Vážený pane ministře,
obracíme se na Vás jménem koalice nevládních organizací bojujících proti domácímu násilí KOORDONA. Zásadně protestujeme proti Vašemu odvolání předsedkyně okresního soudu pro Prahu–západ, JUDr. Marie Drahokoupilové, z důvodu údajných průtahů ve věci nezletilého syna pana Kříže. Tento muž se údajně již 13 let snaží dosáhnout styku se svým dítětem, které má trpět syndromem zavrženého rodiče.
 
Dovolujeme si Vás upozornit, že jste právě v tomto sporném případě zaujal velmi jednostranné a nám nepochopitelné stanovisko, a podpořil tak i zkreslený pohled, poskytovaný většinou médií.
 
Toto Vaše stanovisko tak bohužel může dlouhodobě uškodit celé řadě rodin, dětí, matek, ale i otců, v jejichž rodině panuje či panovalo násilí. Zřejmě jste podlehl dlouhodobému masivnímu tlaku tzv. Štrasburských otců v čele s panem Lubošem Paterou (tedy skupině mužů, kteří podali svou stížnost týkající se styku s dětmi k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku). Stejní lidé jsou částečně zastoupeni v obdobně vystupujících organizacích jako Unie otců, K 213 nebo Práva občanům či Spravedlnost dětem, které se zaštiťují bojem za práva rodičů, jimž je odpíráno právo na styk s dítětem po rozchodu s parnerkou / partnerem.
 
Proti zásadnímu řešení problému tzv. zavržených rodičů není co namítat, jedná-li se o rozvedená partnerství, ve kterých je dialog možný.
 
Avšak v partnerských vztazích, ve kterých panovalo násilí a které se právě z tohoto důvodu rozpadly, není možné vynucovat dialog, který v tomto případě směřuje proti zájmům dítěte.
 
Vycházíme přitom z moderních psychiatrických poznatků, zkušeností z jiných právních úprav (Rakousko, Belgie), a z Úmluvy o právech dítěte, která jasně vyjadřuje, že každé dítě má právo na citové a tělesné bezpečí a stát je povinnen mu je zajistit. Je nepochybné, že rodič, který páchal násilí na své partnerce / partnerovi, takovou  záruku nedává. Výše zmíněné organizace v čele s panem Paterou mají ve svých orgánech řadu bývalých násilníků. Tyto okolnosti by měly být veřejnosti předloženy.
 
Děti, které vyrůstaly v násilném prostředí, jsou nuceny soudním rozhodnutím často proti své vůli ke styku s rodičem, se kterým zažily násilí (ať už bylo namířeno proti druhému rodiči, matce, či přímo proti nim)[1]. Vy sám jste, vážený pane ministře, společně s bývalým zmocněncem rady vlády pro lidská práva, panem Jařabem, přispěl na podzim minulého roku Vaším podnětem pro vládu ČR[2] k dalším komplikacím v této oblasti, když jste v materiálu, který má závazné důsledky, naprosto nezohlednil situaci (týraných) dětí a (týraných) rodičů. Na druhé straně jsme, pane ministře, nezaznamenaly pražádnou aktivitu Vaší osoby směřující k zajištění práv právě těchto dětí.
 
Toto Vaše pro nás nepochopitelné rozhodnutí, ale i Váš další nátlak v případě soudkyně Okresního soudu v Ústí n.L., paní Hany Vondráčkové, která v posledních letech měla rozhodovat v případě Patera (jehož spisy váží dnes desítky kg), bude s největší pravděpodobností vnímáno jako pokyn vyhovovat agresivním rodičům, a to nejen soudy, ale i soudními znalci a sociálními pracovnicemi /-íky.
 
Naše nevládní organizace mají v posledních letech jasné signály především od pražských soudů, že je skupina notoricky známých otců okolo pana Patery obtěžuje. Opakovaně jim telefonují do kanceláří, čekají na soudních chodbách, některým soudcům je nepokrytě vyhrožováno násilím nebo dokonce násilím na jejich dětech. Někteří soudci sami zažili nevhodné chování těchto mužů, kteří urážejí nejen protistrany, ale i soudce samotné. Naše klientky jsou při soudních jednáních ponižovány už před soudní budovou, poté na chodbách, ale i v samotné jednací síni – jde stále o stejnou skupinu mužů.
 
Násilí v rodině nebo také domácí násilí je i v české společnosti již po několik let veřejně diskutovaným tématem a i vláda ČR se rozhodla učinit proti tomuto porušování lidských práv určitá, i když zatím v porovnání se zahraničím nedostatečná opatření. Situace dětí je v této diskuzi často jakýmsi „vedlejším produktem“. Už okolnost, že se při svěření dětí do péče rodičů po rozvodu důvody, které k rozvodu vedly, odlučují a na jejich místo nastupuje „schopnost rodiče vychovávat“, jejíž posuzování je na soudci a tzv. znaleckých posudcích, toto dokazuje. Ve sporech o děti je řada případů, kdy jeden z rodičů, nejčastěji však otec, v průběhu manželství, rozvodu, ale i po rozvodu páchá násilí na své partnerce a často i svých dětech. Násilí neutichá ani poté, co děti spolu s matkou opustí vlastní domov. Tyto děti  pak nejsou psychicky schopné stýkat se s druhým rodičem, který ublížil osobě jim nejbližší, jejich matce. Násilí v těchto případech však nekončí ani po rozvodu, pouze se transformuje do jiné podoby. Je to podoba nekonečných a nesmyslných oznámení, soudních podání, veřejného zostouzení v médiích a po různých institucích. Děti z těchto vztahů jsou do nekonečna přesvědčovány a nuceny ke styku s někým, koho se bojí.
 
