Časopis SOUDCE
2021
JUDr. Libor Vávra, prezident SU ČR
Ve slušné zemi, která ctí zásady právního státu a demokracie, spolu představitelé moci soudní a politici mluví. Často se přou, spoří, nesouhlasí, ale stejně tak se na lecčems shodnou a společně to prosazují. Podmínkou oné slušnosti je, aby šlo o systémová, obecná řešení související s výkonem spravedlnosti. Typicky třeba o procesní předpisy či samotný systém a strukturu soudní moci. V některých zemích, není jich mnoho, ale my mezi ně bohužel patříme, je přípustnou ještě debata a spolurozhodování o představitelích jednotlivých soudů, předsedech. Co je však ve slušných zemích vyloučené, jsou takové rozhovory o konkrétním rozhodnutí soudu, jednotlivém případu, neřku-li účastníku řízení, a to do doby, než je věc pravomocně skončená.
Celá léta se v „justiční politice“ pohybuji, sleduji zpravodajství, čtu noviny. A pořád Českou republiku za slušnou zemi považuji, byť to dá občas práci.
Co nás čeká v tomto roce?
Celá léta se v „justiční politice“ pohybuji, sleduji zpravodajství, čtu noviny. A pořád Českou republiku za slušnou zemi považuji, byť to dá občas práci.
Co nás čeká v tomto roce?
Prakticky vzato nic jiného, než v tom roce uplynulém. Případů asi skokově neubude, snad jich nebude výrazně víc. Doufám v další stabilizaci našeho odborného aparátu, pro nás soudce stěžejní opory v každodenním snažení. Asi jejich platy neporostou, ale třeba, což je smutné a kruté zároveň, očekávaná krize zaměstnanosti opět ukáže, že justice je atraktivní, podnětné a kolegiálně přátelské prostředí pro řadu schopných lidí, kteří o práci jinde přijdou. Pro soudnictví v bohatších regionech naší vlasti je vyšší nezaměstnanost spásou.
Což je hned prvním bodem, na který bychom se měli jako Soudcovská unie zaměřit. Přiblížit právní a platové zařazení odborného aparátu soudů úředníkům ministerstev v režimu státní služby.
Naše organizace po léta prosazovala časově omezené mandáty soudních funkcionářů a podporovala výklad nálezů Ústavního soudu, zamezující opakovaní takových funkcí na tom samém pracovišti. Myslím, že uplynulý rok na všech stupních soudní soustavy přinesl mimořádný počet personálních změn. A co v tu samou chvíli přišlo?
Redukce plánovaných počtů soudců ministerstvem. Než se nově jmenovaní předsedové, v tomto případě zejména krajských soudů, stačili rozkoukat, ministerstvo po letech zpochybnilo domluvu s justicí o potřebném počtu soudců okresních a krajských soudů, uzavřenou myslím s ministrem Pospíšilem v době, kdy stát podle tehdy platných výkonnostních měřítek neměl prostředky na další soudce. Mimochodem, podle tehdejších ukazatelů ani teď nebyl plánován dostatek soudců. Nicméně v mezidobí řada předsedů soudů přechodem na systém minitýmů ušetřila mzdové prostředky původně určené pro vedoucí oddělení a přibylo tak asistentů soudců, což prokazatelně zvyšuje výkonnost prvostupňových soudů. Další peníze na asistenty přidalo samo ministerstvo. To vede k paradoxnímu závěru, že v tuto chvíli vlastně nevíme, kolik soudců a kde je třeba. Práce na systemizaci potřebnosti soudců, ale i vyšších soudních úředníků, asistentů, tajemníků a dalších není po letech, kdy nebylo třeba se jí věnovat, otázkou na pár týdnů. Ministryně však avizovala, že v tomto roce vlastně se jmenováním nových soudců moc nepočítá. Co si počnou na soudu, kde z deseti sloužících soudců jedna odejde na mateřskou, a dva dovrší sedmdesátku, když náhrada je v nedohlednu? Zásada nepřeložitelnosti soudce bez jeho souhlasu může předsedům krajských soudů zatraceně svázat ruce. A nejen jim. Jaká asi teď bude ochota nalézacích a krajských soudů „pouštět“ soudce na stáže a přeložení k vrchním a nejvyšším soudům?
Tato dvě témata považuji za podstatná a chtěl bych, abychom se jim intenzivně věnovali.
Ono totiž v tomto roce nebude moc jiných důvodů, proč s politickou reprezentací komunikovat. Na podzim budou volby, a tak se poslancům a vládě čas krátí. Takže justice má celý rok 2021 na vnitřní debatu a sjednocování názorů, aby se připravila na nové vládní představitele.
Což je hned prvním bodem, na který bychom se měli jako Soudcovská unie zaměřit. Přiblížit právní a platové zařazení odborného aparátu soudů úředníkům ministerstev v režimu státní služby.
Naše organizace po léta prosazovala časově omezené mandáty soudních funkcionářů a podporovala výklad nálezů Ústavního soudu, zamezující opakovaní takových funkcí na tom samém pracovišti. Myslím, že uplynulý rok na všech stupních soudní soustavy přinesl mimořádný počet personálních změn. A co v tu samou chvíli přišlo?
Redukce plánovaných počtů soudců ministerstvem. Než se nově jmenovaní předsedové, v tomto případě zejména krajských soudů, stačili rozkoukat, ministerstvo po letech zpochybnilo domluvu s justicí o potřebném počtu soudců okresních a krajských soudů, uzavřenou myslím s ministrem Pospíšilem v době, kdy stát podle tehdy platných výkonnostních měřítek neměl prostředky na další soudce. Mimochodem, podle tehdejších ukazatelů ani teď nebyl plánován dostatek soudců. Nicméně v mezidobí řada předsedů soudů přechodem na systém minitýmů ušetřila mzdové prostředky původně určené pro vedoucí oddělení a přibylo tak asistentů soudců, což prokazatelně zvyšuje výkonnost prvostupňových soudů. Další peníze na asistenty přidalo samo ministerstvo. To vede k paradoxnímu závěru, že v tuto chvíli vlastně nevíme, kolik soudců a kde je třeba. Práce na systemizaci potřebnosti soudců, ale i vyšších soudních úředníků, asistentů, tajemníků a dalších není po letech, kdy nebylo třeba se jí věnovat, otázkou na pár týdnů. Ministryně však avizovala, že v tomto roce vlastně se jmenováním nových soudců moc nepočítá. Co si počnou na soudu, kde z deseti sloužících soudců jedna odejde na mateřskou, a dva dovrší sedmdesátku, když náhrada je v nedohlednu? Zásada nepřeložitelnosti soudce bez jeho souhlasu může předsedům krajských soudů zatraceně svázat ruce. A nejen jim. Jaká asi teď bude ochota nalézacích a krajských soudů „pouštět“ soudce na stáže a přeložení k vrchním a nejvyšším soudům?
Tato dvě témata považuji za podstatná a chtěl bych, abychom se jim intenzivně věnovali.
Ono totiž v tomto roce nebude moc jiných důvodů, proč s politickou reprezentací komunikovat. Na podzim budou volby, a tak se poslancům a vládě čas krátí. Takže justice má celý rok 2021 na vnitřní debatu a sjednocování názorů, aby se připravila na nové vládní představitele.