkách a můj příspěvek je zde stále k dispozici. My se totiž nemůžeme tvářit, že budeme čistí jako lilie v tom smyslu, že si nevezmeme ani korunu od kohokoliv ze soukromého sektoru. To by bylo možné, kdybychom měli povinné členství a příspěvky 5 000,- ročně. Je třeba vzít na vědomí, že totiž Soudcovská unie je při neexistenci jakýchkoliv prvků soudcovské samosprávy velice důležitým spolkem, který hájí zájmy nejenom svých členů, ale všech soudců, i když o to třeba kolegové ani nestojí, a jako taková musí také mít nějaké slušné finanční zázemí. To umožní servis, na který jsme zvyklí. My jsme tak trochu (nebo spíš hodně?) firma, která funguje a zajišťuje servis pro všechny reprezentanty moci soudní. A já prostě a jednoduše nevidím nic protiprávního, nemravného, „závislého“, na tom, pokud tato firma bude mít vedle členských příspěvků také zcela legální, průhledné a férové zdroje, které plynou ze soukromého sektoru, a tedy od našich minulých, stávajících nebo budoucích účastníků. Nežijeme ve virtuálním světě a neznamená to zároveň, že partner Soudcovské unie = zištný podnikatel, který má v úmyslu zkorumpovat soudce. My bychom si totiž měli uvědomit také to, že máme jistou odpovědnost a také čest, a že nějaký senzacechtivý novinář, který napíše, že mezi příjmy Unie a rozhodováním jednotlivých soudců je jistá paralela, je blázen (slušně řečeno), a že nás nemůže vykolejit z našeho nezávislého soudcovského postavení.
Mám nápad, jak náš spolek zcela legálně uživit, a doufám, že nalezne podporu v našich řadách. Jak jsem již napsal ve zmíněném příspěvku, máme časopis Soudce a ten se stal natolik prestižním právnickým periodikem, že je zároveň velice lukrativním zbožím. Nikoliv snad v tom smyslu, že by byl v trafikách vedle Blesku nejprodávanějším plátkem, ale v tom, že je to periodikum, které nemá na našem trhu obdoby, a to hned v několika směrech.
Za prvé: Jedná se o časopis odborný, avšak na druhou stranu i stavovský, a tedy (zejména díky mým příspěvkům) méně odborný, ale i justičně společenský. Jiný takový není. Za druhé: Jak jsem zjistil, soudci, a nejen oni, tento časopis čtou. Budou ho číst o to více, pokud bude zadarmo. A to mám právě v úmyslu. Hodlám časopis rozšířit nejen mezi všechny členy Unie, ale mezi všechny soudce, poslance, senátory, ministry. Tím se samozřejmě zvýší prestiž a lukrativita tohoto časopisu. Nic nás to nebude stát. Bude se pouze od soudců, a od členů SU zejména, očekávat daleko větší aktivita, pokud se jejich publikační činnosti v jejich časopisu týká, toť vše. Ptáte-li se, jak to, že nás to nebude nic stát, pokusím se to stručně vysvětlit. Různé komerční subjekty (do jejichž výběru si samozřejmě vymiňujeme zasahovat), dostanou omezený prostor na stránkách našeho stavovského časopisu, ať již pro reklamu, pro rozhovory s jejich statutárními zástupci nebo pro své články. A za to samozřejmě zaplatí. Pro nás to bude znamenat nejenom ušetření nákladů na vydávání časopisu, ale i prostředky, které se mohou použít například na pořádání našeho Výročního shromáždění. Zdá se vám to nemravné? Mně nikoliv. A pokud by se to někomu nemravným být zdálo, rád vše vysvětlím na Shromáždění, mnohé se dozvíte také v materiálech, které vám budou v nejbližších dnech naší kanceláří distribuovány.
Je toho více, nejen financování, co budeme na Shromáždění řešit. Budeme se zabývat naším novým etickým kodexem, kariérním řádem, změnou stanov, na přetřes jistě přijdou i platové záležitosti. Aby naše diskuse byla plodná, bude třeba se na ni důkladně připravit. Oproti předchozím Shromážděním máme nyní kvalitní webové stránky a na nich je již v současné době samostatná rubrika věnovaná 14. Shromáždění zástupců sekcí. Využijte ji proto, diskutujte už nyní, napište předem své názory, představy, připomínky.
Své slovo píši v den, kdy si připomínáme jednu z největších osobností naší historie, světce a zároveň politika. Být světcem a politikem v jedné osobě se jen tak někomu nepoštěstí. Přemýšlím, komu z politiků současných nebo z doby nedávno minulé by se to mohlo podařit. Nevím. Přemýšlejte se mnou, třeba na něco přijdeme.
Nicméně, přeji všem Václavům dodatečně hodně zdraví a vypůjčím si slova středověkého chorálu, který se v těchto dnech občas zpívá. Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynout, nám, ni budoucím.
Přeji krásný říjen.
Váš prezident