Pro Vaši informaci :
 
-         Otec sváže matku svého 7-měsíčního dítěte do kozelce,  zamkne ji do skříně a toto malé dítě unese. Žena je naštěstí svými příbuznými po několika hodinách nalezena (viz kauza Patera). Jedná tento otec v zájmu dítěte a dodržuje zákony této společnosti, respektuje lidská práva své partnerky?
-         16-letý gymnazista nahlas tvrdí, že nenávidí svého otce proto, že ten je schopen zbít ho i na veřejnosti v přítomnosti sociální pracovnice. Trpí jeho otec syndromem „zavrženého“ či „zavrženíhodného“ rodiče (viz kauza Ing. Fiala – tiskový mluvčí Štrasburských žalobců)?
-         „Milující otec“ zbije matku v přítomnosti dítěte do bezvědomí (viz kauza Kotan, Baitler). Jedná tento otec v zájmu nebo proti zájmu dítěte?
-         Otec po rozvodu zadává inzeráty, ve kterých matku svého dítěte a posléze i vlastní dceru nabízí k erotickým službám (viz kauzy Kopecký, Ing. Fiala). Porušuje pouze morální zásady nebo páchá trestný čin?
-         Otec neplatí výživné a dluží svému dítěti více než 120 000 Kč (kauza Maršálek, ale i Ing. Fiala, Baitler – 350 000,- Kč). Není tato závažná problematika neplnění vyživovacích povinností ze strany „zavržených rodičů“ účelově přehlížena? Nezaznamenaly jsme dosud odvolání žádného soudce, který neplnění vyživovací povinnosti „toleroval“.
 
Opakujeme, že Vaše zdůvodnění, že pod vedením JUDr. Marie Drahokoupilové soud nevymohl své vlastní rozhodnutí, nelze akceptovat. Vždyť v případě pana V. Kříže nedoporučili styk syna s otcem soudní znalci s odůvodněním, že dítě toho psychicky není schopné bez újmy na vlastním zdraví. Doporučili proto styk pouze písemný. Otec ve sporu, který se u různých soudů skutečně vede již 13 let, prvních pět let života dítěte otcovství popíral a výživné vůči dítěti dobrovolně neplní, je proto nyní exekučně vymáháno. O těchto okolnostech jste veřejnost v souvislosti s případem odvolání soudkyně Drahokoupilové neinformoval.
 
Žádáme Vás proto, pane ministře, abyste své nahoře uvedené rozhodnutí veřejně odvolal.
 
Stejně tak jsme nuceny požadovat, aby Usnesení vlády ČR č. 1108 týkající se zajištění práv dítěte odděleného od jednoho z rodičů bylo doplněno o doložku, že se tato opatření netýkají případů, kdy k oddělení od jednoho rodiče došlo z důvodů násilí páchaného tímto rodičem. Jinak je toto usnesení podle našeho mínění v rozporu s mezinárodními úmluvami zajišťujícími lidská práva, zejména pak v rozporu s Úmluvou o právech dítěte.
 
Máme zato, že i v České republice by měl být prosazován názor, že „děti násilníkům do rukou nepatří“ a že se i Vy jako ministr spravedlnosti ČR zasadíte o to, aby v případech, kde panovalo či panuje násilí, soudy aplikovaly zákaz styku s násilníkem (jako to je tomu např. v Belgii).
 
Není možné dále traumatizovat děti, které zažily domácí násilí, umísťováním ve speciálních zařízení, které by je měly učit novému vztahu k násilnému rodiči.  Věříme proto, že přehodnotíte svůj názor i na tuto záležitost, který bohužel z Vašeho výše uvedeného podnětu pro vládu ČR a jejího následného Usnesení dosud vyplývá.
 
 
Podepisuje:
 
KOORDONA, koalice organizací proti domácímu násilí:
-         Adra, Pyramida pomoci a rozvoje, Hradec Králové, Tř.E.Beneše 575, 50012 Hradec Králové
-         Český svaz žen, Panská 7, 11153 Praha 1
-         Élektra, Centrum pomoci ženám zneužitým v dětství, obč.sdruž., Michnova 1622, 14900 Praha 11 – Háje
-         Liga lidských práv, program Poradna pro ženy v tísni a program Centrum pro právní ochranu dětí, Na Rybníčku 16, 12000 Praha 2
-         Magdalénium, obč.sdruž., adresa zařízení je utajená
-         Most k životu o.p.s., Šikmá 300, 54103 Trutnov 3
-         Nesehnutí Brno, Údolní 44, 602 00 Brno
-         proFem, konzultační středisko pro ženské projekty, o.p.s., AdvoCats for Women, Gorazdova 20, 12000 Praha 2
-         Psychosociální centrum Acorus – centrum pro pomoc obětem domácího násilí, Legerova 20, 12000 Praha 2
-         Rosa – Informační a poradenské centrum pro ženy-oběti domácího násilí, obč.sdruž., Podolská 25, 14700 Praha 4
-         Slezská Diakonie – Poradna Elpis, Elpis Ostrava, 28.října 86, 70200 Ostrava, Elpis Havířov, Opletalova 4, 73601 Havířov
 
 
[1] 94-96 % obětí domácího násilí tvoří i podle českých statistik ženy.
[2] Podnět Rady vlády pro lidská práva k zajištění práva dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, Usnesení vlády ČR č. 1108 z 11/2004