I když už prý jsou lidé schopni se zase soudit o grunty, dnes zřejmě o objekty podnikatelského baroka, běžní spotřebitelé do soudních síní se svými problémy míří neradi. A tak zamítnuté reklamace, z nichž jako sláma z bot čiší nechuť prodejce se tím vůbec zabývat, natož uznat právo spotřebitele, jsou tím nejlepším a nejbezpečnějším způsobem, jak dnes se zákazníkem v obchodě jednat. Prodejce totiž ví, že i když spotřebitel tvrdí, že ho dá k soudu, pravda bývá jiná. Málokterý spotřebitel v sobě najde odvahu se do soudního sporu pustit.
Naše Sdružení obrany spotřebitelů ČR má přitom od spotřebitelů rozsudky, v nichž je jasné, že právo stálo na jejich straně a že to v těchto případech chtělo jen chuť nedat se. Spotřebitelé ale vědí z médií, že soudní spor bývá běh na dlouhou trať a že na jeho konci mohou také zůstat stát s prázdnýma rukama, dokonce se ztrátou. Museli totiž zaplatit advokáta a žalovaná firma již zmizela v propadlišti dějin.
Špatné zkušenosti se šíří rychleji než dobré, nechávám na soudcích zvážit, nakolik jejich mediální obraz odpovídá skutečnosti a zda s tím mohou a chtějí něco dělat.
Neříkám, že způsob vyřizování spotřebitelských sporů je v českém právním řádu ideální, v Evropě existují i jiné způsoby, nicméně je jaký je a zatím, než někdo nevymyslí něco rychlejšího a lepšího, je třeba se v něm pohybovat.
Přišli jsme s nabídkou publikovat některé příklady z tohoto oboru, aby spotřebitelé věděli, že je možné se domoci práva i v relativně krátké lhůtě. Máme internetové stránky (
www.spotrebitele.info), vydáváme i časopis Štít spotřebitele – v obou těchto médiích jsme chtěli uvádět příklady úspěšných spotřebitelských sporů. Narazili jsme na jediný, zato kardinální problém – žádný soud, natož ministerstvo, nevede evidenci spisů podle témat sporu. Takže nenajde-li se hodný a vstřícný soudce, který by nám rozsudek zapůjčil, abychom celý případ při zachování naprosté anonymity mohli zpracovat, spotřebitelé budou dál žít v přesvědčení, že svého práva tímto způsobem jen těžko dosáhnou, protože na několikaleté chození k soudu nemají kvůli botám za 1500 Kč ani chuť, ani peníze.
Přitom víme o spotřebitelce, která se soudila o sandály za 700 Kč, nejen proto, že byly nekvalitní, ale především proto, jak se k ní při reklamaci choval personál prodejny. Vyhrála za pár měsíců. Známe případ, kdy mladý muž úspěšně završil spor s prodejcem luxusní obuvi, to už ale trvalo dva roky. Víme o rozsudku, který vyzněl také ve prospěch spotřebitele, protože si postavil hlavu, že barva dvířek u dvou kuchyňských skříněk se liší od těch ostatních, což se mu nelíbí. Zvítězila estetika – byla oceněna zhruba na 25 000 Kč ve prospěch spotřebitele atd.
Jsou to stále kapky v moři, v tomto směru bychom byli velmi rádi, kdyby se nám ozval někdo ze soudců, kdo by v této propagaci vůbec chtěl něco udělat a byl ochoten k systematické spolupráci. Pomohl by dobré věci, čeští spotřebitelé, kterými jsme konec konců my všichni, jsou ještě stále často snadným objektem jednání ne příliš solidních obchodníků. Na kolbišti drsně tržního prostředí se stále často pohybují bez chuti svá práva prosazovat. V horším případě si jich ani nejsou vědomi. Osvěta je jedinou cestou, jak situaci zlepšit.
Přijme někdo ze Soudcovské unie nabízenou ruku ke spolupráci ku prospěchu občanů?
Mgr. Ivana Picková,
Sdružení obrany spotřebitelů ČR