Časopis SOUDCE
Adventní bilancování a rozjímání
Mgr. Karel Hanuš, člen Kontrolní komise SU ČR
Krásný advent, kolegové a kolegyně,
tento čas svádí k tomu, aby jej člověk začal brát jako dobu šílenství. Všechno stihnout do Vánoc, do konce roku, materiálně zajistit svátky, nakoupit dárky. Na všechno málo času a nervozita stoupá. V přímé úměře k tomu nálada klesá. Svátky pak slouží k rekonvalescenci.
Já však vnímám advent jako období bilancování a rozjímání. Takže bilancujíc, budu balancovat na hraně Vaší trpělivosti s určitou mírou melancholie. Posledních dvanáct měsíců bylo výrazných. Střelba na Filozofické fakultě UK mi připomněla nestálost a nečekanost osudu. I my jako soudci musíme reagovat na nečekané situace a v emočně vypjatých chvílích zachovat profesionalitu a chladnou hlavu. Je to velmi těžké. Myslím, že každý z nás zažil ten pocit, že potřebuje emočně zpracovat, co se děje. Čas k hlubokému zamyšlení však není k dispozici a musí naprosto profesionálně a s plnou pozorností jít na soud a konat spravedlnost v plném slova smyslu. Člověk při práci se nesmí zabývat otázkami, jestli on nemohl být náhodou v Klánovickém lese, kam chodím občas na procházky. Je nutné mít na paměti, že soudce je na soudě pro účastníky a je tam plně pro ně.
Povodně na severu Moravy mi připomněly, že vůči přírodě a osudu máme jen velmi omezené možnosti. Vždy je tu něco, co nás přesahuje. Soudce musí mít stále na zřeteli něco většího, než jsou psané zákony. Je nedůležité, jak to něco nazveme, jestli přirozené právo nebo pouze Spravedlnost. Bojím se, že pomalu, plíživě, může nastat chvíle, kdy nás může nahradit umělá inteligence, neboť pod tlakem a návalem všech maličkostí doprovázejících naši práci, začneme vydávat technicistní, z hlediska zákona bezchybná rozhodnutí, v nichž však bude scházet to něco, co přesahuje text zákona, ale dá těm rozhodnutím alespoň vůni spravedlnosti. Budeme jako ty stroje, které nás mohou nahradit. Jako se musí lidé v místech, kde můžou hrozit povodně, naučit naslouchat přírodě a konat v souladu s ní. Musíme se my soudci naučit naslouchat Spravedlnosti a konat dle ní a v jejím jménu, nebo nás proud nespravedlnosti ve jménu zákona strhne a budovu Důvěryhodnosti odnese někam do nenávratna.
Úmrtí JUDr. Dušana Schinzela mi připomnělo nestálost bytí a křehkost života. Soudce nemůže okolí vnímat jako případ, popř. jako účastníky či svědky a jejich věc jako číslo, stačí když se z jejich kauzy stane pouhé číslo pro potřeby statistiky. Je třeba individuálně hledět na každou věc, na každého účastníka. Vím, je to náročné a den má jen 24 hodin a čísla nepočkají. Já také rád pošilháván po rutině, která dokáže vše zrychlit. Sám nevím, jak najít rovnováhu mezi individualizací případů a lidí a jejich množstvím a s tím spojeným nedostatkem času. Jsem si vědom, že slovo nevím musí každý soudce vymazat ze svého slovníku, protože soudce vždycky ví a musí rozhodnout, ale opravdu nevím.
Možná, že má melancholie je zapříčiněna inverzní oblačností způsobenou tlakovou výší ve vyšších nadmořských výškách atmosféry (tedy klasickým dušičkovým počasím) nebo „divným“ rokem. Ale shora popsané události mne přiměly k letmým zamyšlením, o která jsem se s Vámi chtěl podělit.
Krásný a klidný advent, krásné a klidné Vánoce, ať již věříte či nevěříte v narození Ježíška. Oslavovat narození nového života je tak krásné. Šťastný a klidný celý nový rok 2025.