Mgr. Ondřej Mrákota, člen Republikové rady SU ČR
         







         Vážení a milí kolegové, připadl mi úkol napsat svůj příspěvek na měsíc červen, který by podle předpovědi počasí měl být slunečný, jak mu po právu náleží. Zvolím tedy téma lehké a nenáročné, prostě samozřejmé. Přeci jen se blíží léto, doba prázdnin a zejména děti, aniž by se raději věnovaly svým školním povinnostem, se začínají zabývat tím, co se bude dít o prázdninách. Mají přitom za samozřejmé, že lze téměř kdykoli a kamkoli vycestovat. Tak se mi taky s manželkou přihodilo, že při rodinných diskusích o tom, kam letos pojedeme na prázdniny, jsme se v neuváženém „záchvatu výchovy“ snažili svým dětem vysvětlit, že není tak dávno doba, kdy nebylo možné jen tak jet k moři a dnešních možností by si proto měly vážit. Jak jistě tušíte, příliš úspěšní jsme nebyli.
         Nu což, nezbývá než konstatovat, že nejen děti, ale také většina z nás považuje za samozřejmé, že může téměř kamkoli cestovat, díky internetu komunikovat s kýmkoli, ať se nachází kdekoli atd. Jakkoli je to báječné, vedla mě popsaná rodinná debata k určitému zamyšlení. Mám totiž za to, že právě v dnešní době bychom si měli alespoň občas připomenout doby minulé či se porozhlédnout kolem sebe. Nejde přitom jen o svobodu pohybu, kterou jsem již zmínil, ale rovněž o mnoho dalších práv, která jsou považována za natolik samozřejmá, že už není třeba se nad nimi v běžném životě nějak zamýšlet. Je to jistě dobře, ale nejde o stav, který musí trvat věčně. Naopak, stačí jen málo a situace se může téměř ze dne na den změnit. Ostatně se nemusíme ani dívat příliš daleko od našich hranic či pláží, na nichž se alespoň někteří z nás budou slunit.
          Asi se ptáte, proč zrovna o takových samozřejmostech mluvím. Prostě si jen (připouštím, že poněkud paranoidně) myslím, že stabilitě státu, právnímu pořádku, rozumnému uspořádání vztahů mezi lidmi a ochraně nejen základních lidských práv je nutné se stále věnovat, neboť o to, co máme, můžeme přijít snadněji, než si možná myslíme. Samozřejmou součástí mezilidských vztahů jsou přitom různé konflikty a spory, jejichž rozumné vyřešení je často naším úkolem.
          Tohoto cíle ovšem lze samozřejmě jen stěží dosáhnout bez rozumného a stabilního právního řádu. Je nesnadné po našich účastnících požadovat, aby si chránili svá práva a dbali svých povinností, za situace, v níž je i pro nás samotné obtížné se v té které právní úpravě zorientovat. O nedostatcích našeho právního řádu a jeho jisté „zaplevelenosti“ se ostatně mluví již dlouho. Kriticky je však třeba přistupovat také k někdy se objevujícím zjednodušujícím úvahám, že jeho nedostatky se nejlépe odstraní změnou příslušného zákona, čímž dotyčný problém zmizí. Samozřejmě, že tomu tak není. Nepochybně se sami při projednávání a rozhodování věcí rovněž setkáváte s tím, že nedostatečně uvážené novelizace naopak někdy napáchají více škody než užitku.
          Poslední dobou se pak na můj vkus snad až příliš objevují různé návrhy na změnu Ústavy. Nechci v tomto příspěvku nijak hodnotit jejich odůvodněnost, jen bych chtěl připomenout další samozřejmost, že Ústava spolu s ústavními zákony tvoří ústavní pořádek, který zaručuje (nejen) našim občanům již tak samozřejmá základní lidská práva. Možná má pravdu má milá dcerka, která mě s oblibou označuje jako „starou konzervu ze 14. století“, ale přesto jsem stále přesvědčen o tom, že s ohledem na již uvedené bychom měli být tím spíše opatrnější k jakýmkoli takovým návrhům. Netvrdím pochopitelně, že by ke změně Ústavy v tom či onom směru dojít nemohlo. Ačkoli je Ústava základním zákonem státu, není předpisem neměnným, neboť společnost se vyvíjí a na některé změny je skutečně nezbytné reagovat. Považuji však za vhodné připomenout, že při jakýchkoli úvahách o změně Ústavy je nezbytné zachovat vysokou míru obezřetnosti, rozvážnosti a prozíravosti. Neuvážený nebo snad dokonce účelový zásah právě do Ústavy může mít nedozírné následky, byť se to tak zprvu ani jevit nemusí. Zárukou přitom nejsou ani jinak dobré úmysly, na základě nichž by měla být taková změna provedena. Příkladů lze jistě najít více než dost. Nejsou tedy nijak objevná nedávná slova JUDr. Pavla Rychetského, že změna ústavního pořádku by měla být ze své podstaty odůvodněnou, promyšlenou, dlouhodobě společensky diskutovanou a náležitě projednanou. To je přece samozřejmé. Alespoň zatím.
          Ale už dost. Je tady léto a je mi ctí, že Vám mohu alespoň touto cestou popřát po Vaší nelehké práci trochu odpočinku, rodinné pohody a spravedlivých skutkových a právních závěrů, ať již budete na mořích a oceánech, ve vzduchu, na plážích, v přístavech, na polích a v ulicích, v kopcích či kdekoli jinde.