Před čtyřmi lety mě kolegové přesvědčili, abych kandidoval do Republikové rady, jestli se mi podaří něco zlepšit. Zadání tedy bylo sice neurčité, ale řekl jsem si, že se pokusím podle nejlepší vůle. K vlastnímu překvapení jsem se členem Rady stal. A nyní přišel čas pohlédnout zpět. Kdybych měl jmenovat jednu věc, o níž si myslím, že se povedla, tak by jí bylo, že Soudcovská unie má dojednat výhodné pojištění odpovědnosti pro své členy, což jsem navrhoval už v rámci kandidatury. Ještě bych rád viděl, aby Unie sama sjednala pojištění právní ochrany, o jehož použití by rozhodoval Výbor Soudcovské unie, aby se mohlo ulevit těm kolegům, kteří by se ocitli v obtížné situaci, typicky v důsledku šikanózních návrhů účastníků, majících původ v rozhodovací činnosti soudce v jiných věcech. Snad tato myšlenka nezapadne a osvojí si ji příští Rada.
Rád bych poděkoval všem kolegům v Radě, vážím si jich a je milou povinností říci, že všechny diskuze byly věcné, korektní a s nejlepším zájmem každého o dobro soudcovského stavu a Soudcovské unie. Jediné co mě mrzí je, že přes veškerou naši snahu někdy výsledky nebyly vidět tak jasně nebo tak brzy, jak jsme doufali.
            Položme si ale otázku, co vlastně Unie (zejména nově jmenovaným soudcům) může nabídnout, resp. co vůbec má nabízet, aniž by se podbízela. Jaké pro soudce důležité věci můžeme ukázat, aby se počet členů Unie zvýšil?
            Jako první je otázka platů. Bohužel pro některé kolegy je to již loňský sníh. Nicméně v základu demonstruje, že soudci ve své podstatě jsou schopni se semknout až po několikaletém krácení jejich nároků. Možná se zde tak trochu odráží cílový profil soudce, definovaný mocí výkonnou, aby šlo o osobu pracovitou, odolnou a zdrženlivou. Každopádně pokud musíme hledat stmelující prvky jen ve věcech existenčně zásadních, tak to dobré není.
            Motivační dopisy ke vstupu do Unie na nové kolegy zřejmě nezabírají. Vlastně se ani nedivím. Snad v každém z nás je podvědomý odpor k nucenému sdružování. Přesto každý soudce, bez ohledu na členství v Unii, dostává časopis Soudce, který je vydáván v licenci Soudcovské unie. Chápu, že takové nevyžádané předplatné někteří ani neocení, ale neměli by zapomínat, že vzniká díky dlouholeté činnosti těch, kteří časopis zakládali a byli nebo jsou členy redakční rady. Totéž platí ohledně informací o tom, na jakých fórech nebo v médiích nebo návrhům právních předpisů se zástupci Unie vyjadřovali. Zase jde o drobnou dlouhodobou práci, která není příliš vidět. Skutečnost, že Unie si vybudovala takové postavení, že je pro představitele moci výkonné partnerem pro jednání, asi není třeba připomínat.
Soudcovská unie musí ze své podstaty hájit zájmy všech soudců. O tom netřeba diskutovat. To ale neznamená, že informační benefity musí bez dalšího poskytovat i nečlenům. Klonil bych se proto k tomu, zda časopis distribuovat jen členům, i s rizikem možného ještě menšího zájmu ostatních kolegů soudců. Pokud by ani pak neměli zájem Unii podpořit, pak to znamená, že opravdu již nemá mnoho co nabídnout.
            Rozhodně můžeme zlepšit formy komunikace. I při vědomí rizik plynoucích ze zjednodušování stanovisek formou zhuštěné komunikace na sociálních sítích. Na druhou stranu, stejně jako poučení v řízení máme dávat srozumitelnou formou, aby mu účastníci rozuměli, tak i naše sdělení vůči veřejnosti a médiím by tomu měla odpovídat. Krásný právní rozbor s citacemi judikátů a komentářů je sice formálně správný, ale nemá pro nás užitek, když jej málokdo pochopí nebo ho odradí od přečtení již svým rozsahem. Je proto nutné připravit shrnutí v bodech, jednoduchých větách, obecným jazykem. To nám přece nebrání komunikovat korektně.
            V podstatě se bavíme o potřebě realizovat tyto věci s patřičnou odborností. A sáhněme si na srdce, odpovídající čas nebo prostředky nám chybí. S postupem doby a zrychlováním komunikace už rezervy entusiasmu nebudou stačit. Pro mě z toho vyplývá závěr, že má-li Unie být i do budoucna funkční a zvládat dokonce více než dnes, potřebuje další členy a s tím spojenou větší personální i materiální podporu. To není snaha o nábor členů, ale o holý fakt.
Drahé kolegyně a kolegové, kteří jste někdy nad smyslem Soudcovské unie a jejím přínosem pro Vás byť i na okamžik přemýšleli (ať už jste členové nebo ne), zkuste tak učinit opětovně a dejte Unii zpětnou vazbu. Vždyť kdo jiný než soudci by se měl brát za názorovou pluralitu. Blíží se sněm Unie, a pokud nemá Unie ustrnout, pak pro impulz ke změnám je ta nejlepší doba.