Umělá inteligence – mnoho povyku (zatím) pro nic
Mgr. Stanislav Findejs, člen Republikové rady SU ČR
Prázdniny skončily, a tak vám všem musím na začátku svého příspěvku popřát klidné prožití školního roku, trpělivost při asistenci poskytované vašim dětem a vnukům při plnění domácích úkolů, za předpokladu, že jsou povinování základní školní docházkou, či naditou peněženku, pokud vaše vyživovací povinnosti studují školu vyšší.
Netřeba připomínat, že se bez inteligence při těchto výzvách neobejdeme. Naštěstí (nebo naneštěstí) už vedle té své můžeme používat i inteligenci umělou. A když už budeme umělou inteligenci používat doma, můžeme se podívat i na to, jak takovou inteligenci můžeme použít i v práci.
Umělá inteligence je aktuální téma a neměli bychom zapomenou, že nás její existence a hlavně praktické využívání účastníky zasáhne v dohledné době, ať se nám to líbí nebo ne. Musíme se tedy s existencí AI smířit a naučit se s ní žít a připravit se na práci s ní.
Diskuze o umělé inteligenci je zajímavá a pokud téma někdo sleduje podrobně, tak ví, že se začalo hovořit o autorských právech k dílům vytvořených AI, odpovědnosti za škodu jí způsobenou apod. Jako by se nějak zapomnělo na to, co vlastně umělá inteligence je. Umělá inteligence je počítačový program. Z pohledu práva je to věc nehmotná ve smyslu § 496 odst.2 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, podle kterého nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Taková věc pak vždy někomu patří, anebo je někdo oprávněn ji užívat. Nic víc a nic míň.
Na základě toho musíme také k umělé inteligenci přistupovat. Stejně jako každý nástroj elektronického světa to bude dobrý sluha, ale zlý pán.
Smířit se musíme s tím, že AI se jako nástroj v právu používat bude čím dál častěji a stane se jednou z dalších pomůcek, které využívat budou jak naši kolegové z jiným právních profesí, tak i my sami. Jen to musíme dělat s rozumem.
Připomínám v této souvislosti rozhodnutí Městského soudu v Praze 10A 99/2023. Tento rozsudek se vypořádával s otázkou, zdali výstup z ChatGPT lze použít jako důkaz. Není pro mě překvapením, že soud takový důkaz nepřijal, respektive vyložil, že pravdivost výstupů takového programu je třeba ověřovat za pomocí jiných zdrojů, přičemž právě tyto zdroje jsou důkazním prostředkem, na rozdíl od odpovědi ChatGPT.
Ptáme-li se proč, pak musíme vědět, že výstup z ChatGPT je souborem informací, které AI získá z pro něj dostupných zdrojů a tyto informace zpracuje do odpovědi. Učiní prostě to samé co advokát, pokud podává k soudu vyjádření. A přijal by někdo vyjádření účastníka ve věci jako důkaz? Asi těžko. A to pomíjím fakt, že typickou vlastností AI je schopnost fabulace. Pokud odpověď nezná, prostě si ji vymyslí. I proto je třeba přistupovat k výstupům z AI s jistou dávkou opatrnosti.
Shora citované rozhodnutí ukazuje, že rozhodovací soud si plně uvědomuje současné hranice umělé inteligence a rozhodně si nemyslí, že to, co vygeneruje AI, je jediná správná odpověď.
Na druhou stranu, pokud se zamyslíme nad tím, co od AI očekáváme, pak jsme na stejnou situaci všichni narazili, jen v jiných souvislostech. AI mimo jiné slouží právníkům k vyhledávaní zdrojů a informací pro vyřešení právní otázky. Nejde o nic jiného než o rychlejší vyhledání judikatury, literatury nebo komentářů k právní otázce. Výsledek takového vyhledávání napomáhá k formulování našeho právního závěru. Od AI se však, chceme-li, dočkáme i formulace takového závěru. Ve své podstatě to však není nic jiného, než když obdobným úkolem pověříme např. asistenta. I ten nám dohledá judikaturu, literaturu nebo komentář, případně provede výtah základních myšlenek k řešené problematice a přednese svůj závěr. I při aplikaci komentáře k zákonu nebo judikátu čerpáme vědomosti, které generovala jiná inteligence než ta naše, i když se jedná o inteligenci přirozenou a nikoliv umělou. Jde jen o míru důvěry, kterou zdroji informací poskytneme a míře revize, kterou tyto informace podrobíme. Jinými slovy, čerpáme-li informace z jakéhokoliv zdroje a pořízené jakoukoliv inteligencí, podrobujeme je našemu kritickému uvažování. A pokud nezapomeneme na to, že za svá rozhodnutí neseme odpovědnost my a nikdo jiný, dá se AI vcelku rozumně a bezpečně používat.
Závěrem vám přeji hodně trpělivosti jak při oprašování vědomostí o trojčlence či vyjmenovaných slovech, ale i při studiu nových technologií. I když prosím opatrně. Zaznamenal jsme výstup jakési studie, podle které lidé v důsledku používání navigací, přišli snad až o 70% své vlastní schopnosti orientace. Doufám tedy, že používáním umělé inteligence, nepřijdeme o tu svou.
