Za prvé proto, že se v něm narodil můj syn. Zadruhé proto, že je v něm člověk po bezstarostném létě jaksi shodou meteorologických událostí a přírodních vlivů odsouzen k tomu, aby se více nad sebou zamýšlel. A za třetí proto, že se v něm (většinou) koná naše Shromáždění.
Nerad bych to zakřikl, ale vše zatím klape úplně fantasticky, samozřejmě díky precizní práci paní Evy a Marty, ale v prvé řadě díky kolegům z Jindřichova Hradce, kteří se úkolu uspořádat Shromáždění zhostili s největší možnou mírou odpovědnosti a pečlivosti. Velice se do Hradce těším a panu předsedovi Sítařovi, kolegovi Michálkovi, ostatním kolegům z tohoto krásného města, předem veliké díky. Doufejme, že se Shromáždění vydaří nejen po organizační, ale i po obsahové stránce. Stejně jako vloni, i letos mám ten problém, abych si před Shromážděním nevystřílel prach a ve svém projevu se jenom neopakoval. Budu tedy komentovat dění současné, abych se mohl pokusit být na Shromáždění originální, i když ledaco jsem již naznačil ve svém minulém slovu.
Bohužel musím v souvislosti se Shromážděním konstatovat také to, že na rozdíl od kolegů z Jindřichova Hradce naši ostatní členové před Shromážděním příliš aktivní nejsou. Každý den napjatě otevírám intranetovou část našich webových stránek, abych z ní zjistil, že do diskuse k tématům, kterými se zde budeme zabývat, se zatím nezapojil nikdo. Ještě je tři týdny čas, tak doufám, že se diskuse rozproudí dříve než v pracovních komisích.
Píši tento článek těsně poté, kdy jsem se vrátil z velice zajímavého semináře o soudcovské etice, který se konal ve Stráži pod Ralskem. Zájem o něj nebyl zdaleka takový, jaký by si toto nadčasové téma zasluhovalo, ale byl velice zajímavý, naučný a vyslechl jsem si na něm celou řadu vznešených i méně vznešených myšlenek. Sešla se na něm téměř tradiční suita diskutujících, paní předsedkyně Brožová, Janové Vyklický a Sváček, Pavel - Paul Springer, paní kolegyně Vítová & others. Jen snad kolega Kučera chyběl. Přesto byl tento seminář něčím ojedinělý. Jednak ponurým podzimním prostředím Stráže pod Ralskem, které jsem si svým způsobem oblíbil, ale v prvé řadě přítomností pánů profesorů Sokola, neúspěšného prezidentského kandidáta (to však až na posledním místě) a Michaela Senga z chicagské univerzity, kteří zde přednesli svoji řeč o etice. Co jsme se tedy během těch pár dnů dozvěděli o etice nejen soudcovské?
Táhlo se to jako červená nit všemi proslovy: Otevřenost, mravnost, pokora, přirozené vnímání práva. Budu o tom podrobněji hovořit na Shromáždění, takže bych skutečně nerad vystřílel prach. Již pouhý výčet témat, která byla zmíněna, svědčí o vážnosti problému soudcovské etiky. A chtěl bych zdůraznit a předestřít to, co řekl na semináři pan čestný prezident. Že totiž bez změny subsystému justice zevnitř, tedy bez změny soudcovského myšlení, není cesty dál. Plně se pod to podepisuji. Nějak podvědomě cítím, že čeští soudci se ocitají na křižovatce dějin a velice mi záleží na tom, aby se z té křižovatky vydali správným směrem.
Blíží se konec roku a dospěl jsem k závěru, že těch mých pravidelných měsíčních proslovů bylo dost. Nerad bych, aby to vypadalo, že si snažím častým psaním příspěvků vytvářet kult své vlastní osobnosti. Po novém roce se tedy odmlčím a mám zároveň nápad, jak naše stránky zpestřit. Chtěl bych, aby se v podobných příspěvcích začali střídat (zatím) členové Republikové rady.
Zemřel pan profesor Zdeněk Matějček, dnes již bohužel nežijící legenda české pedopsychologie. Často jsem na něj myslel v okamžicích, kdy jsem měl před sebou v jednací síni nepříčetné rodiče, vedoucí svoji válku až za hrob, nehledě přitom na to, jak se tato válka projeví na jejich dětech. Kolikrát jsem si říkal, jak by se asi chovali, pokud by vedle mě za katedrou seděl tento moudrý muž a vysvětloval by rodičům, že se právě rozhodli zkazit život svým dětem, a dost možná, že ještě dětem jejich dětí a přemýšlel jsem nad tím, zda by na ně platila jeho autorita, když ta má, mocenská, na ně nestačila. Odpověď se již nedozvím.
Přeji pošmourně-krásný listopad.
Váš prezident