JUDr. Tomáš Lichovník, prezident SU ČR


Milé kolegyně, vážení kolegové,
            stojím před Vámi opět po roce a uvědomuji si, že mám poslední příležitost přednést klasickou zprávu o činnosti či lépe o stavu Unie. Poslední proto, že příští rok to již bude projev na rozloučenou. Tak tedy, co se za ten rok událo, co se nám podařilo a co nikoli.
            Začnu neúspěchy. Opět se nám nepodařilo prosadit novou úpravu správy soudnictví, tedy vytvoření vrcholného orgánu soudní moci. Předchozí ministr spravedlnosti Pavel Blažek sice projevil ochotu o této věci jednat a prosazovat ji. Nicméně již na jaře letošního roku nám přiznal, že tato vláda a tato sněmovna již nic zásadního ohledně justice nepřijmou. Měl pravdu. Vláda záhy padla a sněmovna ji brzy následovala. Úkol prosadit uzákonění vrcholného orgánu soudní moci nám tak zůstává nadále a bude hlavním bodem jednání s novou vládou vzešlou z předčasných voleb. To byl neúspěch úplný, leč víme, že je to běh na dlouhou trať, ve kterém jednou zvítězíme.
            Některé věci se povedly jen částečně. Například úprava našich platů. Koncem roku jsme ve sněmovně opakovaně bojovali za platovou základnu ve výši trojnásobku průměrného platu a vybojovali výsledek v polovině navrhovaného rozpětí. S tím jsme se však nesmířili a tuto novou úpravu má opět posoudit Ústavní soud.
            Nejsou však jen naše platy. Dlouhodobě poukazujeme na nedostatečné odměňování odborného aparátu soudů. Přičemž tito pracovníci či častěji pracovnice nesou rovněž tíhu neúměrného pracovního zatížení. Navázali jsme kontakt s odborovým svazem pracovníků justice a společně s nimi prosazujeme nejen zvýšení platového ohodnocení, ale také posílení jistoty výše platů. U současné ministryně spravedlnosti Marie Benešové jsme nalezli porozumění, ale ta jej již nenašla na úrovni vlády. Snad dosáhneme více po volbách, s novou vládou. Protože na funkci prezidenta již nekandiduji, mohu prohlásit, že zlepšení platových podmínek administrativních pracovníků soudů považuji za důležitější úkol, než obhajobu platů soudců. Nástroje pro prosazení jsou však výrazně slabší. Nicméně je to jako s nejvyšší radou soudnictví. Další běh na dlouhou trať.
            Na minulém sněmu jsme přijali základní teze pro přijímání a přípravu budoucích soudců. Téměř po celý rok jsme se pak setkávali s představiteli ministerstva a obou nejvyšších soudů. Shodli jsme se na návrhu nové zákonné úpravy. Podle ní by měli všichni uchazeči o funkci soudce projít praxí justičního kandidáta, která by umožnila vzájemné poznání a výběr jen těch nejvhodnějších kandidátů. I tady však zasáhla politická krize a jednání nebyla dotažena do konce. Předpokládám však pokračování těchto jednání a uzákonění nových pravidel. Na ně by měla navázat pravidla profesního či kariérního růstu. A o nich budeme jednat na tomto sněmu.
             Ale jedna věc se povedla zcela. A kdyby již nic jiného, tak stála zato. Podařilo se odvrátit hrozbu převodu sporné agendy Českého telekomunikačního úřadu na soudy. A situace nevypadala pro nás vždy růžově. Vlivný hospodářský výbor sněmovny se vyjádřil pro převod agendy. Nicméně desítky hodin vysvětlování a přesvědčování ministrů, poslanců, senátorů či novinářů přinesly ovoce. Stěží by se to však podařilo bez podpory ministra Pavla Blažka. Ten s námi, na rozdíl od svého předchůdce, táhl za jeden provaz a právě společný postup byl základem pro úspěch.
V letošním roce ministerstvo spravedlnosti po několika letech naléhání a následné práce systemizační komise přijalo nová pravidla pro výpočet potřeby soudců. Byli jsme si vědomi, že optimální počet soudců bude velmi vzdálen počtu skutečnému, ale chtěli jsme jej alespoň znát. Výsledek? Pro rok 2013 mělo být na okresních a krajských soudech celkem 3.250 soudců. Ve skutečnosti se stále drží rozpočtem zajištěný stav 2.818 soudců. Schází tak přes 13% soudců. Opakovaně jsme dali najevo, že není nezbytné zvyšovat počet soudců. Ale za předpokladu posílení asistentů a vyšších soudních úředníků. Není-li obsazeno 432 soudcovských míst, bylo by možné z takto ušetřených platových prostředků zaplatit dvojnásobek či spíše trojnásobek asistentů soudců. Mělo by konečně dojít k naplnění smyslu zákona o soudech a soudcích, který počítá s tím, že asistent je jmenován k jednomu a nikoli ke dvěma, třem či až šesti soudcům.
A dostávám se k tomu, co mne nejvíce trápí a co by mělo být řešeno nejdříve. Je to dlouhodobé přetížení nalézacích soudů. Přetížení soudů okresních a přetížení insolvenčních úseků krajských soudů. Budu se věnovat tomu, co znám lépe, tedy soudům okresním. Jak dlouho lze tolerovat stav, kdy se počítá s nápadem 32 civilních věcí na jednoho soudce a on jich po léta dostává každý měsíc dvojnásobek i více? Jak k tomu přijde soudce, který musí každý měsíc rozhodnout dvojnásobek věcí než jeho kolega u jiného soudu? A zejména jak k tomu přijde občan – účastník řízení, že jeho zákonný soudce má na jeho, pro něj naprosto zásadní, spor jen polovinu času, než kolik by měl mít? A že na rozhodnutí věci čeká daleko a daleko déle než občan jiného okresu. Chápu, že případný výkyv v nápadu věcí není možné ihned řešit zvýšením počtu soudců. Jmenování nových asistentů je ale daleko pružnější. Navíc je potřeba skoncovat se stavem, kdy někteří soudci stále vyměřují soudní poplatky či rozhodují o znalečném. Opět se zde projevuje, že stát je ten nejhorší hospodář. Kdo z podnikatelů by si dovolil odborníka s platem soudce pověřovat pracemi, které zvládne pracovník se zlomkem jeho platu? Jen budoucí úpadce.
A pokud je již nyní na řadě okresních soudů situace kritická, bude v příštím roce hůře. Přibudou nové agendy a nová právní úprava. Je potřeba počítat s tím, že například příprava bude soudci trvat déle. Dnes již většinou víme, kde kterou právní úpravu hledat i jaká je ustálená judikatura. Čeká nás hledání podle rejstříku či převodních tabulek a tvorba judikatury vlastní. A opět se zde vracím k potřebě pomoci soudcům s převážně administrativními úkony, aby jim zbyl čas na samotné nalézání práva. Nebude-li zde tedy vůle zvýšit počty soudců, je třeba je alespoň posílit asistenty.
Vypadá to, že budoucnost vidím černě, ale tak zlé to není. Věřím, že si poradíme i s novým občanským zákoníkem, jako jsme si poradili například s letošní amnestií, s restitucemi či s elektronickým platebním rozkazem. Hůře jsou na tom naši budoucí účastníci řízení, kteří budou k soudu přicházet s velmi nejistými vyhlídkami.
Do budoucího roku přeji nám všem hodně sil a optimizmu. Obojí budeme velmi potřebovat.
Děkuji Vám za pozornost.