S přáním klidného babího léta
Váš
Mgr. Stanislav Findejs
Netřeba připomínat, že se bez inteligence při těchto výzvách neobejdeme. Naštěstí (nebo naneštěstí) už vedle té své můžeme používat i inteligenci umělou. A když už budeme umělou inteligenci používat doma, můžeme se podívat i na to, jak takovou inteligenci můžeme použít i v práci.
Umělá inteligence je aktuální téma a neměli bychom zapomenou, že nás její existence a hlavně praktické využívání účastníky zasáhne v dohledné době, ať se nám to líbí nebo ne. Musíme se tedy s existencí AI smířit a naučit se s ní žít a připravit se na práci s ní.
Diskuze o umělé inteligenci je zajímavá a pokud téma někdo sleduje podrobně, tak ví, že se začalo hovořit o autorských právech k dílům vytvořených AI, odpovědnosti za škodu jí způsobenou apod. Jako by se nějak zapomnělo na to, co vlastně umělá inteligence je. Umělá inteligence je počítačový program. Z pohledu práva je to věc nehmotná ve smyslu § 496 odst.2 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, podle kterého nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Taková věc pak vždy někomu patří, anebo je někdo oprávněn ji užívat. Nic víc a nic míň.
Na základě toho musíme také k umělé inteligenci přistupovat. Stejně jako každý nástroj elektronického světa to bude dobrý sluha, ale zlý pán.
Smířit se musíme s tím, že AI se jako nástroj v právu používat bude čím dál častěji a stane se jednou z dalších pomůcek, které využívat budou jak naši kolegové z jiným právních profesí, tak i my sami. Jen to musíme dělat s rozumem.
Připomínám v této souvislosti rozhodnutí Městského soudu v Praze 10A 99/2023. Tento rozsudek se vypořádával s otázkou, zdali výstup z ChatGPT lze použít jako důkaz. Není pro mě překvapením, že soud takový důkaz nepřijal, respektive vyložil, že pravdivost výstupů takového programu je třeba ověřovat za pomocí jiných zdrojů, přičemž právě tyto zdroje jsou důkazním prostředkem, na rozdíl od odpovědi ChatGPT.
Ptáme-li se proč, pak musíme vědět, že výstup z ChatGPT je souborem informací, které AI získá z pro něj dostupných zdrojů a tyto informace zpracuje do odpovědi. Učiní prostě to samé co advokát, pokud podává k soudu vyjádření. A přijal by někdo vyjádření účastníka ve věci jako důkaz? Asi těžko. A to pomíjím fakt, že typickou vlastností AI je schopnost fabulace. Pokud odpověď nezná, prostě si ji vymyslí. I proto je třeba přistupovat k výstupům z AI s jistou dávkou opatrnosti.
Shora citované rozhodnutí ukazuje, že rozhodovací soud si plně uvědomuje současné hranice umělé inteligence a rozhodně si nemyslí, že to, co vygeneruje AI, je jediná správná odpověď.
Na druhou stranu, pokud se zamyslíme nad tím, co od AI očekáváme, pak jsme na stejnou situaci všichni narazili, jen v jiných souvislostech. AI mimo jiné slouží právníkům k vyhledávaní zdrojů a informací pro vyřešení právní otázky. Nejde o nic jiného než o rychlejší vyhledání judikatury, literatury nebo komentářů k právní otázce. Výsledek takového vyhledávání napomáhá k formulování našeho právního závěru. Od AI se však, chceme-li, dočkáme i formulace takového závěru. Ve své podstatě to však není nic jiného, než když obdobným úkolem pověříme např. asistenta. I ten nám dohledá judikaturu, literaturu nebo komentář, případně provede výtah základních myšlenek k řešené problematice a přednese svůj závěr. I při aplikaci komentáře k zákonu nebo judikátu čerpáme vědomosti, které generovala jiná inteligence než ta naše, i když se jedná o inteligenci přirozenou a nikoliv umělou. Jde jen o míru důvěry, kterou zdroji informací poskytneme a míře revize, kterou tyto informace podrobíme. Jinými slovy, čerpáme-li informace z jakéhokoliv zdroje a pořízené jakoukoliv inteligencí, podrobujeme je našemu kritickému uvažování. A pokud nezapomeneme na to, že za svá rozhodnutí neseme odpovědnost my a nikdo jiný, dá se AI vcelku rozumně a bezpečně používat.
Závěrem vám přeji hodně trpělivosti jak při oprašování vědomostí o trojčlence či vyjmenovaných slovech, ale i při studiu nových technologií. I když prosím opatrně. Zaznamenal jsme výstup jakési studie, podle které lidé v důsledku používání navigací, přišli snad až o 70% své vlastní schopnosti orientace. Doufám tedy, že používáním umělé inteligence, nepřijdeme o tu svou.
S přáním klidného babího léta
Váš
Mgr. Stanislav Findejs